Dobrý večer, jsem opravdu velice rád, jsem až dojat tímto úžasným zážitkem. Prožívám ho po celé České republice. A opravdu mimořádně na mě zapůsobilo vaše přijetí. … Nejsem totiž ani žádný guru, ani žádný Mistr, nemám žádné posvěcení. Jediné, o co se snažím, je podat svědectví v souvislostí se zkušeností, které se nyní věnuji devátým rokem.
Myslím, že je potřeba, abyste pochopili, že takovou zkušenost člověk nemůže udělat bez toho, že by dosáhl naprostého spojení sám se sebou. Pokud byste se někdy rozhodli k tomu, že tu zkušenost podstoupíte také, bude to vaše zkušenost, nebude to v žádném případě zkušenost Petra, Pavla nebo Henriho. Vytvoříte si vlastní cestu.
Do názvu své knihy jsem vložil slova „
Cesta k neznámu“ (
ZDE úryvek z knihy). V latině existuje pojem
terra incognita. V minulosti, když námořníci objevovali nové kontinenty, ať to byla Afrika nebo Amerika, stačilo jim zůstat na pobřeží, dostat se k pobřeží. Neodvažovali se zkoumat vnitrozemí toho nového kontinentu a do mapy zanesli výraz
terra incognita, neznámá země. Jak jsem řekl, v překladu je to
neznámá země.
V této souvislosti chci říci, že pránická výživa, ta zkušenost, kterou prožívám, je něco podobného. Velice málo lidí jí prošli zatím, touto zkušeností. V současné době je nás mezi 30 a 40 tisíci, ve světě. Zároveň je řada lidí, kteří se připravují či připravovali na tu zkušenost, kteří prošli počátečními stádii, těch je bezesporu několik milionů. Nicméně těch, kteří pak z těch počátečních fází rozvinuli tu zkušenost až do toho, co prožívám já, těch je zhruba 30 až 40 tisíc. Dá se tedy říci, že jsme jakýmisi průkopníky. Průkopníky toho, že tělo může fungovat novým způsobem.
Já každé ráno si řeknu: „Jestli to půjde dobře, budu pokračovat dál.“ Nekladu si žádné cíle, že ještě pozítří, popozítří, za měsíc, za rok, budu dělat totéž. Být tady a teď. Nicméně, pokud mé buňky pochopily, že tímto způsobem mohou žít, díky jednotnému kvantovému poli, to jest poli, které sjednocuje vše co existuje. Jestliže se dotkneme okraje kvantového pole, reaguje to pole jako celek. A pokud tedy mé buňky pochopily, že je možné živit se pránou, vaše buňky to pochopily zároveň také. Aniž byste pro to museli cokoliv zvláštního dělat. Je to jako byste byli vybaveni informačním programem, pro který stačí, když ho budete pouze aktivovat. A z tohoto důvodu já s tou zkušeností pokračuji – pro lidstvo.
První věc, kterou chci vysvětlit, je pojem prána. Co je prána? Prána je slovo, které pochází z hinduistické tradice. A sice v jednotlivých disciplínách jógy, konkrétně v hathajóze, se pracuje s dechovými cvičeními, kterým se dohromady říká pránajáma, dechová cvičení. Jinými slovy – ovládnutí dechu. To je význam slova prána v hinduistické tradici.
V taoistické, v čínské tradici se používá výraz čchi. Jako např. v souvislosti tchaj-ťi čchüan, čchi kung, což znamená ovládnutí energie. A podobným způsobem, v Japonsku, se zase používá termín ki. U obyvatel Polynésie, nebo v Jižní Americe, se používá termín manas.
Všechny tyto pojmy označují to, co je pro mě životní energií. A abychom si snáz rozuměli a bylo to jednodušší, vybereme si ze všech těch pojmů jeden, a to jest prána.
Prána existuje na všech úrovních stvoření. Pokud se vydáte do hor nebo do pralesa (i do hlubokého lesa stačí), možná si všimnete takových světelných částic ve vzduchu, které se rychle pohybují. Viděl to někdo? Prožil to někdy někdo? Ti, kteří ten zážitek mají, tak mají dobře vyvinutou intuici, neboli třetí oko. Ty malé světelné částice, to jsou částice, kterým se říká vzdušná prána.
Prána však existuje i v tekutinách. A když si například položím ruce takhle, za určitou dobu se mi sliny přemění v tekutinu, které se říká soma.
