Duch doby: pohyb vpřed 2011

Pro lepší pochopení toho, co se to vlastně děje kolem končícího snu lidstva s názvem "nekonečně rostoucí ekononika" představuji zajímavý film s názvem Zeitgeist: Mowing Forward (2011) /Duch doby: pohyb vpřed/, jenž jako již třetí film ze sárie Zeitgeist opět poskytuje kritický náhled na společnost dnešní doby. Tentokrát se zabývá tématy jako neudržitelnost peněžní a tržní ekonomiky, neefektivní využívání zdrojů vedoucího k poškozování lidského zdraví a planety a tím, do jaké míry jsme ovlivněni okolím oproti genetické výbavě. Řešení, které zde je nastíněno, stojí na co nejefektivnějším udržitelném využívání energetických zdrojů a zajištění co největšího blahobytu pro všechny lidi, bez propastných rozdílů a nerovností, na kterých je systém založen v dnešní době.

Strategie přežití

Motto:
Beránku náš,
na nebesích,
stůj při nás,
až příjde tma.
Alois Nebel

ZPRÁVY: 26.9.2011 "Katarský ministr energetiky Mohammed Saleh Al Sada řekl v neděli, že globální dodávky ropy na trh jsou hojné, ale velkým problémem pro producenty ropy je zadluženost zemí Evropy." 25.9.2011 "Počet sebevražd v Řecku se díky hospodářské depresi země víc jak ztrojnásobil a dál rapidně roste." 27.9.2011 "Ruská ekonomika bude schopna normálně fungovat rok nebo dva v případě snížení cen ropy na 60 dolarů / barel, uvedl místopředseda vlády a ministr financí Alexej Kudrin." 25.9.2011 "Konkurz Řecku by mohl ovlivnit důvěru investorů v eurozóně a hrozit nebezpečím šíření krize na všechny země, řekla Merkelová." 27.9.2011 Skupina "Occupy Wall Street", bivakující už 11 dní u New York Stock Exchange, oznámila seznam požadavků, předložených orgánům USA. "Naším hlavním zájmem je způsob, jakým byla unesena americké demokracie nerovným rozdělením bohatství, řekl mluvčí organizace Bruner."


Tak takhle dnes vypadají zprávy o konci světa 1.0 - nic moc, co? Už jste přemýšleli o tom, jak přežít, až příjdou milióny lidí ze dne na den o práci a veškeré úspory? Tohle není scénář nového děsivého hollywoodského sci-fi filmu. Tohle je realita, o které se dnes už mluví vícemnéně otevřeně a oficiálně. Konec světa 1.0 se doopravdy blíží, ale bude vypadat úplně jinak, než jak si představujeme. Zapomeňte na politiky a jejich snahy o záchranu stávajícího stavu. Jsou to jen nevzdělané lidské bytosti, čelící konci snu lidstva stejně jako my a díky iluzi moci o to víc zmateně pobíhající po našem kulturálním Titanicu. Zapomeňte na byznys a jeho aktiva, je to jen obrovská černá díra na energii, která je tak hladová, že už brzy sežere samu sebe. Zapomeňte na média, která vyváženě informují o tom, co se doopravdy děje. Je to jen pevný díl skládanky, utvářející realitu světa 1.0 a svou dominantní roli v něm.

Nebojte se, všechno může být naštěstí úplně jinak. Je to jen na vás. Zkuste se teď na chvíli zasnít. Pokud už to neumíte, prostě zavřete oči a začněte si představovat realitu světa 2.0, kde:


Řád přestane být výtvorem lidských bytostí zvaných politici, kteří si ho uzpůsobují pro vlastní obchodní a osobní mocenské záměry. Moc ve své současné podobě zanikne. Lidstvo se napojí na přirozený Řád, jenž je přítomen od počátku existence Země a jehož přirozenou součástí je vše živé na Zemi i v Univerzu. To přinese okamžitý efekt v podobě harmonie mezi vším živým v našem společném prostředí. Stane se tak nejpspíš na základě nového zásadního vědeckého objevu, týkajícího se elementárních stavebních částic našeho Univerza, jež jsou energetické povahy a mohou být paralelně na více místech naráz. Jinými slovy, hluboké uvědomění toho, že jsme všichni Jedno (a co se děje jednomu, děje se všem), klepe na dveře - např. v CERNu, kde zkoumají kvantové částice o tom dávno vědí své a v současné době hledají pro nová poznání nová pojmenování. Dozvíme se víc už na jaře? Uvidíme.

Náboženství ve své současné podobě zaniknou, resp. stanou se historickou součástí své kulturní tradice. Díky novému univerzálnímu vědomí a poznání Jednoty celku nadále nebude potřeba různých, kulturálně odlišných cest do jednoho domu. Historicky sehrály různé spirituální tradice vynikájící roli, protože kulturálně odpovídaly danému prostředí a měly probouzet lidské bytosti v jejich přirozeném prostředí. Díky postupné globalizaci ovšem došlo k paradoxnímu fenoménu - různá náboženství začala lidské bytosti rozdělovat, namísto toho, aby je spojovala. Nebo snad existuje něco uchýlnějšího, než ve jménu Boha - jeho nekonečné tvořivé lásky a moudrosti - znásilňovat a zabíjet bytosti jiných spirituálních tradic, protože ty své považujeme za lepší? To není Bůh, to je kultura a její rozdíly, co se navzájem dopouští takových činů. Osobně se na nově uchopené univerzální poznání těším a jsem zvědav na jeho podobu. Bude se týkat Bohyně moudrosti (a ženy Boha - tedy jeho duality) Sofie? Uvidíme.

Peníze přestanou ve své nynější podobě existovat. To co bude hrát roli je skutečná hodnota v jakékoli myslitelné a představitelné podobě. Skutečná znamená o tvořivou energii opřená, tedy originální a jedinečná, nesoucí hodnotu pro ostatní bytosti. To ve většině případů neznamená to, čím jsme dnes zvyklí se živit. Systém - chodit do práce - mít za to peníze - platit za spotřebu - přestane existovat. Už jen proto, že s příchodem konce světa 1.0 většina současných pracovních míst zanikne. Nebude se kam vrátit a na co navázat. Současné elity budou čím dál víc redukovat náklady a energeticky navázaní zaměstnanci se budou čím dál víc bouřit. Možná vznikne pár sociálních bouří, ale jen do té chvíle, než lidé pochopí, že je to vlastně docela nepodstatné, protože jejich skutečné já leží vně světa 1.0 a je jen na nich, aby ho objevili, vydolovali a vytěžili ve prospěch svůj i společné Jednoty - bude to velký záblesk, co nás probudí ze sna světa 1.0? Uvidíme.

