Ptejte se: "PROČ, JAK, CO."

Simon Sinek přináší prostřednictvím jedné z nejoblíbenějších a nejsledovanějších TEDovských přednášek své vlastní (a o to cennější) poznání o jádru výjimečnosti a pozoruhodnosti. Je to geniálně jednoduchá myšlenka tzv. zlatého kruhu a lidem, kteří se zabývají novým vzděláním je známá jako 'záměr'. Z předchozích postů už dnes, díky šamanismu a kvantové fyzice, víme, že na co se zaměříme, to se začne formovat podle způsobu, jakým jsme se na to zaměřili. Jinými slovy, volně plující částice se začnou formovat na základě naší síly, kterou vkládáme do záměru (zaměření se). Jsme tedy bytostnými spolutvůrci všeho, co se děje nám i našemu okolí, protože na to zaměřujeme svou pozornost a tím to de facto formujeme a posilujeme - mimochodem proto tak často a tak rád říkám, že svět 1.0 samovolně skončí, až mu většina lidí na Zemi přestane věnovat pozornost.

Simon napsal knihu a nazval podle ní svůj motivační koncept, jenž od té doby vytěžuje jako skvělý zdroj svého osobního nového bohatství - Start with why (Začni s proč). Říká, že většina ordinérních věcí, jež se odehrávají v dnešním světě, funguje podle schématu CO > JAK > PROČ. Zatímco u 'CO' má 90% lidí a firem jasno a u 'JAK' je to tak půl napůl, tak v případě 'PROČ' panuje v naší kultuře jedno velké čiré neznámo. V této souvislosti mě napadá zajímavá věc: někde jsem slyšel, že v oblasti Konga přezdívají domorodci bělochům 'bezcílní poutníci'. Něco na tom bude, jako kdyby naší kultuře chyběl záměr. Jasný záměr, jenž by dokázal formovat lidskou energii směrem k přežití. Místo toho produkujeme spoustu bezcílného materiálu, jenž nemá žádnou vnitřní hodnotu, protože vzniká zcela nahodile a podle momentálních potřeb kruhu síly 1.0 - tedy politiků, byznysu a médií. Podívejte se na jeho pozoruhodnou řeč a možná se taky začnete ptát PROČ byste měli dál dělat všechny ty ordinérní, vyčerpávající a nudné práce, jež jste dělali doposud a nemohli byste je vyměnit za něco skutečného, originálního, vašeho.
PROČ NE?!

Večer na tému Duch

Často se zde v textech objevuje pojem 'Duch'. Možná vás někdy napadlo, že by bylo fajn dozvědět se víc, co nebo kdo je to Duch a jak je možné se s ním/ní spojit. Poslechněte si, jak na toto téma hovoří vynikající slovenská šamanka Dr. Katarína Hrčková v pořadu 'Večer na tému' na rádiu Devín.

Kde leží vaše zahrada bohatství?

Motto: Bohatství je jako motýli. Můžete je donekonečna honit se síťkou, což přinese pofiderní výsledky, ale jistě budete na konci dne hodně unavení. Anebo si můžete vysadit zahradu, plnou překrásných pestrobarevných květin, kam motýli přilétnou sami.

Ta věta je hlubší, než by se mohlo na první pohled zdát. Poukazuje totiž nejen na možnosti, jež máme ve vztahu k bohatství, ale hovoří také o tom, že skutečné nové bohatství vyžaduje čas na přípravu i prostor k realizaci.

Asi to znáte: člověka v určitém věku vykopnou z náručí rodiny, školky, školy a musí se začít starat sám. Nejdřív je plný energie a ideálů, vyzkouší pár zaměstnání, šéfů, kolegů, milenek, milenců, nějaké to manželství, udělá nějaký druh společensky únosné kariéry a v lepším případě někde těsně před důchodem či smrtí zmoudří a řekne si: "Kdybych tak měl své dnešní zkušenosti a o padesát let míň..", jenže je už pozdě. Nemá sílu. Prohrál a kultura si bezostyšně vzala svůj díl energie. Jde do důchodu a ví, že všechno je (ale hlavně mohlo být) jinak. Musí to takhle být? Je osudem člověka být takhle zenužit a odkopnut do ústraní, aby dožil v bačkorách a třesoucíma se slabýma rukama sypal drobečky holubům? Byl plný nemocí, nedostatku a hněvu? Opravdu si takhle představujete ideální stáří?
Zajímavé je, že kulturálně vzato, tohle je obraz, který jsme společensky akceptovali a sociálně ho naplňujeme. V určitém věku prostě přestáváme mít respekt a rodiče se stávají dětmi. Ono se není čemu divit, sakramentsky jim totiž ujel vlak a potřebují nás, abychom jim řekli, jak dnes funguje svět. Že se to občas zvrhne do násilných (někdy sadistických) praktik je veřejným (tedy kulturálně akceptovaným) tajemstvím. Člověk jako by se stal zcela nepotřebným, pokud nedokáže nadále přispívat k zachování společného snu. Ano, takhle jsme si vysnili svou vlastní budoucnost ve světě 1.0 - jsme akceptováni, dokud vyděláváme peníze, pak začneme být na obtíž.

