Proč nejsem vegetarián

Doputovalo ke mně video 'Make it Possible', jež se mi nesmírně líbí a jsem všemi deseti pro, abychom začali zvířata považovat za sobě rovná, protože tak tomu ve skutečnosti je. Všichni jsme od přírody vnímavé a citlivé lidské bytosti (bez ohledu na to jak se prezentujeme navenek) a příčinou toho, co umožňuje vyprázdněný společenský stav, ve kterém jsme se ocitli (a nejde jen o průmyslovou výrobu masa) je naše osobní nevědomost (angl. ignorance). Kultuře se podařilo v nás vypěstovat určitou míru otupělosti vůči živému kolem nás. Koupit si balíček hezkého masa v hypermarketu a nemít o tom skutečné vědomí, to je celé to neštěstí, co se nám vlastně děje. Jenom děláme to, co dělají všichni a nechápeme, co nám chybí. Vidím v tom paralelu k nejrůznějším genocidám. Po skončení se vždycky všichni ptají: "Jak se to mohlo stát?" No jak? Jednoduše. Stačí dostatečná míra 'ignorance' (nevědomosti, neznalosti, neinformovanosti, nevzdělanosti) o dané situaci a projde naprosto vše. Mohl bych se tady teď velkolepě ezotericky a spirituálně rozepsat o tom, jak jsme v naší kultuře založili koncentráky pro zvířata a konzumujeme jejich mrtvá těla a jak je to hnusné. A měl bych pravdu. Jenže nemůžu. Proč? Protože se já sám, ponořen ve své vlastní ignoranci, podílím na jejich genocidě. Je to pro mě nesmírně hluboké téma, jež mi už delší dobu přináší nekonečné moře otázek a jen pramálo odpovědí, jež by mě uspokojily. Proto jsem se to sám pro sebe rozhodl prozkoumat na hlubší úrovni vědomí.

Jako s mnohým co chci poznat, musím se vrátit hodně zpět, konkrétně do sedmdesátých let minulého století, kdy jsem vyrůstal v malém městě někdejších Sudet. Z té doby mi utkvěla věta /kletba/ mojí babičky, která prožila obě světové války a u které jsem byl docela často: "Dojez aspoň to maso." Případně její varianta, adresovaná mému otci: "To maso nech děckám a zajez se chlebem." Žijeme v kultuře obrovského přebytku. Dokonce tak obrovského, že si můžeme dovolit nedojídat jídlo nebo ho vyhazovat do koše jen proto, že je tzv. prošlé. Zkuste tohle říct lidem v afrických nebo indických slumech: "Dojez aspoň to maso." Přijde vám to stejně bizarní jako mně? Trvalo mi dvacet let, než jsem si uvědomil, že žádné maso nemusím dojídat a odklel jsem se. A nejen to, došlo mi, že ho vlastně nemusím jíst vůbec, když si to budu přát. A tak jsem to zkusil. V roce 2004 jsem cestoval nějakou dobu po Tibetu a ta cesta byla prodchnuta hlubším spirituálním spojením se sebou samým a tamnější svatou Krajinou. Jednou na výletě jsem si zničehonic řekl: "A dost, chci být jako mnich." a přešel na vegetariánskou stravu. První večer to šlo. Druhý den na snídani jsem se přemohl a udržel se. Třetí den jsem všem v Česku poslal sms: "Jsem vegetarián." Čtvrtý jsem si raději nedal večeři, protože jsem neměl chuť. Pátý den jsme se vraceli z pustiny okolo svatého jezera Nam-tso zpět do Lhasy. Při večerní procházce po Barkhoru jsem v sobě cítil energii svatosti. Už pátý den na vegetariánské stravě! Mám to v kapse. Jsem prakticky osvícený. A pak se to stalo.

Na ulici jsem narazil na chlápka v takovém tom mudžahedínském turbanu s malinkým mini grilem před sebou. Na něm, jedna vedle druhé, vyrované řady jakýchsi (v nějakém velmi velmi rafinovaném afgánském koření) marinovaných masových kuliček, jež neskutečně voněly. Moje pozornost se odpoutala od Potály, Džókhangu, všech svatých i osvícených Buddhů a Bódhisattvů a vylétla někam do Univerza. Zatočila se mi hlava. Když jsem přišel zpátky k sobě, ten vousatý Afgánec se na mě přátelsky smál a kynul, ať přistoupím. Usmál jsem se ... a udržel se. Prošel jsem kolem něj a místo obvyklého "ॐ मणि पद्मे हूँ" jsem si opakoval sto osm krát novou aktuální mantru: "Nepodlehneš". Ušel jsem pár desítek metrů a otočil se. Na zemi sedělo několik potulných mnichů, kteří žebrali o almužnu. Dál jsem jim drobné a s pocitem vnitřního vítězství pokračoval, ve stavu blízkém osvícení, v hlubokém putování zvaném 'kora' okolo svatých míst. Když jsem se přiblížil zpět k žebrajícím mnichům, málem mě porazilo. Seděli na zemi a cpali se hlava nehlava těmi kuličkami od toho Afgánce. Huby zamaštěné od ucha k uchu ... a za moji almužnu! Osvícení, jež se dostavilo v zápětí mělo kulatý tvar a nebeskou vůni. Moje tělo plulo ve vyšších sférách. Slyšel jsem zpívat anděle tibetsky a čerty paštunsky. Byla to krásná hudba. Jedna špejle mě vyšla asi na pětikorunu a ten večer jsem tam nechal na naše tak stovku. Afgánec se strašně smál a pořád něco mlel v Paštunštině. Asi že takového blbce ještě nikdy neviděl.

Podruhé jsem se o něco podobného pokusil asi před rokem. Šel jsem na to ale přesně naopak. Žádná věřejná vyhlášení, žádný vnitřní diktát. Prostě něco ve mně najednou přestalo mít na maso chuť. A tak jsem ho zničehonic přestal jíst. Jen tak. Jenže jsem objevil limity naší kultury: maso je u nás prakticky všudypřítomné.  A protože jsem spíš gurmán, tak mě Krišnovci bavili jen chvilku. Pak jsem objevoval Loving Hut, pak jednu geniální jídelnu na Vinohradech, no a když nebylo zbytí, dával jsem si v hospodách to co mám rád ... ale bez masa. Vydželo mi to asi tři měsíce, než jsem se pomalu vrátil zpět. Tentokrát ale ne tak dramaticky a s pocitem naprostého spirituálního selhání. Došlo mi totiž, že tentokrát to bylo tělo (a ne moje mysl), kdo si řídil tuhle změnu. A že se tělo samo vrátilo k tomu, co (zřejmě) potřebovalo. A bylo mi to vlastně celé docela jedno, protože jsem ten proces pozoroval z mírného oddálení, jako by ani nešlo o mně. Došlo mi, že vegetariánství (k němuž jinak chovám nejhlubší obdiv a úctu) může být i zdrojem útlaku - kolikrát už se mě lidé ptali v souvislosti s mým šamanským putováním: "Cože, ty jíš maso?!", a ptali se tak, jako že to není otázka, jež by měla mírový základ. Na to odpovídám: "Zkuste navrhnout eskymákům, aby byli vegetariáni." A napadají mě další a další kultury, jež jsou (nebo byly) skrz naskrz prodchnuty velkým Duchem a o kterých se rozhodně nedá říct, že by byly ryze vegetariánské. A tak se dostávám, jako u všeho v naší kultuře, zase k tomu samému bodu: TAM KDE CHYBÍ NAVÝŠENÉ VĚDOMÍ, JE JEN VYPRAHLÁ A OTUPĚLÁ IGNORANCE, z níž pramení veškeré utrpení Člověka na Zemi. A to se týká vegetariánů, stejně jako nevegetariánů. Jediná skutečná změna je ta, která není vidět. Navýšené vědomí, díky kterému můžeme začít vnímat a 'vidět' skutečnost (a ne jen povrchové jevy). Objevit Ducha v tkanině časoprostoru Univerza a vydat se na let, při kterém to, co jsme jedli v lidské formě na Zemi hraje jen velmi okrajovou roli.