Jídlo a obrovský celosvětový byznys kolem něj přestane ve své současné podobě existovat. Na jedné straně obrovská hojnost a přebytky, jež končí v kontejnerech a na skládách. Na druhé straně obrovská chudoba a chybějící základní nutriční možnosti v jiných částech světa. To je nemocný obraz světa 1.0 - známe ho přece ze zpráv. Díky napojení na nový řád univerzálního uvědomění harmonie a Jednoty i tohle rozdělení světa zmizí. Země má přece kapacitu uživit nás všechny. Velmi se mi líbí systém, jakým spoluvytvářejí a rozdělují nutriční zdroje ve filmu Nádherná zelená. Je to předobraz budoucího fungování člověka na Zemi? Už žádné maliny a rybíz v zimě z Chile, nové brambory kdykoli ze Španělska a kdovíjaké víno z Austrálie v každé sámošce. Zpět ke kořenům. Zpět do komunity. Zpět k sobě samým. Anebo nás díky novým objevům a uvědoměním čeká úplně nový systém příjmu a výdeje energie (jak o tom opět velmi hezky pojednává Nádherná zelená)? Uvidíme.

Voda je ve světě 1.0 masivně zneužívána, vězněna a znásilňována. Je široce znečišťována ve jménu nesmyslného snu, namísto toho abychom ji věnovali patřičnou pozornost a úctu. Má obrovský vědecký i duchovní potenciál - jako nosič informací, i jako lék. Má paměť a je to vysoce inteligetní bytost, která si už dlouho nenechá líbit podobné, byť totálně nevědomé, nakládání. Pokud můžete, pijte vodu z přírodních zdrojů, nejlépe z tatranských potoků. Nikde jinde na světě - dokonce ani v Himalájích - jsem nenašel bystřejší a zářivější vodu, než je ta z Vysokých Tater. Pokud je pro vás tatranská voda nedostupná, doporučuji použít filtr pro tzv. strukturovanou vodu.

Teplo a energie jsou pro naše přežití taky docela důležité. Pamatujete na nedávné zimní výpadky dodávek plynu z Ruska? Byla to jen epizoda, která se nebude opakovat? Představte si, že takový výpadek bude najednou permanetní. A co potom, až dojdou strategické zásoby plynu a ruský dodavatel jaderného paliva, na kterém jsou naše elektrárny závislé přestane dodávat? Budete připraveni? Anebo budete čekat, až se stane to, co se dělo při výpadku dodávek plynu v Bulharsku, které bylo zasaženo nejcitelněji? Přes noc tam zmizely z trhu veškeré přímotopy a jejich cena se na černém trhu vyšplhala na tisícinásobek. A to nehovořím o tom co by se stalo, kdyby přestala jít elektřina. Už máte pořádná kamna se zásobou dřeva a rychlorostoucí čínské javory pro jeho obnovu, tepelný vrt, kontejnér na biomasu, solární panely, barely na zachytávání a ohřev dešťové vody nebo malou domácí větrnou elektrárnu? Anebo je někde za rohem nový vědecký objev díky němuž se dotkneme nového obnovitelného a nevyčarpetelného zdroje energie, jež bude pro všechny rovnoměrně dostupná? Uvidíme.

Zdraví je dnes po drogách, prostituci a jaderné energetice největším světovým byznysem. Co nám říká naše kultura? "Kašli na zdraví, člověče. Nezabývej se jím. Klidně onemocni, jsme tady se svou vysoce rozvinutou medicínou a farmaceutickým průmyslem, abychom tě léčili. Budeme tě léčit, až z toho budeš mít smrt." To je obludné. Monstrózně obludné poselství světa 1.0, díky němuž se z něčeho tak intimního a křehkého jako je lidské zdraví stal bezostyšný chladný byznys, v němž jde o zdraví člověka až na posledním místě. Ve své současné podobě tak nemá podobné monstrum v budoucnosti místo na Zemi. Nedávno jsem byl u lékaře, soukromého interního specialisty. Chodím k němu už od začátku devadesátých let a je fakt v pohodě. Přesto jsem si při poslední návštěvě všiml, že během 20 minut, jež jsme spolu strávili, se mi ani jednou nepodíval do očí, ani se mě nedotkl - místo toho koukal do počítače a hovořil, jako kdyby v té kouzelné bedně bylo vše o té lidské bytosti na druhé straně stolu. Jak by mohlo? Jaký obrovský rozdíl proti návštěve tibetského lékaře před lety v Himalájích! Přitom zdraví i nemoc si neseme každý v sobě ve stejné míře a rozhodujeme sami o tom, která strana mince získá navrh. Rozhodujeme o tom svou vnitřní harmonií nebo disharmonií. Od té doby, co se zabývám novým vzděláním a poznáním jsem ani jednou nepotřeboval klasickou lékařskou pomoc a můj lékař mi každý rok při preventivní prohlídce říká tu samou větu: "Je to vynikající, dalo by se říct čím dál lepší." Čeká nás, díky napojení na novou univerzální Jednotu možnost samoléčby prostřednictvím univerzálního zharmonizování těla, energie i Ducha? Uvidíme.

Komunikace je dnes pevně v rukou politiků, korporací a médií. Vytváříme si falešné obrazy - "V Praze se střílí na ulici." "V Africe tě okradou a zabijí do pěti minut." "V Indii onemocníš a umřeš." "Svět se řítí do ekonomické katastrofy." - o světě okolo nás. Věříme jim tak moc, že jsme díky nim dokonce schopni páchat sebevraždy, jak se to nyní děje v Řecku. Tyhle falešné obrazy o světě vyhovují těm, kdo je tvoří - těm, kdo proti nim zároveň nabízejí ochranu. Kruh se uzavřel. Napojením na nové vědomí získáme skutečné informace z Jednoho celku o tom, že není rozdílů mezi bytostmi tohoto Univerza. O tom, že vzájemný respekt je v základním nastavení všeho živého. O tom, že bytí v souladu s vyšším Řádem automaticky produkuje dostatek čehokoli, co si dokážete i nedokážete představit. Představte si, že se jedno ráno probudíte s absolutním dostatkem lásky, harmonie, míru, energie, hmotných zdrojů nebo krásy smýšlení o sobě samém a světě okolo. Nebylo by to skvělé? Něco vám řeknu, není to vůbec nemožné, protože to máme pevně v rukou. A telefonovat už brzy budeme bez mobilních operátorů a jejich zastaralých a Zemi škodících technologií - pomůže nám k tomu voda jako v Nádherné zelené? Uvidíme.