Zajímavé je, že přesto existují lidé, u nichž věk nehrál nebo nehraje pražádnou roli. Jsou schopni tvořit po celý život a nebýt unaveni a nejít na odpočinek a nerýpat se v hlíně někde na zapomenuté chalupě, kterou přijedou jednou za rok pochválit známí, protože pro děti je to příliš daleko. Nejenže nejsou nikomu na obtíž, oni nás dokonce stále úžasně obohacují! Když jsem se nad nimi nedávno zamýšlel, napadl mě výčet celé řady z nich. Různorodí zajímaví lidé, kteří mají jedno společné: jsou to umělci svého života, tedy ne nutně absolventi některé z uměleckých škol. Hovořím o skutečných umělcích svého života. Tedy lidech, kteří nepřitakali jednoduchému schématu kultury světa 1.0 - choď do práce a vydělávej dokud to jde, pak se nám kliď z oči někam do ústraní a přestaň být na obtíž, no a nakonec chcípni. Ne, ne. Tohle jsou bojovníci, kteří se rozhodli jít vlastní cestou. Za všechny, kteří mi přišli na mysl a jež není možné tady zmínit, bych rád jmenoval vynikající českou výtvarnici Adrienu Šimotovou, která je navzdory svému věku a navzdory obrazu naší kultury o tom, jak má člověk v takovém věku vypadat a jak se má chovat, neustále aktivní a tvořivá, skvěle vypadající dáma, která má světu stále co dát. A tady se dostáváme k jádru celého tajemství - ta dáma, stejně jako další jí podobní lidé, objevila kdysi dávno svou vlastní zahradu bohatství, díky které nemusí žít obyčejný život se všemi jeho kulturálními výdobytky. Dobrá zpráva je, že takhle to může mít úplně každý.

Když se obyčejně žijící člověk za sebou jednoho dne ohlédne, (a během přechodu vědomí z tohoto života do jiné fáze vědomí to uděláme všichni - říká se tomu šamansky 'rekapitulace' nebo tibetsky 'bardo přechodu vědomí') uvidí většinou jedno velké nic nebo v horším případě černé díry, kterými protekla jeho životní tvořivá energie. Rodíme se ze záblesku vědomí jako nádherné, svobodné zářící bytosti, plné živoucí tvořivé energie s žhnoucím vědomím a touhou poznávat. A pak se něco stane. Něco v nás začne jakoby pohasínat. Dusit se. Umírat. Začneme nějak divně rozumět tomu, že svět není připraven nás akceptovat takové, jací jsme, a tak raději věnujeme veškerou svoji tvořivou energii tomu, jak společensky přežít a získat co nejvyšší sociální status. Dotahujeme to co nejvýš, aby na to bylo dobře vidět a jsme čím dál unavěnější, protože honíme motýly na cizích polích se síťkou ve vlasech a v saku ze záclony a říkáme tomu kariéra, status nebo postavení. Že jsme ve skutečnosti úplné nuly nám většinou dojde (pokud nám to vůbec kdy dojde) až je pozdě.

A přitom je to tak jednoduché. Stačí si VČAS uvědomit, KDO jsem a PROČ jsem tady, a to je jediná skutečná výzva, která mě povede k vnitřnímu naplnění mého času na Zemi. Tohle je jediná skutečná cesta srdce, kterou prozkoumat po celé její délce stojí za to. Jak na to? Čeho se chytit? Kde a jak začít být umělcem svého života?

Jak je na tomto blogu dobrým zvykem, připravil jsem pro vás malý návod k tomu, kde a jak začít hledat své originální zdroje pro vytvoření vlastní zahrady bohatství:

1.) Zapomeňte na vlastní nedostatek. Nic takového neexistuje, to vás jen kultura drží v hypnóze tím, že poukazuje na vaše zdánlivé nedostatky a prezentuje 'štěstí' v jeho instatní podobě prostřednictvím 'reality show'.

2.) Neprahněte po bohatství 1.0, u kterého bezezbytku platí následující rovnice: NENASYTNOST PO PENĚZÍCH / KUMULACE PENĚZ / VNITŘNÍ PRÁZDNOTA = NEMOC / CHARITA / ODCHOD DO POLITIKY.
Děkuji, nechci.

3.) Dejte si čas na zpětný chod. Jděte proti proudu svého času a vystopujte se. Najděte základy a prameny vašeho ryzího já. S čím jste přišli na svět? Co vám bylo věnováno, abyste to obohatili a rozšířili? Kde jste nechali ležt svůj originální dar v podobě potenciálu, jenž čeká na rozvinutí? Musím říct, že zde mi skvěle prospěl jednodenní seminář s názvem Wealth Dynamics, který mi pomohl uchopit a do pojmů usadit léty nažitou zkušenost a intuitivní poznání o tom kdo jsem a co dělám nejlíp.

4.) Přestaňte kalkulovat. To děláte celý život. "Když udělám a), příjde b)." Celý svět 1.0 stojí na "když", "tak". Dopřejte si ten luxus udělat něco prostě jen tak, protože to tak cítíte. Neberte ohled na to, kolik to hodí a co to vynese. Investujte projednou energii skutečným způsobem.

5.) Začněte být 100% autentičtí. Svět je připraven vás přijmout a ocenit takové, jací jste! Podívejte se okolo sebe, kolik přetvářky a falše nás stojí čím dál víc síly ji unést a neustále ji udržovat při životě. Začněte být autentičtí, je to obrovský komfort pro duši a pro tělo... Je to jako s fotografiemi v tomhle postu. Žádný google image - tohle jsou moje vlastní fotografie květin v divoké přírodě. Jsou nejkrásnější na světě, protože nesou kus mého vědomí, talentu, originality, energie a citu - tedy 100% autenticity toho, kým jsem byl, když jsem je fotil.

6.) Najděte si svůj point of no return (bod, ze kterého není návratu). Může to být cokoli. Jednoho dne si prostě řekněte: "Tak takhle teda už ne!" To je dobré místo, protože poukazuje na nové možnosti.

7.) Nebojte se neznáma. Skutečný umělec do něj chodí a loví v něm to, co pak přetváří svojí originalitou pro blaho všech živých bytostí na Zemi. Platí zde, že: "Když si to dopředu umíš představit, tak to není ono." Pracujeme s nepředstavitelnem tak, že chodíme do neznáma, které obohacujeme o naši skutečnost.

8.) Experimentujte. Je toho tolik, co je stále nepoznané. Kolik včerejších vysmívaných objevitelů je dnes pyšnými laureáty Nobelovy ceny. Vzpomeňte si, co a jak jste objevovali jako děti, to je dobrá stopa pro navázání.

9.) Zapomeňte na to, že máte cokoli pod kontrolou. Jednoduše se nechte použít. Ve světě Ducha platí i jiná pravidla, než ta lidská. Všechna výjimečná díla vznikla výjimečným způsobem.