Tramvaj do stanice zázrak

Zázraky se dějí. Každý den a všude. Ani nemusíte ani být mystik nebo prorok. Stačí se naladit. A nebo být jedoduše připraven. Stalo se mi to před pár dny v tramvaji 26, do které jsem nastupoval na Kulaťáku. Bylo to uprostřed 'všedního' dne, stálo nás tam pár na ostrůvku, mezi jinými i člověk se psem. Nevěnoval jsem jim nikomu žádnou zvláštní pozornost, protože jsem zrovna psal email. Přijela tramvaj, nastoupil jsem, sedl si, to vše za stálého psaní emailu. A pak se to stalo. Z reproduktorů se po chvíli ozvalo: "Jménem Dopravních podniků děkuji vzornému cestujícímu se psem, který nejenže má pejska dokonale připraveného pro cestování ve veřejném hromadném prostředku, ale navíc dal na zastávce znamení pro nástup se psem. Děkujeme. Stává se to jednou za několik let."

Ruka s rozepsaným emailem mi poklesla a rozhlédl jsem se po tramvaji, protože jak mě kultura učí - tohle přece muselo být myšleno sarkasticky a já uvidím nějaké asociální opilé individum se psem. Jenže nebylo, ten řidič tramvaje to myslel vážně a pozitivně. Cože? Veřejená pochvala z úst řidiče tramvaje?! Na jaké planetě jsem se to ocitl? Nemožné! Zázrak! Jenže ten pravý zázrak teprve přišel, protože všichni v tramvaji se dali do řeči. 'Ledy' okamžitě roztály a my - přítomní lidé - jsme se na chvíli zázračně spojili. Slyšel jsem příběhy, viděl milé tváře, úsměvy, radost. Obyčejné lidské setkání v tramvaji 26. Naživo. Ti co se neznali se na chvíli poznali. Pán se psem vypadal neuvěřitelně šťastně a skoro se až ostatním omlouval, že sám o sobě tak vzorný není, ale že se to naučil na vojně. Zněl smích a povídalo se několik stanic. Byl jsem (a jsem z té příhody) šťastný, protože mi přinesla poznání o tom, že tohle je to, co v nás ve skutečnosti je pod vrstvou kultury. Umíme to. Nejsme na tom tak zle, jak se nám snaží odevšad nalhávat. Máme na to. Jen si musíme dovolit se víc a víc takto projevovat. Děkuji všem z tramvaje 26., která měla ten den namířeno do stanice ZÁZRAK.

Všechnu moc imaginaci

Máme k dispozici jeden život. Slovy "jeden život". Ten život nám permanentně běží před očima na plátně v kině Svět. Ale pozor, jsme to my, kdo za pochodu píše scénář, obsazuje herce a rozhoduje o žánru. Každý den přichází pokušení uhnout ze svého a vzít to jednodušší. Jednou je to přes strach, podruhé přes ego, jindy si to zdůvodníme jako racionální a výhodné. A přece někde v hloubce víme, když nám kříží cestu něco mazlavého a lepkavého, čeho se nepůjde zbavit do konce života. Pokaždé totiž máme také k dispozici variantu 'neuhnout'. Zabojovat za sebe a zůstat si na svém. Vede to nutně k poznání, že některé věci prostě nejsou na prodej. Uvědomil jsem si to dnes při procházení velkolepé výstavy Jana Švankmajera, kde jsem mezi exponáty našel ve vitríně tři dopisy:

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Kancelář prezidenta republiky

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky

V Praze dne 7. října 2011

Vážený pane Švankmajere,

je mi velkou ctí, že Vám mohu oznámit, že prezident republiky Václav Klaus se rozhodl, podle čl. 63 odst. 1 písm. h) a čl. 63 odst. 3 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a par. 7 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republiky, udělit Vám státní vyznamenání.

Toto své rozhodnutí prezident republiky odeslal předsedovi vlády ČR Petru Nečasovi ke kontrasignaci, která je podle zákona podmínkou účinnosti tohoto rozhodnutí.

Státní vyznamenání Vám prezident předá osobně - za předpokladu uskutečnění kontrasignace - při slavnostvní aktu u příležitosti státního svátku České republiky dne 28. října 2011 na Pražském hradě. Rád bych Vás požádal, abyste tuto důvěrnou informaci nesděloval dále, neboť rozhodnutí prezidenta republiky o udělení státních vyznamenání je zveřejněno až při slavnostním aktu.

Dovoluji si Vás tímto na slavnostní akt pozvat. S podrobnostmi týkajícími se Vaší účasti na ceremoniálu budete v příštích dnech kontaktován ředitelem protokolu Kanceláře prezidenta republiky.

S pozdravem
PhDr. Ing. jiří Weigl, CSc.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Vážený pane Weigle,

Celý život jsem dodržoval určité zásady, mezi něž patří nepřijímat žádné pocty, nebo vyznamenání od státu. Od jakéhokoliv státu. Proto jsem v roce 1989 odmítnul titul Zasloužilý umělec a v polovině devadesátých let nepřijal od francouzského státu insignie rytíře Řádu umění. Nevidím tedy důvod, proč bych se měl v tomto případě zachovat jinak.

Stát je organizované násilí, je zdrojem represe a manipulace. Celou svojí tvorbou jsem vždy stál na druhém břehu.

S pozdravem Všechnu moc imaginaci

Jan Švankmajer

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Prezident republiky

V Praze dne 21. října 2011

Vážený pane Švankmajere,

obdrželi jsme Váš dopis ze dne 17. října 2011, v němž sdělujete, že vzhledem ke své celoživotní zásadě nepřijímat žádné pocty či vyznamenání od jakéhokoliv státu, odmítáte státní vyznamenání, jímž jsem chtěl u příležitosti nadcházejícího svátku ČR ocenit Váš přínos české kultuře.

Vaše rozhodnutí plně respektuji, i když je mi to líto. Přeji Vám, vážený pane Švankmajere, mnoho úspěchů v uměleckém i osobním životě.

S pozdravem

Václav Klaus

Čas se naplňuje

Motto: Kde je naše pozornost, tam je naše energie. Kde je naše energie, tam je naše zdraví.

Všichni bez výjimky víme, co znamená naplnit čas. Zažili jsme to, když jsme si jako děti hráli. To bylo ono. Tělo má vzpomínku na to, co znamená 'naplnit čas'. Proto víme, že čas je na počátku jen volný prostor, plný potenciálu, jenž čeká na své naplnění. Tento časoprostor má zajímavou vlastnost - je dočasný. Netrvá věčně, vlastně se permanentně zmenšuje a zhušťuje. Otvírá svůj vnitřní prostor pouze po určitou dobu a to je unikátní příležitost. Příležitost, která se nebude nikdy opakovat. Můžeme ji promarnit nesmysly (třeba chozením do práce jako to dělají všichni) a nebo ji naplnit svým originem - původním vlastním materiálem, vyvěrajícím z našeho středu. Co to je? Jak to vypadá? Kam to vede? Co člověk, to originál. Snad jediným společným prvkem je, že takový hledač se nespokojí, neusadí a nezatuhne. Nepotvrdí to, co žije každý. Je pružný, protože se rozhodl přežít.

