Vědomí času: video z prezentace



Připravil jsem pro vás video, obsahující podklady z prezentace, kterou používám jako ilustrační doprovod během přednášek 'Vědomí času'. Těším se na všechna inspirativní setkání naživo!





Svou realitu měníme miliardkrát za sekundu


Motto: Jsem kdo jsem a to stačí k tomu, abych byl.
Pepek Námořník

Jsme kdo jsme. Každou sekundu našeho života se neviditelně posouváme kosmickým prostorem, proměňujeme se a přecházíme do nových a nových zkušenostních stavů vlastního originálního bytí. Ty jsou pečetěny vlastním sebeprožíváním a sebepocity. Naše vědomí je potud živé, pokud putuje. Je to zvuková vibrace naší řeči, jež tvaruje naše tělo a jeho pocitovou stopu, ukládající se do věčnosti. Jsme tak živí, jak jsme volní v řeči a těle. Volná kosmická energie ve formě vláken nám umožňuje se miliardkrát za sekundu přesunout mezi jednotlivými paralelními světy a pocitovými stopami, z nichž splétáme svůj vlastní osud. Letíme vstříc novým a novým dobrodružstvím a svět je jen plátno našich vlastních projekcí za okýnkem našeho kosmického těla. Je to život sám, co našemu letu dává ten nejhlubší možný smysl a určuje směr. Letíme totiž za poznáním, jež nás může zachránit.





Premiéra 'Vědomí času'


Premiéra přednášky 'Vědomí času', jež proběhla včera večer v Nymburku je za námi a před námi spousta hezkých setkání naživo. Těším se na ně, termíny přednášek budou postupně přibývat zde.