10.) Vytvořte si malé ostrovy skutečně investované energie, ke kterým se budete kdykoli moci vrátit a opřít se o ně. Investujte svoji skutečnost do zdánlivě nenávratných činů, kterými obohatíte naši kulturu svou jedinečnočnou autenticitou. Jděte svojí cestou, vše ostatní příjde samo a vy se začnete čarovně znovuskládat do kupy.

Tak to je dnes vše k vlastní zahradě bohatství. A pamatujte, platí jen dvě věty: "Co nevytvořím, to není." a "Selhat můžu jen tak, že to nezkusím."

P.S. Vypadá to, že v příštím roce vznikne nový vzdělávací cyklus, speciálně zaměřený na tuto oblast. Máme se společně na co těšit...

Krajina, která léčí

Určitě jste to zažili sami. Vyjdete do krajiny a cítíte, že něco ve vás se děje a děje se to ve váš prospěch. Cítíte proud zdraví, vaše duše lehkne a vaše vědomí se rozšiřuje. To jen krajina zareagovala na toho, kdo do ní vstoupil a vyslovil svůj požadavek (ať vědomě, či nevědomě). Krajina reaguje na vše živé, co se v ní objeví a vždy přinese adekvátní odpověď. Své o tom ví mladá rakouská umělkyně Klara Harden. Bez předchozích zkušeností, hnána jen svou vnitřní touhou, vyrazila jednoho dne pouze sama se sebou do divočiny. A to ne ledasjaké, rozhodla se projít Island, jednu z nejostřejších krajin, jaké na Zemi existují (mám svou vlastní malou zkušenost). Klara se rozhodla podělit o své zážitky nejen skvělými fotografiemi, ale i zajímavě koncipovaným video deníkem, který bere dech. Koneckonců podívejte se sami a nechte se alespoň na chvíli unést čirým čarem bezbřehosti islandské přírody. Stojí to za to.

2012: čas na změnu

Dnes jsem se zúčastnil zajímavé filozofické přednášky, spojené s následným neformálním povídáním, kde většina přítomných zastupovala kompletní beznaděj světa 1.0 - od předvádění naleštěných 'já', přes boj s korupcí, reformy systému až po konspirace proti jiným lidem a návrhy k nahrazování větších zel menšími... "Promiňte, mně tohle nestačí!", chtělo se mi zakřičet, ale bylo by to k ničemu - neslyšeli by mě, tak byli zaujati svými boji o sílu. A přitom je naprosto fascinující vidět, jak se starý svět pomalu ale jistě plní novými zprávami. Je to úžasné, protože to, co často vypadá beznadějně, se v mžiku oka dokáže proměnit v novou možnost. Vše je jen otázkou výběru. Na co se zaměřím a co si vyberu, to se mi stane, protože na subatomické rovině se vybraná energetická vlákna naskládají podle mého výběru do nové reality - jsem to já, kdo si vybírá, tvoří a určuje realitu. Ať už o tom mám, anebo nemám ponětí.

Rád bych vám doporučil k pozornosti film Daniela Pinchbecka s názvem 2012: čas na změnu, jenž je plný nových skvělých zpráv. Úžasně inspirativní ve všech ohledech našeho života, přináší praktické rady a možnosti, jak rozvinout naše současné poznání a pokusit se přivést vědomí do nové úrovně.

Fascinace zlem

Prahu nedávno navštívil světoznámý psycholog Philip Zimbardo, jenž se v 70. letech proslavil tzv. standfordským vězeňským experimentem. Jeho návštěvu provázela přednáška, rozhovor v České televizi a navázala na ni také v současné době probíhající výstava v centru moderního umění DOX s  názvem Luciferův efekt: střetnutí se zlem. Lidská fascinace zlem je pradávná. Obdivujeme největší predátory prehistorické i současné zvířecí říše, o nejhroznějších diktátorech a nejstrasnějších masových vrazích točíme filmy, píšeme knihy a fascinovaně hltáme jejich příběhy. Proč nás tolik fascinuje zlo? Podle Philipa Zimbarda je to proto, že dobro i zlo je v nás přítomné ve stejné míře neustále a je jen otázkou momentálního vlivu prostředí a osobního nastavení, co necháme vyplout na povrch. A zatímco kulturálně přijatelné 'dobro' je v naší kultuře podporováno a oceňováno, 'zlo' čeká, potlačené někde ve stínu naší duše, aby se mohlo projevit. A často se projeví silou, která nám samotným vyrazí dech.

Je velmi zajímavé se podívat na tuto problematiku z pohledu moderní psychologie:

Jung rozeznává několik základních vzorců uložených v nevědomí. Tyto archetypy jsou:

• Stín: představuje vlastní tendence, které byly zavrženy naším bdělým životem ve společnosti. Ve stínu jsou uloženy neakceptovatelné kvality pro naše vědomí. I ty však čas od času uplatňují svůj nárok na vědomý život a stávají se zdrojem úzkosti. Stín představuje naše druhé já, naše alter-ego. Nicméně toto druhé já nemusí být nevyhnutelně oním špatným a zlým. Jung uvádí příklad muže, který žil zhýralým životem a v jeho snech se setkával s vlastním stínem zahrnujícím spořádanost a návštěvy v kostele.
• Animus a Anima: mužské a ženské kvality uložené v nás. Klasickým příkladem této naší opačné stránky představuje zamilovanost. Když muž pociťuje zamilovanost, je to tím, že se žena podobá jeho vlastní Animě, resp. dochází k projekci vlastní Animy na tuto ženu. Každý z nás, ať muž nebo žena, má v sobě vždy i kus vlastností druhého pohlaví.
• Persona: je naší maskou, kterou na sebe bereme v různých životních a pracovních rolích. Např. řidič, kněz, otec, lékař. Persona souvisí s rolemi, které na sebe bereme ve společenském životě a může být dosti neosobní vůči našemu pravému já.