V každém z nás dřímá Shokunin

“Japonské slovo Shokunin je definováno japonsko-českým slovníkem jako ‘řemeslník’, avšak tento doslovný překlad nevystihuje jeho skutečný hlubší smysl. Každý japonský učedník ví, že k tomu aby se stal Shokuninem, nestačí zvládnout pouze technickou stránku svého povolání, ale také si osvojit speciální přístup a vědomí společenské odpovědnosti. Shokunin má povinnost pracovat jak nejlépe dokáže pro blaho ostatních lidských bytostí. Tato povinnost má obě - spirituální i materiální - stránku a bez ohledu na to co Shokunin dělá, musí vždy dostát tomuto požadavku.”
Tasio Odate

Všichni máme tu zkušenost. Všichni jsme se někdy potkali s lidmi, kteří žijí 'náhradní životy'. Takové životy se vyznačují 'náhradními myšlenkami', 'náhradní prací' a 'náhradními pocity'. O čem to mluvím? Vlastně tak trochu o každém z nás, tedy o sobě a svých posledních patnácti-dvaceti letech života určitě. Víte kolik času, síly a energetického potenciálu jsem promarnil předstíráním ve prospěch toho velkého vymyšleného nic? Kolik krásy, zdraví, volnosti a čisté tvůrčí síly padlo na oltář toho nesmyslu? A to jsem ještě měl to obrovské štěstí, že jsem alespoň z části dělal to, co bylo v souladu s mou primární vitální energií a že jsem, jako většina zaměstnanců - otroků, zcela 'nezapadl' do nějaké nesmyslné antipráce, která by mě sice uživila, ale taky bych kvůli ní už dnes musel polykat pět různě barevných pilulek denně.

Na přednášce 'Kosmický had - jsme připraveni objevit a rozvinout svůj vlastní potenciál?' hovořívám o tom, že se rodíme jako čisté bytí položené v energii, jež má nekonečný potenciál. Kdyby bylo na pouze nás, tak ten potenciál přirozeně rozvineme. Bohužel jsme však také členy kultury, která nás přinutí v určitém věku svůj skutečný potenciál opustit. Místo něj začneme předstírat a honit 'rychlý prachy'. Ty se vyznačují tím, že neustále hledáme co nejvýhodnější poměr jak odvést co nejméně práce za co nejvíc peněz. Zpečetíme to nakonec tím, že si vezmeme hypotéku, která je dnes tím nejspolehlivějším zabijákem všeho o čem jsme kdy v životě snili. Staneme se jen jedním z miliónů vyčerpaných, unavených, nasraných a nemocných lidí, kteří chodí po zbytek života do práce, k volbám a do hospody jen proto, aby měli na účty.

Mám pocit, že výše popsaným způsobem žije dnes (v různých modifikacích) sedm-osm lidí z deseti. Není to ovšem jediná alternativa, kterou máme ne výběr. Zvolili jsme ji jako zdánlivě snadnější možnost (protože to tak mají všichni), ovšem dnes už víme, že vede jen do velkého vyprázdnění, nemoci a smrti. Když se pak ohlédneme za svým životem, uvidíme jedno velké nic, které padlo do marného prachu zapomění. Nezůstane po nás vůbec nic. Síla, energie, zdraví, mládí - to všechno odchází s každým dnem promarněným v práci a nám nezbude než si nakonec povzdechnout: "Kdybych dnes mohl něco změnit, tak bych změnil úplně všechno."

A teď si představte Člověka, jenž se nikdy nespokojil s 'rychlýma prachama' v zaměnitelné práci. Člověka, který celý život hledá, představuje si, sní a uskutečňuje. Člověka, který to vlastně vůbec nedělá pro peníze. Člověka, jenž dělá stejnou práci déle jak sedmdesát let a stále v ní nalézá hluboký zdroj inpirace a životní energie. Člověka, kterému je přes osmdesát let a nemůže odejít, protože by ho to zabilo. Člověka, kterého když pozorujete při práci, slyšíte hrát symfonii, jak mu rukama teče kosmická harmonická síla, proměňovaná na materiální produkt. Člověka, který našel hluboký soulad se svou vnitřní energií, kterou nemarní v práci, ale poskytuje z ní to nejlepší pro skutečné blaho nás všech. Často se mě na přednáškách lidé ptají, co teda mají dělat. A já jim odpovídám: "To je úplně jedno co budete dělat, jen se v tom naučte být Shokunin."

Další den

"Když se dívám na televizi, běží tam pořad, který jen předstírá. Zatímco když bádáte, máte více představivosti, než předtím. A když máte víc představivosti, můžete chtít jít ještě hlouběji do sebe a hledat krásné věci. Když je to cesta, tak vás může zavést třeba na pláž, a celé to může být krásné."

Těmito moudrými slovy asi pětileté holčičky začíná krátké, pozoruhodné video s názvem 'Vděčnost'. Hovoří se v něm o tom, že dnešní den není jen 'dalším dnem v řadě', ale 'unikátním neopakovatelně se naskládaným souborem malých ale velkolepých zázraků, jež jsme se naučili pro 'provozní slepotu' nevidět. A tak je dobře si je čas od času připomenout. Dotýkají se totiž naší pokory a návratu k vlastnímu středu.

Přednáška naživo 7. listopadu 2012

Zvu vás na další vystoupení naživo. Přednášku 'Kosmický had - jsme připraveni objevit a rozvinout vlastní potenciál?', můžete tentokrát navštívit v Big Heart Beat Klubu ve Štědré u Toužimi. Těším se na viděnou 7. listopadu od 18.00 hod.

Bhútán se zcela vzdá chemie. Stane se první stoprocentní bio zemí na světě.

Bio potraviny jsou stále populárnější. Ve snaze o co nejzdravější způsob života jsou ale nejdál v Bhútánu. Právě toto himálajské království se totiž jako první na světě chce stát 100% organickou zemí. Podle plánů bhútánských úřadů přestane jejich země do deseti let totiž zcela používat umělá chemická hnojiva a nahradí je výlučně přírodními. Všechny farmářské produkty a produkované potraviny tak budou skutečně, jak se dnes říká, "bio". Stanovený cíl je relativně snadno dosažitelný, přestože celé dvě třetiny obyvatel jsou závislé na zemědělství. Už nyní používá přírodní hnojiva zhruba 90% farmářů. Tamní ministr zemědělství ke zjištěnému číslu uvedl, že jeho země tak jen pokračuje v prosazování zelené politiky přesně v duchu buddhistického učení postaveného na harmonickém vztahu mezi člověkem a přírodou. Bhútán je znám jako země, která životní úroveň neměří jako jinde na světě pomocí HDP (hrubého domácího produktu) ale indexem štěstí, tedy spokojeností obyvatel.

