Šamanská extraktní léčba

Narazil jsem na pozoruhodnou ukázku šamanské extraktní léčby u afrických křováků, o kterou se s vámi chci podělit. Tato technika je jedním ze základních způsobů, jakým šamani po celém světě postupují při léčbě obtíží svých klientů. Samotný průběh je samozřejmě vždy kulturálně uzpůsoben lokalitě a krajině, ve které probíhá, nicméně samotný technický (technologický) postup je víceméně totožný.

Chcete být šťastní? Dělejte, co vás baví.

Významný designér Stefan Sagmeister každých sedm let na rok zavře své studio v New Yorku, aby se mohl společně se svým týmem věnovat hledání zcela nových životních podnětů a impulzů, které oživí, osvěží a omladí jejich další tvůrčí rozhled. Tomu dávám palec nahoru. Nenechat se převálcovat okolnostmi chce skutečnou sílu a hluboký tvůrčí záměr. Podívejte se na zajímavé vystoupení 'The power of time-off' (Síla vypnutí), kde tento fenomén zajímavě popisuje. To ale není jediná zajímavost, která se okolo Stefana Sagmeistera, původem Rakušana, děje. V minulém roce vystoupil na konferenci TED s velmi zajímavým vystoupením, kde na jednoduchých a vtipných příkladech ilustruje své nejnovější myšlenky o štěstí – a to jak vědomě, tak i nevědomky. Jeho sedm pravidel pro život a více štěstí se – třeba i s drobnými úpravami – vztahuje na každého, kdo si chce život užívat ještě víc než teď.

Prázdné hřbitovy

Aaron O'Connell (1981) je prvním experimentálním kvantovým fyzikem na světě, kterému se podařilo sestavit tzv. kvantový nástroj. Jde o první, člověkem vyrobené zařízení, viditelné pouhým okem, na kterém je možné demonstrovat principy kvantové mechaniky. To co bylo dosud možné jen v opravu mikroskopickém světě elementárních částic se pomalu ale jistě přesouvá do našeho 'hmotného' a 'viditelného' světa. Aaron O'Connell hodně rád uvažuje a mluví o intuici. Ve svém vystoupení o ni dokonce opírá svůj objev. Moje vlastní intuice v této souvislosti říká, že zřejmě stojíme blízko nového vědeckého objevu, jenž přinese možnost teleportovat viditelnou hmotu (tedy např. naše těla) napříč časoprostorovými dimenzemi. Tedy něco, co nejlepší šamanští čarodějové (kam počítám i tibetské budhistické mistry) dělají odjakživa. To mi přijde jako dost dobrá zpráva. Člověk nemusí zemřít - tedy alespoň ne tak, má v současném kulturálním popisu. Přestaneme konečně pořád dokola plnit hřbitovy?

Cesty k sobě

Cesty k sobě je známý internetový televizní projekt, v jehož rámci mají diváci možnost se setkat s celou řadou velmi zajímavých rozhovorů, s různorodými hosty, na nejrůznější témata. Velmi děkuji za milé setkání a vynikající příležitost přinést svou malou část Nového Bohatství - tedy rozhovor o Duchu a duši Člověka, životním obratu, cestě do neznáma a šamanismu v životě Člověka - do velkého mlýna nových možností, které se na cestách k sobě odehrávají.

Diagnóza: kultura

Proč neustále roste počet nemocných a umírajících na tzv. 'civilizační choroby'? Proč sedm lidí z deseti někdy vyzkoušelo nebo trvale užívá antidepresiva? Proč jsme si vytvořili zdravotnictví, které samo smrtelně onemocnělo? Jsme kulturou nekrofilů? Na tyto a spoustu dalších otázek se pokusím odpovědět dnes večer v rámci přednášky z cyklu 'Inspirativní salón' v Prague Business Clubu. Máte nyní příležitost ji vidět takto v předstihu.

Světový mír je produkt našeho vědomí

Světový mír je produkt našeho vědomí a je výhradně předmětem naší osobní volby. Ve stejnou chvíli můžeme být se všemi a se vším spojenou soustavou elementárních energetických částic, které jsou navzájem propojeny univerzální silou sdíleného vědomí, bytí v souladu, vyznačujícího se hlubokým mírem a celkovou harmonií soucitné ko-existence - můžeme tomu říkat jakkoli, klidně i LaLaLand, já tomu říkám BÝT VE SVĚTĚ 2.0. Zároveň však, ve stejnou chvíli, můžeme být individuální, emocemi ovládanou, egocentrickou osobností, která se cítí být oddělená od celku ostatních živých bytostí, energeticky žije na jejich úkor (protože sama nikdy nemá dost) a svůj vniřní svět, který prožívá v hluboké disharmonii, následně projektuje do světa mezi ostatní živá bytí - to nazývám BÝT VE SVĚTĚ 1.0. Myslím, že sami velmi dobře cítíme, kde jsme se jako lidstvo ocitli - naše kultura je vyšinutá hluboko do světa egomaniackých hladových duchů, které považujeme za současné vůdce světa 1.0.

Zároveň se ale čím dál víc lidí dobrovolně pouští pojetí světa 1.0 a odchází do nové reality světa 2.0. Ptáte se jak na to? Jak je možné 'odejít' a zachovat si přitom lidskou formu a hmotnou existenci? Vše je otázkou našeho vědomí, které tím, jak se rozšiřuje, vytváří bránu pro přechod. Jediný, mně známý, průchod ze světa 1.0 do světa 2.0 vede naším vědomím. Lidský mozek je hmotnou manifestací vědomí člověka. Elektrochemické procesy, které v něm probíhají, odrážejí na hmotné úrovni abstraktní rovinu vědomí a je zajímavé, že mozkové hemisféry jsou vůči vědomí člověka v zrcadlovém postavení - levá strana vědomí odpovídá pravé mozkové hemisféře a pravá strana vědomí odpovídá levé hemisféře. Venkovní vjemy (zrakové, sluchové, čichové apod.) jsou permanentně převáděny prostřednictívm mozkových hemisfér pomocí nekonečného pohybu v podobě ležaté osmičky, kde se volná energie Univerza zpracovává a proměňuje ve vědomou zkušenost člověka. Vědomí člověka se díky tomuto procesu rozšiřuje a volná energie Univerza se zachovává v podobě lidskou bytostí obohacené zkušenosti. To je pro oba - vlonou energii Univerza i Člověka poznání velmi výhodné.