I to je termín z hinduistické tradice. Najdete ho v deváté mandale Rig Védy. Je to sladká tekutina, je to tedy projev prány v tekutině. Přeměněné sliny, které kloužou do mých zažívacích orgánů a vyživují mě a jsou sladké jako med. Pokud půjdu ještě na hrubohmotnější úroveň, kde se energie projevuje pomaleji, práně se říká v této podobě vibhuti. Je to základní prach stvoření. Hmota, z níž všechno tryská.
V Indii existují mistři, zejména
Sathya Sai Baba, kteří jsou schopni vytáhnout tuto energii vibhuti z ničeho a ze všeho zároveň, pomocí své ruky, a tento mistr je schopen zhmotnit, dát viditelný projev této energii vibhuti kdykoliv a z čehokoliv. Je schopen ze stejné energie vibhuti vytvářet šperky, drahé kameny.
Tím chci říci, že prána existuje ve všem. Ve všem, co je stvořeno. Zase budeme používat generický výraz prána.
Jak jsem tedy řekl, prána existuje ve všem. Všude je přítomna. A teď, co je prána? Co je touto životní energií?
Když se zeptáte vědce: „Co je život?“, podá vám takové vysvětlení, že shrne všechny podmínky, bez nichž je život nemožný. Nebude však schopen vysvětlit vám, co je životní energie. Jak se z malého semínka, takhle malého, stane, že naroste dvacetimetrový strom? Jak se z malé výchozí buňky může za 9 měsíců narodit lidská bytost?
Životní energie je nekonečná. A všemocná. Otázkou je, jak se já mohu touto životní energií živit? Odpovědí na to je to, jak to řeší většina lidí. To jest – jídlem. Nevím jestli víte, že v tom, co za celý den zhltnete nebo sníte, je pouze 15% tělu k užitku. Všechno ostatní jsou zbytky, nestravitelné věci a toxiny.
Jak to probíhá? Jak se vyživujete? Pozřete potravu, nejdřív ji rozkousáte, pak ji spolknete, pak ji váš žaludek tráví, potom potrava přejde do střev z nichž se absorbuje to, co jsou živiny, zpátky do těla. A pokud váš trávicí trakt funguje dobře, pak to co nestrávíte, se vyloučí. A pokud vše probíhá tedy normálně, tak je proces trávení završen finální fází, a to je vyloučení toxinů.
Jenomže u většiny lidí tato finální fáze nenastává. Proč? Nenastává proto, že vy se znovu najíte.Pro mě je představa, že jíme třikrát denně, nepředstavitelná. Když si představíte totiž, že i tak malý kousek masa, jako je hovězí steak, jenom tohle, to maso, vyžaduje 4 až 6 hodin trávení… Čili, abych se vrátil, jestliže se většina lidí v té finální fázi znovu nají, proces zpracování předchozí porce jídla není dokončen. A co udělá tělo? Tělo si řekne: „To nevadí, počkám.“ A uloží jak zbytky, tak toxiny.
Uloží zejména toxiny, protože fáze vylučování toxinů, neboli detoxikace, ta neproběhla, čili toxiny se ukládají v kloubech, ve svalech a v tucích. A tělo čeká. Čeká… čeká… čeká… člověk stárne… Tělo pořád ještě shromažďuje ty toxiny a začíná to pro ně být únavné. Začíná se opotřebovávat, cítí se unavené, začíná využívat své imunitní obranné schopnosti tím že onemocní, stárne… a zemře.
Vidíte, jak to probíhá?
A teď si představte, že to, o čem tady už možná 10 minut mluvím, nenastane. A že si místo toho začnete brát přímo to, co vám slouží k užitku, a to je prána. A to ne z pouhých 15%, ale ze 100%. Budete si to brát přímo, aniž byste se zatěžovali odpady, aniž byste se zatěžovali toxiny. Tak tomu se říká
pránická výživa.
Je to jasné? Pak vysvětlím, jak to dělat.
Teď bych rád řekl, že je potřeba rozlišovat mezi dvěma věcmi, přičemž to rozlišení je velice, velice důležité. A sice mezi hladověním a pránickou výživou. Hladovění nebo půst (podle okolností) znamená, že žijete ze svých tělesných rezerv. Když ty rezervy dojdou, tak se skácíte, protože už jste bez sil. A pokud budete i nadále pokračovat v tomto stavu, kdy tělo už nemá rezervy, a vy přesto dál nepřijímáte potravu, dojdete k limitní váze. A jakmile překročíte tento bod limitní váhy těla, tak i kdybyste v té době znovu začali jíst, tak už to nepomůže, protože tělo bude nadále ztrácet na váze až do smrti.