Jak Bhútánci říkají, jejich HDP činí 2 tisíce dolarů na osobu, ale toto číslo by bylo pouhým statistickým údajem, kdyby mezi lidmi existovaly velké rozdíly, kdyby někteří nedosáhli na kvalitní zdravotní péči či vzdělání. A právě na spokojenosti všech si panovník velmi zakládá. Panovník také zavedl v království řadu dalších opatření, která ve světě vyvolala velký zájem. Dnes je tak Bhútán třeba jediným státem světa bez tabákových výrobků či každé úterý je dnem bez automobilů. A co se týče bio potravin, pěstovaných v Bhútánu, a jejich odbytu v zahraničí, tak je o ně skutečně velký zájem. Například jablka z tohoto himalájského království jsou velmi oblíbená v Indii, vzácné houby v Japonsku, rýže ve Spojených státech či zelenina v Thajsku. Popularita čistě přírodních produktů, biopotravin, roste v různých částech světa, hlavně v západní Evropě nebo v Japonsku či Hong Kongu. Světový obchod s organickými potravinami dosáhl v roce 2010 hodnoty téměř 60 miliard dolarů a má stále vzestupnou tendenci. Nicméně k podobné metě, kterou si stanovil Bhútán, se zatím nikdo neblíží. Výjimkou je malý ostrůvek Niue v jižním Pacifiku. Nebude to pro něj však tak obtížný úkol, neboť na něm žije jen 1300 obyvatel.

via rozhlas.cz

Píseň o volnosti

Ve skutečnosti toho není mnoho. Jen v tichu a skrytu soustředěně připravovat se na den, kdy se vnímání odlepí od velké jevové bubliny a vzpomínka na volný jazyk ponese na vlnách temného oceánu vědomí k místu, kde čas střetává se v jednom bodu, naráz objímajícím minulost, současnost i budoucnost. Světelnost, podpořená vlastními skutky, svítí na cestu tam, kde není nikdo a nic, o co bylo zvykem se opřít. Postarám se o sebe. To je mé nejhlubší rozhodnutí. Až sem dosáhne moje vášeň pro život. Zachráním se. Neztratím se. Tak jsem se rozhodl. Jsem si majákem a nepadnu do tmy náruče smrti. Nevím kudy se vydat a jak. Nesu si jen nepatrný díl celku v podobě vlastní zkušenosti. Moje skutečnost je podepřená vlastními skutky. Otvírám mapu vlastních pocitů. Jsem tekutá energie v tichu, dočasně pulzující v lidské formě, opírající se o nekonečný potenciál. Dokud jsem živý, mám vědomí a tělo, mám také naději. Víc není. Smích, nekonečný uvolňující smích vede. To velké vymyšlené nic nehraje vůbec žádnou roli. Jde o to projít a neztratit. Ani pírko sebe. Bublina splaskne a nezůstane na ni ani jedna vzpomínka. Skutečnost jako pravda uložená do kameňa. Poznal jsi to. Položil ses jako most do navždy. Uneseš se? Připravený podržet se a podpořit se na cestě. Sám sobě ostrovem a útočištěm. Rozhodl ses žít navždy, proto odvážil ses navždy milovat. Na konci bez konce otvírá se obzor, kde do dálky rozprostírá svá křídla mocný Orel. Rozhodl ses mít Orla na dohled. Ne dál, ne blíž. Na dohled. Síla aktivuje vůli a ta přináší rychlost. Teď a nebo nikdy. Nikdy nebylo silnější než teď. Ničeho se nebojím, a proto si budu sám sebe pamatovat. Odpoutaný a s lehkostí se vrhnu kolem Orla a budu volný.

Pozvánka na festival 'Rádi s dětmi 2012'

Rád bych vás pozval na zajímavý Festival inspirativního vzdělání, který organizuje nadšený propagátor intuitivní pedagogiky a můj kamarád a spolupracovník Peter Živý. Festival má, podle slov svého organizátora, podnítit celostátní velkou výměnu zkušeností v Čechách a na Slovensku a koná se 9. - 11.11.2012 ve škole FANTÁZIA, Banská Bystrica. Můžete se těšit na zdieľanie toho najlepšieho tých, ktorí sú s deťmi najviac - učiteľov, rodičov, vychovávateľov a vedúcich krúžkov. Prednášky, tvorivé dielne, stretnutia, zážitkové aktivity, diskusie, hostia zo zahraničia. Vzájomná inšpirácia, posilnenie, podpora v zdieľaní života s deťmi. Praktický presah do praxe účastníkov podujatia.

Být živý je otázka vědomí

Život je jedno nekonečné hluboké tajemství. Nikdy nedohlédneme na jeho dno, abychom uviděli všechny zákruty velkého plánu Ducha. Být živý, to je otázka vědomí. Mezidruhová komunikace není nic zvláštního a často jsme to my lidé, kdo je vyzván přírodou k tomu, aby překročil svou vlastní zatuhlost a vydal se vstříc svému divokému já. V naší společnosti chybí respekt k jinakosti. Kultura ve své zvykové drážce považuje sebe samu za tu nejlepší, všeznalou a všeurčující alternativu. Domnívá se, že má právo mluvit naprosto do všeho. Proto nám do životů neustále zasahují různá ministerstva s životuodporujícími nařízeními všeho druhu, proto jsou tady od života odtržení úředníci, policisté a soudci. Jsou tady pro ty, jimž chybí kontakt s vlastním srdcem a potřebují, aby jim nějaká autorita nalinkovala život do srozumitelných, leč bezduchých, linií.

O to víc potěší každý příběh, jenž je prodchnutý Duchem a v němž divokost překoná všechny naše umělé bariéry, aby v nás vzbudila skutečný život. Jedním z nich je nádherný kanadský dokumentární film 'Jak zachránit kosatku Lunu' z roku 2007, v němž se starý indiánský náčelník po své smrti vrací ke svému lidu v podobě nesmírně přátelské kosatky, jež přišla aby svým přátelským chováním postupně bořila jednu bariéru za druhou a učila lidi o tom, kým ve skutečnosti jsou. Hluboký příběh o síle přátelství, dobrém lidském srdci, hloubce a tajemství života. Ale také o našich ministerstvech, úřednících a nekrofilních sousedech. Jak se praví v jednom z komentářů k filmu: "Znovu se potvrdilo, že člověk je jedním z největších nepřátel přírody."

Dělej to co ♥, ♥ to co děláš.

Kdysi dávno byl Člověk na Zemi šťastný. Existoval jako sebe si vědomá bytost, jež stojí na roveň s ostatními v síti života. Byl si vědom své síly a vlastní hodnoty. Měl přímý dosah na svůj originální, o energii opřený, talent, jenž bezezbytku používal k tomu, aby dělal, co miluje. To ho uživilo, protože permanentně obohacoval sebe i své okolí. Čerpal z nekonečného zdroje energie a cítil hlubokou vnitřní radost ze své dokonalosti. I proto nikdy nebyl nemocný a nepoznal smrt jak ji známe dnes. Člověk na Zemi bez ustání znovu a znovu zakoušel mocnou sílu (s)tvoření, jehož byl nedílnou součástí. Hrál si a neskutečně ho to bavilo. Nepovažoval to za nic výjimečného, protože to bylo odjakživa přirozenou součástí jeho živého bytí a dávalo mu to absolutní smysl. Prostředníctvím hry získával výživu pro každou buňku ve svém těle a rozšiřoval své vědomí, jež mělo schopnost se učit a poznat. Volnou energii Univerza, kterou čerpal a užíval pro svoji existenci, svojí tvorbou dále posiloval, obohacoval a rozšiřoval po celém světě pro blaho ostatních živých bytostí. Byl dokonalý. Co by se mu mohlo stát?