Znamená to tedy, že zlo je latentně přítomné v každé lidské bytosti a díky kultuře se ho jen podařilo vytěsnit do kulturálně únosných mezí? Podívejte se, co k tomu říká Philip Zimabrdo na své TEDovské přednášce: Philip Zimbardo dobře ví, jak snadno přejdou slušní lidé na stranu zla. V této přednášce se s námi podělí o svůj vhled do soudního procesu z Abú Ghraib a také o několik výmluvných fotografií. Dále pak popovídá i o druhé straně mince: o tom, jak snadno se z nás mohou stát hrdinové a jak k tomu v sobě najít sílu.

10 způsobů, jak být soběstačný

Na blogu 'Activist Post' jsem narazil na zajímavý článek na téma soběstačnosti. Jeho částečný překlad je i s doprovodným komentářem k dispozici zde. Dovoluji si ocitovat deset bodů, které mohou být nápomocné na cestě k soběstačnosti.

10 návrhů, jak dosáhnout soběstačnosti

1) Snižte své dluhy
Zvláště si dejte pozor na dluh vaší kreditní karty.

2) Snižte svou spotřebu
Vyhodnoťte aktuální rozpočet a určete absolutní nezbytnosti. Určete komfort, který jste ochotni obětovat.

3) Snižte spotřebu energie
Vyměňte žárovky, domácí elektrospotřebiče zapojte do rozdělovače, který lze kompletně odpojit, aby nedocházelo k odběru proudu ve „stand by“ režimu, atd. Pečlivě plánujte nákupy a další dopravní potřeby.

4) Skladujte energii
Vždy mějte záložní propan-butan a velkou hromadu dřeva na horší časy. Investice do elektrického generátoru (nebo solárního generátoru) budou dobře vynaložené peníze.

5) Investujte do skladování potravin
S klesajícím dolarem a rostoucími cenami potravin je chytré vytvářet potravinový „spořící účet“. Pořiďte si několik dobrých knih, dehydrátorů a vakuových těsnění pro skladovací metody. Nejlepšími skladovatelnými potravinami jsou obiloviny (rýže, fazole, mouka), konzervy, semena a některá hotová balení.

6) Vytvářejte si vlastní jídlo
Nahraďte trávník zahradou, ovocnými stromy a chovejte slepice. Vydejte se na lov a sběr ořechů, ryb a volně žijící zvěře. Skladujte navíc další zahradní semena!

7) Naučte se novým dovednostem
Vzdělávejte se na internetu, čtěte knihy, podstupujte kurzy praktických dovedností jako je zahradničení, vaření, kompostování, tesařství, alternativní zdroje energie, fyzické zdraví a wellness, atd.

8) Začněte vedlejší byznys
Proměňte své vášně nebo hobby do malé vedlejší činnosti, abyste měli některé doplňkové příjmy. Kdo ví, může se z toho třeba stát vaše cesta k plné finanční nezávislosti.

9) Nainstalujte alternativní zdroje energie
Začněte s malými zařízeními, jako je solární systém ohřívání vody, solární mrazák, nebo krbová kamna, atd.

10) Navrhněte řešení pro komunitu
Začněte nebo se připojte k místnímu družstvu potravin, produktů a služeb. Zapojte místní komunitu do diskuse, aby podnikla kroky k soběstačnosti. Sdílejte svůj příběh a získejte podporu.

Tyto kroky nám ušetří peníze a přiblíží nás k nezávislosti. Každá akce nás jednoduše osvobodí od kontrolního systému, který dělá náš život složitější, více toxický a méně samostatný.

via http://www.freepub.comehere.cz/vsechno/10-zpusobu-jak-dosahnout-sobestacnosti

Hladoví po změně

Motto: Máte možnost změnit potravinový systém. Třikrát denně.

'Hungry for change', tedy 'Hladoví po změně' je americká organizace, která vznikla okolo filmu Food Inc., jenž otřásl světem. Vypadá to, že posun se děje. Například ve Spojených státech pořádá tato organizace tzv. 'Food Day', jenž připadá na 24. řijna tohoto roku. Dovedu si představit, že za rok až dva se mohou podobné akce konat i u nás. V mezidobí pro nás ovšem připravili malé desatero s výzvou 'Zapojte se' a názvem: 'Deset jednoduchých věcí, které můžete udělat, abyste změnili náš potravinový systém.' No a tady není na co čekat.

1.) Přestaňte pít limonády a ostatní slazené nápoje. Preferujte nebalenou vodu z lokálního zdroje.

2.) Jezte raději doma, než venku. Podle průzkumů děti konzumují dvakrát víc kalorií, pokud jsou jídla připravována mimo domov.

3.) Začněte se pídit po nutričních informacích. Ptejte se, čtěte, diskutujte. Nebuďte pasivními příjemci všeho, co vám chemický, agro a potravinářský průmysl předloží.

4.) Apelujte na školy, aby omezily dostupnost slazených limonád a nezdravého jídla. Během posledních 20 let se dětská obezita více jak ztrojnásobila.

5.) Zaveďte si bezmasé dny. Až 70% spotřebovaných antibiotik se týká živočišné výroby. Dobrou chuť.

6.) Kupujte bio produkty, nebo produkty udržitelného zemědělství s malým obsahem nebo bez pesticidů a herbicidů. Jsou to jedovaté látky, jež ničí vaše tělo, Zemi i vše živé na ní.

7.) Podporujte lokální rodinné farmy. Nakupujte na farmářských trzích. Pokud je to pro vás možné, omezte nebo úplně vylučte nákupy v hypermarketech.

8.) Čtěte informace na potravinách. Preferujte lokální sezonální produkty (viz tabulka 'Kalendář tuzemského ovoce a zeleniny'). Zajistěte si pravidelnou dodávku bio-bedýnek.


9.) Řekněte vašemu parlamentu, že zdravé potraviny jsou pro vás důležité. To v zemi, kde si bývalí ministři zemědělství staví haciendy za desítky milionů korun a jeden slovenský oligarcha kompletně a bezostyšně vládne chemickému a potravinářskému průmyslu (a teď ještě navíc sám leze do politiky) nebude úplně jednoduché, ale možná jsem jen příliš velký pesimista.