Ti, kteří v hladovění, v půstech, dosahují velkých výkonů, např. patřil mezi ně Gándhi. Ten dokázal hladovět 4 měsíce. Když hladověl 4 měsíce, museli ho už tři lidi podpírat nebo spíš nést, protože už se neudržel na nohou. V Irsku byli lidé, kteří hladověním stávkovali, také po dobu 4 měsíců, a ti konkrétní lidé zemřeli. Hladovění je něco, kdy setrváváte v naprosto dualistickém vnímání světa a Vesmíru. A sice Já na jedné straně a Vesmír na straně druhé. A vzhledem k tomu, že rezervy člověka jsou chatrné, jakmile mu dojdou, zemře.
Naproti tomu v koncepci pránické výživy figuruje slovo výživa. Já se vyživuji. Vnímáte ten rozdíl? Já nepřestávám jíst. Což je podstatou hladovění, přestat jíst. Já se vyživuji. A vyživuji se bohatě, hojně. Proto žiji již devátým rokem tímto způsobem.
Čili první věc, kterou je třeba udělat, je poučit své buňky. Ne, že jim řeknu: „Od toho a toho data přestávám jíst.“ Řeknu jim: „Od toho a toho data se začínám vyživovat, a vyživovat hojně, pomocí prány.“ Vnímáte ten rozdíl, ano? Jsou to opravdu dvě úplně odlišné věci.
Na počátku je třeba provést něco, co se podobá přeplutí Atlantiku. Chcete-li se vydat na člunu přes Atlantik, je třeba, abyste si ten člun nebo loď připravili. Ověřili si, že trup je ve výborném stavu, stěžen, stejně jako plachta. Tímto způsobem se připravujete i na pránickou výživu. Podle typu člověka 1 až 2 roky. A to tím, že zjemníte svou potravu. Jak co do otázky množství, tak co do otázky složení, kvality. Prakticky vzato místo abyste jedli třikrát denně, začnete jíst dvakrát, případně jednou denně. Což obecně řečeno bohatě stačí pro ty činnosti, které máme pokrýt. A zároveň zjemníte svůj příjem potravy co do množství. Protože, již jsem se asi zmínil, že podle mého názoru, jíme příliš mnoho.
Ve Spojených státech, když je nějaký televizní pořad, 5 minut běží pořad a 3 minuty reklama. 5 minut pořad, 3 minuty reklama. A reklama, to je co? MacDonald anebo jiné formy jíst… jíst… jídlo… jídlo… jídlo… Jak tedy zareagují lidé, kteří se na takový program dívají? Jedí, jedí, jedí. Polovina lidí ve Spojených státech má nadváhu nebo je přímo obézních. Teď to přichází i k nám. Například v Itálii, kde bývalo stravování velmi zdravé, se situace dnes už mění a i tam už je třetina populace buď obézní anebo má nadváhu. Je třeba pochopit, že zemědělsko-potravinářská loby je tím faktorem, kvůli němuž jste nemocní. A k tomu se přidává loby farmaceutů, lékařů, která vám tvrdí, že vás z těch nemocí vyléčí. Bohužel ale 85% našich nemocí je vázáno na příjem potravy.
Já léčím lidi řadu let, takže vím, čím jsou nemocni a čím trpí. Takže nemoci, které jsou způsobeny tím, čím se stravují, jsou velice časté. Je to 85% všech nemocí a to jsou právě nemoci, které se farmaceutickými přípravky léčí, protože jsou lákavé pro farmaceutický průmysl. Ony jsou to totiž nemoci, které se toho člověka drží léta, léta, možná celý život až do smrti. Ať je to diabetes, vysoký krevní tlak, cholesterol atd.
Je třeba si tedy uvědomit, že tyto dvě zmíněné loby, to jest zemědělsko-potravinářská a farmaceuticko-lékařská, nemají žádný zájem na tom, abyste byli zdrávi. Ono se totiž v naší společnosti stalo normální být nemocný. Říjen, listopad, a ze všech stran na vás útočí: nechte se naočkovat, vždyť útočí chřipka! Ale normálním stavem člověka je zdraví, nikoliv nemoc.