Jednoho dne přistály na Zemi podivné mýtické drakonické bytosti odněkud z vnější temnoty vesmíru. Údajně prchaly před nějakou hrozbou, proto se usadily se na Zemi, kterou si začaly podmaňovat prazvláštním způsobem. Začali na ní pěstovat plodiny, kterým říkaly 'jídlo' a naučily Člověka, aby se na nich stal závislým. Zkrotily živel ohně, kterému začaly říkat 'teplo' a naučily Člověka poznat jeho energii. Vyprávěly překrásné příběhy o tom, co všechno na Zemi jednou vybudují a budou vlastnit. Bylo to děsivé a krásné zároveň. Jejich plány byly lesklé a plné zlatavé bezduché velkoleposti. Člověk se měl stát jejich součástí. Jednou drakonické bytosti prohlásily, že na nějakou dobu opustí Zemi a hledají správce, který se jim o ni postará po dobu, co budou pryč. Jako odměnu slíbily lidem podíl na zisku. Čím lepší správcovskou službu odvedou, tím vyšší bude jejich zisk. Za tím účelem se nechal Člověk proměnit v materiální hrubohmotnou existenci, jak ji známe dnes. Do mozku tohoto nového Člověka umístily drakonické bytosti prazvláštní malý orgán nazvaný R-complex, nejstarší část mozku a zároveň taky jakési dálkové ovládání. Svá těla, naplněná nesmírnou energií, zanechaly mýtické drakonické bytosti na Zemi proto, aby je Člověk jednou objevil a začal používat ve formě uhlí, ropy a plynu a stal se na jejich energii zcela závislým. Převzetím 'správcovství' se ze svobodného Člověka stal otrok vlastní iluze o tom, že musí chodit do práce (jež ho ubíjí a vysává) aby se 'uživil', přičemž 'uživením se' je míněna akorát tak skromná almužna, která ho bezpečně udrží v zaběhnutém status quo. Člověk ztratil kontakt na to kým kdysi byl. Přestal si hrát a ztratil potěšení z vlastního života, protože mu unikl jeho smysl. Uvěřil, že je na Zemi proto aby se vyčerpal a zemřel. Aby hledal rozdíly a vedl války. Postavil ve jménu zisku spoustu lesklých bezduchých staveb, jež se dotýkají samotného nebe a jsou vidět z vesmíru. Vzdal se svého vnitřního ticha, které zaplnil jedním velkým vymyšleným nic. A jednoho dne dokonce zapomněl na dávno uzavřenou správcovskou dohodu s mýtickými drakonickými bytostmi a uvěřil, že se sám stal pánem a vládcem Země a všeho živého na ní. Začal systematicky ničit síť života na Zemi. Nejvíc tím ovšem utrpěl on sám.  Začal se cítit osamělý a prázdný. Jeho bezduchost ho začala požírat zevnitř. Začal se trápit a onemocněl. Ta nemoc se jmenuje zisk na úkor jiných bytostí a nemá konce. Je jako černá díra požírající vše živé zevnitř. Tou dírou padlo do marnosti a smrti mnoho a mnoho živých nadějí. Obrovská spousta živé volné energie, jež měla být obohacena a rozmnožena prošla (a stále prochází) touto černou dírou do míst, kde ve skrytu žijí prastaré mýtické drakonické bytosti, jež v tichosti dosud pohromadě drží svůj odvěký (na nevědomosti a strachu založený) plán.

Jste tak vyčerpaní, že už nemůžete dál? Sebrali vám všechnu radost ze života a nahradili ji ubíjející rutinou? Věříte tomu, že MUSÍTE CHODIT DO PRÁCE, ABYSTE SE UŽIVILI, přesto vám to ale uvnitř nedává smysl? Chcete z toho ven, ale nedovete si představit jak? Odpojte od toho velkého vymyšleného nic a vyjděte do světa tvořit. Potkejte sami sebe a najděte cestu znovunabyté síly, radosti, vědomí a štěstí, jež se jmenuje:

Dělej to co ♥, ♥ to co děláš.

Jediná skutečná změna je ta, která není vidět

Motto: Chodíme do práce která nás ubíjí abychom vydělali prachy které nepotřebujeme, za něž nakoupíme zbytečné věci, kterými pak děláme dojem na lidi, kteří nám můžou být ukradení.

Svět 1.0 v kostce
Krize. Politika. Náboženství. Korporace. Antidepresiva. Korupce. Průser. Psychopati. Politici. Zprávy. Antidepresiva. Práce. Náboženství. Nekrofilie. Celebrity. Závist. Chlast. Sex. Volby. My. Oni. Soutěž. Nižší cena. Vyšší výkon. Nemoc. Napětí. Neštěstí. Touha. Peníze. Výkon. Nic. Antidepresiva. Chlast. Dovolená. Nemoc. Řeči. Krize. Tragédie. Ekonomika. Volby. Politika. Průser. Skandál. Psychopati. Antidepresiva. Práce. Krach. Korupce. Beznaděj. Vraždy ve zprávách. Ambice. Kariéra. Chlad. Volby. Hypotéka. Jistota. Uvězněná mysl. Práce. Vyčerpání. Předstírání. Antidepresiva. Dovolená. Odcizení se. Chlast. Sex. Úzkost. Ultumené pocity. Volby. Víkend. Kariéra. Zajištění. Stáří. Volno. Beznaděj. Prázdno. Chlad. Volby. Ekonomika. Prázdno. Děs. Nenávist. Politici. Pivo. Prázdno. Nemoc. Volby. Vzpomínky. Prázdno. Chlad. Beznaděj. Smrt.

Svět 2.0 v kostce
Duch. Krajina. Les. Poznání. Sřed. Srdce. Dech. Vnímání. Celek. Vlastní originalita. Energie. Chuť. Vědomí. Smysl. Naplnění. Samota. Inspirace. Uzrávání. Nové. Originální. Smysl. Energie. Zdraví. Duch. Les. Krajina. Ozvěny. Vize. Energie. Směr. Ostrost. Vůle. Pocity naplnění. Štěstí. Tajemství. Dálka. Dotek. Řád. Život naživo. Lehkost. Volnost. Společně. Tekoucí. Tělo. Respekt. Součást. Druhé tělo. Dosah. Jasné pocity. Dokonalost. Čas. Svoboda. Odpovědnost. Vášeň. Živé. Měkkost. Vědomí. Střízlivost. Soucit. Skutečnost. Spravedlnost. Transparentnost. Čest. Tělo. Vize. Energie. Duch. Štěstí. Velkolepost. Soulad. Síť života. Dokonalost. Vnitřní svoboda. Vlastní směr. Důstojnost. Pružnost. Naživo. Vítr. Plachty. Oceán. Maják. Vědomí. Duch. Síla. Rychlost. Tajemství. Přechod. Nové možnosti. Naživo. Most. Rychlost. Vír. Tělo. Čisté vědomí.

Jaroslav Dušek: učme se od delfínů

Delfíni jsou pro lidské bytosti totálně fascinujícími tvory. Kdo jste je kdy viděl na vlastní oči a pobyl nějaký čas v jejich blízkosti, víte o čem mluvím. A nemyslím si, že je to jen proto, že jsou to savci stejně jako my. Mám pocit, že zdroj téhle fascinace leží úplně jinde - konkrétně v určitém souladu energetického základu našich bytí a způsobu vnímání. Vypadá to, jako kdybychom si na dálku nějak zvláštně rozuměli a jako kdybychom cítili, že k sobě tak nějak od přírody patříme a můžeme se (máme se) vzájemně doprovázet a inspirovat. Vypadá to, že toho pro sebe navzájem můžeme udělat víc, než si nyní možná dokážeme představit. Všechno je to jenom otázka vědomí, řádu, respektu a připravenosti. Jsme připraveni na zázraky? Podívejte se, jak o tomhle tématu zajímavě hovoří Jaroslav Dušek ve svém povídání o delfínech.