10.) Vyžadujte, aby produkty měly férový původ, tedy zbytečně nedrancovaly zemi a dělníky, kteří je vyrábějí. Existuje skvělá autorita, která se touto problematikou zabývá s názvem 'FairTrade'.

A pamatujte: každým soustem můžeme změnit svět!

Paradox volby

Je obrovským paradoxem, že s tím jak rostou možnosti naší volby (a z toho vyplývající nutnost volby možnosti) se stáváme víc a víc omezenými a méně a méně svobodnými pro skutečnou volnost v pohybu, výběru a záměru. Je to obrovský paradox západní společnosti, kterým se zabývá i psycholog Barry Schwartz ve své velmi zajímavé TEDovské přednášce. Psycholog Barry Schwartz se zaměřuje na klíčový princip západních civilizací: svobodu volby. Podle Schwartzova úsudku nás možnost vybírat si činí nikoli svobodnějšími, ale paralyzuje nás; nejsme šťastnější, ale naopak méně spokojení.

Potraviny s ručením omezeným 2

V komentářích k postu 'Potraviny s ručením omezeným' jste se zmínili, že by pro vás bylo přínosné popsat trochu více do detailů, jakým způsobem je možné změnit zažité stereotypy a automatismy ohledně nákupu a spotřeby potravin. Pokusím se na tento požadavek zareagovat  v tomto postu a přinést osobní zušenost. Mám pocit, že se moje zkušenost nebude dotýkat jen potavin, ale života v dnešní přechodové době vůbec.

1.) VĚDOMÍ je podle mně nejzásadnějším stavebním prvkem k tomu, abychom mohli začít skládat cokoli nového a vlastního. Mít vědomí o tom, co se doopravdy děje je nesmírně výhodné, protože přestáváte být závislí na tom, co vám kdo předhodí (ať už pod vlivem jakéhokoli záměru). Jít ke skutečnosti napřímo a napřímo ji načíst má obrovské výhody v tom, že to šetří čas. Potraviny jsou dnes základním zdrojem energie lidského života na Zemi. Pro mě osobně má tedy velmi velký význam se v této oblasti vzdělat a načíst situaci tak napřímo, jak jen to bude možné.

2.) ZACHOVÁNÍ SE navazuje na poznání (vědomí) o stavu věcí. Napadají mě dvě základní možnosti, jak se v tomto případě zachovat. Tou první je rezignace (jak ostatně bylo v komentářích k postu zmíněno), ale nebudu se jí dál zabývat, protože v tom pro mě není žádná energie, hodná následování. Tou druhou možností je 'nasranost', díky které může dojít k hlubokému rozhodnutí "tak takhle už teda ne". To je výhodné, protože ona 'nasranost' má v sobě obrovský potenciál energie pro další zužitkování. Je to i můj případ, v posledním roce jsem takovými "tak takhle už teda ne" prošel ve vícero oblastech. Potraviny jsou jen jedna z nich.

3.) VZTAH ke všemu co nás obklopuje je dalším důležitým komponentem ve skládačce našeho nového bytí. Mám li vědomí o skutečném stavu věcí a něco ve mně se rozhodne ke změně, přichází do hry spojení s něčím, co mě převyšuje. Můžeme to nazvat 'Duch'. Je to něco, co dokáže vést moje kroky a dávat jim smysl. Je to něco, co tak zoufale chybí v dnešní nemocné kultuře. Je to záměrná absence Ducha v současném konání člověka na Zemi, díky kterému konzumujeme toxické potraviny, pijeme mrtvou vodu a permanentně si řežeme větev pod vlastní zadnicí.

4.) NĚCO MÁLO můžeme udělat každý a hned. Za sebe, pro sebe, ze sebe. Je to každého věc a měl by zůstat ve svém konání čestný vůči svému nitru. Zde mohu poskytnout příklad malých změn, které jsem udělal nebo dělám já sám s vědomím, že jsou mým originálním vkladem do mé vlastní skládačky nového bytí na Zemi:

- Na jaře zakládáme vlastní rodinnou minizahrádku, kde budeme pěstovat všechny dostupné zeleniny a bylinky. Taky jsme zasadili ovocný strom a angreštový keř.

- Mezi potravinami vyhledávám bio a biodynamické produkty, protože věřím, že jsou lepší alternativou pro mě, producenty i pro Zemi.

- Dávám přednost lokálním (ideálně regionálním) produktům, protože věřím, že jejich výroba a distribuce není zbytečnou zátěží pro životní prostředí.

- Nekupuji balenou vodu, protože cítím, že je mrtvá.

- Vyhýbám se mega hypermarketům, pakliže je to možné nakupuji na trzích nebo ve vietnamských obchodech, případně v běžných pouličních potravinách a supermarketech.

- Podařilo se mi ze života eliminovat junk-food, tedy všechny řetězce rychlého občerstvení. Měl jsem pocit, že to nebude možné, dnes už si ale (díky smradu z přepáleného tuku, který je vždy bezpečnou známkou jejich blízké existence) nedokážu představit jejich pravidelné navštěvování.

- Omezil jsem maso, teď to dokonce vypadá, že se ho po nějakou dobu nedotknu vůbec. Zničehonic mi přišlo divné jíst těla jiných bytí, jež byly nositeli vědomí. Ale uvidíme, tahle položka je skutečným kulturálním oříškem (a to i přesto, že dnes je nabídka tisícinásobně rozmanitější, než před pár roky).

- A jako jeden z hlavních plusů cítím to, že se mi podařilo totálně eliminovat toxický odpad v podobě televizních zpráv, komerčních rádií a tištěných médií jako je Blesk. Tady cítím velký oddech. Ještě by to chtělo odstranění billboardů v krajině.

To je asi tak všechno, co mě k danému tématu napadá. Snad vám tyto postřehy budou k užitku.