V taoistickém období Číny byli lékaři placeni jenom tehdy, byl-li jejich pacient v dobrém stavu, to jest nebyl-li nemocen. Jakmile pacient onemocněl, lékařovi nebylo zaplaceno, protože takový lékař byl považován za špatného lékaře.
Vidíte, jak se ta rovnováha vychýlila do úplně opačného směru? Nyní se podsouvá, že nemoc je normální stav. Ale stav života je – zdraví. A přitom nejde o nic zvláštního.
První věc, která vás potká, když se začnete připravovat na pránickou výživu, je právě stav bez nemoci. Už neonemocníte, protože vaše tělo už neskladuje toxiny. Už v něm nejsou odpady. Účinek, který se dostaví, se dá shrnout do pojmu dokonalé zdraví. Zavládne dokonalá rovnováha mezi fyzickým tělem, emočním tělem, duševním tělem a duchovním tělem. Pokud se tato čtyři těla z vašich dalších těl dostanou do dokonalé rovnováhy, zavládne ve vás stav úplného zdraví. Nemoc existuje na určité vibrační úrovni. A naopak existuje vibrační úroveň, na které už se nemoc nevyskytuje. Už není, co by na člověka útočilo.
V souvislosti s pránickou výživou to asi nejzajímavější pro mě je, jak mohu zjistit, co jsou mé limity. Naše omezení, naše limity, to je vnitřní vězení, v němž jsme uzavřeni. Všechny ty naše nejistoty, všechna naše přesvědčení a všechny naše strachy. Začnete-li se stravovat pránicky, všechny ty mříže našeho vězení se rozplynou.
Nyní projdu všechny čtyři etapy podrobně.
Kdybyste se jednoho dne rozhodli pro pránickou výživu, bude to možné až v okamžiku, kdy všechny vaše čtyři složky budou souhlasit s takovým rozhodnutím.
Pokud jde o fyzickou úroveň, o té už jsem mluvil s tím, že je třeba zjemnit potravu. Je možné, že na začátku procesu trpíte nějakou nemocí, že nejste zcela zdrávi. Díky pránické výživě tu nemoc odstraníte, vyléčíte. A to z toho důvodu, že prána má schopnost odstraňovat to, čemu se říká buněčná paměť.
Co znamená pojem buněčná paměť? Všechny nemoci a veškerý stres, veškeré napětí, které jste nashromáždili od doby, kdy jste byli plodem, i když se zdá, že jste nemoci překonali a stresy pominuli, přesto nechávají stopu na úrovni buněk. A díky tomuto mechanismu se nemoc může vrátit, nebo vrací se. Vezměme případ onkologických osob. Člověk se vyléčí z rakoviny a o několik let později se objeví recidiva nemoci, protože buněčná paměť na tuto nemoc nebyla vymazána z buněk.
Buněčné vzpomínky nebo buněčná paměť se dá přirovnat ke geologickým vrstvám v nějakém úložišti. Když si vezmete průřez takovým geologickým úložištěm, tak tam jsou vzpomínky, které jsou z tohoto života, jsou tam vzpomínky, které se váží na předchozí životy a jsou tam vzpomínky, kterým se říká rodová paměť. Ta spočívá v tom, že někteří lidé v určitém věku, který je vlastně stejným věkem, kdy onemocněli jeho rodiče a prarodiče, také dostanou stejnou nemoc. Jakoby to byla určitá věrnost rodu nebo věrnost klanu. A pak tam jsou dokonce i vzpomínky, které se váží k lidstvu jako takovému. K historii lidstva. K paměti lidstva. A velice silné v tomto ohledu jsou zejména vzpomínky na období hladu. A ty vrstvy jsou na sebe poskládány. Mají-li zmizet, musí zmizet všechny. Zmíněné vzpomínky se vymazávají v procesu, kterému se říká proces 21 dnů.
Vysvětlím vám stručně, jak jsem já se dostal k pránické výživě a čím jsem prošel já.
Před jedenácti lety jsem měl 120 kilo, hodně jsem pil, hodně jsem jedl. A jednoho dne jsem takhle chtěl vyjít takových pár schodů jako je třeba támhle, a když jsem je vyšel, tak jsem čtvrt hodiny zápolil jak s dechem, tak se srdcem. Srdce mi tlouklo jak splašené a nemohl jsem popadnout dech. V tu chvíli jsem si uvědomil: „Jo, jestli budeš pokračovat takhle, tak tu brzy nebudeš.“ A rozhodl jsem se k tomu, že zavedu do svého života půst, v určitých intervalech, a to s jediným cílem, abych zhubl. Dělal jsem to tak, že vždycky tři dny jsem hladověl, pak jsem trochu jedl, pak jsem zase tři dny hladověl atd. Dělal jsem to tak dva roky a zhubl jsem o 30 kilo.