Posedlí hmotou

Motto: Chcete li poznat tajemství vesmíru, přemýšlejte v pojmech jako energie, frekvence a vibrace.
Nikola Tesla

Včera po přednášce ke mně přišel pán, ukázal rukou na předměty síly, jež jsem měl vyskládané na stole do komplexního obrazce a zeptal se, co to je. Ta otázka mě překvapila a na chvíli i zvláštně zastavila, protože takhle jsem nad tím ještě nikdy nepřemýšlel. Zvláštně jsem se oddálil a zahloubil. "Vesmír," odpověděl jsem po chvíli, "je to celý vesmír."

Po nějaké době, když už bylo dávno po přednášce, ke mně dolehla ozvěna té odpovědi a samotného mě dodatečně překvapila. Jak by mohl být celý vesmír obsažen v několika předmětech síly, jež obyčejně používám pro šamanská putování? Nosím si s sebou celý vesmír ve své šamanské taštičce? Je šamanský buben skutečnou blánou Univerza, prostřednictvím které šamansky putující lidská bytost vstupuje do jiných světů? Jsou to ty světy, kterým vědci říkají čtvrtý a další a další rozměr? Za sebe k tomu čestně mohu říct jediné. Nemám nejmenší ponětí jak, ale funguje to.

Naše kultura je posedlá hmotou. Hmota je pro nás vším, co jsme ochotni (schopni) považovat za reálně existující. Když to vidíme (očima) nebo cítíme (smysly), tak to pro nás existuje. Hmota je odrazem našeho omezeného vnímání a tvoří to, čemu říkáme třídimenzionální svět. Jeho zákony jsou obecně známé, například ten o neprostupnosti hmot a nebo ten o nejvyšší rychlosti světla. Hmota je vše, co jsme schopni vnímat svým omezeným dosahem. A přesto dnes stojíme na prahu zcela nového popisu. Popisu, jenž pochází z lůna samotné kultury - nejnovějších vědeckých objevů a staví jednu dosavadní jistotu uspořádání našeho Univerza na hlavu za druhou.

Vidím to už delší dobu a párkát už jsem o tom i psal. Svět současné vědy se veskrze složitými, nákladnými a těžkopádnými způsoby pomalu ale jistě blíží originálnímu poznání starých toltéckých čarodějů. Ti přinesli ve své době obrovský díl poznání o tom, že někde v hlubinách vesmíru existuje něco (zdroj), co dává život veškerému (s)tvoření. Ten zdroj označili za nepopsatelno a charakterizovali jeho tvar, jenž připomínal Orla. Orel je zdroj, odkud si každá živá bytost 'vypůjčuje' vědomí v momentu svého stvoření a je to také místo, kam živé bytosti 'odevzdávají' svá životem obohacená vědomí v okamžiku smrti. Ten zdroj, přestože tvarem připomíná Orla, nemá s běžným orlem nic společného. Jeho rozměry jsou nekonečné. Přesto Orel není žádný Bůh. Není možné se k němu modlit, prosit ho o milost, ani ho uctívat. Jediná možnost, kterou staří čarodějové uviděli a popsali je uniknout Orlovi v momentu vlastní smrti. Mít dostatečnou sílu uniknout a zachránit si tak vědomí, jak se o tom píše v magické formuli nagualů: "Již jsem se odevzdal síle, která ovládá můj osud. Na ničem nelpím, a proto nebudu mít nic, co bych bránil. Nemám myšlenky, proto budu vidět. Ničeho se nebojím a proto si budu sám sebe pamatovat. Odpoutaný a s lehkostí se vrhnu kolem Orla a budu volný."




Dlouho mi ta formule nedávala vůbec žádný smysl a ani teď si netroufám tvrdit, že jsem na 'to' přišel. Spíš ke mně přišel nepatrný střípek poznání o tom, že ta formule v sobě ukrývá jakýsi tajný vnitřní kód. Přesný návod k tomu, jak získat rychlost, aby se člověk poznání mohl pokusit vrhnout kolem Orla a být volný. Pravděpodobně v tom hraje roli osobní síla, podmíněná mírou poznání a navýšeným vědomím, kterážto kompozice nakonec umožní se o něco tak neslýchaného pokusit. Mám pocit, že se to nedá naplánovat ani vykalkulovat. Jde se na to jen celý život připravovat, ačkoli vůbec netuším jak.

Kdyby se mě někdo zeptal, jsme li spíš bytosti hmoty a nebo Ducha, odpověděl bych, že jde pravděpodobně o jakýsi vyvážený poměr obojího. To co jsme ale ve skutečnosti je živá energie, která se dočasně zahrotila do tvaru, kterému říkáme lidská bytost. Máme hmotné a energetické tělo. A naše originalita leží právě v naší (původní/originální) energii, tedy v něčem co si pro sebe nazývám originálním tvůrčím jádrem. Představuji si ho jako malé energetické místo někde uprostřed našich těl. Místo, které je indiferentním potenciálem, čekajícím na svůj objev a rozvinutí. Potenciálem, který když objevíme, změníme vše. A indiferentním místem, které když neobjevíme a nerozvineme, prožijeme jeden z těch 'náhradních' životů, jakých jsme denně svědky okolo sebe, abychom nakonec popadali do marnosti, nemoci a smrti. Ale co je tedy Univerzum a odkud se berou naše představy o něm, jež malujeme na plátno Univerza svým jazykem? Můžeme říct, že čím je náš jazyk volnější (silnější, tedy na energii posazenější), tím je i náš dosah na skutečnost Univerza komplexnější v tom, že se nám najednou otvírají skutečné nové možnosti. Průchody do nových a nových realit (dimenzí či světů), které nezačínají tam, kde jiné končí, ale spíše společně tvoří jakýsi vzájemně se prolínající a vzájemně se ovlivňující komplexní celek. To z jiné reality nám najednou bez varování vstoupí do života a bezúsilně mění každou buňku v našem těle a strukturuje naše okolí, aby bylo v souladu s mírou našeho dosahu. Jako kdybychom prošli tunelem vlastního omezeného vnímání, jenž se z nějaké přičiny rozšířil a propustil nás z 'vězení' třídimenzionální hmoty do nové velkolepé reality.



Všimli jste si někdy, jak starověký čínský symbol ying & yang názorně ukazuje vzájemně se vyvažující energetické protipóly? A nejen to? Jak je svým vizuálním pojetím hodně blízký tomu, co moderní věda popisuje jako tzv. hmotu a anti-hmotu? Tedy de facto 'tvorbu' a 'destrukci' - dva základní principy sil Univerza? Ale zpátky k moderní vědě. Atomy, jak už dnes víme, nejsou elementárními částicemi hmoty. Je pro mě nesmírně fascinující vidět, že moderní věda na to jde přesně obráceně: netvoří, aby ničila, jako je tomu v Univerzu, ale ničí, aby poznala. V obrovských urychlovačích částic rozbíjí neutrony, protony a elektrony napadrť, aby se ze změti toho co z nich zbude pokusila rekonstruovat jejich vnitřní stavbu. Dokonce jste již možná slyšeli něco o objevu tzv. 'božské částice' zvané Higgsův Bosson, u které vědci doufají, že se poskytne klíč k elementárnímu poznání. Jenže to je pro mě stále ještě pořád úroveň hmoty. Sice rozebrané na prvnočinitele, ale stále hmoty, jež má svá omezení. To skutečně zajímavé přichází s teorií strun. Ta, velmi zjednodušeně, říká, že elemntární částice nejsou 'pevné kuličky hmoty', ale volně vibrující struny (jakési kroužky) energie, která se dočasně shlukuje a vytváří zdánlivě pevné hmotné celky. A tady sám pro sebe nacházím první prolnutí starého s novým. Staří čarodějové přinesli popis toho, že vše v Univerzu jsou tzv. emanace Orla. Pod tím můžeme rozumět 'vyzařování' neboli 'to jakými se věci jeví být'. Chceme li ovšem poznat skutečnou podstatu jevů, musíme jít do hloubky pod jejich povrch. Musíme se dostat k tomu nejčistšímu elementárnímu bodu - energii, tedy pravdě. Snad proto Buddha při svém osvícení pronesl skvělou větu: "Nic není takové jak se jeví." Snad proto vědci víc a víc (ikdyž zatím dost opatrně) připouštějí, že jistoty shrnuté do známé rovnice E = mc², jež na dlouhá desetiletí definovala naše vnímání Univerza a nás samotných v něm, není zas až tak docela definitivní, jak se původně domnívali. Mám jednu novou, alternativní rovnici, která zní takto: U = cl∞. Přijdete na ni?