Lokální řešení pro globální onemocnění

V minulém postu jste mohli shlédnout ne úplně veselý dokument na téma průmyslové výroby a distribuce potravin. Ukazuje ne zcela lichotivé a zdravé obrazy o naší kultuře a jejím způsobu získávání potravin. Na něj navazuje neméně neveselý, ale o to zajímavější, dokumentární film francouzské režisérky Coline Serreau (ano, to je přesně ta, co natočila geniální film Nádherná zelená) z roku 2010 s názvem "Solution locales pour un désordre global" (Lokání řešení pro globální onemocnění), který se do velké hloubky zamýšlí nad tím, co a proč se stalo se zemědělstvím. Je to nesmírně zajímavé téma, protože zemědělství bylo odpradávna organicky spojené se zemí a díky zemědělství bylo možné přežití člověka na Zemi.

Tato organická symbióza, jejímž primárním záměrem bylo 'pěstovat potraviny, aby člověk přežil' byla narušena těsně po 2. světové válce, kdy průmysl začal hledat nová odbytiště válečné výroby - jedů a strojů, kterých již nebylo potřeba k válečným účelům. Primární záměr se změnil v 'jak vydělat na zemědělství', jež bylo do té doby na průmyslu nezávislé, což vedlo k postupnému zapojení bank a vytvoření moderního zemědělství, jak ho známe dnes. Přišly do něj bankami financované průmyslové stroje a celá škála chemických jedů, jež nahradily tradiční způsoby organického lokálního zemědělství a umožnily obrovské výnosy, levnější a dostupnější potraviny z globální produkce a možnost obrovského plýtvání s nimi. To vše za obrovskou cenu. Jestli byl někde narušen základní vztah se Zemí, pak právě v této oblasti. Vypadá to, jako by moderní zemědělství vyhlásilo Zemi válku. Letadla s jedy bombardují pole a ničí vše živé, traktory a kombajny, ne nepodobné tankům, bez ohledu na prostředí ve velkém drancují a Země nám to zatím kupodivu trpí.

Zajímavé je, jaké firmy a země stály za rozvojem moderního zemědělství. Je to například firma Shell, která byla u zrodu aplikace chemických prostředků do zemědělství v padesátých letech. Ještě zajímavější je, že na exportu snu s názvem 'moderní zemědělství' do rozvojových zemí tzv. třetího světa léta vydělávaly bohaté západní země, ovšem důsledky nesly ty chudé. Úplně úchylná je pak konstrukce - zadlužíme zemědělce průmyslovou modernizací, abychom zajistili odbyt nepotřebné průmyslové výroby a stát (dnes už celá Evropa) potom zadotuje z veřejných zdrojů ztrátové zemědělství. Vždyť to zcela odporuje nejen zdravému rozumu, ale i pudu sebezáchovy! Vypadá to, jako by někdo neváhal za účelem zisku vyhubit vše živé na této planetě, což mě jen opět utvrzuje v tom, že svět 1.0 už dávno požírá, s vidinou zisku za každou cenu, zevnitř sám sebe.

Již několik desetiletí systematicky likvidujeme mikroflóru v půdě (a s ní i všechno živé) jedy, které jsou prakticky nezničitelné. Drancujeme zdroje pitné vody k velkozavlažování. Zanecháváme obrovskou a hlubokou toxickou stopu, díky níž se blížíme ke katastrofě s nevídanými následky. Produkujeme obrovskou nadprodukci zdraví škodlivých potravin, které nás pomáhají udžovat v hypnóze fungování světa 1.0 - a to vše jen kvůli tomu, že pár lidí chce na všem a za každou cenu vydělat. Takhle vypadá začátek konce, tedy pakliže nezměníme naši percepci. Mám pocit, že nám konečně začíná docházet, že jsme totálně propojeni navzájem se vším živým a vnímavým v našem společném prostoru, jehož je Země podstatnou částí. Nastal čas pro změnu. Držím nám palce, abychom ji zvádli rychle a elegantně.

Potraviny s ručením omezeným

Říká se tomu 'cilizační nemoci' a prý s tím nemůžeme nic dělat. Naše kultura jakoby od začátku počítá s tím, že dřív nebo později něčím (nabídka civilizačních chorob je pestrá) onemocníme, proto investuje obrovskou pozornost a energii do zdravotnictví, které se stalo zvláštním druhem energetické černé díry. Něco je nemocné v prazákladu fungování naší společnosti a potraviny jsou jedním z fundamentálních zdrojů. Dokud budeme přistupovat k jejich produkci, spotřebě a plýtvání s nimi způsobem jakým jsme to činili doposud, nemůžeme očekávat změnu. A nebo jinak: dokud bude naše kultura živit systém zdravotnictví, jehož primárním záměrem je prohnat nás neosobně svými trubkami a potvrzovat díky našim nemocem svou existenci v současné podobě ("Klidně onemocněte a pak přijďte, budeme vás léčit"), nebude nás nic nutit ke změně.

Mám pro vás film na toto téma, jehož tvůrci odhalují praktiky potravinářského průmyslu a ukazují některá fakta o průmyslové výrobě potravin, která byla dosud konzumentům s tichým souhlasem vládních ministerstev utajována. Dokument ukazuje, jak hrstka korporací kontroluje dodávky potravin a často staví vlastní zisk před zdraví spotřebitelů, živobytí farmářů, bezpečnost zemědělských pracovníků a ochranu přírody. Přesvědčivý depresivní pohled na velkopodnikání ve výrobě potravin nejen popisuje jejich nechutnou cestu z polí a stájí ke spotřebiteli, ale zároveň zkoumá ekonomický řetězec, v němž následky zdánlivě levného jídla, kdy hamburger stojí méně než brokolice, nese celý zdravotní a sociální systém.

Není to veselá podívaná, na druhou stranu vidět a vědět jak se věci doopravdy mají je někdy výhodné pro přežití, například mně to přimělo změnit některé automatismy a návyky ohledně nakupování a spotřeby potravin. Třeba to nějak pomůže i vám v kultivaci vašeho vztahu k základnímu zdroji energie současného lidského bytí na Zemi.