Cestování časem a dimenzemi je ještě pořád sci-fi. Zaznamenali jste nedávný vědecký objev střediska CERN o tom, že některé částice se pohybují rychleji, než světlo? Víte, co to znamená? Konec našeho světa, jako ho známe. Tak tohle je jenom začátek, přátelé. Nové vědomí otevře možnosti nové reality, spojené s možností cestovat, jak to po ticísiletí dělají šamanští čarodějové různých kultur. Ne v mysli, reálně, s vaším tělem. Přinese to možnost proměny vědomí a jeho transformace do nových podob.

Když tak o tom přemýšlím, tak ten konec světa 1.0 není vlastně nic špatného. Skončí jeden sen a začneme snít nový. O jeho konstrukci rozhoduje nová úroveň vědomí. Týká se návratu  k sobě a svojí skutečnosti. Nový sen lidstva na Zemi se dotýká každého z nás a všichni jsme zodpovědní za jeho konstrukci. Ten proces už dávno začal.

Bytí v souladu

Bytí v souladu znamená pro každého něco jiného. Pro Brita Simona Dalea to znamenalo nezaplést se se světem 1.0, reprezentovaným bankami a hypotékami, proto se rozhodl postavit dům pro svou rodinu úplně jinak. Že to nejde bez hypotéky, architekta nebo katalogu? Tak se sami podívejte, jak to vypadá, když začne stavět človek s nulovými zkušenostmi, pouze na základě svého snu. Výsledkem je nádherný hobití dům z přírodního materiálu, jenž stál v přepočtu 84 tis. korun, jeho stavba trvala čtyři měsíce a nádherně zapadá do okolní krajiny. Dům se mezitím stal celosvětovou celebritou, která inspiruje další lidi k podobnému počinu. Více o autorovi a domu najdete zde, další informace o podobných eco-domech zde. Žít v takovém domě musí být radost!

Na životě je skvělé, že můžete kdykoli začít znovu

Alespoň to tvrdí tvůrci brazilského filmu Nosso Lar (Náš domov) o životě po životě. Já bych dodal, že dokud jsme živí, máme šanci. Podívejte se na velmi zajímavý film o putování duše člověka na cestě k probuzení. Kdyby nic jiného, tak už jen kvůli té úžasné hudbě Phillipa Glasse to stojí za to.

Jak začít žít svobodný život?

Mnoho z nás si svobodný život představuje jako něco, kde je dovoleno vše. Je to tak? Jak moc dokážeme být svobodní? A co z toho pro nás plyne? Říká se: "Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého." a "Bez zodpovědnosti není svobody.", a taky se ještě říká, že "Peníze přinášejí svobodu." Dokonce mi nedávno jeden kamarád řekl: "Cítil jsem se svobodnější, když sem je měl."

Narodili jsme jako ryzí svobodné bytosti plné síly a potenciálu. Podívejte se na ryzí a svobodné děti do pěti let - peníze v jejich životě hrají nulovou roli. Když to jde v jejich světě, proč by to nemohlo jít i v našem? Nejde to proto, že jsme někde po cestě k naší dospělosti svou ryzost a svobodu poztráceli (nebo spíš ne zcela vědomě odevzdali), protože jsme uvěřili snu o jistotě. Peníze jsou středobodem toho snu. Věříme, že peníze nám dávají jistotu, díky které jsme svobodní. Říká se přece, že "Peníze hýbou světem." Světem 1.0 tedy rozhodně ano. Jiný můj kamarád se nedávno vrátil z Nepálu, jedné z nejchudších zemí na světě (tedy podle kritérií světa 1.0), kde kupoval nějakou značkovou čepici jako dárek. V obchodě se zeptal prodavače: "Můžu mít záruku na to, že je pravá?" Prodavač se na něj dlouze zadíval a odpověděl: "A kde máš záruku na svůj život?"
Uvěřili jsme snu o jistotě a hrajeme na ni. Hledáme záruky, čímž se (nyní už zcela vědomě) odstřiháváme od možnosti tvořit svůj život a prožít ho svobodně. Děláme to všechno, protože MUSÍME! Je toho tolik, co musíme. Uvěřili jsme tomu tak strašně moc, až jsme zapomněli na to, co bychom mohli. A život nám zatím utíká mezi prsty. Jak řekl DalaiLama: "Někdo se mě nedávno zeptal, co mě nejvíc udivuje. Řekl jsem: člověk. Protože obětuje sám sebe, aby vydělal peníze. Potom obětuje peníze, aby se uzdravil. A potom je tak úzkostný ze své vlastní budoucnosti, že nežije v přítomnosti; výsledkem čehož nežije ani v přítomnosti ani v budoucnosti; žije jako by nikdy neměl umřít a pak umře, aniž by kdy žil."

Jedna z největších lží světa 1.0, na kterou jsme naletěli, je jistota. Díky ní už netvoříme - nepředstavujeme si, nesníme, ani nevymýšlíme. Chceme jistotu. Chceme chodit do práce a mít plat. A to si chceme pojistit. Kalkulujeme na výsledek, děláme pořád dokola to samé s těmi samými lidmi a čekáme, že se něco v našem životě změní. Produkujeme dokola průměr a divíme se, že to přestává stačit. Patříme mezi ty slušné lidí, kteří se dívají přes prsty na bohaté, protože sami nikdy nezbohatnou. "Poctivě se přece zbohatnout nedá", říkáme. Dobro došli, přátelé. Tohle je přesně ta pozice, kdy se nabídne někdo, kdo se o nás postará. Politik s programem, výrobek s novými vlastnostmi, nebo radikál s holou a prázdnou hlavou. A televize nám pěkně ukáže, jak to je a co si o tom všem máme myslet. Svět 1.0 jako na dlani.

Jak začít žít svobodný život? Není to vůbec tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mám pro vás několik tipů, které pramení z mé osobní životní zkušenosti, třeba vám budou k užitku.

1. Vzepřete se starému. Zažil jsem to na vlastní kůži zhruba před půl rokem. Byl jsem na prezentaci v jedné mocné nadnárodní korporaci a prezentoval nějaké nápady týmu lidí, jemuž vévodila paní středního věku. O této ženě můžu říct jedno: byla to energeticky velmi vyprahlá bytost. Svou vyprahlost se rozhodla řešit způsobem, který je v naší kultuře dovolený a běžně používaný - ukrást energii někomu jinému, nejlépe tomu, kdo je v podřízené pozici (což jsem jako dodavatel v té chvíli byl). Abych to zkrátil, po tomhle jednání jsem na týden dost škaredě onemocněl a pořád dokola si opakoval, jak ještě dlouho, já vůl, budu něco takového provozovat! A pak to přišlo: něco hluboko ve mně se zničehonic rozhodlo, že "Tak takhle teda už ne." Ikdyby to mělo znamenat, že budu jíst půl roku jenom rohlíky, tak už se v životě nenechám vmanipulovat do podobně nedůstojné pozice, kde bych živil energetické vampýry svou vlastní životní silou.