Jednou jsem jel do Lyonu (velkého francouzského města) za přítelem. Ten věděl, že mě zajímá otázka půstů a hladovění, tak mě seznámil s knihou, o které si myslel, že mě bude zajímat. Tu knihu napsala
Jasmuheen a kniha se jmenovala
„Žití ze světla“. Autorka je z Austrálie. Pojem
pránické výživy začala používat zhruba před 25 až 30 lety. Požádala svého učitele o nějakou techniku, která by jí pomohla překonat rakovinu prsu. Byla jí doporučena technika 21-denní očisty, kterou opravdu se jí podařilo překonat rakovinu prsu. Začala tu metodu šířit, nejdříve v Austrálii, pak ve Spojených státech a pak se to postupně rozšířilo do ostatních částí světa.
Já jsem tu knihu přečetl za jedinou noc. A hned další den jsem začal s pránickou výživou a už jsem nepřestal. Pro mě to bylo jak zjevení.
Již skoro 30 let léčím lidi pomocí magnetismu, to jest metoda, kdy se prány využívá k léčbě. Ale nikdy mě, až do přečtení té knihy, nenapadlo, že pránu bych mohl využívat k tomu, abych se jí živil. A tak to bylo jako zjevení. Vlastně mi došlo: „No jasně, to je přece možné!“ A pak už to šlo samo. 21 dní jsem prošel procesem očisty.
Nicméně, tady chci říci, že jsou dvě věci, s kterými s autorkou jménem Jasmuheen nesouhlasím. A sice, ona doporučuje, aby se v prvním z těch tří týdnů přestalo pít a jíst. Já doporučuji, aby se přestalo jíst, ale nepřestávalo se pít. To jest, abyste pili po dobu celého procesu. A dokonce na začátku pili hodně. Protože jinak dojde k tomu, čemu se říká krystalizace kamínků v ledvinách a močovém měchýři, a čeká vás naprosté peklo pokud vám vykrystalizují žlučové a močové kameny. Čili pít, pít, pít, pít. Pít cokoliv, samozřejmě zejména vodu, ale zároveň bylinné čaje, kávu, čaj jako takový, cokoliv co člověk chce. Kromě ovocných šťáv, protože to je naopak potrava.
A to mě přivádí k druhé věci, v níž s autorkou nesouhlasím, a sice ona říká, že v třetím týdnu z těch tří se mají znovu začít pít ovocné šťávy. Ale tam je problém, že pokud byste to udělali, tak uděláte dvojí naprogramování buněk, kdy první programování spočívalo v tom, že jste své buňky informovali o tom, že se začínáte vyživovat pránicky, a druhým programováním by bylo: vyživuji se pomocí ovocných šťáv, což je ale potrava. V tom by byl rozpor a buňky by tomu nerozuměly. Čili vlastně by nevěděly, jestli se vracíme k tomu, že fyzickou potravu ne, anebo fyzickou potravu ano.
Vysvětlil bych nyní, jak probíhá ten 21denní proces.
Jak jsem řekl, je to proces čítající 21 dní. Což si můžete přeložit jako třítýdenní proces. Ale zároveň ta číslovka 21 je svým způsobem posvátná. Třikrát sedm. Je to zkrátka číslo, které se pojí s iniciací, se zasvěcením. 21 karet v Tarotu.
První týden je věnován tomu, že se ten proces nastolí. Za tím účelem využijete toho, co tělo zná. A sice, když se přiblíží doba, kdy běžně jíte, tak vnímáte ty pocity v břiše, v žaludku, kručí vám v břiše. To jsou normální projevy, které vycházejí z mozku, z té staré, reptilní části mozku. Je to ta část mozku, která souvisí s vašimi instinkty. Signály, které z této části mozku vycházejí, slouží jedinému, abyste si uvědomili: „Mám hlad.“
My právě toho signálu mám hlad využijeme k tomu, abychom v poledne a večer provedli vědomou vizualizaci, během níž si představujeme bílou pránu, jak proniká celým tělem až do těch nejposlednějších, nejzazších buněk. Budeme to provádět 3, 4 dny, jak jsem řekl v poledne a večer. A najednou se stane, že buňkám to jakoby docvakne – že potrava, kterou odteď budou mít, bude tohoto typu, bude prána. Jakmile se to stane, tak jako kouzelným proutkem přestanete mít z okamžiku na okamžik hlad. Jste nasyceni. Jakmile dojde k tomuto tělesnému projevu, pak už je to relativně snadné.