Tak to je v kostce princip bytí ve světě 1.0 vs. bytí ve světě 2.0, mezi kterými vede jen velmi tenká linka v podobě zhruba 300 miliónů axonálních vláken, nazvaných corpus callosum. Je čistě předmětem naší osobní volby, kde se právě nacházíme, jak se daří nám osobně i světu, ve kterém žijeme. Nic takového jako vina neexistuje. Ani naše, ani jejich. Nic takového jako JÁ neexistuje. Stejně jako neexistuje dělení na my a oni. Jsme jen teď a tady v dokonalém bytí, které je připraveno vytvářet zázraky. Nic víc, nic míň. Jediné co máme k dispozici je naše již nyní dokonalé bytí, čím dál víc zhušťující se čas a vědomí spojené s lidským tělem - lepší kompzici si lze jen stěží představit. Co z těchto tří ingrediencí vytvarujeme a čím sebe a svět obohatíme je jen a jen na nás. Podívejte se na výjimečné vystoupení neurovědkyně a neuroložky, Jill Bolte Taylorové, které se naskytla výzkumná příležitost, kterou by si ale jen málo neurovědců přálo zažít. Prodělala rozsáhlou mozkovou mrtvici, během níž sledovala, jak se její levosférové mozkové funkce - pohyb, řeč a vědomí sebe sama - postupně jedna po druhé vypínají. Co při tom objevila je ohromující a fascinující příběh.

Už máte potvrzení?

Krátký film 'Potvrzení' koluje online světem už nějakou dobu, nyní konečně dostal české titulky. Tomuhle korporace ani NWO nezabrání! Vychutnejte si tuhle optimistickou věc, která vás zahřeje i potěší. Přesvědčte se sami! Mimochodem je film ověnčen spoustou cen z různých festivalů. V hlavní roli TJ Thyne. - USA, 2007, 16 min.

Všechna řešení světa

Motto: "Nejdřív vás ignorují, pak se vám smějí. Pak s vámi bojují a pak vyhrajete." Mahátma Gándhí

Bunker Roy je nesmírně pozoruhodný člověk. Mám pocit, že pro obyčejné, zapomenuté, chudé lidi tzv. třetího světa toho za posledních třicet let udělal víc, než celá Světová banka, OSN i všechny charitativní organizace dohromady. Pomohl totiž lidem, o které náš moderní svět nestojí, najít vlastní hrdost. Je zakladatelem tzv. 'Barefoot College' (Bosá Univerzita), která podporuje tradiční znalosti a dovednosti obyčejných vesničanů, ovšem se zcela novým rozměrem. Podívejte se na fascinující a nesmírně inspirativní video a sami sebe se znovu zeptejte, co je a není ve skutečnosti možné. V Radžastánu, v Indii, učí v neobyčejné škole vesnické ženy a muže -- mnoho z nich negramotných -- stát se solárními inženýry, řemeslníky a lékaři v jejich vlastních vesnicích. Škola se jmenuje Bosá univerzita a její zakladatel, Bunker Roy, vysvětluje, jak funguje.

Elektrárna zítřka, je žádná elektrárna

Představte si, že jsme skutečně jen malý krok od revoluční změny ve výrobě a distribuci energie. Že sen o volné energii, kterou získáváme sami a bezplatně už není jen utopie, kteoru sdílí pár šílených vědců, ale takřka realita. Že už nebudeme muset topit, svítit a provozovat svou domácnost nebo kancelář napojením na elektrickou rozvodnu síť a elektrárny. Že z krajiny zmizí nákladné a ohyzdné rozvodné sítě. Že budeme moci uzavřít všechny tepelné a jaderné elektrárny. Že energie je všude okolo dost pro každého, jen hledáme levný a elegantní způsob, jak se na ni napojit a jak ji zužitkovat. Bude to nanotechnologie, která takto změní svět? Nebo je to pouhé science-fiction? Mně osobně tato nová možnost fascinuje a svým sněním podporuji její brzký příchod do naší běžné reality. Někde jsou ovšem dál. Podívejte se na vystoupení Justina Hall-Tippinga, který je o brzkém příchodu výše popsaných nových možností naprosto přesvědčen. Ba co víc, dokonce už má i něco v ruce. Co by se stalo, kdybychom mohli vyrábět energii za pomoci našich oken? V této dojemné přednášce nám podnikatel Justin Hall-Tipping ukazuje materiály, které toto mohou dokázat a jak náš pohled na to, co je "normální," může vést k neuvěřitelným objevům.

Grow your own (vypěstuj si vlastní)

Nikdo nás nenutí sledovat toxickou reklamu a kupovat nemocné sajrajty v hypermarketech. Vše je jen otázka našeho pohodlí. Kdykoli můžeme svobodně zvednout zadek od televize (tedy permanentního nadávání) a začít pěstovat (nebo chovat) své vlastní potraviny. Organicky, s vědomím, láskou a bez chemie. Že to nejde, protože bydlíte v paneláku? Divili byste se, co všechno jde, když jde lidem o holý život. Nám naštěstí o holý život nejde, proto je to jen čistě o naší tvořivosti.