2. Změňte životní styl. Samozřejmě to znamenalo následnou změnu životního stylu. Ta ale přišla sama a zcela bezúsilně, jako logický důsledek mého rozhodnutí. Všem okolo jsem prostě dal vědět, že už to nedělám, že už nikdy nepůjdu do žádné korporace prodávat nějaké nápady, protože mi to za to nestojí. A to bylo vše. Ze dne na den jsem PŘESTAL MUSET dělat něco, o čem se blízké i vzdálenější okolí domnívalo, že to dělat musím, protože to jsem já - můj obraz a moje role (v jejich světě to tak skutečně bylo). Místo toho jsem se zaměřil na vlastní (vysněné) projekty, které už několik let stály stranou, protože dosud ustupovaly tomu, co jsem MUSEL dělat.

3. Zapomeňte na jistotu. Jakoukoli. Nemáte záruku dokonce ani na svůj vlastní život, jakbyste tedy mohli požadovat záruku na cokoli v tomto světě? Poskytované záruky jsou stejně jen sny, které nabízí tato kultura, aby vyhověla poptávce. Anebo doopravdy věříte, že pojištění jakéhokoli typu vám přinese lepší život? Možná jen sen o lepším životě, ale pouze do okamžiku, než se vám něco doopravdy přihodí. Principem pojištění totiž není zajistit lidem lepší život (jak o tom hromadně lžou v reklamách), ale jen a pouze vytvořit zisk pro své akcionáře. Moc hezky se o tom mluví např. ve filmu "Úžasňákovi".

4. Začněte tvořit skutečnou originální hodnotu. Pusťte se do největšího dobrodružství vašeho života! Nebojte se toho, je to krásné a plné života. Nic není jisté a všechny možnosti a dveře máte otevřené. Začněte dělat to, co jste vždycky chtěli, ať je to cokoli. Vaše duše zajásá a celá vaše bytost se naplní silou, zdravím a novým bohatstvím. Uživíte se? No jasně a jak! Stačí být alespoň trochu autentický a vaše tvorba vytryskne jako živá voda na zemský povrch a potěší stovky a tisíce (docela možná i milióny) živých bytostí okolo, protože každý živý člověk prahne u jiných lidí především po autenticitě a opravdovosti.

5. Staňte se skutečnými vlastníky. Na čem je postaven dnešní obraz vlastnictví? Na ukradení energie a jejím držení u sebe s následným upíráním jejího podílu ostatním. Tak se svět dělí na bohaté a chudé. Bohatí jsou ti, co umí ukrást a držet u sebe energii a omezit přístup chudým k ní. Chudí jsou ti, kdo si neumí najít vlastní způsob přístupu k energii a hrají s bohatými hru světa 1.0 na bohaté a chudé. Nebuďte otroky vlastnictví z jedné, ani z druhé strany. Nenechte se jím nijak omezovat. Tohle je svět hladových duchů. Buďte vděční za to, co doopravdy máte a desetkrát vděčnější za to, co ve světě 1.0 nemáte, protože to co nemáte vás činí lehčími pro putování za svobodou.

P.S. A přestaňte se o cokoli v životě snažit nebo usilovat. Začněte ho prostě a kouzelně žít. Všechno nejlepší přijde okamžitě a samo. Držím palce!

Jaká je vaše hodnota?

Motto: Po příchodu do nebe se Bůh ptá muže-mudrce: "Tak co, myslíš, že sis zasloužil nebe?" "Já nevím," odpověděl muž, "celý život jsem se snažil žít v souladu s Božím záměrem a šířit moudrost a vzdělání. Cestoval jsem kvůli tomu po celé Evropě a sdílel poznání. Tak snad ano." Bůh se pousměje: "Co ty víš o Božím záměru, člověče? Pamatuješ, jak sis na jihu nasbíral semínka slunečnice, abys měl na cestách co chroupat?" Muž se zarazí: "Ano, pamatuji." "Můj skutečný záměr s tebou byl, abys je po cestách na sever trousil tak, aby se tato rostlina rozšířila po celé Evropě a lidé mohli dělat olej.", usmál se Bůh a přátelsky pokynul muži-mudrci dál.

Nesnažte se být člověkem úspěchu, raději se pokuste o to být člověkem hodnoty. Albert Einstein

Jaká je vaše hodnota? Už jste nad tím někdy přemýšleli? Co je to hodnota? Jakou hodnotu může mít člověk? Je vyjádřitelná v penězích? Otázek na tohle téma by se dala položit spousta. Zajímavé je, že přestože za sebou máme spoustu výchovy a školního vzdělání, nikdo se nás nikdy na něco podobného neptal. Anebo se někdy zajímal váš budoucí šéf při pracovním pohovoru o to, jaká je vaše SKUTEČNÁ hodnota? Čím byste DOOPRAVDY mohli přispět? Ne, vždy šlo spíš o to, jak dobře dokážeme předstírat falešnou angažovanost, abychom měli na složenky a mohli jet na dovolenou. Něco za něco. Úspěch za úzkost. Daň v podobě navždy ztracené životní energie, díky které mohlo vzniknout něco skutečně ORIGINÁLNÍHO. Otočte se a zadívejte nazpět. Co vidíte? Nic? Ano, bohužel většinou po nás zůstane jedno velké holé nic. Kde jsou všechny ty ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ PROJEKTY? Kam zmizely všechny ty VYDĚLANÉ PENÍZE? Kam se poděly všechny ty VZTAHY? Oč lépe jsou na tom skuteční tvůrci, tedy někdo, kdo vytvořil ORIGINÁLNÍ HODNOTU, ke které se může kdykoli vrátit a která ho/ji v ideálním případě i uživí? Vložit volnou (potenciálně tvořivou) energii do vlastní ORIGINALITY je ta nejlepší investice, jakou můžete na Zemi udělat, to mi věřte. Žádné akcie, žádné zlato. Volná energie vložená do konkrétního originálního tvůrčího činu.