Nová vlna byznysu




Autor textu: Robert Peňažka, převzato z magazínu Magnus, M/4

Byznys lze dělat různými způsoby. Nové vlně se častokrát říká byznys punk, protože bourá zažité představy. Například na severu Čech, kde byste čekali hodně punkových kapel, ale už méně fungujících byznysů, si postavil svoje impérium „český Yvon Chouinard“. Když napadne čerstvý sníh, zruší se schůzky a jede se na lyže. Celá firma odjede lyžovat i několik set kilometrů daleko.
Miliardovou firmu řízenou spontánně postavil na poněkud autoritativním přístupu horského vůdce, ale především na důvěře a několika nepsaných pravidlech. Když Jindřich Hudeček – zvaný Hudy – v 90. letech expandoval svoji vizi obchodů s horolezeckými a outdoorovými potřebami, půjčil kamarádům na založení místních poboček Hudy sportu několik milionů korun beze smluv, pouze na dobré slovo. Věří, že v byznysu mají platit stejná pravidla jako na horách. Když něco cítíš, udělej to nebo řekni hned. Vybírej si jenom takové parťáky, se kterými bys šel na výstup. Na nedůvěru není čas. A příliš složitá smlouva je projevem nízké důvěry. Takže raději žádná. A nejsme tady pro byznys, ale byznys je naším přirozeným vyjádřením.
Vše, co bylo popsáno, nám připomíná kořeny podnikání a byznysu. Bez negativních konotací a významu, který dnes obě slova mají. Ve smyslu – dělej to, co miluješ. A miluj to, co děláš. Dělej to po svém. A peníze přijdou.
Definici byznys punku ve slovnících nenajdete. Přičemž nejde o podnikání v oblasti punku, ale o nekonvenční pravidla chování a řízení firmy, míněno nestandardní z pohledu dnešních většinových byznys pravidel. A lyžování v pracovní době mezi ně určitě patří. Bohužel ještě pořád.
Mistrovství světa ve tvorbě zisku. To nezní moc punkově.
Byznys není společenské zlo. Má v sobě zakódováno tvoření, budování, snahu, aktivitu, uspokojování potřeb a službu druhým. Ale protože toho bohužel za posledních pár let zničil víc, než vytvořil, naráží dnešní klasický a mainstreamový byznys na strop. Pokud tedy neberete zisk a růst jako jediné indikátory hodnoty firmy.
Dlouhou dobu si akademici, poradci s MBA z nejprestižnějších univerzit a teoretici byznysu lámali hlavy, jak definovat pravý cíl podnikání nebo firmy. Nejdřív přišli na to, že to bude určitě zisk. Ten lze jednoduše změřit. Po několika dekádách se dikce změnila a pojem zisk byl nahrazen pojmem novým – increasing shareholder valueaneb zvyšování hodnoty firmy pro akcionáře. A úplně se zapomnělo na to, že zisk je pouhým vedlejším produktem dobrého podnikání. Což platí i v případě hodnoty akcií firmy. Je to stejné, jako kdyby se skóre finále Poháru mistrů počítalo na miliony dolarů a vítěz by vyhrál 170:60 místo fotbalovějšího 3:1. Je jedno, jaký výrobek máš, že je nepoužitelný, hlavní je, kolik tvoje firma vydělala. Je jedno, že okrádáš zákazníky, hlavně že vytváříš hodnotu pro akcionáře. A místo fokusu na produkt a službu se manažeři věnovali druhotným, ale paradoxně lépe ohodnoceným měřítkům. Společně s vlastníky byznysů tak vytvořili systém, kde motivace podvádět, spekulovat a měnit čísla byla natolik velká a způsoby ovlivňování čísel tak jednoduché, že to stálo za to.