Dokážeme se zvednout a něco pro sebe udělat? Dovolíme si mít se alespoň o trochu líp? Co se musí stát, abychom přestali být součástí líné masy, která jen tupě konzumuje, co jí někdo jiný připraví a předžvýká? Jsme připraveni se o sebe postarat? Nebudete tomu věřit, ale mám pocit, že ano. Každý den ke mně pronikají zprávy o aspektech života, které začínají konkrétní lidé brát do svých rukou. Jedna ku jedné, sami za sebe a jen a jen kvůli sobě. Ve všech oblastech života, tedy okolo zdraví, živobytí, vzdělání, vztahů a samožejmě také toho naprosto základního - jídla. Přestáváme se spoléhat na systém a to je úžasné. Nejde o žádnou násilnou revoluci, spíš o nenápadné hledání vlastních alternativ. Jsou to (zatím) malé ostrovy světla v oceánu temné lhostejnosti, ale každý den přibývají a přibývají! Díky sociálnímu sdílení se tyto inspirace šíří a vyvíjejí rychleji, než byste si kdy dokázali představit. Je to pro mě pokaždé naprosto úžasné vidět lidskou tvořivost v akci, působící ve prospěch lidstva.

Pokud se taky jednoho dne rozhodnete vzít svůj život do vlastních rukou, věřte, že internet je dnes plný návodů a inspirací, jak se zařídit po svém. Můžete mít malou hydroponickou zahrádku v bytě, nebo permakulturní záhonek u domu, chovat králíky nebo slepice už taky není až tak velký problém, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zazvoňte u sousedů a domluvte se společně. Jako jednotliví spotřebitelé máme docela velkou moc změnit věci, které nám vadí k lepšímu. Jako soudržná komunita máme zcela zásadní sílu to udělat. Je to jen na nás. Kdo se spoléhá na pomoc zvenčí (například státu), dočká se - otázka je ale čeho. Kdo se spoléhá sám na sebe, má jednu obrovskou výhodu, protože přesně ví čeho se mu dostává a proč. A to je k nezaplacení. Podívejte se na nemsírně inspirativní vystoupení Britty Riley na konferenci TED, která chtěla pěstovat vlastní potraviny (ve svém malém bytě). Spolu se svými přáteli proto vyvinula systém pro pěstování rostlin v použitých plastových lahvích -- tento systém zkoumali, testovali a ladili prostřednictvím sociálních sítí, vyzkoušeli naráz mnoho variací a rychle dospěli k optimální verzi. Tento systém nazvali distribuované "Udělej si sám". A výsledky? Lahodné.

Co je špatně na našem potravinářském průmyslu

Dospělí se vůči dětem často sami rádi pasují do role vzdělaných a rozumných bytostí. Musím říct, že po shlédnutí vystoupení jedenáctiletého Birka Baehra na konferenci TED s proslovem 'Co je špatně na našem potravinářském průmyslu' si myslím přesný opak. Kéž by mezi dospělými bylo tolik moudrých a ryzích bytostí. 11letý Birke Baehr představuje svůj pohled na hlavní zdroj našich potravin - vzdálené a nevábné průmyslové farmy. Odsunutí farem z dohledu vytváří nereálnou růžovou představu o masovém zemědělství, tvrdí a poukazuje na místní a zdravou produkci potravin.

Volná energie

Svět 1.0 ideologicky stojí na víře v ekonomiku a peníze. Prakticky pak na kontrole energie. Ropa, elektřina, plyn. Alfa a omega fungování dnešního světa. Vypadá to, že z dané klece není úniku. Přesto, věděli jste, že ročně je zatajováno zhruba 5.000 nových patentů, týkajících se tzv. volné energie? Že spoustu novodobých vynálezců kolem volné energie stihly přinejmenším podivné osudy? Dokážete si představit, že vesmír je plný volné energie, která tepe a hraje v dokonalé harmonii a je volně k dispozici v neomezeném množství kdykoli a pro kohokoli. A že stačí vlastně docela málo? Umět napojit? Dokážete si představit, co se stane s elitami tohoto světa, jakmile toto umění prosákne v masové míře? O tom, i o spoustě dalších věcí hovoří Dr. Steven Greer ve filmu 'Disclosure' (Odhalení). Zní to fantasticky, jako většina věcí, které se začínají pozvolna objevovat.

Síla soucitu

Náš současný kulturální svět je naplněn až po okraj bojem, fyzickou silou a zápasem o místo na slunci. Cítíme se být raptory a myslíme si, že nám jde o holé přežití. Obdivujeme se výkonům všeho druhu, soutěž je podle nás nástrojem pokroku, všichni chceme být vítězi, nebo je alespoň oslavujeme. Ospravedlňujeme teritoriální dobývání a zabíjení ve jménu jakéhosi pofiderního světového míru.

Současnému světu vládne symbol velkého macha. Není čas na zbytečné city. Chceme žít výkonněji, silněji, rychleji. Neváháme toho, kdo nám stojí v cestě, smést z povrchu Země. Válcujeme, rolujeme, lámeme, kousáme se a vháníme se do pomyslných arén, kde spolu soutěžíme o... o co vlastně? O sílu.

Protože to kultura umožňuje, stáváme se energetickými vampýry. Prostřednictvím nadřízených a podřízených rolí sajeme cizí sílu, která je nám absolutně k ničemu, protože nedokážeme řádně zužitkovat ani svou vlastní. Stáváme se hluboce unavenými a následně nemocnými bytostmi, které umírají na nesčetné civilizační choroby jen proto, že nám nikdo včas neřekl, že by to mohlo být i jinak.