Co je to originalita? Je to cokoli, co by nevzniklo, pakliže byste se nenarodili (kdybyste neexistovali). A co je to skutečná tvořivost? Je to originální myšlenka nebo čin, jenž nese hodnotu pro ostatní bytosti. Cokoli. Vysoce pravděpodobně to leží pohřbeno někde hluboko ve vás pod nánosem "musu" - tedy toho, co musíte. Je to to, co sem tam probleskne v amatérském koníčku, je to to, když vám občas projde hlavou "tohle jsem vždycky chtěl/a dělat", je to to, co by vás moc bavilo, ale NEUŽIVILI byste se tím (jak se mylně domníváte). Jak málo se známe, jak malou a omezenou představivost o tom, co bychom mohli máme, protože jsme uvěřili tomu, co musíme. A přitom je to pořád někde hluboko v nás. To živé čeká na probuzení a spojení s živým. Je to jako nikdy nehasnoucí plamen (vědomí), které ví, že by mohlo a čeká na příležitost. Jsme umělci svého života a každý jeden jsme na Zem přišli jako nositel originálního Božího záměru. Oč lépe by se nám žilo, kdybychom tento záměr objevili a své bytí mu přizpůsobili? Proč místo toho vyplýtváme veškerou nám dostupnou tvůrčí energii na tak nepodstatné věci jako je chození do práce, plození a výchova dětí nebo milostné vztahy je mi dodnes záhadou.

Jak z toho všeho ven?

 Motto: Ďábel nepotřebuje nadšení ani zápal. Stačí mu tichý souhlas.

Vypadá to, že v brzké době příjde obrovské množství lidí o dosavadní zdroj obživy. Je to kvůli tomu, že lidé přestali tvořit skutečné originální hodnoty. Místo toho jsme začali hrát stínové divadlo činností, jež jsou vázány na jeden celoplanetární a především dlouhodobě neudržitelný sen - donekonečna rostoucí ekonomiku. Roste = je nám fajn (platí to však i uvnitř nás samých?), neroste = máme se blbě (ano, cítíme to i uvnitř nás samých). Pamatuji si, když jsem někdy v 90. letech seděl na toaletě a dočetl se v mf DNES, že "Naše ekonomika skvěle roste". Pamatuji si přesně na ten pocit - cítil jsem se dobře (tedy asi na pět minut). Až po letech mi došlo, že to se mnou osobně vlastně nemá vůbec nic společného a s mými vnitřními pocity, opírajícími se o mou skutečnost už vůbec ne! Teď to vypadá, že díky "krizi" příjdou mocní zloději energie (politici, byznys a média) s novým ďábelským návrhem: "Vzdejte se dalších částí samých sebe, výměnou za to, že se na chvíli budete cítit o něco méně špatně." Teda nevím jak vy, ale já už nehraju!

Jak z toho všeho ven? Řešení je jednodušší, než by se mohlo na první pohled zdát.

1. Začněte se odpojovat od světa 1.0 - pro začátek bude stačit, když přestanete sledovat zprávy, anebo je budete sledovat s novým vědomím skutečnosti. Nebolí to, chce to jen začít být pozorný a víc zkoumat, co vám servírují. Podívejte se na ně projednou skrz svoji skutečnost. A nebo se běžte kouknout ven na hvězdy, jsou nádherné! Nic vám neuteče a něco získáte.

2. Začněte se zabývat sami sebou - tím jediným podstatným na této Zemi. Běžte zpět v čase a uvědomte si svoji podstatu: Co jste vlastně vždycky chtěli dělat a "nemohli" jste? Kdo doopravdy jste a kde doopravdy leží vaše skutečná hodnota? Vsadím se, že skoro okamžitě potom, jakmile na to příjdete, začnete žít svůj život jinak a nikdo z venčí si toho ani nevšimne. Říká se tomu neviditelná změna nebo změna bezezměny. Začnete svému času dávat novou vnitřní kvalitu.

3. Lidi proboha - vzdělávejte se! Čím déle budete setrvávat v nevědomí, tím déle si necháte srát od těch o malinko informovanějších a méně skrupulózních na hlavu! Hledejte nové vzdělání, rozšiřujte si vědomí. V žádném případě se nespolehněte na vzdělávací systém - není v jeho zájmu, abyste byli skutečně vzdělaní a dosáhli skutečného poznání.

4. Nevěřte nikomu. Neexistuje NIKDO a NIC mimo vás samých, kdo by vám pomohl žít lepší život. Žádný guru, žádný politik, šaman, duchovní nebo nový šampón s ještě lepšími účinky. Vše mimo vašeho nitra je projekce (jako když se díváte v kině na film). A jako se občas u filmu stane - člověk na sebe zapomene a je plně vtažen do děje. Proberte se a VZPOMEŇTE SI NA SEBE!

5. Začněte hledat nová spojení se světem - začněte si vybírat z nekonečné škály nových možností jaký chcete, aby pro vás svět začal být. Začne. Okamžitě potom, co z neznáma vylovíte nová vlákna spojení.

6. Uvědomte si, že vy sám/sama jste buňkou jednoho obrovského nekonečného těla vědomí. Co se děje vám, děje se všemu. Co se děje jinému bytí, děje se vám. A teď nemluvím o druhých lidech. Mluvím o všech existujících bytích - rostlinách, fauně, kamenech, planetě Zemi, vodě, vzduchu, univerzu, planetách, hvězdách, spirituálních bytostech... to všechno je jedno velké tělo vědomí, jehož jsme organickou součástí (ať se nám to líbí a máme o tom ponětí, anebo ne).

7. Začněte se spojovat s univezální silou, jež vychází z celku. Celek je celek, je v něm vše co potřebujete a co si nedokážete představit. Síla je univezální prostředek, kterým je možné tvořit. Cokoli. Kdykoli. Kdekoli a jakkoli. Bytí v celku (celistvosti) otvírá přístup k síle.

8. Nebojte se. Strach je to, co svět 1.0 živí. Pamatujete, když jste byli děti a běžel nějaký strašidelný film? Jako úplně malí jste si zakryli oči a nechtěli to vidět. Jako o něco starší a vzdělanější (když už jste chápali jak to běží na pozadí) jste si řekli: "Je to jen film. Jsou to jen herci." To platí i o tom, co žijeme. Pokud jste prozatím málo vdělaní, zakryjte si aspoň na chvíli oči. Příjde úleva. Pokud jste alespoň trochu vzdělaní, tak už možná víte, že tohle je ve skutečnosti film, ve kterém hrají herci. A to je celá úleva.

9. Vytvořte vědomě každou sekundu vašeho života, protože tak stojíte na roveň s (doplň podle vyznání) a stáváte se součástí původního záměru člověka na Zemi.


Hodně štěstí, síly a zdraví na cestě ven!

Přinese kolaps EU nový světový řád?

Jak to frčí za zdmi Evropského Parlamentu? O čem se tam běžně hovoří a co se projednává? Jaké nové vize pro nás mají připravené evropští politici? Pracuje se tam výhradně ve prospěch a rozvoj občanů členských statů EU? Nebo jde o tiché soustřeďování moci do rukou úzké skupiny lidí výměnou za tučné diety pro herce ve vedlejších rolích? To jsou otázky, na něž vě těšině domácích mainstreamových médií odpověď nenajdete. Podívejte se na vložená videa a sami si udělejte vlastní obraz o tom, za jak dlouho Evropa zkolabuje (o tom že zkolabuje už snad nepochybuje nikdo soudný) a co nám po kolapsu nabídnou politici. Byl bych velmi, velmi obezřetný, už jen proto, že slovy pana Barrosa: "V krizi jsou lidé více otevření změnám."