V druhém kroku dojde k rozšiřování možností vnímání vašich smyslových orgánů. Vaše smyslové orgány budou fungovat tak, jak jste si do té doby neuměli vůbec ani představit.
Dám vám příklad. Já když jsem procházel tím 21denním procesem, bydlel jsem v Nantes, sám. Jednou jsem jel tramvají (ty tramvaje tam jsou dlouhé, jsou to vlastně dva vozy spojené uprostřed), já jsem stál na jednom konci tramvaje a na opačném konci nastoupila dívka držíc v ruce sendvič. Jak jedla, tak všechno co jedla (dovedete si představit, z čeho jsou tak sendviče složené), tak já jsem vnímal veškeré vůně toho co bylo obsaženo v sendviči. A jakmile člověk cítí, má také vjem chuti.
Kdybych šel například do obchodu a rukou bych takhle projel nad vystaveným ovocem nebo bych se i dotkl některých kousků ovoce, budu vyživen tím vjemem toho ovoce. Budu vyživen barvou toho ovoce. Pokud ho ucítím, pokud uslyším něco, budu mít vjem chuti. Vůbec k tomu nepotřebuji, abych se do něčeho zakousl. Všechny smysly se vám velkým způsobem zjemní, vyostří a zesílí, a budete mít tudíž kompletní vjem potravy jako byste ji jedli. A přitom vaše buňky dostanou z prány všechno to co potřebují.
V tomto se blížíme zvířatům, protože vlastně tam jsou styčné body. Víte, že existují psi, kteří jsou schopni vyčmuchat člověka pod zřícenou budovou? Žraloci jsou schopni cítit vůni, zápach krve na deset kilometrů. Supi jsou schopni zjistit, kde leží mršiny, kde jsou i pohřbení lidé, vlastně v zemi zahrabaní. Tím vším chci říci, že vlastně až nyní znovu objevíte sílu svých smyslů, protože v normálním stavu, kdy se živíte fyzickou potravou, tak ta vlastně znehodnocuje vjemy zprostředkovávané vašimi smysly.
Potravinářsko-zemědělské podniky, které připravují potravu, kterou jíme, přidávají sůl, přidávají cukr, barviva, aditiva, zvýrazňovače chuti a jak se všechny tyhle věci jmenují. Čili vlastně všechny tyhle chemické látky dohromady způsobují, že vy vlastně už svou chuť ani nemáte. Stejně tak většina lidí má trvale ucpaný nos anebo nos který necítí.
Takže opravdu, když nejdřív zjemníte svou potravu a pak přejdete na výživu pránickou, tak jedním rázem objevíte zcela netušený svět svých smyslových počitků. Čili vaše vnímání se neuvěřitelným způsobem rozšíří a zároveň si vypěstujete schopnost přitahovat pránu. Na cokoliv upřete své smysly, z toho začnete brát pránu. A k tomu se vám ještě začne rozvíjet zcela nový smyslový orgán pro vnímání, který nazývám šestým smyslem, a je to kinestetický smysl. A sice, získáte schopnost vyživovat se z atmosféry, která vás obklopuje, z prostředí v němž jste, z harmonie krajiny, z krásy tvarů, z hudby, ze sochařských výtvorů, z obrazů. Zkrátka všechny smysly dohromady vám dají schopnost čerpat pránu ze všeho co vás obklopuje.
Úplně stejným způsobem, jako kdybyste si vzpomněli na to, kdy jste byli zamilováni (jistě jste všichni někdy byli, nebo jste), a když jste zamilováni, nemáte hlad. Ve Francouzštině se tomu říká „žít o lásce a čerstvé vodě“. A tento pránický stav se velice silně podobá stavu zamilovanosti. Žijete z toho, co vás obklopuje, z celého Vesmíru, cítíte k němu lásku a Vesmír vám tu lásku vrací, posílá zpět.