Devastujeme si těla, abychom dosáhli stavů, se kterými stejně dlouho nebudeme spokojeni, protože vždycky se dá jít ještě kousek dál, výš, nebo rychleji. Jsme jako osli, honící se za mrkví na provázku, která se nám vzdaluje stejnou rychlostí, jakou se k ní přibližujeme. Čím víc úsilí do toho nekonečného závodu vkládáme, tím více se vzdalujeme svému cíli. Ne nadarmo nám v Kongu přezdívají 'bezcílní poutníci'. Závodíme totiž o život sám.

Kulturálně považujeme soucit za něco vznešeného, čeho je málokdo schopen. Soucit taky bereme jako něco nepraktického, jako známku změkčilosti. "Si vyměk, co?", říká se posměšně. Nebo ho pojímáme jako znak nadřazenosti, když říkáme, že "někdo je s někým jen ze soucitu". Případně občas soucitně věnujeme pár kaček bezdomovci, nebo na charitu. Kulturální soucit má mnoho podob. Platí ovšem, že prakticky ve všech případech se neuvěřitelně mýlíme.

Soucit je z hloubky pramenící esenciální a permanentní univerzální lidský cit, který by se dal popsat jako harmonická sou-náležitost všeho živého se vším živým. Jako takový základní Řád bytí v Univerzu. Soucit není nic vznešeného. Je to docela obyčejný sou-bytný a zcela praktický nástroj, vztahující se k celku. Nikdo není daleko. Nikdo není sám. Nikdo nepotřebuje náš kulturální pseudocit. Nepotřebujeme spolu nejdřív soutěžit a krást si sílu, abychom ji pak útrpně darovali prostřednictvím charity. Dnes a denně se divím, jak hluboké je naše odloučení od pravé podstaty soucitu a jak obrovskému zmatku díky tomu čelíme. V našem světě prohrává vítěz i poražený, protože se oba pustili do nesmyslné hry. Pravý esenciální soucit nese obrovskou sílu srdce, která rozpustí i ten nejmrazivější led a rozptýlí i ty nejčernější mraky. Síla soucitu je nekonečná a leží přímo uprostřed našeho srdce.

Stojíme na prahu nového popisu reality

Motto: "Vážně věříš, že tam měsíc není, když se nikdo nedívá?"

Stojíme na prahu nového popisu toho, co považujeme za realitu. Vše, co vnímáme a dosud považujeme za skálopevně usazenou realitu je jen předmětem dohody a z ní vyplývajícího popisu toho, co nazýváme realitou. Popis je filtrem toho, na co se zaměřujeme a co zpětně pouštíme do svého vědomí. Jak říká jeden z kvantových vědců: "Realita je filozofický koncept, který připisujeme něčemu, co je reálné.", případně "Realita je sada věcí, které považujeme za fakta." Nyní to vypadá, že lidstvo je připraveno tuto dohodu změnit a otevřít dveře do nových možností. Vše nasvědčuje tomu, že jsme připraveni si společně vysnít (sněním rozumím skutečně živou představivost) nový záměr. Vše je všude připraveno (ikdyž to tak na první pohled nevypadá) a sešlo se v jednom bodu, kde to už jen vyčkává na svůj správný moment. Náš starý čas se naplnil a otvírá se brána k nové realitě. Všechno je jinak a všechno je platné. Dávné vědění starých čarodějů, kosmologický jazyk matematiky, prastaré duchovní texty všech tradic, nejnovější objevy genetiky, nové koncepty filozofie, moderní šamanské poznatky, popis materia pomocí kvantové fyziky, nová umění všeho druhu, i to něco živé ukryté hluboko v každém z nás je připraveno se pustit.

Stojíme na prahu nového popisu reality. Jak zareagujeme na nové možnosti nekonečna? Musím říct, že je mi velmi blízký popis reality, definovaný jako "inteligentní rozmluva s vesmírem", přičemž inteligencí je myšleno živé vědomí, jehož jsme nositeli. Vše je připraveno a čeká na někoho, kdo přinese jasný, lehký a elegantní popis. Žádná evoluce - ta je předmětem staré dohody vnmání časoprostoru - ale světelný kvantový skok ve vědomí. Branou vlastního vědomí projdeme zcela nenásilně a vlastně i zcela bezúsilně do nové reality. Zajímavé je, že její kontury si nyní nedokážeme živě představit, protože veškeré současné představy se opírají o 'možné' a 'nemožné', vyplývající ze starého popisu reality. Možné a nemožné se stírá společně se starým konceptuálním popisem světa. Vše se děje naráz v několika paralelních vesmírech a vše je předmětem našeho navýšeného svobodného vědomí a záměru (úhlu pohledu), který nám přináší požadovanou realitu. Stačí si vě vědomí 'stoupnout' malinko jinam a realita se okamžitě 'kouzelně' promění. Zároveň půjde čím dál víc také o to, 'umět' si 'stoupnost' na správné místo, v souladu s vlastním vědomým záměrem.

Otvírají se nám obrovské nové možnosti. Materium, tedy veškerý známý, na hmotě založený, současný popis reality je tvořen pouze několika základními (elementárními) částicemi, jež mají energetikou podstatu a povahu. To, jak drží pohromadě (a co se díky tomu jeví být realitou) je předmětem dohody (společného záměru lidí). Přesně jak říkají mexičtí indiáni: "Svět je to, co si myslí většina." Naše dosavadní dohoda byla a stále je natolik silná, že dokáže držet náš současný svět pohromadě, tak jak ho známe. A to přesto, že i v naší realitě jsme občas konfrontováni s tzv. 'paranormální jevy'. Občas se totiž i do naší 'pevné' reality dostane něco, co neumíme popsat, proto to takto nazveme a raději už se tím dál do hloubky nezabýváme, protože se podvědomě obáváme, že bychom mohli přijít na něco, co by otřáslo naším popisem světa. Zcela oprávněně. Bojíme se hlubokého neznáma, jež začíná za okraji našeho popisu.