Zachycování neviditelného času

Narazil jsem na pozoruhodného francouzského umělce Davida Coiffiera, jehož vášní je zachycování času, jenž zůstává pro naši běžnou pozornost neviditelný. Díky vysokorychlostním kamerám je schopen zachycovat jednotlivé mikro-momenty a energetické procesy působení času v hmotách, přírodě, nebo kultuře (doporučuji si pustit všechny jeho videa). Je zajímavé srovnávat. Příjde mi, že zatímco přírodu a univerzum vystihuje PLYNULOST (záměr a řád), civilizaci pak charakterizují především ZMATENÉ PŘESUNY (bezcílnost pohybů). Je nesmírně zajímavé vidět všechny tyto procesy z úplně jiné časové reality (zajímalo by mě, jestli je nás takhle schopen někdo pozorovat) a uvědomit si, že takhle se to vlastně děje, jen to v běžně žitém životě nejsme schopni zachytit. Za všechny jsem pro vás vybral jeho nejnovější filmařský počin s názvem "Kam jdeme", který podle mě nádherně portrétuje dění v mraveništi nazvaném náš současný svět.

Lesk a bída světa 1.0

Výprodej amerického snu podle protestujících demonstrantů v U.S.A.

Svět je v pohybu. Prakticky ve všech větších městech současné civilizace se dávají masy lidí do pohybu, aby vyjádřily své rozhořčení a hlubokou frustraci z jeho nefungování (resp. fungování mimo jejich představu). Akce začala před několika týdny symbolickou okupací Wall Streetu a rozšířila se do celého světa. Je velmi zvláštní vidět všechny tyto zprávy v kontextu změn vědomí, jež se nyní odehrávají v tichosti na pozadí (tedy alespoň nejsou vidět na titulních stránkách novin). Akce Occupy Wall Street má od počátku poměrně revoluční ladění a symbol zaťaté pěsti spolu s červeno-černými barvami dává tušit, že jistá část lidské populace s vyhraněným směřováním vycítila ducha doby a zareagovala na něj po svém. Jedna narychlo zformovaná revoluční "bída" se staví "lesku" dlouhodobě budované síly korporátního byznysu (tedy i politiky a médií). Budiž, je to pochopitené. Je v tom zoufale cítit volání po větší rovnováze sil ve světě, ale je na místě položit si otázku - jaká skutečnost se skrývá za hesly jako "MOC OBYČEJNÝM LIDEM" nebo "ROZDEJTE PENÍZE CHUDÝM"? Je tohle cesta ven? Někam do skutečné změny? Je tohle, co dnes lidstvo na Zemi nejvíc potřebuje? Skrývá se za tím skutečná svoboda Člověka poznání, jeho spojení s Duchem a bytí v souladu se vším živým a vnímavým v našem společném prostoru, který obýváme? Asi sami cítíte, že ani náhodou.

Ukázka z blogu 'We are 99%'

Na většině fotek z demonstrací jsem si všiml, jak obyčejně žijící lidé svírají v rukou ručně psané transparenty o tom, že oni jsou 99%. Jak jimi žalují. Začalo mě zajímat o co jde a narazil jsem na pozoruhodný blog, plný lidské bídy, ukřivděnosti a beznaděje. Ta bída říká něco významného o nás samých, ale především o virtuální podstatě světa 1.0 a všech jeho deklarovaných bohatstvích. Zatímco jsme po léta snili svůj bezduchý sen o bohatsví a blahosklonně  posílali tuny humanitárních potravin tam či onde, unikala nám mezi prsty podstata naší skutečné niterné bídy, kterou jsme díky všudypřítomné naleštěné reklamě a životu na dluh neviděli, a díky které se dnes pozornost lidí upíná k bolestnému konci amerického (a světového) snu o nekonečné spotřebě a růstu. Je to přece jen pár let, kdy byla média plná zpráv o tom, jak se nám všem (na západě) skvěle daří, všechno roste, kola se točí, celebrity frčí, charita jede, móda fičí, všichni jsou víceméně spokojeni - kupujte, kupujte, nebojte se, kupujte a vyhazujte na smetiště a tak pořád dokola! Dokonce se měřily indexy spokojenosti obyvatel s životem a poměřovaly se mezi různými městy a státy a dělaly se další tisíce podobných nesmyslů. Tohle všechno byl jen sen, na který jsme skočili, protože jsme nedokázali uvidět kdo a proč ho vysnil. Podle mě se původně jednalo o sen hrstky lidí, který se opíral o fungování ekonomických teorií, díky nimž se tito tvůrci dostali k nekonečným zdrojům lidské životní energie, získávané tím, že po dlouhá léta dokázali poutat pozornost lidstva k něčemu tak virtuálnímu jako byl 'měnový systém', 'peníze', 'politika', 'ideologismy', nebo 'náboženství'. V poslední době pak 'růst' a 'spotřeba', případně 'terorismus'. Dokonce uměli tímto snem manipulovat tak dokonale, že se nás ve válkách, na kterých ve finále zase někdo energeticky získal, pozabíjelo několikset miliónů. Tedy až teď se tenhle pevný a po staletí funkční konstrukt začíná pomalu ale jistě rozpadat. Sám vidím, jak se kusy světa 1.0 rozpadají a mizí. Kultura se začíná obnažovat ve své ryzí podobě.

Dvě staré afgánské ženy promočené na kost žebrají na ulici.