Čili první týden probíhá zhruba toto. Zostří, zjemní a zesílí vaše smyslové orgány, vyvine se ten kinestetický smysl a zároveň probíhá čištění organismu, to vymazávání buněčných vzpomínek o němž jsem již mluvil. V prvním týdnu je přístup zejména řekněme k tělesným buněčným vzpomínkám, v druhém týdnu potom se otvírá přístup k těm zatíženějším emočním vzpomínkám (nebo duševním, nebo dokonce i duchovním).
Ve třetím týdnu potom se využívá prostor k zavedení tří kritérií. Pojem tři kritéria znamená, že na konci třetího týdne byste měli plnit tři kritéria, která uvedu, abyste si byli jisti, že se opravdu vyživujete pránicky a nikoliv že se jen postíte či hladovíte.
Prvním kritériem je vaše tělesná váha. Ta váha se musí stabilizovat. Mně se již devět let drží váha na 75 kilech a nemění se. Naproti tomu při hladovění, jak jsem řekl, jde váha stále dolů.
Druhým kritériem je energie. Tady jste napojeni, pokud to kritérium splňujete, na vesmírnou energii. Jste napojeni na vesmírnou energii, takže překypujete energií. Nepociťujete žádnou únavu. Jste schopni hodiny jednat. Jste schopni hodiny pracovat, hodiny řídit auto, hodiny sledovat internet, hodiny cokoliv a necítíte únavu.
Jistě se mnou budete souhlasit, že to je něco jiného, než u hladovění. Nebo u lidí, kteří hladovkou protestují proti něčemu. Po týdnu jsou většinou už neschopni pohybu a spíše jen leží.
Třetím kritériem je potřeba spánku. Jestliže jste dosud, před zavedením pránické výživy, spali 8 hodin, po jejím zavedení budete spát 4. Já v současné době, po 9 letech pránické výživy, spím v průměru jedna a půl hodiny za noc. Nicméně množství energie, které máte, ať už po 4 hodinách nebo po hodině a půl, je takové, jaké byste měli před zavedením pránické výživy po 10 hodinovém spánku. Zase, když si to srovnáte s hladověním, s půstem, čím déle ho držíte, tím více se vám chce spát.
Pokud se vám na konci třetího týdne podaří těmto třem kritériím dostát, můžete s pránickou výživou pokračovat nadále. Pokud splňujete ze tří kritérií jen dvě, můžete pokračovat, ale musíte dát pozor, abyste postupně začali plnit i to třetí. Pokud splňujete pouze jedno kritérium, nebo dokonce žádné, začněte hned zase jíst. Protože tím vám vaše tělo dává najevo, že některá jeho složka nepochopila.
Uvedu vám příklad. V jedné ze skupin tohoto roku, během tohoto léta, jsem právě provázel čtyři skupiny zájemců. V jedné skupině byl jeden zájemce, asi 35letý muž, mistr jógy, mistr čchi kung a mistr ještě jedné disciplíny. Bylo zřejmé, že je velmi dobře připraven. A pátý den se v něm probudil dřímající tygr. Musím ještě předeslat, že ten mladý muž byl již 20 let vegetariánem. V každém případě, najednou se v něm probudil tygr a vedl ho k neodolatelné touze, aby jeho ústa pocítila chuť krvavého syrového masa, kusu steaku, a ta chuť ho držela neustále. Bylo to tak strašně silné, že ho to dohnalo do řeznictví, kde si koupil opravdu kus syrového masa a do něj se zakousl a jedl ho. Což znamená, že v té jeho přípravě, i když byla velmi pečlivá a dobrá, tak došlo k tomu, že některé aspekty své bytosti nevzal na vědomí.
Když jsem před chvílí mluvil o tom, že při té přípravě musíte postupně zjemňovat svou potravu jak kvalitativně, tak kvantitativně, je třeba tam také vkládat určité kratší půsty (maximálně 3 dny, nemá cenu je prodlužovat), a právě takováto krátká období nepřijímání potravy vám ukáží, co se s vámi děje, když nepřijímáte potravu. To zejména z hlediska emočního. Jsou totiž lidé, kteří mají k jídlu takový vztah, že to není „jím, abych žil“, ale u nich je to spíš „jím, abych se cítil nasycen, plný.“ A pak je to nutkavé jednání a dokonce i forma závislosti. Pokud máte tento vztah k jídlu, pak pokud potrava není, velmi silně to vnímáte. Strach, že nebude jídlo, že bude chybět jídlo, je v kolektivním vědomí nesmírně silnou složkou. Dám vám ještě jiný příklad.