Vše v Univerzu se odjakživa projevuje dvěma základními aspekty (dvěma stranami téže mince) - jako svět materie a svět Ducha. Vše živé je tak či onak konfrontováno s oběma jeho částmi. Díky Bohu za moderní kvantové vědce, kteří zkoumají a přinášejí nové popisy světa materie, jakož i za šamany, kteří zkoumají a nosí nové objevy ze světa Ducha. Pro mě jsou oba tyto výzkumné proudy naproto naroveň a zřetelně vidím, jak se k sobě prostřednictvím svých výzkumů vzájemně přibližují. Zajímavé je, že zkoumání světa Ducha nevyžaduje tak vysoké materiální nároky. Ale vlastně je to logické. Mám pocit, že nezávislý popis obou aspektů reality se dostává do bodu velkého Univerzálního poznání, který přinese žena ze Západu (jak asi před rokem předpověděl DalaiLama) a že se tak stane prostřednictvím elegantně definovaného popisu nové reality. Staré a ryzí se potká s novým a originálním. Tímto momentem se otevře průchod ve vědomí každého Člověka a bude na každém z nás, jak dokážeme v dokonalé rovnováze mezi světem materie a světem Ducha projít branou vlastního vědomí do nové reality. Podívejte se na velmi zajímavý film na toto téma, ve kterém mě nejvíc zaujal nejnovější objev německých vědců - totiž že vesmír zpívá -, což se jim dokonce podařilo zvukově zachytit a nahrát. Tak zrovna tohle šamani vědí odpradávna. Naprotosto souhlasím s Jardou Duškem, že rok 2012 bude rokem zázraků. Už se dějí.

Islandská inspirace

Motto: Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě, lide, navrátí.

Nedávno jsem měl skvělou příležitost setkat se a strávit pár inspirativních hodin s Hördurem Torfasonem. Islanďanem, který je pozoruhodný tím, že poté, co se z bohatých obyvatel Islandu stali takřka přes noc zadlužení žebráci, si stoupl s kytarou před islandský parlament a hrál a zpíval tam protestsongy tak dlouho, dokud se k němu nepřidala většina obyvatel a společně nerozběhli tzv. 'cutlery revolution', totálně nenásilnou akci, která postupně zapříčinila pád premiéra, celé vlády, vedení centrální banky, ale především přinesla možnost sepsání nové ústavy samotnými lidmi země. Musím říct, že mě povídání s ním nadchlo a že jsem si díky němu uvědomil, jakým výrazným způsobem formuje lidi krajina, ve které žijí.

Island je úžasná, síly plná a Duchem prodchnutá krajina a kdo jste měli tu čest ji navštívit, víte o čem hovořím. I naprostí technokratičtí popírači čehokoli spirituálního jsou tam vystaveni působení těchto sil v nevídané míře. Navíc si díky své izolaci Island zachoval původní ryzí kořen svého živého jazyka, což je takřka světové unikum. Lidé jsou v podstatě příbuznými a celé uspořádání země má takový domácký charakter - je snažší se domluvit. Samozřejmě i na Islandu se vyprofilovalo několik významných bohatých rodin, jež ovládly domácí ekonomiku a kterým se výše popisované změny okolo nové ústavy pranic nelíbily. Jenže lid země s nejstarším kontinuálně fungujícím parlamentem na Zemi se opět ujal svých práv.

Zajímavé je, že se o tom nikde moc nepíše a u nás se o islandské 'příborové revoluci' moc neví. Není divu. Představa, že takhle hladce může dojít k tak zásadní změně není pro naše Mirky Kalousky moc příjemná. Zajímavé pro mě na tom celém je fakt, že islandská divoká krajina je na hony vzdálená té naší mírné, přesto jsme se vzájemně dokázali inspirovat. U vzniku 'cutlery revolution' totiž stál odkaz na naši sametovou revoluci z roku 89, kdy si islanďané vzpomněli, že 'Češi si svou svobodu vyzpívali'. Jsem nyní ve velkém očekávání, zdali nenápadná a nenásilná revoluce kastrólů a vařeček bude inspirací také pro nás. Přál bych nám to. Podívejte se na zajímavý rozhovor s Hördurem Torfasonem.

Nové Bohatství ve vaší komunitě

Zdravím všechny čtenáře, přátele a příznivce Nového Bohatství. Nedávno mě spontánně napadlo, že nadešel čas nabídnout vám možnost uspořádat inspirační přednášky, spojené s dotazy a diskuzí na témata, jež popisuji na tomto blogu, a to v místě, kde žijete. Zajímate se o změnu, která je nyní tak mocně cítit ve vzDuchu? Chcete nějak zprostředkovat a podnítit růst vědomí v komunitě, která vás obklopuje? Jste ochotni v místě vašeho bydliště něco takového zorganizovat? Napište mi na nove.bohatstvi@gmail.com a staňte se sami změnou tam, kde žijete, protože to jediné má skutečný smysl. Jsem nesmírně zvědavý a těším se na nové možnosti, jež tato výzva Ducha přinese. :-)

Systém nás má...

Motto: "Matrix je systémem, Neo. Ten systém je tvým nepřítelem. Rozhlédni se. Co vidíš? Podnikatele, učitele, právníky, truhláře. Snažíme se zachránit skutečnou mysl těch lidí. Ale zatímco to děláme, ti lidé jsou stále částí toho systému a on z nich dělá naše nepřátele. Musíš to pochopit, většina z těch lidí ještě není připravena na to se odpojit. A spousta z nich je tak bezmocná a jsou na něm tak závislí, že budou raději 'bojovat', jen aby ho ochránili." 
Morfeus

Souhlasili byste s tvrzením, že jsme otroci? Že se nacházíme uprostřed otrockého sytému, jehož jsme nedílnou součástí a dobrovolně ho vlastní životní silou a prostřednictvím vlastní pozornosti udržujeme při životě? Asi ne, vždyť jsme se už na základní škole v dějepisu učili o tom, že otroctví bylo dávno zrušeno a všeobecná deklarace lidských práv v sobě nese větu: 'jakékoliv formy otroctví jsou zakázány'. A přece. Nejgeniálnější otrocký systém všech dob je ten, ve kterém si otroci nepovšimnou svého otroctví. Děje se nám. Systém nás má...