O rovnováze

Rovnováha je tkána z jemného přediva snění. Je křehká jako vločky čerstvě napadaného sněhu - dotkneš se jí a mizí. Neviditelná síť života, do které se otiskují miliardy malých cestiček, osudů, jež se navzájem proplétají a udržují v rovnováze. Jedno závisí na druhém. Nevadí, že o sobě zdánlivě nevědí. Na všech záleží. Oceán moudrosti, jenž unese celek života má uprostřed sebe zapíchnutý kůl, jako střed světa, kterým se dotýká velkého Řádu Univerza. Člověk poznání stojí na tom kůlu, v ruce třímá buben. Každým úderem rozezní celý vesmír a ten se mu otvírá, aby poznal. Svou originalitu opřel o nekonečné tajemství z nejhlubších koutů prostoru času. Dávné příběhy, jež se ještě nestaly. Plující koráb na vlnách tajemství. V dálce maják, ve kterém hoří světlo. Kdo je v tom majáku? Kdo udržuje ten oheň a trpělivě čeká na ty, kteří se rozhodli zachránit? Je to nekonečné tajemství. Sám člověk poznání opřel se o to nejlepší v sobě a rozsvítil se na cestu v těch nekonečných vodách, kde vydal se do neznáma, aby byl volný.

Poděkování

Upřímně a z hloubi srdce děkuji vám všem, kdo jste kdy podpořili projekt novebohatstvi.cz, ať už milým emailem, sdílením nebo finančním příspěvkem. Každému (omlouvám se těm, kde se tak nestalo) se většinou ozvu s osobním poděkováním a přiznám se, že se občas cítím dojatý, když líčíte svoji, mnohdy těžkou životní situaci, ve které se přesto odhodláte k podpoře. Co říct, je to od vás milé. Zvláště bych pak rád poděkoval neznámému občasnému dárci, jehož se mi dosud nepodařilo identifikovat a jenž mezi ostatními tak trochu vyčnívá. Vážím si toho. Díky.

Každý den za úsvitu

Každý den za úsvitu otvírá se trhlina mezi světy, aby těm co ji vidí přinesla nadějnou zprávu o tom, že osudem Člověka na Zemi není trpět v otroctví. Stačí se srdcem dotknout toho, co zdánlivě není vidět a ucítit to. Krásu všech míst na kterých jsme kdy v životě byli. I těch, na kterých jsme nikdy nebyli. Ucítit je, znamená prožít je. Dotknout se srdcem napřímo všeho živého na Zemi a v celém Univerzu znamená uvidět a ucítit v sobě dlouho potlačovaný život naživo. Naplno. Osudem Člověka na Zemi není prožít život ve vyčerpaných mantinelech kultury, která požírá sebe samu. Osudem Člověka na Zemi je dotknout se své originality, tvořit a poznat. Odejít do volnosti. Je mi záhadou, proč jsme vyměnili tak moc za tak málo. Každý den za úsvitu nám trhlina mezi světy připomíná kdo doopravdy jsme. Naše srdce to přece dávno ví.

Molekula duše

Ve 49. dnu života lidského plodu nově vytvořená šišinka vylučuje do mladého krevního řečiště substanci s názvem Dimethyltryptamin zkratka DMT, v tom okamžiku – jak říkají staré Védy – duše vstoupí do těla. Proniká k srdci a stoupá podél míchy a usadí se v malé žláze centra mozku – tzv. šišince (epifýze). Epifýza,čili šišinka pineal ( latinsky corpus pineale) se nachází za III. mozkovou komorou ve střední linii (mezi oběma mozkovými hemisférami). Je orgánem citlivosti na světlo – „parietální oko“. Jeho název je odvozen od tvaru, který je podobný šišce ( lacina pinea) .U dospělých lidí je asi  0,8 cm ( 0,3 palce) dlouhá a váží okolo 0,1 g ( 0,004 unce). Její průměr je relativně velký u dětí a začíná se zmenšovat s přicházející pubertou. Mikroskopicky je žláza tvořena pinalocyty (typické endokrinní buňky) a podporujícími buňkami, které jsou podobné astrocytům v mozku. U osob dospělých se často objevují v šišince na rentgenových snímcích usazeniny vápníku. A teď pravdivá filozofie o šišince na biomolekulární úrovni, která je opravdu velmi pečlivě skrývána před studenty medicíny. Během dne šišinka (i když Wikipedie to říká jinak) je hlavním zdrojem serotoninu – hormonu našeho vnitřního štěstí. Je to rovněž jeden z neurotransmiterů. Právě na serotoninu záleží, jestli nervový signál dorazí do všech částí těla. Příliš nízká hladina serotoninu byla pozorována u lidí s depresí a také u lidí velmi agresivních. Během noci serotonin v šišince podléhá dalším proměnám na melatonin – to je hormon našich biologických životních cyklů. Kromě toho melatonin ovlivňuje endokrinní systém, obzvláště gonadotropní hormony – nejdůležitější hormony menstruačního cyklu a tvorbu zárodečných buněk. Melatonin zabraňuje předčasnému dospívání a jeho vývoj je úzce spjat s podněty světla a probíhá v souladu s ročním obdobím. Další funkce melatoninu jsou bílá místa na mapách lekářské vědy. Ale je známo, že za 3 – 4 hodiny spánku se v epifýze nahromadí dostatečné množství – začíná další fáze vnitřní alchymistické proměny… v hluboké tmě je melatonin syntetizován na neuropeptyd 5-MeO-DMT( jako “akashon”), který následně podléhá rychlé enzymatické přeměně v DMT – dimethyltryptamin – specifická sloučenina označovaná jako molekula duše…. V noci pak nejčastěji dochází k spontánnímu snění a astrálním projekcím…ale to je jen špička ledovce….

TUNELY REALIT A DMT 

Nejprve mi dovolte začít o jevu vnímání. Samozřejmě si uvědomte, že některé věci váš mozek přehlíží v okolní realitě. Ale uvědomujete si rozsah tohoto „přehlížení“ ? Víme, že ze všech přicházejících  podnětů jsme si vědomi z 0,0097% – a to je zatraceně málo. To je naše každodenní realita  – nazývána jako tunelová realita a je tímto způsobem vnímána jako – tunel reality. Zbytek nevidíme, protože ve skutečnosti obsahují věci, kterým nevěříme, neuznáváme je jako pravděpodobné, nebo jednoduše můžeme říci, že se nám do hlavy nevejdou. Myslíte si, že vidíte jen  to, co vaše oči mohou vidět? Obraz obdržený očima je transmitovaný do kůry zrakové, několikrát převrácen a nakonec interpretován tak, aby zorné pole, které vyhovuje vaším vírám a  přesvědčení  – v psychologii nazývané  jako komfortní zóna. Komfortní zóna je nastavena tak, abyste se cítili dobře a bezpečně v dobře známém světě.To, co nezná je nepřeložitelné, nevysvětlitelné, šokující, neshodující se s pohledem – aktuálním emocionálním stavem – čili s více jak  99,9913%  vesmíru –  je již vyříznuté v průběhu synapse axonu.

