Nedávno se mě jeden kamarád zeptal, jak je to s těmi světy 1.0 vs 2.0 a jestli popíráním verze 1.0 (resp. přílišnou propagací verze 2.0) vlastně nezpůsobuji pouze další nerovnováhu. Víte, je to jako v tom slavném židovském vtipu s umírajícím rabínem: "Všechno je jinak".
Ano, je to všechno úplně jinak. My všichni, samozřejmě tedy i já, jsme součástí světa 1.0 - přičemž tímto označením myslím kulturu (civilizaci) jak ji známe. My všichni jsme se do světa 1.0 narodili, byli v něm vychováni, dosud jsme v něm žili a svou pozornotí ho udržovali v perfektním chodu. Svět 1.0 nabízí spoustu úžasných věcí a věřte mi, že jsem upřímně rád, že nemusím bydlet v jeskyni, jíst kůru ze stromů a trpět nemocemi někde v mrazu mlhavé noci. Opravdu tady nejde o nějaké popírání nebo boj mezi pojetími světů. Bojů jsme si, díky různým náboženským a ideologickým konceptům, užili za posledních několik set let až až. Popřením světa 1.0 bych musel popřít sám sebe. Dokonce ani neberu vážně všechny ty hrůzostrašné intelektuálské aktivistické kecy na jakékoli téma, dotýkající se korupce, politiky, vykořisťování třetího světa nebo ekologických průserů. Nikam totiž nevedou. Problém nastává jinde. Nastává tam, kde uvěříme, že svět 1.0 je jedinou možnou realitou a kde této realitě podřídíme svůj život. V takovém momentu si začínáme koledovat o doživotní vězení v nějaké podřadné práci ideálně s hypotékou na krku, kterýmižto nástroji nás kultura dostatečně zaměstná, aby z nás mohla potichu a nenápadně vysát všechno živé. Zříkáme se tak možnosti žít a tvořit svůj život jako skutečný umělec. Stáváme se jen tupými energetickými články, které svým pohasínajícím vědomím - a především svou jednostranně nasměrovanou pozorností - udržují vyšinutý obraz naší kultury o sobě samé. A to je nemocné. Smrtelně nemocné.
Co nám zbývá? Je toho hodně. Vůbec tady nejde o to něco POPÍRAT, nebo s něčím BOJOVAT! Jde jen a jen o to najít prostřednictvím nového vzdělání elegantní přechod z iluze "jediné reality" světa 1.0 k identifikaci vlastního ryzího tvůrčího jádra a obohacení stávající kultury světa 1.0 svými originálními hodnotnými vklady. Chápete ten rozdíl? Místo boje - obohacení. Místo popírání - nalezení laskavé rovnováhy. Místo jedovatých keců a myšlenek - konkrétní světelné činy. Všichni chtějí změnit lidstvo, ale nikdo nechce změnit sebe. A tady všechno začíná i končí.