P.S. Všechna videa jsou opatřena českými titulky.

Tisíc mnichů, tisíc náboženství

V Tibetu mají nad vchodem do lámaserií nápis: "Tisíc mnichů, tisíc náboženství". Do naší řeči bych to přeložil jako "Tisíc lidí, tisíc světů." Ano, je to tak. To co vidíte, slyšíte a vnímáte jako svět tam venku (a na co zdánlivě nemáte žádný vliv) není objektivní, sama o sobě existující realita, je to jen vaše osobní projekce toho jak si představujete svět, založená na kultuře, výchově, školství, společnosti a zprávách o obrazech světa, jež konzumujete. Váš výběr reality. To platí pro každého z nás. Samozřejmě existuje i tzv. konsenzuální realita, tedy společný sen lidstva (resp. jeho jednotlivých částí), jenž obsahuje vše, na čem jsme se hromadně dohodli a stalo se to pevným zakořeněným společenským pravidlem. Říkáme tomu demokracie, jinde to nazývají šaría, akha-teke, šulchan aruch, bušido nebo woodcraft. Nic z toho není lepší, ani horší. Je to všechno jedno a totéž - jen jedna z podob kultury, výhodná pro lokální přežití. Z nějakého podivného důvodu nám pak, díky našemu omezenému vzdělání příjde, že to "jejich" je primitivnější než to naše a tak se to "naše" snažíme vnutit klidně i silou. To co drží náš svět pohromadě se vším všudy jak ho známe je předmětem dohody.

Je zvláštní, že to co by nás mělo spojovat jako bohaté a různorodé projevy jednoho a téhož, nás rozděluje. Zvykne se říkat: "S tím já nic nenadělám, tak to prostě je." Opravdu? Opravdu nemůžu ovlivnit jak se cítím, co se mi děje, jestli jsem zdravý, jestli mám všeho dostatek a jsem šťastný? Opravdu jsem závislý na tom, jestli a jak se o mé věci postará stát, církev nebo korporace? Nedávno jsem viděl dva metaře v multikáře, muži okolo padesáti let, za předním oknem srolované několikeré noviny, kterým vévodil BLESK. Uviděl jsem, že jsou tak pevně ustrnulí v obrazech světa metařů, že pro ně bude do konce života těžké stát se čímkoli jiným. Takovými metaři jsme ovšem každý z nás. V tom svém světě. Pevně ustrnulí v pohodlí našeho vědění (sumě znalostí) o tom jak funguje svět, nejsme ochotni hnout zadkem k tomu, aby nám bylo líp, jsme ochotni hájit naše strnulé obrazy o fungování světa dokonce až tak, že kvůli ním napadáme jiné bytosti (individuálně i na úrovni států). Vytlačujeme na okraj představivost jako "nepraktické snílkovství"a žijeme svůj Chronos (čas "od - do"); a duše volá po ochraně, vědomí křičí o pomoc, ale na to dnes máme léky. Skvělé chemické preparáty, jež se pro nás staly synonymem zdraví a duševní vyrovnanosti.

Největší fór (a řekl bych vítězství kultury nad námi) je, že jsme zdroje toho zmatku a nemoci (říká se tomu přece "civilizační choroby") přestali vnímat v jejich pravé podobě. Permanentně puštěné zprávy v tv, rádio jako kulisa v autě nebo na obědě, bulvár jako dezert, do toho všeho mega agresivní reklama na cokoli... Když se dnes ocitnu někde, kde právě běží tv zprávy, udělá se mi během chvíle zle (a to je ani nemusím aktivně sledovat). Když jedu s někým v autě nebo sedím v libovolné české restauraci střední kategorie, musím poprosit, aby ztišili zábavnou radio stanici, protože se mi z toho dělá na zvracení. Když moje pozornost zachytí jednu z bulvárních zpráv, nestačím se divit, jak nízko je možné a dovoleno se pohybovat. A samozřejmě agrese - obrovská agrese z reklamy. Že přeháním? Že je to celé jen neškodná zábava dnešního světa? Že o nic nejde? Omyl, jde o všechno. Tohle je přímá příčina většiny nemocí současného světa. Geniální nástroj, kterým nás drží v nevědomí, strachu a permanetně přesměrovávají naši pozornost od toho jediného podstatného - nás samých.

Začal jsem si (kvůli vlastnímu průzkumu) dělat otisky titulků hlavních zpráv za cca. poslední měsíc. Zajímavé je, že 90% těchto zpráv nenese žádnou informační hodnotu (střízlivý popis něčeho skutečného, co se doopravdy stalo). Většina z nich nese jen atmosféru (pocit) napětí, agrese, strachu a iluzi rozdělení světa na "my" a "oni". Pokouší se uměle skrz strach vyvolat potřebu být chráněn někým jako je stát (politici ovládající policii a vojsko), korporace (poskytující širokou škálu očkování proti čemukoli) nebo církev (poskytující alespoň nějaké hodnoty v tomto vyprahlém světě). Věřte, že svět 1.0 se sám strašně bojí. Bojí se momentu, kdy sebe si vědomý člověk vezme své věci do vlastních rukou a postará se o ně sám, protože přesně v tenhle moment skončí svět, jak ho známe.

Konec světa jako v pohádce

Je čas začít se dívat na pohádky. A tím "dívat se" myslím začít je doopravdy vidět. Většina z nich, díky tomu že autoři nejsou svázáni konvencí možného, přináší zajímavý informační kód, obsahující důležité poznání. Zatímco staré a tradiční pohádky se dotýkají naší mýtické minulosti a čerpají z příběhu našich předků, moderní (většinou animované) příběhy nesou poznání, týkající se našeho světa (ikdyž ne všechny, samozřejmě). Tak třeba Příšerky s.r.o., kdo jste je viděli a znáte, víte, že v této pohádce existuje svět příšer, které získávají energii z dětí skrz strašení. Strach se prostřednictvím zachyceného dětského jekotu stává energetickou podstatou fungování světa příšer. Do příběhu přicházíme v době, kdy probíhá energetická krize, protože strašit děti je čím dál složitejší. Existuje jedno tabu - dítě nesmí proniknout do světa příšer, protože existuje představa o jeho "smrtelné jedovatosti". Příběh se rozvine tak, že jedno malé dítě pronikne do světa příšer a zkamarádí se se dvěma z nich. Ti jsou pak díky přátelství nuceni poznat svou skutečnou podstatu, začít neuvěřitelně riskovat holý život, kariéru a sociální postavení, aby se v podstatě omylem dopátrali zločiného spiknutí - pár příšer rozjelo tajný projekt na unášení dětí a získávání jekotu násilím, protože věří že takto udrží zisky a správní rada a akcionáři budou spokojeni - jednoduše chtějí udržet pohromadě starý svět, jak ho znají. Komplot se podaří rozbít a starý svět se rozpadne. Happy end se dostaví v tom, že příšery přijdou na to, že dětským smíchem lze získat desetnásobek energie. To přetvoří je samé, jejich svět a přinese neuvěřitelné nové možnosti. Konec.