To je skvělé, protože konečně máme možnost strčit ruce do něčeho živého. Ve skutečnosti je to totiž strašně jednoduché. Řešení spočívá v jednom jediném slovu: VÝBĚR. Máme na výběr, každou sekundu naší existence na této Zemi máme na výběr. Ty dvě na kost promočené staré ženy, žebrající  na afgánské ulici jsou na tom úplně stejně jako jsme na tom dnes my - index spokojenosti obyvatel světa 1.0 je na bodu mrazu a cítíme se jako žebráci, kteří přišli o své místo na slunci a přestávají mít i na základní živobytí. Dokonce o tom zakládáme blogy, ve kterých žalujeme, jak je ten svět zlej! A viníme nenasytné korporáty. Jasně že jsou nenasytní, nekonečně nenasytní, stejně jako jsme byli ještě nedávno my (dokud stroj fungoval). Ať se nám to líbí nebo ne, nikdo se tady o nás nepostará, pokud se o sebe nepostaráme sami. Tohle je základní premisa přežití pro nejbližší období. Pakliže jsme schopni ji připustit jako reálnou, je na čase se posunout někam dál. A kde jinde můžeme začít, než u nového vzdělání a sebepoznání. Ve hře jsou nyní otázky typu: "Jaká je moje skutečná hodnota? S jakým skutečným darem jsem se narodil? Čím mohu já osobně udělat tenhle svět lepším místem k bytí? Existuje ještě něco mimo mně a svět jak ho znám? Jak se s tím můžu spojit?"

Čas se krátí, přátelé...

Život jako aplikace na pozadí

Motto: "Čarodějové říkají, že žijeme uvnitř bubliny. Do této bubliny se dostáváme v okamžiku našeho narození. Zpočátku je bublina otevřená, ale potom se začíná uzavírat, až se kolem nás zcela uzavře. Tato bublina je naše vnímání. Uvnitř této bubliny žijeme celý náš život a to co spatřujeme na jejich zaoblených stěnách, je odraz nás samých... Tento obraz je naším nazíráním na svět, který je zpočátku popisem, jenž je nám dán v okamžiku našeho narození, až do chvíle, kdy je jím upoutána veškerá naše pozornost, a popis se stává nazíráním skutečnosti."

Možná to znáte z počítačové terminologie - aplikace na pozadí jsou programy, které běží na pozadí (nejsou vidět) a díky nim bezproblémově funguje celý náš systém a programy, které používáme. V bohatých arabských státech fungují miliony chudých Indů, Pákistanců a Bangladéšanů jako aplikace na pozadí. Tamnější svět stojí na práci všech těch neviditelných jedniček a nul z asijských zemí, díky kterým je život pro domácí pány snažší, příjemnější a pohodlnější. Je to novodobá forma otroctví a produkt kultury. Vsadím se, že kdyby ropa (nebo jiná surovina podobně strategického významu) tryskala ze země např. v Bangladéši, tamnější kultura by vybudovala obdobný otrocký řád v němž by napříkal sloužili dnešní zadavatelé - tedy obyvatelé zemí arabského poloostrova, jejichž jedinou zásluhou je, že pod jejich nohama proudí cosi, co svět 1.0 nutně potřebuje ke svému fungování. Přesto se nemůžu se zbavit dojmu, že skutečný život spíše plyne rukama těch, kdo dobývají chléb svůj vezdější utvářením luxusních kulis pro znuděné arabské šejky, kterým se svět paradoxně zužuje, protože platí přímá úměra - čím víc kulturálních možností, tím méně skutečné volby.

V našem teritoriu díkybohu podobné starosti nemáme, přesto i nám naše kultura poskytuje celou řadu možností, jak žít život jako aplikaci na pozadí. Jsou to všechny ty práce, kde jsme stoprocentně a kdykoli nahraditelní. Místa, kde je úplně jedno, jsme li tam my nebo někdo zcela jiný. Jsou to všechny ty neoriginální, lehce zaměnitelné a nahraditelné pozice, na kterých lpíme abychom měli na složenky, nebo protože jsme díky nim NĚKDO - "Víš ty vůbec, kdo já jsem?". Je to především o výběru, jakým způsobem se rozhodneme život žít a odejít z něj. Paradox je, že možnosti výběru v naší současné kultuře jsou omezené na jedinou možnost - hřbitov. Říká se, že ve smrti jsme si všichni rovni a že se sejdeme na hřbitově. Je to kulturálně tak JASNÉ, až to JASNÉ vytváří STÍN. V něm žijeme a nevidíme díky němu, že by to třeba mohlo být i jinak. Představte si to: vaše vědomí by se mohlo čarodějně proměnit a neodejít tak, jak obyčejně vědomí běžně žijícího člověka naší kultury odchází, tedy s morbidní dechovkou a pláčem příbuzných - někam do ztracena. No nebylo by to skvělé?!

Pro mně osobně ano. Byla by to, když ne nic jiného, alespon nová možnost a naděje, že "všechno je jinak", jak řekl ten moudrý rabín, ve slavném židovském vtipu, na smrtelné posteli předtím, než naposledy vydechl. Znamenalo by to, že mohu přestat být otrokem sociálního systému, tedy mohu přestat žít život jako aplikaci na pozadí a dokola obsazovat nesmyslná místa, která vytvořila kultura, aby potvrdila sebe samu. Znamenalo by to, že bez ohledu na svůj strach z neuživení se a sociální jinakosti můžu začít zkoumat, co je na pozadí, o čem se běžně nemluví a co se běžně nebere v potaz. Znamenalo by to, že mohu začít svůj život žít naživo a vpustit do něj pojmy jako duše, Duch, energie, síla, nepředstavitelno, nebo neznámo. Vždyt celý ten pomalu se hroutící sen, jenž dnes žijeme, vede k jedinému - v kulturální nabídce světa 1.0 máme k řešení na výběr z farmacie, psychiatrie nebo márnice. Přičemž etymologický původ slova "farmacie" pochází ze 16. století, kam do latiny přišel z řečtiny a doslova znamená "místo, kde se připravují jedy a medicíny". Etymologického původu psychiatra se dopátráme až v 19. století a pochází opět z řečtiny - má to být ten, kdo léčí duši (je evidentní, že duše není ve své skutečnosti v moderní psychiatrii brána vůbec v potaz). No a márnice, to už vám asi naskakuje, je místo, kde už je všechno marnost sama. Není to málo? Pro mě tedy rozhodně ano.