Dnes se měření pravého mistrovství ve světě byznysu naštěstí zase po několika desetiletích posouvá a první vlaštovky ukazují, že směrem k pojmu shared value. To jest, jakou má firma sdílenou hodnotu pro společenství, kolik toho vytvoří pro své okolí – od zákazníků přes zaměstnance až po prostředí, ve kterém podniká. A na delší dobu než na jeden kvartál.
Můžeme děkovat hipíkům. A pankáčům. A internetu
Americký autor Stewart Brand přisuzuje počátek změn ve vnímání role a cílů byznysu hnutí hippies. V šedesátých letech se rodila první spojenectví, první obchodní pokusy a hlavně myšlení celé generace osobností, které svorně vstoupily do služeb cyberkultury. Tihle lidi začínali v garážích, měli sny o změně fungování světa, nechtěli akceptovat nadvládu několika vyvolených, ať už šlo o IBM, nebo o celé vlády. Věřili, že podpoří komunity, dají světu svobodu a moc do rukou jednotlivce. Přinesli nám nejdříve počítače a později internet. A byznys modely, jako je Wikipedia, pokud se tomu dá říkat byznys model, když na projektu nikdo nevydělává. Moje kamarádka říká: „Díky bohu, že Apple vznikl za Jobse, protože kdyby mu šéfovali manažeři dnešních mobilních operátorů, platili bychom za každé zmáčknutí klávesy SPACE.
Zajímavé je, že zakladatel Forbesu i přes své výrazně old-schoolové vnímání byznysu viděl věci podobně. To jest, že byznys je forma štěstí. Že byznys si rozjíždějí lidé s nutkáním něco měnit, něco dělat a něco vytvářet. Pro ostatní. A že peníze jsou jenom vedlejší produkt, ne cíl.
Yvon Chouinard, zakladatel společnosti Patagonia, byl z generace hippies a jeho filozofie, kterou popsal v knize Nechávám své lidi surfovat, je základem většiny dnešních neopunkových přístupů v byznysu. Přístupů, které jdou proti konvencím a bourají status quo. Když přijde vlna, zavírají kanceláře a jde se na surf. Výrobky Patagonie mají tak vysoké standardy, že jak design, tak materiály musí vydržet minimálně dvacet let od zakoupení. Což jde proti main-
streamu dnešních triček na sezonu. Firma musí dělat rozhodnutí, jako kdyby tady chtěla být dalších sto let, a ne jenom jednu sezonu. Čímž etabloval pojem „stoletá firma“. A od začátku podnikání dával na ochranu životního prostředí 1 % z obratu.
Hippies a punk toho měli mnohem víc společného, než se na první pohled může zdát, od odmítání konvencí a statu quo, odporu k establishmentu, touhy po svobodě a nespoutanosti jednotlivce až po nějaký hlubší smysl. Hlavní rozdíl byl v tom, že hipíci měli vizi lásky a smysluplnosti, což pankáči neměli, ale ti zase chtěli zničit všechno, co smysluplnosti odporovalo.
Na internetu se pak vzájemná souvislost obou myšlenkových proudů ukáže v plné síle. Kdy cyberkultura vznikla jako prodloužená ruka hipíků, ale její účinek je punkově destruktivní. Má moc bourat vše, co si mainstream dal do vínku. A je úrodnou půdou a hlavním motorem dnešní byznys punkové revoluce.
Je transparentní a vše odhaluje. Umožňuje okamžitou informovanost a žádná firma, ani klasický kamenný výrobní závod, se už nevyhne vysvětlování dalšího nedopatření při výrobě. Vytváří tlak na to, aby se firmy chovaly minimálně slušně. Umožňuje těm menším a slušným prosadit se i proti větším a zavedenějším lídrům trhů. Jsou to story wars. Když máte co říct nebo co nabídnout, internet vám zaručí, že budete mít posluchače nebo zákazníky. A zároveň umožňuje punkově podnikat, protože bourá nastavené hodnotové řetězce a ukazuje, kde je skutečná přidaná hodnota, za co má cenu platit.