A teď paralela k našemu bytí: žijeme ve světě příšer, které nám ve velkém kradou energii, protože jsme uvěřili, že jejich svět je skutečný a je i naším světem. Příšery jsou politici, byznysmeni a média. Bojíme se jejich strašení a dobrovolně odevzdáváme svou životní energii prostřednctvím pozornosti. Sledujeme zprávy v médiích - hrozby, války, epidemie, vraždy - určitě se po každých takových zprávách cítíte vyčerpaní. Nenávidíme a řešíme politiky - tím jim odevzdáváme obrovskou porci energie skrz naši spozornost. Byznysmeni ovládají svět přes peníze a hraní si s nimi - peníze poutají obrovskou pozornost, protože se mylně domníváme, že jsou podstatou našeho přežití na zemi. A tak se utvořil podivný kruh síly, který nás prostřednictvím naší pozornosti udržuje v permanetním strachu a napětí - Příšery, s.r.o., svět který bude existovat tak dlouho, jak dlouho se ho budeme bát. Tento svět se nyní dostal do energetické krize. Lidé už nejsou tak hloupí a nevzdělaní jako v minulosti. Mají přístup k novým informacím a spoustě velkých lží už přestali věřit. Dokonce se zabývají novým vzděláním - je tedy čím dál těžší je vystrašit, aby pustili šťávu. Je načase vymyslet sofistikovanější způsob strašení a získávání energie, aby se udržel pohromadě starý svět, jako ho známe. Ještě nevím co to bude, ale hodně se hovoří o tom, že po terorismu (který už tolik netáhne) přijde nějaká globální hrozba ve formě epidemie, nebo dokonce útoku mimozemšťanů. Osobně nevěřím žádným iluminátským teoriím spiknutí, kterých je dnes plný internet. Fakt je, že k tomu aby přestal starý svět Příšer, s.r.o. existovat, stačí jediné: přestat mu věnovat pozornost.

A teď nemluvím o nějaké rezignaci a smíření se s tím, jak to je. Nebo nedejbože o emigraci do vnitřního světa své rodinné chalupy. Dokonce jsem slyšel větu geniálně vystihující iluzi vlivu: "Ale když tomu nebudu věnovat pozornost, tak všechno rozkradou!" Muvím o uvědomění si toho, čím nás první kruh síly drží v šachu a zachování se podle toho. Když vidím jak to funguje, mám možnost se nějak zachovat. Mám možnost se kdykoli svobodně odpojit a přestat tento kruh zásobovat svojí silou (energií). Mám stoprocentní možnost se toho neúčastnit tím, že si vyberu svoje. Nové, vlastní, originální svoje. Co se pak stane? Celý ten starý svět Příšer, s.r.o. se zhroutí sám do sebe. Tím, že ho přestaneme vyživovat zvenčí se sám zevnitř sežere a zmizí. A teď nemluvím o stovky let trvající evoluci, teď mluvím o kvantovém skoku, který se uděje v jednom neviditelném okamžiku, aniž by si ho starý svět všiml. Nové vědomí klepe na dveře. Slyšíte?

Dokáže univerzum upéct buchty?

Tak dlouho se naše kultura zaštiťovala vědeckým materialismem, jenž měl popřít existenci Boha, až se sama věda i hmota (matérie) postavily proti. V moderní kvantové fyzice jsme svědky mnoha vědeckých objevů, jež hovoří o tom, že vše okolo nás obsahuje živou pulsující energii (vědomí) a že úroveň poznání (osobní síly) je přímo úměrná úrovni rozšířeného vědomí (naší kapacitě). Myslím, že vědecký materialismus je, jako ostatně všechny "ismy", u konce s dechem, protože neznám jednoho jediného člověka, jemuž by samotná kumulace materiálního bohatství přinesla trvalé vnitřní štěstí a soulad. Zaobírat se matérií jako primárním záměrem existence člověka na zemi, znamená zaobírat se strachem ze ztráty a být permanentně ve ztrátě (co se energie týče). Hovoří se o tzv. strachem hnané životní filozofii. A naopak, zaobírat se živou pulsující energií všeho okolo, znamená napojit se na nekonečný zdroj energie, síly, možností, zdraví, lásky a štěstí, a permanetně vědomě tvořit svůj osud, a setkávat se s čím dál většími porcemi volné energie, připravenými pro skutečnou tvorbu.

Vypadá to, jako kdyby vědci naši starou civilizaci zradili, ale je to přesně naopak. Jsou jen součástí velkého přerodu do nového vědomí. Objevují a referují. Kvantová fyzika je ohromné dobrodružství, jež pracuje s živou představivostí, skutečnou kreativitou a opravdovými novými možnostmi. Například říká, že to co začneme pozorovat (na co se zaměříme) se díky našemu záměru (pozorování) začne tvořit podle našeho záměru (k obrazu nás samých). Jsme tedy okamžitými a permanentními spolutvořiteli všeho co vidíme, slyšíme, prožíváme, s čím se setkáváme a co se nám děje. Jsme to my a náš výběr. Pakliže přistupujeme k této čisté tvořivé síle (potenciálu) nevzdělaní (a teď nehovořím o akademckém, ale skutečném novém vzdělání), nemáme jednoduše dosah na to, co se nám děje a proč se nám to děje. Nevidíme. Jak by nám například univerzum mohlo napéct buchty, když si to ani nedokážeme představit? Nedokážeme to zaměřit a vylovit potřebné vlákno reality k tomu, aby se tak mohlo stát. A přitom se v univerzu určitě někde pečou buchty a chutnají báječně. Jestliže je univerzum celistvé, dokonalé, vševědoucí a všeobsahující, pak tam někde přece MUSÍ být možnost, že nám upeče buchty. Jde jen o to najít ta správná vlákna a tvořivě je pospojovat dohromady do nové reality.

Podívejte se na skvělý film na tohle téma, v němž je mimo jiné citován nositel Nobelovy ceny za fyziku Max Planck: "Kolem nás neexistuje hmota jako taková. Veškerá hmota má původ a existuje pouze jako důsledek síly, která nutí subatomární částice kmitat a udržuje tento nanejvýš chvilkový subatomický vesmír  pohromadě. Za existenci této síly vděčíme našemu vědomí a inteligetní mysli. Naše mysl je zdrojem veškeré hmoty."