Když jsem pořádal takovou řadu přednášek na jihu Francie, pozval mě jeden přítel, který žije v Marseille. A to je člověk, který pracuje dlouho do večera, vrací se domů tak v 10, 11. První věc, kterou po příchodu domů udělá, je že otevře ledničku, aby se ujistil, že jak lednice, tak mrazák jsou plny. Pokud tomu tak není, zase opustí byt, nasedne do auta a klidně třikrát objede Marseille aby si nakoupil. Také ve skříních, kredencích, má spousty, spousty jídla. Těstoviny, rýže, všechno možné. Jakmile nemá plnou ledničku, neusne. A tak jsem se ho zeptal: „Prosím tě, proč to děláš? Proč ze všech koutů koukají potraviny?“ Řekl mi: „No já jen pro případ kdyby.“ (Pro případ, že by byla válka nebo že by něco.)
Takže vidíte, že ten strach, že bude chybět, že nebude dost jídla, může dosáhnout až absurdních rozměrů. Pokud máte tento vztah k jídlu, tak je nejdříve potřeba se podívat na to, odkud vznikl, kde pramení. Většinou jde o to, že se za ním skrývá emoční nejistota. Je to žízeň po tom, abyste byli zabezpečeni. A ta žízeň je často emoční.
Z hlediska duševního je třeba být připraven na to, že vaše ohraničení se zbortí, že jedním rázem vyšumí. Pránická výživa, to je takový zážitek jako bungee jumping. Stojíte na okraji útesu, stojíte na mostě, jste těsně před tím skokem, v hlavě se vám honí tisíce myšlenek, říkáte si: „Já jsem se snad musel zbláznit, tohle nedokážu! Tohle přece nemůžu dokázat!“ Pokud budete naslouchat tomuhle hlasu, tak opravdu neskočíte. Nikdy neskočíte. Ale vy najednou skočíte.
Úplně stejně to probíhá s pránickou výživou. V určitém okamžiku přestanete poslouchat racionální hlas hlavy, mozku, a začnete naslouchat intuici. Einstein říkával, že v naší civilizaci, v naší společnosti jsme postavili služebníka na místo pána. Přičemž služebníkem myslel právě duševní činnost, rozum, a pánem myslel intuici. Ke všem velkým objevům lidstva, ke všem převratným vynálezům, došlo díky intuici. Nikdy to nebyl rozum, nikdy to nebyla ta duševní složka, která by jako jediná vedla k něčemu převratnému.
První vnuknutí, které nám intuice posílá, je vždycky to správné. Intuice totiž ví, intuice zná, intuice nepotřebuje důkaz. A tři týdny po tom to pochopí i mozek, když si to všechno zanalyzuje, rozebere a dojde k tomu. První vnuknutí, které posílá intuice, je správné. A zase je to intuice, která tvoří první spojení mezi námi a duchovní složkou naší bytosti. A proto jakmile začnete s pránickou výživou, poslouchejte svou intuici. Neposlouchejte svoje okolí, neposlouchejte svůj argumentující mozek, poslouchejte intuici. Protože jinak nikdy nezačnete.
„Je tento postup pro mne správný? Přesný? Je to správný okamžik s ním začít? Ano? tak začnu.“
Představte si Kryštofa Kolumba. Jednoho dne se vydal směrem na západ, na lodích, a byl si jist sám sebou, protože intuice mu napovídala: „Jeď na západ, tam je zcela určitě neznámá pevnina.“ V té době si lidé ještě mysleli, že Země je plochá a že když člověk dojede na okraj té placaté plochy, tak spadne do propasti, kde ho sežerou nějaká monstra. A on věřil sobě. Byly to tři lodě, Niňa, Pinta a Santa Maria. A když dopluli do zhruba dvou třetin té vzdálenosti, přes Atlantik, tak posádka jedné z těch lodí se vzbouřila a námořníci se rozhodli, že se vrátí. Ty další dvě lodě pokračovaly. Kryštof Kolumbus dorazil na Kubu, spousta ovoce, spousta potravy, a ti co se vrátili, vlastně po dvou třetinách, se vraceli zase stejnou trasou zpátky a umřeli hlady.
Držte se své intuice a dělejte to tak vždy a stále, protože to je správná cesta, to je hlas správné cesty.
.jpg){kind=link}