TEORIE MNOHA SVĚTŮ

Obecná matematika popisuje 33 rozměrů modelu Vesmíru – podíváme se na toto – matematika předpokládá existenci 33 zároveň se překrývajících realit. Jak se vlastně vejdou na jedno místo? Projdou prizmatem slunečního světla – takže vidíme, že v jednom proudu bílého parsku jsou smíchány všechny barvy duhy. Nacházejí se v jednom místě díky rozdílným frekvencím vibrací energie. Stejně tak se to děje v celém vesmíru.

CO DĚLÁ DMT?

Dimetylotryptamin syntetizovaný v epifýze z tryptofanu, jemně řečeno rozšiřuje naše vnímání. Zvýšená sekrece (vylučování) se děje ve chvíli, kdy se obrátíme do těla. Pak se samozřejmě setkáte s přesvědčením, že DMT je halucinogenní substance – silným psychedelikem,  a že probuzená šišinka produkuje halucinace. Proto lidé ve stavu smrti a šoku mívají podobné “halucinace”. Říká se, že DMT rozšiřuje vnímání – mám na mysli, že celkově odstraní nervové blokády. Abych byl upřímný v této době, kdy endokrinní DMT má vliv na nervový systém, začínáme konečně vidět těch 99,9913% Vesmíru. Nejedná se o halucinace –  je to celý zbytek dosud neviditelného Vesmíru – Vesmíru s mnoha rozměry existencí najednou. Je to koncept, jak nakonec spatřit jiné inteligence, žijící v paralelních světech a navázat s nimi racionální komunikaci. V úzkém JÁ ( tedy střízlivém) je naše pozornost přivázána pouze na tuto úroveň reality.Vidíme pouze jen jeden tunel. Abych to shrnul – šišinka se svým DMT uvolňuje percepci okovů vnímání tohoto světa, čili je naším interdimenzionálním spínačem vidění realit a skutečností v nich. Být si vědom moha realit, znamená, že je můžete nejen sledovat, ale doslova skákat mezi nimi a to nejen mezi dimenzemi, ale i mezi různými verzemi těch samých vesmírů. To je mnohem více vyspělejší než astrální projekce. Ale endogenně vyskytující se DMT v našem mozku dokazuje, že jsme byli interdimenzionální bytostii s interdimenzionálními možnostmi vnímání od počátku. “Šišinka je orgán, který přijímá a zpracovává geometrické obrazy vesmíru. Všechny žlázy jsou připojeny k jemnému plánu s příslušnými geometrickými obrazci a šišinka, jak uvádí někteří mystici v sobě spojuje všechny původní formy. Přesně takto pracuje tato žláza s Akašou – záznamem všeho, co se děje ve vesmíru. Šišinka není jen orgánem, který přijímá a ukládá jemné informace a přechovává celý jejich záznam; je i tím, kde jsou zapsány individuální zkušenosti duše získané z mnoha životů.” To jsou slova Drunvala Melchizedeka – autora knihy Pravdivé tajemství květu života.

Na obrázku je kruh, který se objevil 23.července 2012 v obci Roundway a zobrazuje přesnou chemickou strukturu molekul DMT.

TEMNÝ POKOJ

Ne , nemám na mysli klasický „ dark room“ a ty formy, které se s ním obvykle spojují. Jde mi o praktiku pravého tmavého pokoje – čili izolaci celkové smyslové deprimace – sedět sám v naprosté tmě bez zvuků. Tato praktika existuje v Tibetu, je to jedna z praktik Tao v buddhismu a je známá v mnoha kmenových kulturách. Po několika dnech strávených v absolutní tmě, obrazy uvnitř hlavy vycházejí ven a jsou tak reálné jako ve skutečnosti. Tato praktika poskytuje obrovskou expanzi vnímání. Pokud jde o biochemii mozku – tak dlouhé pobývání ve tmě způsobuje nahromadění melatoninu. V další fázi nastupuje pinolin – šišinka mozková vylučuje endogenní inhibitor ( beta-karbolin) enzym MAO – enzym, který rozkládá melatonin.Ve fázi pinolinu je MAO inhibován a z melatoninu v šišince začne syntetizovat pinolin,a následně z něj  5-MeO-DMT, který znovu nerozkládá MAO (protože je inaktivován), takže 5-MeO-DMT ( jako „akašon“) šišinka začíná syntetizovat DMT. To je,  když se obrazy z vaší hlavy začínají pohybovat doslova za hranicemi lebky – a to v přesném slova smyslu. To je místo, kde se plní sny – ihned…

JAK TO VYPADÁ TECHNICKY

Den 1-3 – fáze melatoninová - Fáze snového bdění 

Den 3-5 – fáze pinolinu - První vize,astrální cestování

Den 6-8 – fáze 5 – MeO–DMT - Pomalu se otevírá vnitřní zrak, zvyšuje telepatie,intuice

Den 9-12 – fáze DMT - Vize zesilují, otevírá se vnímání alternativních světů a paralelních realit. Někteří mluví o ultrafialovém a infračerveném vidění v tomto stavu. Pokles potřeby spánku – spánek přichází jako jóga, čili meditace se zachováním neustálého vědomí.

A nyní se dostáváme k otázce, která se tak, jako tak týká nás všech, absolutně nikoho to nepřeskočí, ani toho, kdo leží na gauči a sleduje televizi. Mayové celkem nedávno představili autentický obsah znalostí svých předků o předpovědi roku 2012. Jsou velmi rozzlobení nad šířením apokalyptických vizí o konci světa. Zdůrazňují, že jejich proroctví mluví pouze o TRANSFORMACI, ne o žádném konci. Ale k věci. 21.12.2012 (což potvrzují i vědci NASA) dojde k zarovnání osy s osou Centra naší Galaxie. Mayové tvrdí, že dojde k mimořádně silnému proudu nabitých částic, které mocně zdestabilizují chování našeho Slunce. Mayové tvrdí, že v důsledku těchto změn dojde k přepólovaní Země. Apropo magnetické póly již změnily svou pozici. Proto zvířata, která se řídí smyslem elektromagnetické geolokace se začali hrnout ke břehům – podle jejich pocitů by tam měl být oceán – to platí pro velryby i ptáky a všechna zvířata pohybující se  pravidelně na dlouhé vzdálenosti. Na základě sopečné lávy na Havaji bylo zjištěno, že magnetické póly se mění po celou dobu a to po desítky tisíc až miliony let mění svůj směr, až dojde k přepólování. Průměrná doba mezi přepólováním vychází okolo 250 000 let, naposledy tomu došlo asi před 780 000 lety.

Není obecně známá teorie popisující přepólování. 

Mayové říkají – naši předkové to již zažili.Oni tvrdí že fenomén přepólování Země přináší vždy několik dní tmy. A pokud se ukáže, že je to pravda – čeká povinně  „temný pokoj“  celé lidstvo. To znamená, že u všech lidí nastane šilinková iniciace, protože, když je šišinka ve tmě , začne produkovat velké množství DMT – nic už nezůstane tak, jak bylo.  Potom, jak svět opět uvidí Slunce – se v nás změní celé vnímání reality. A co nás čeká na druhé straně šišinky? Nevím, ale přeji nám, aby … králík, kterého budeme následovat na druhou stranu reality… byl opravdu k popukání…

via Monika Burzynska, překlad Lenka Sýkorová