Dostal jsem email od čtenářky, při jehož čtení mi přišlo, že bych ho měl s vámi sdílet, protože všichni jsme spojeni a dotýká nás všech. Takže s laskavým dovolením pisatelky a s mým hlubokým poděkováním a úctou přeposílám dál...
Dobrý den,
rozhodla jsem se Vám napsat v souvislosti s mým problémem, nebo spíše trápením (ted už bych to teda tak nepojmenovávala, protože po tříměsíčním bádání, co se to se mnou vlastně děje už pomalu začínám chápat o co jde). Za posledního půl roku mně do života vstupují takový změny, což mě přinutilo nebo spíše samovolně dovedlo k informacím, které souvisí s přeměnou vědomí a duchovním vzestupem. Píšu hlavně proto, že jsem se dnes dívala na video s Vámi a Alžbětou Šorfovou a když jsem poslouchala Vaše slova o tom, co jste prožíval, jak se Vám změnil život apod., tak mě běhal mráz po zádech když jsem si uvědomila, že stejně takové pocity prožívám já. Ještě před tím, než se mi na konci tohoto léta rozpadl osmiletý vztah, jsem začala mívat zvláštní pocity, někdy až úzkost a strach. Najednou jsem začala mít obavy, že se mi ztrácí půda pod nohama, že vlastně ani nepatřím tam, kde jsem žila a s kým, přestala jsem mít potřebu se stýkat s přáteli, chodit ven, neměla jsem zájem prostě o nic a začala jsem si o sobě myslet, že jsem se zbláznila. Absolutně nic mě nanaplňovalo, nedokázala jsem v klidu sedět, byla jsem nervózní a pořád jakoby něco hledala a nenacházela, no bylo to strašný, pocit totálního vyhoření a selhání. V práci jsem dala výpověď, vůbec jsem se nedokázala soustredit na to, co delám, pak jsem si našla práci novou, potom následoval rozchod s přítelem po osmi letech a přesun zpět do mého rodiště (bydlela jsem na Slovensku s přítelem předtím). Myslela jsem si, že když se vrátím zpět ke své rodině a starým známým na Moravu, tak že budu zase "normální", ale bohužel. Postupně jsem v zoufalství přicházela k informacím o přísunu nových energií, o duševním vzestupu a nalezení jednoduchosti v sobě a hlavně jsem zjistila, že člověk musí přijmout všechno, i svůj vlastní strach a trápení, jinak se ho nezbaví, jenom tím, že to všechno přijmu tak, jak to přišlo. A hodně mi pomohlo to, co jste říkal ve videu, že ta svoboda přichází až když si člověk uvědomí, že nemá co ztratit. V současné době už je mě o dost líp, protože jsem si uvědomila svůj původ a spoustu věcí s tím souvisejících, kromě toho i to, že to, co mě živí, mě nebaví a že svůj život potřebuju prožít úplně jinak. Utěšující pro mě je hlavně to, že ta zkličující úzkost, která mě dřív doprovázela už odešla a střídají se ve mě pocity absolutního štěstí, radosti, blaženosti a takové nostalgie, smutku. Chtěla bych mít celkově ten život radostnější a naplněnější, aby ty nepříjemné stavy už nepřicházely. Chtěla jsem Vám jenom poděkovat za ty slova a za Vaše webové stránky nové bohatství. Člověku pomůže, když zjistí, že v tom není sám, že se to prostě děje a je to v plným proudu. Pomáhá mě, když si uvědomím, že se vlastně není čeho bát, právě naopak, přijmout to všechno tak, aby to trápení mohlo prosáknout na povrch a odejít. Hrozně se těším, až bude okolo mě víc takových, se kterýma si o tom budu moct otevřeně popovídat a nebát se, že mě budou považovat za divnou:-)
Teď už se těším na to, co bude.