Nekonečná síla záměru

Motto: "Jestli chcete vidět děs v očích vědců, kteří se zabývají kvantovou fyzikou, zeptejte se jich na PROBLÉM MĚŘENÍ. Protože atom se na určitém místě objeví, POUZE POKUD HO MĚŘÍME! Neboli - atom je ROZPROSTŘENÝ, dokud se na něj nerozhodneme dívat! - Takže akt měření nebo pozorování VYTVÁŘÍ REALITU!"

Určitě to taky znáte ze života: "Kde jsou ty klíče?", voláte na manželku. "Vždyť se se na ně koukáš.", odpoví, a opravdu, leží 20 cm před vaším nosem, jenže vy je nevidíte. Většinou pak následuje nějaká rádobyvtipná poznámka o tom, že "chlapi neumějí hledat". A naopak, vaše žena kouká dlouhé minuty do mapy a nikdy nenajde kde jste, kam jedete a vůbec, strčte si tu mapu někam, řekne nakonec naštvaně a hodí ji po vás. Opravdu za to může rozdílné zapojení mozkových hemisfér? Určitě, ale míň než si myslíte. Je to jako s fotografií, uděláte přesně takovou fotku, na jakou se zaměříte. Myšleno tématicky, světelně, barevně i z hlediska stínu, ostrosti a hloubky. Vyjádříte v ní svůj originální pohled na snímané okolí. Jiný fotograf - jiný originální pohled na to samé okolí. Náš život je jako ta fotografie. Tam venku okolo nás je vše neustále přítomné ve své absolutní podobě. Všechno je součástí všeho. Lidé, zvířata, rostliny, planety, hvězdy, vesmír - všechno jsou to živá a spojená bytí. Je tam všechno co si dokážete i nedokážete představit. Klidně si to nazvěte neustálou přítomností Boha, Řádu, Ducha nebo Univerza (jemu je jedno, jak mu říkáte). A my jsme jako lovci. Tím, že se na "něco" zaměříme, si "to" ulovíme (vybereme) a začneme "to" spolutvořit jako svou vlastní realitu - začneme snít svůj sen. Pakliže se více lidí zaměří na to samé, vznikne společná realita. Sen jednotlivce se změní v sen rodiny, komunity, města, státu, kontinentu, civilizace.

Snímáme vybrané z toho ohromného koláče nekonečných možností tím, že se na něco zaměříme. To pak následujeme často po celý zbytek života, aniž ochutnáme cokoli jiného (protože nevíme, že bychom mohli), a tak v nás vznikne hluboce zakořeněný pocit, že náš výběr je tím nejlepším z možných. Budeme náš sen hájit až do roztrhání těla. Ale co to vlastně hájíme? A proti komu? Znáte ty vetché třesoucí se staříky s baretem na hlavě - odbojáře proti čemukoli, co si s sebou celý život nesou trauma z toho, "že je nikdo za jejich zásluhy neocení"? Znáte ty tučné odboráře, co jezdí do Prahy, protože "se mají zle"? Viděli jste politiky, kteří "to myslí upřímně"? Těžaře, kteří zabíjejí indiány "v dobré víře aby bylo více zboží a lidé se měli lépe"? Muže s hadrou na hlavě, kteří blekotají cosi o "fatwě"? A jiné muže v drahých oblecích, kteří těm s hadrou na hlavě hrozí "vykouřením z děr"? Přátelé, věřte že nikdo takový ve skutečnosti neexistuje. Existují jen lidské bytosti, které si vybraly svou realitu a tu sdílejí s ostatními. A ti ostatní, protože žijí společný sen, na ni reagují, jako reaguje pes na hozenou kost. Přitom je to tak jednoduché. Bojovat s tím je na prd. Měnit to je na prd. Sdílet to je na prd. Být na to napojen je na prd. Vždyť tam venku je tolik nových úžasných možností! Stačí se na chvíli odpojit od toho šíleného matrixu naší kultury a vybrat si svoje. Alespoň na chvíli žít svoje. Chodit po vlastních cestách. Vybírat si. Přestat být jednou z těch tupých stádních bytostí bezmezně konzumujících cokoli, co se nám rozhodnou uvařit. Realita je neustále tvořená námi samými. Tím, na co se zaměříme si vybereme a děje se nám. Univerzum je v tomhle absolutně bezlítostné. Podívejte se na zajímavý film na tohle téma.

Narodil jsem se ryzí a svobodný

Nedávno jsem se po letech znovu oficiálně registroval na TED a v rámci registrace po mně chtěli, abych poskytl svůj osobní příběh. Dlouho jsem váhal kde a jak začít a pak jsem ho, jako takový ne zcela tradiční životopis, sepsal:

I was born pure and free. I arrived with original talent and a certain portion of energy to face my future destiny with infinite creativity. My parents were my first impediment. With the greatest love and sacrifice they imbed what they thought was the best for me: operating system named Culture 1.0 (version "European Communism") + deep-seated system of invisible cultural instructions and rules based on thousand-year ancestors experience. Strange thing happened then: I forgot myself. My natural talent was buried under a lodgment of communist schooling, working and time spending and my precious vital energy was largely consumed by common everyday life. One day I woke up and said myself: that's enough! Since then for me there is only the traveling on the paths that have a heart, on any path that may have a heart. There I travel, and the only worthwhile challenge for me is to traverse its full length. And there I travel--looking, looking, breathlessly.

Překlad: Narodil jsem se ryzí a svobodný. Na svět jsem přišel s originálním darem v podobě talentu a danou porcí energie, abych dokázal čelit svému budoucímu osudu s nekonečnou tvořivostí. Mí rodiče byli mou první překážkou. S nejvěší láskou a obětí do mě vložili to, o čem se domnívali, že pro mě bylo nejlepší - operační systém Kultura 1.0 (verze "Evropský komunismus") + zakořeněný systém neviditelných kulturálních instrukcí a pravidel vycházející z tisícileté zkušenosti našich předků. Potom se stala divná věc: zapomněl jsem na sebe. Můj přirozený talent byl pohřben pod nánosem komunistického školství, práce a trávení času, a moje drahocená životní energie byla ve velkém spotřebovávána na každodenní obyčejný život. Jednoho dne jsem se probudil a řekl si: už dost! A od té doby pro mě existují pouze cesty po stezkách srdce. Po jakýchkoli stezkách, které mají srdce. Projít je po celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou kterou znám, a tak po nich cestuji a bez dechu se dívám -- dívám.