Firmy JAK a firmy CO
Z pohledu byznys punku lze to, co se dnes děje na různých trzích, rozdělit na dva základní vývojové momenty. Na firmy JAK – které fungují v klasických etablovaných kategoriích a pouze mění způsob, jakým byznys dělají, a bourají pohled na status quo. A na firmy CO – které mění a redefinují celá odvětví a otřásají základy celého systému. U firem JAK je patrný návrat ke kořenům podnikání a ke smysluplnosti. Firmy CO jsou inovátorské a naznačují nám, kam bude směřovat vývoj v následující dekádě. Výčet nemůže být vyčerpávající, ale je indikativní.
FIRMY JAK
Toms Shoes
Skvělý nápad, který přišel při turnaji v pólu. Nekupuješ pouze boty pro sebe, ale rovnou i druhé pro dítě v argentinských vesnicích. Tyto boty se staly miláčkem high street obchodů.
Icebreaker
Bentley v outdoorovém oblečení. Zakladatele společnosti pálil fakt, že mladí Novozélanďané se stěhují do měst za prací a místní farmy po čase chátrají. Měl vizi, že zapojí místní komunity chovatelů ovcí a oživí tím celý venkov. A produkt kopírující strukturu vlny u ovce je navíc funkční.
Gore
Skvělá motivace a spravedlivější systém odměňování. Před projektem se udělá nacenění nákladů a ziskovosti. Po projektu si každý člen týmu rozváží, jak by rozdělil odměnu jednotlivým členům podle jejich přínosu.
Zappos
Nezměnili byznys on–line nakupování, ale k obrazu svému si přetvořili skoro každý proces. Kromě mnoha inovací je fascinující jejich přístup k najímání nových lidí, kdy finálovým kandidátům na danou pozici nabídnou odměnu za odstoupení z výběrového řízení.
Threadless
Spolutvorba dotažená do funkčního byznys modelu. Navrhni si design trička, dej ho na web, lidi si udělají předobjednávky, a jakmile se tvůj design dostane na počet, kde je zaručen zisk, Threadless ho vyrobí, prodá a návrhář z ulice dostane svůj podíl.
Ikea
Nezaspala dobu, ale pořád se vyvíjí. Způsob, jakým své dodavatele integruje – někdo by řekl, že nutí – do správného podnikání, je učebnicový. Omezování uhlíkové stopy, používání obnovitelných energií a řešení recyklovatelnosti opotřebovaného nábytku je jenom několik z mnoha „tlaků“.
FIRMY CO
TerraCycle
Multimilionový byznys s materiály, které nikdo nechce, a dokonce vám zaplatí za jejich odvoz. Například z alobalů na sušenky Oreo vyrobí funkční tašku přes rameno a lahví od Pepsi zhotoví postřikovač proti mšicím. Obsadili segment, který ani neexistoval.
Airbnb
Začalo to jako projekt organizátorů konference, kteří neměli kde ubytovat návštěvníky, tak prosili kamarády a známé, aby odjeli na víkend a pronajali svůj byt. Dnes je z toho největší síť na pronájem privátního ubytování po celém světě.
Interpretty
Česko-španělská firma, která staví na hlavu tlumočení. Díky on-line videotechnologiím vyvinutým pro zdravotnictví si můžete na jednání v Číně objednat videotlumočníka, který je zrovna na chalupě v Českém ráji.
Etsy
Virtuální víkendové trhy. Uděláte si vlastní obchůdek na etsy.com a lidé z celého světa si mohou koupit váš výrobek. V Čechách funguje na podobné bázi fler.cz. Klasická síla internetu, kdy se na jednom místě spojí řada malých výrobců.
Quirky
Globální spolutvorbová platforma, která staví na principech crowdsourcingu. Na quirky.com se potkávají vynálezci ze všech koutů světa a jednou týdně se rozhodne, jaký produkt jde do fáze prototypu, vývoj platí firma a v případě prodeje si vynálezce vezme část z tržeb.
Kickstarter
Potřebujete peníze na projekt? Dejte ho na web, napište cílovou částku a nabídněte investorům „z ulice“, co získají, a pak už jenom čekejte. Od podílů na zisku z projektu až po několik kopií, pokud jde například o nový film či lístky pro kamarády na vystoupení nové skupiny, která potřebuje peníze na první desku.
Zipcar
Bydlíte kousek od metra v ulici, kde se těžko parkuje, a auto potřebujete jednou týdně. Zipcar vám umožní auto si v případě potřeby půjčovat. Na principu tzv. collaborative consumption využívá sdílení majetku nebo užitné hodnoty.
Zopa
Jeden z mnoha představitelů nového segmentu peer-to-peer financování, který pokračuje ve vizích mikrofinancování držitele Nobelovy ceny Muhammada Yunuse. Služba Zopa vám umožní půjčit si nebo někomu půjčit hotovost, kterou právě nepotřebujete: 100 korun je málo, ale 10 000 krát 100 už je zajímavý milion posbíraný z celého světa.
Swap
Swap umožňuje barterování. Nabízím skříň a sháním stolek, mám několik přebytečných párů bot a sháním kachlíky. Existuje řada dalších podobných služeb, dokonce jsou modely „time bankingu“, kdy člověk nabízí svůj čas jako měnu – třeba napíše byznys plán za půlroční sekání trávníku.
Hearth
Česká globální firma, která se připravuje na spuštění. Z dílny Libora Malého, zakladatele LMC, přichází nejnovější model ze segmentu „darovací ekonomiky“, kde je vše postaveno na maximální důvěře. Obdaruj a příště budeš obdarován tím, co potřebuješ.
Autor: Robert Peňažka, via magnus