Všimli jste si, jak se v poslední době velmi frekventovaně užívá ve veřejných sdělovacích prostředcích slovo systém? Jak se, tedy alespoň v řečech politiků, 'reformuje', 'redukuje', 'mění' a 'zefektivňuje'? A jak, v řečech revolucionářů všeho druhu, 'končí', 'kolabuje' a 'padá' a je 'třeba ho nahradit něčím novým'? Vypadá to, že jsme se ocitli na pokraji konce našeho systému. Pro některé z nás je to předmětem nejistoty a rozrušení, pro jiné velkou nadějí na nové uspořádání. Vidíme spoustu zpráv (dokonce i ve veřejných médiích), které hovoří o konci. Znamená to skutečný konec systému? Nikoli, to vše je jen virtuální produkce samotného systému, jenž pružně reaguje, aby se zachoval při životě. Systém si umí poradit se vším, co je jeho součástí. Boj se systémem, pokusy o jeho reformy, změny, revoluce, dokonce i řeči o jeho konci - s tím vším si systém umí poradit, protože přesně to jej udržuje při životě. Naše pozornost ho vyživuje. Vypadá to, že stačí málo - přestat si ho všímat - jenže tak jednoduché to není. Systém nás má...

Na americkém dolaru stojí věta 'In God we trust'. Mám pocit, že s nástupem průmyslové revoluce a vědeckého (materiálního) popisu světa jsme byli nenápadně a systematicky indoktrinováni novým náboženstvím. To náboženství se jmenuje ekonomika a jeho víra se opírá o nekonečně roustocí HDP. Dnes věříme v Boha s názvem 'peníze'. Fakticky ovládá civilizovanou lidskou populaci světa 1.0, protože se k němu upíná veškerá základní lidská pozornost. Přinesl nám tento novodobý Bůh štěstí a harmonii? Odpovězte si sami. Spíš mám pocit, že systém nás má...

Systém nám nabízí zaměnitelná 'místa', prostřednictvím kterých nás zaměstnává. Trávíme v nich čím dál víc svého času (jediné skutečné aktivum, jež máme k dispozici) a věnujeme jim čím dál větší úsilí (životní energie) jen, abychom si udrželi to virtuální nic, kterého jsme dosáhli. Systém netrvá na naší tvořivosti. Naopak, vyhovuje mu naše tupost. Vyhovuje mu, pokud se z člověka stane bezduchý palivový článek, který vyčerpá veškerou svou životní energii na uctívání virtuálního Boha peněz tím, že se je snaží získat a rozmnožit. Systém nám naservíroval soutěž a konkurenci. Systém potlačil Ducha a duši Člověka na úkor růstu, expanze a vyčerpání. Mám pocit, že nemáme jít kam dál. Systém došel na svůj vlastní okraj. Znáte osobně nějaké doopravdy (kulturálně) bohaté lidi? Stáli jste jim někdy tváří v tvář? Zeptali jste se jich, co SKUTEČNĚ cítí? Pokud byste tuhle zkušenost měli, pochopili byste, na jak neuvěřitelně falešnou stopu jsme se nechali systémem vylákat. Systém nás má...

Jak z toho ven? Jestli teď čekáte další kulturální rady typu 'dejte výpověď', 'začněte meditovat', 'choďte víc do lesa' nebo 'nedívejte se na televizi', zklamu vás. Kašlete na to. Nedělejte nic. Makejte ještě víc. Dojděte až na svůj vlastní okraj a zažijte pořádné vyhoření a zhroucení. Užijte si to! Bez tohohle vlastního poznání jsou stejně všechny kecy zbytečné. Třeba tak dřív nebo později příjdete do bodu, který jsem si pro sebe nazval 'bod nula'. Stane se vám nějaká zásadní příhoda doma nebo v práci, kdy si řeknete: "A dost. Tohle už mi za to nestojí." Třeba pak sami od sebe přestanete věřit v novodobého Boha 'peníze' a upínat k němu svou pozornost. Přestanete sledovat zprávy, rozčilovat se nad nekonečným výběrem 'nespravedlností', které systém bez přestání servíruje a začnete si vybírat jinou realitu. A nebo ne. Třeba naopak prožijete běžný fádní život v nějaké zaměnitelné práci, za výrazné podpory psychofarmak a psychologů nakonec dojdete tam, kam stejně dojdeme všichni - ať vědomí či nevědomí - na místo, kde se nakonec rozbije náš pečlivě udržovaný sebeobraz, a kde se ohlédneme a něco uvidíme. Co to bude? Kdo ví. Systém nás má...

Představ si nový svět

Představ si, že není žádné nebe. Je to lehké, když to zkušíš. Žádné peklo pod námi. Nad námi pouze oblaka. Představ si všechny lidi, žijící pro dnešek. Představ si, že nejsou žádné státy. To není tak těžké udělat. Nic pro co zabíjet, ani umírat. A taky žádné náboženství. Představ si všechny lidi, jak žijí v míru. Můžeš říct, že jsem snílek, ale nejsem sám. Doufám, že se k nám jednou přidáš a svět bude jeden. Představ si, že není žádný majetek. Divil bych se, kdybys to dokázal. Žádný důvod pro chamtivost a žádný hlad. Bratrství lidí. Představ si, jak všichni lidé sdílejí celý svět. Můžeš říct, že jsem snílek, ale nejsem sám. Doufám, že se k nám jednou přidáš a svět bude jeden.
Dodám k tomu jediné: Bude li si to umět představit dostatečný počet lidí na Zemi, stane se to.