Amazônia Eterna: jde o přežití a svobodu Člověka na Zemi



Ačkoli to tak nevypadá, Amazonie je v současné době místem, na kterém jde o všechno. Můžeme se tomu usmívat a ťukat si na čelo. Můžeme nad tím mávnout rukou a zaměřit svou pozornost jinam. Koneckonců, to je přesně to, k čemu nás nabádá kultura: 'Nakupuj více a radostněji!'
Odpojením se od celku života otvíráme dveře zlu. Ďábel nepotřebuje zápal, ani nadšení. Stačí mu tichý souhlas. V kosmu nepůsobí jen síly, jež bychom mohli nazvat podle našich měřítek jako 'dobré'. Působí zde i mocní a temní predátoři, a právě ti se nyní rozhodli 'zakousnout' poslední původní, skutečně živou část našeho celku. Divím se, jak je možné, že stále ještě necítíme fyzickou bolest. Asi jsme otupěli kulturou, jež v nás přehlušila jakýkoli živý pocit. Člověk v tomhle finálním souboji sil (záměrně neříkám dobra se zlem) sehraje podstatnou roli. Tím, že nakonec bude nucen ukázat svou skutečnou kvalitu. Za sebe jsem připravený a nesmírně zvědavý, jak to dopadne.






Nejohroženejší druh na světě: člověk


OBRAZEM: Boj o záchranu nejohroženějšího kmene na světě. Uprostřed amazonského pralesa

OBRAZEM: Boj o záchranu nejohroženějšího kmene na světě. Uprostřed amazonského pralesa

Domorodci z kmene Awá žili dlouho v harmonii s přírodou a nedotčeni civilizací. Moderní doba a honba za penězi je ale přinutila velmi rychle se probudit ze sna.
Mnoho lidí z kmene Awá je stále nedotčeno civilizací a žijí dál svým způsobem života bez jediného kontaktu s vnějším světem. Ze jejich záchranu začal v dubnu bojovat herec Colin Firth. Brazilská vláda dostatečně nechrání prales, kde tito lovci-sběrači žijí už tisíce let. V naprosté izolaci od civilizace. Britský herec, který odstartoval svoji kampaň v dubnu, vyzval přímo brazilského ministra spravedlnosti, aby dřevorubce zastavil. Lidé Awá mají právo žít dál bez vlivu civilizace a dál užívat území pralesa, kde žijí odjakživa. Tyto pozemky by se měly stát přírodní rezervací.

Amerintxia je pravděpodobně nejstarším příslušníkem domorodého kmene. Žije sama v malé chýší z palmového listí spolu s mnoha zvířaty-mazlíčky. Potravu sbírá v pralese. FOTO: Survival International

Když je dřevorubci vidí, zabíjejí je. Luky a šípy lidí Awá se nemůžou vyrovnat vyspělým zbraním… Je ale někdo, kdo tomu může zabránit: brazilský ministr spravedlnosti. Může nařídit policii, aby těžaře zatkla a držela je stranou. Potřebujeme však dost lidí, kteří mu jej budou urgovat. Právě teď máme šanci něco udělat. Pokud mnoho lidí prokáže svůj zájem, bude to fungovat,“ vyzval Firth za organizaci Survival International.
Pralesu v severovýchodní Amazonii teď hrozí zánik. Nebudou zde vystavěna města, ale zůstane tu pustina s nekonečnými pastvinami pro dobytek. Některé části pralesa patří k těm nejstarším na světě a domorodým lidem se zatím daří bojovat proti těžařům. Ale úspěch je to spíš relativní – přežívají, ale jsou na samotné hranici zániku. Otázkou zůstává, jak dlouhý to bude boj a zda není už od počátku prohraný…
I vy můžete pomoci v této bitvě. Více si přečtěte na stránkách Survival International.

Tisíciletý příběh lovců-sběračů 
Tento příběh, příběh jednoho kmene kdesi uprostřed divoké amazonské přírody je příběhem lásky k pralesu. To co nás na pralese děsí (divokost, všudypřítomnost smrti, neuspořádanost, bujnost a živelnost), tito domorodci považují za běžnou součást života. 
Lov je pro ně nejpřirozenějším způsobem získávání potravy. Ti domorodci, kteří dosud žijí nedotčení civilizací, používají zhruba 2metrové šípy, které umějí dolétnout vysoko a daleko do vyšších pater pralesa. A hlavně – létají potichu. Někteří domorodci zabavili zbraně pytlákům a stali se z nich zruční střelci. 

Zakázané jídlo
Prales poskytuje Awá bohatství potravy. Stejně jako mnohá jiná společenství, i Awá mají svá tabu. Například některá zvířata je zakázáno jíst . Patří mezi ně kapybara (druh hlodavce) nebo harpyje. Ale také netopýři, vačice opossum nebo kolibříci. Důvody jsou docela pestré – zvíře je příliš malé nebo příliš velké, páchne nebo se traduje, že přivádí bolest hlavy. Ostatní zvířata se zase loví jen v určitou roční dobu. A tento přístup, jakkoli se nám může na první pohled zdát podivný, má skrytý smysl – díky němu soužití lidí a pralesa funguje po tisíciletí. Některá zvířata Awá mohou lovit jen v některou roční dobu, a tak se mají zvířata šanci rozmnožovat a nevyhynou.

O zvířatech a lidech 
O kmenu Awá jsme již psali v souvislosti s jejich péčí o opice. Tito domorodci totiž mají neuvěřitelně těsný vztah s přírodou. Ženy se starají o osiřelé opice, jako by byly jejich vlastními dětmi. Při lovu v pralesích se často stane, že matka uhyne a mláďata, a místní lidé tak mají pocit odpovědnosti. Péčí o zvířata vrací přírodě zpět to, co si z ní berou, aby mohli přežít. 

Zvířata a lidé Awá žili, aniž by docházelo k vytlačování jednoho, nebo druhého. FOTO: Survival International


Mláďata opic ráda sedávají na hlavě a krku. Domorodé ženy a děti to také fyzický kontakt se zvířaty vyhledávají. FOTO: Survival International
Amazonští domorodci znají svůj prales důkladně, každé údolí, každou cestičku i pramen. Ví, kde najdou nejlahodnější med, který strom kdy plodí ovoce. Prales je pro ně synonymem dokonalosti. Najdou v něm vše, co potřebují. 
Tito lovci-sběrači jsou neustále v pohybu – kočují. Ale ne bezcílně, nutí je k tomu hledání stravy, která se vyskytuje v různou dobu na různých místech. Právě jejich kočovný způsob života v nich vytváří silnou vazbu na svoji zem.  

Amererintxia odpočívá s jednou ze svých domácích mazlíčků v houpací síti u sebe doma, v chatrči z palmového listí. FOTO: Survival International

Brazilský pokrok si vybírá krutou daň

Za brazilským rozvojem stojí bohaté přírodní zdroje. Sedm milionů tun železné rudy leží pod dolem u města Carajás. To se nachází 600 kilometrů západně od teritorií kmene Awá. Jedná se o největší důl na železnou rudu na celé planetě. Denně se odtud odváží ruda směrem k pobřeží těmi nejdelšími vlaky na světě. Projíždějí jen několik metrů od území kmene Awá, domorodců, kteří nikdy nepřišli do styku s jinými lidmi, než s vlastním kmenem.

Amazonský prales mizí před očima. FOTO: Survival International
Železnice byla postavena v 80. letech,  a tehdy bylo i rozhodnuto kontaktovat Awá a osidlovat jejich zem. Katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat – v podobě malárie a chřipkové epidemie. Mnoho domorodců tehdy zemřelo. Železnice vyváží rudu, ale přiváží ty, kteří mají zájem o místní půdu a její zásoby (nerostné suroviny, dřevo a zvířata).




Láska je nekonečno

Infinite Love Painting - Infinite Love Fine Art Print - Hannah Curran
Napil jsem se z poháru tvého smutku a ochutnal chléb tvé radosti. Musel jsem najít bolest, abych se naučil smát. Abych věděl, že hlava mi srůstá s tělem, a milovat znamená zapomenout sám na sebe. Abych věděl, že je to dávat a brát tak, jako Země bere svůj prach. Jako Země bere svůj prach. Abych věděl, že hlava mi srůstá s tělem, a kůra je šatem kmene. A kůra je šatem kmene. Abych věděl, že květina musí být nahá. A můj smutek je má třináctá komnata. A můj smutek je má třináctá komnata. Zahodil jsem se daleko od sebe. Abych věděl, že jsem mrakem svého nebe. Že jsem mrakem svého nebe. Abych věděl, že hlava mi srůstá s tělem, a kůra je šatem kmene. A kůra je šatem kmene. Abych věděl, že tvá koruna prorůstá místem mého prázdného prostoru. Místem prázdného prostoru mezi tebou a mnou. Abych věděl, že jako šíp poletím až za hranice obzorů. Jako šíp, co letí mlhou a tmou. Ještě stále jsou napnuty tětivy našich těl, ještě stále jsou napnuty tětivy našich těl. Abych věděl. Abych věděl, že obloha prorostla mým tělem. A nejtěžší zápas je vždycky ten, který je před námi. Abych věděl, že pláč je studna, z které nepije ani jeden. Ať známý, či neznámý. Abych věděl, že tvé tělo je i mým tělem. Že tvé tělo je i mým tělem.
Jsme z jedné krve ty a já.
Text: Vladimír Václavek, rok 1994






Síla v Krajině


Motto: Síla, čas, gravitace, láska. Všechny suproidní síly jsou neviditelný.
David Mitchell