Tajemství života na Zemi odhaleno: pocházíme z hvězd

Motto: Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem.   Zjevení Janovo 12

Světově uznávaný a široce respektovaný etnolog, univerzitní profesor a praktikující šaman Michael Harner popisuje ve své knize 'Cesta šamana' mocné ayahuascové putování, které podnikl během své návštěvy u indiánského kmene Konibů v šedesátých letech minulého století. Během jejího dramatického průběhu prodělal tzv. 'near-to-death-experience' (zážitek blízké smrti), během kterého mu bylo vyjeveno tajemství vzniku života na Zemi, jež je obvykle zprostředkováno pouze umírajícím. Harner vstoupil do světa podivných božstev s ptačí hlavou a plazivých tvorů podobných drakům, kteří si činili nárok být skutečnými pány tohoto světa.

„Byl jsem přesvědčen, že umírám. Když jsem se pokusil smířit s osudem, nejnižší část mého mozku začala vysílat ještě silnější vidění a informace. Bylo mi ‚řečeno‘, že tento nový materiál dostávám, protože umírám a ‚není nebezpečné‘, abych tato tajemství poznal. Oznámili mi, že jsou to tajemství chráněná pro umírající a mrtvé. Pouze mlhavě jsem mohl rozlišovat ty, kdož mi tyto myšlenky sdělovaly: gigantické plazící se bytosti, líně ležící v hlubinách mého mozku v místech, kde se setkává s vrcholem páteře. Mohl jsem jen smutně hledět do pochmurných, temných hlubin. Pak mi promítly vizuální scénu. Nejdříve mi ukázaly planetu Zem, její podobu v dávných časech. Dříve, než se na ní objevil život. Viděl jsem oceán, holou souš a jasné, modré nebe. Později z nebe padaly stovky černých skvrn. Dopadaly na pustou Zem přede mnou. Viděl jsem, že ve skutečnosti byly skvrny veliké, zářící, černé bytosti s krátkými a tlustými křídly, jako měl pterodaktyl a ohromnými těly, podobnými velrybě. Letěly dolů zcela vyčerpány svým cestováním. Dlouho odpočívaly. Vysvětlily mi, že přiletěly odněkud z vesmíru. Přiletěly na Zem, aby se zachránily před nepřítelem. Tyto bytosti mi pak ukázaly, jak na planetě vytvořily život, aby se uprostřed pestrých forem ukryly a tak zamaskovaly svou přítomnost. Naskytl se mi velkolepý pohled na vznik života, na to, jak se stovky milionů let přizpůsoboval, v rozsahu, který nelze popsat. Dověděl jsem se, že tyto bytosti podobné draku jsou uvnitř všech forem života. Včetně člověka. Řekly mi, že jsou skutečnými pány lidstva a celé planety. My, lidé, jsme jen jejich prostorem a sluhy. Proto se mnou mohly mluvit z mého nitra.“ 

Další den se Harner vydal za místními křesťanskými misionáři Bobem a Millie: "Pár misionářů, jenž zdaleka převyšoval průměrné evangelíky vysílané z USA. Byli přátelští, veselí a soucitní. Převyprávěl jsem jim svůj příběh. Když jsem jim popisoval plazy dštící vodu ze své tlamy, vyměnili si pohledy, došli pro Bibli a přečetli mi následující  řádku z Knihy Zjevení, Kapitola 12: '... a had vyvrhl ze své tlamy vodu jako povodeň...', vysvětlili mi, že slovo 'had' je v Bibli synonymem pro slova 'drak' nebo 'Satan'. Pak jsem vyprávěl dál. Když jsem došel k tomu, jak dračí bytosti utekly před nepřítelem z kosmu na Zem a přistály zde, aby se ukryly před nebezpečím, Boba a Millie to velmi rozrušilo a přečetli mi další pasáž z Knihy Zjevení, Kapitola 12. 'A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný Ďábel a Satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.' Naslouchal jsem těm slovům s překvapením a údivem. Ti misonáři se na oplátku zdáli být ohromeni faktem, že ateistickému antropologovi, který vypil nápoj, jenž mu poskytl šaman, zjevně mohl být částečně vyjeven týž posvátný materiál, jako se nachází v Knize Zjevení."

Den poté se Harner rozhodl povědět o svém zážitku místnímu slepému šamanovi. "Velmi jsem dychtil po znaleckém posudku největšího odobrníka na nadpřirozené věci. Jednalo se o slepého šamana, který už měl za sebou mnoho výletů do spirituálního světa za pomoci ayahuascy. Zdálo se mi nanejvýš vhodné, aby slepý muž mohl být mým průvodcem po světě temnoty. Vzal jsem si zápisník a zašel za ním do jeho chýše. Kousek po kousku jsem mu popsal svá vidění. Napřed jsem mu řekl jen ty nejdůležitější body, takže když jsem se dostal k těm dračím bytostem, přeskočil jsem část o jejich příhodu z kosmu a pouze jsem řekl: 'byla tam taky obrovská černá zvířata, něco jako obrovští netopýři, delší než dům, která tvrdila, že jsou skuteční vládci světa.' Konibové nemají slovo pro 'draka', takže termín 'obrovský netopýr' byl tím nejpříhodnějším, co mě napadlo. Šaman slepýma očima pohlédl ke mně a s úšklebkem řeků: 'Ach, to oni tvrdí vždycky. Ale jsou to pouze Vládci vnější Temnoty.'  Pak ledabyle mávl směrem k obloze. Cítil jsem, jak mi mráz přejel po zádech, neboť jsem mu dosud neřekl, že jsem ve svém transu viděl, že přišli z vnějšího vesmíru. Byl jsem ohromen. To, co jsem prožil, bylo tomu bosému slepému šamanovi dobře známo. Věděl to z vlastních výzkumů toho stejného skrytého světa, do něhož jsem teď pronikl i já. V tom okamžiku jsem se rozhodl, že se dozvím o šamanismu vše."

Zajímavé je v této souvislosti zmínit mýtus o drakovi. Provází nás prakticky od nepaměti. Tradice výskytu draků je velice stará. Představa draků vznikala pravděpodobně mnohem dříve než lidstvo objevilo možnost své poznatky zapisovat. Existují doklady z antického Řecka, kde drak hlídal bájné zlaté rouno, ale vyskytují se i v akkadském eposu Enúma eliš napsaného mezi 18. - 7. stol. př. n. l. Zmiňují je i příběhy ze starodávného Egypta v podobě setkání boha Ra s hadím drakem Apopem. Dále se objevují v germánské mytologii, kdy se Thór utká s drakem podobně jako legenda o boji Siegfrieda  s drakem Fafnirem. Dračí síla, dračí vejce, dračí oko, dračí dech, dračí šupiny, dračí let... asociací a kulturálních odkazů na toto téma bychom objevili mnoho. Drak se vyskytuje po celém světě, napříč všemi většími kulturami a civilizacemi. Zachytávám ho jako zvláštní odkaz něčeho pra pra prastarého a prapůvodního, ukrytého někde v naší vlastní temné hlubině. Život na Zemi pokračuje tím, že se neustále magicky proměňuje a množí. Nejrůznější druhy zanikají, mutují, kříží se a nově vznikají. Pestrost života, do které se tito mýtičtí tvorové kdysi dávno ukryli je nezměrná a velkolepá. Zajímavé jsou také kulturální odlišnosti. Zatímco v asijské kultuře je drak symbolem síly, štěstí a vitality (v asijské kultuře jsou draci předmětem uctívání), v našich post-křesťanských podmínkách je drak spojován spíše se zlem, podlostí a lstivostí, což je pravděpodobně produktem středověkého obodbí křesťanského temna a dusna (evropští draci bývají zlí, pročež se je stateční rytíři snaží ulovit a usmrtit). 

Pojďme se ale přesunout do moderní vědecké a na vědě založené doby. Co říkají o tajemství života na zemi vědci? Všem je nám dnes dobře známa Darwinova 'evoluční teorie', kterou jsme tak nějak přijali za svou jako moderní výklad světa. Na ní navázala moderní genetika svým objevem a popisem DNA (biochemického kódu života). Věda poskytuje jednu úžasnou věc - pomáhá nám 'vysvětlit neznámo' a je tak naší oporou proti jeho tlaku. Dříve tuto funkci zastával kmenový šaman, dnes je to globální vědec. A já každý den stojím v němém úžasu před zázrakem přibližování a spojování dávného vědění starých šamanů a moderní vědy. Přišel čas velkých objevů a odhalení. Jak říká Michael Harner: "Šaman i vědec, nejlepší z obou žasnou nad složitostí a velkolepostí vesmíru a přírody a uvědomují si, že během svého života probádají a pochopí pouze malou část jsoucna. Jak šaman, tak vědec se osobně snaží rozkrýt záhady vesmíru a oba věří, že hluboké kauzální procesy světa jsou běžnému pohledu skryty. Ani mistr šaman, ani mistr vědec nedovolí, aby do jejich výzkumů zasahovala dogmata církevních a politických autorit. Ne náhodu byl Galileo obviněn z čarodějnictví (tedy šamanismu)."

To celé vede k nutnému uvědomění si faktu, že jsme součástí něčeho daleko daleko většího a dalekosáhlejšího než je novodobý bůh 'peníze', že máme k dispozici něco o mnoho komplexnějšího a multifunkčnějšího než novodobé náboženství 'ekonomika', a že naše současná 'krize' je jen obrovskou příležitostí postoupit někam výš. Do vyšší úrovně uvědomění si sebe samých. Je to úžasná a obrovská příležitost, za kterou děkuji každý den svého života. Je to zázrak, že žiju právě v této době. Přestaňme se bát hněvu novodobého boha 'peníze' a všech jeho vykladačů v podobě byznysmenů, ekonomů, politiků a dalších podobných podvodníků všeho druhu. Bůh 'peníze' není! Uvěřili jsme kulturálnímu přeludu. Krade nám duši a zotročuje nás strachem. Vše se v naší kultuře točí kolem peněz. Přestaneme li v ně věřit, vše se v tichu a míru promění do nové reality. Bez dlouhých evolucí, nebo rychlých revolucí, bez nutnosti cokoli násilně měnit. Prostě začneme snít nový sen. To nadějné a nové vyjde na povrch jedině, pokud tomu dáme příležitost v nás samých. Jedna ku jedné. Teď.

Indiáni říkají, že když někdo zemře, vrací se zpět mezi hvězdy. Proto tak rádi sledují noční oblohu. Vidí své předky a rozmlouvají s nimi o minulosti, přitomnosti a budoucnosti. Na to jsme zapomněli. Zapomněli jsme, že jsme přišli z hvězd a k hvězdám míříme. Je na čase si vzpomenout. Podívejte se, co k tomu říká Dr. Neil deGrasse Tyson, americký astrofyzik, popularizátor vědy, ředitel Haydenova planetária a výzkumník při Americkém přírodovědném muzeu, jeden z deseti nejvlivnějších vědců současného světa. Tedy ryzí mistr vědy. A nezapomeňte na české titulky.