Pokaždé, když se na chvíli zastavíme ve zběsilém tempu dnešního světa a zadíváme se, může se stát, že se nám na chvíli, jen na malou chvilinku, poodhrne opona snu zvaného 'životní úspěch' a my zahlédneme skutečnost. Plachou, nahou, skromnou, něžnou, subtliní povahy s nekonečnou láskou vyčkávající a s neskonalým soucitem pozorující náš životní tanec na ostří nože, zvaného čas. Zahlédneme hloubku. Uzříme život. Uvidíme prostor a sebe v Krajině. Je to síla. Síla, čas, gravitace, láska. Nic z toho ve skutečnosti nevidíme a přece se kolem nich točí náš život. Uvidět je znamená poznat je. Poznat je znamená zachovat se podle nich. Zachovat podle nich se znamená přejít. Přejít znamená zachránit se. Cesta je volná.

P.S. Je to za soumraku a za úsvitu, kdy se otvírá trhlina mezi světy.











Nebezpečný pro společnost


Motto: Neomezená síla v rukou omezených lidí vždy vede ke krutosti.
David Mitchell

"Žádná společnost si nepřeje, aby lidé byli moudří. Je to proti zájmům všech společností. Pokud jsou lidé moudří, nelze je vykořisťovat. Pokud jsou inteligentní, nemohou být podrobeni. Nemohou být nuceni do mechanického života. Života jako roboti. Oni povstanou. Povstanou za svou individualitu. Budou mít okolo sebe neustálou rebelii. Chtěli by být svobodní. Svoboda přichází s moudrostí a žádná společnost si nepřeje svobodné lidi. Komunistická, fašistická, kapitalistická, hinduistická, křesťanská - žádná společnost. Protože v momentu, kdy lidé začnou používat svou inteligenci, stávají se nebezpečnými. Nebezpečnými pro establishment. Nebezpečnými pro lidi, kteří jsou u moci. Nebezpečnými pro 'majetné'. Nebezpečnými pro všechny druhy útlaku, vykořisťování, potlačování. Nebezpečnými pro církve. Nebezpečnými pro státy. Nebezpečnými pro národy. Ale ve skutečnosti je moudrý člověk plamen, světlo, ohneň. Pak si ale nemůže zachránit život. Nemůže jim sloužit. Raději zemře, než by byl zotročen."

Výše uvedená slova pocházejí z úst indického mystika Osha a já k nim jen přidám větu Václava Havla: "Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otvírá dveře zlu". Zkuste si na to vzpomenout, až nás zase nějaké pofiderní 'volby' budou nutit hledat a manifestovat všechno to, co nás rozděluje, namísto toho, co by nás eventuelně mohlo spojit.






Pohlreich na hrad


Mám nedávnou, čerstvou a živou (jak mají správné ingredience být), zkušenost, týkající se našeho vzdělávacího systému a národní povahy (existuje li vůbec něco takového). Ke sledování televize se prakticky nikdy nedostanu, protože mě to ani nenapadne. Můj nejstarší syn mě ale nedávno přitáhl k iPhonu, na kterém sledoval jeho oblíbený pořad 'Ano, šéfe!' s panem Pohlreichem v hlavní roli. Už si přesně nepamatuji o jakou lokalitu a případ šlo, a ani to není podstatné. Podstatné je, co jsem v tom pořadu uviděl. Pod první vrstvou sarkastického humoru a odkrytého 'kuchyňského humusu' všeho druhu jsem uviděl něco daleko podstatnějšího. Ten člověk přináší geniální reflexi celému vzdělávacímu, pracovnímu a kulturálnímu systému, ve kterém žijeme a jemuž denně přitakáváme.

Na přednáškách, během nichž se dotýkám způsobu fungování současného vzdělávacího systému, se mě lidé často ptají na to, do jaké školy chodí a jakým způsobem se vzdělávají moje děti. Odpovídám, že sám za sebe razím motto: "Pokusit se (všechny) děti současným vzdělávacím systémem co nejméně poškodit." Takže jak to funguje u nás doma? Předně nemám vůbec žádnou ambici ani obraz o tom, čím by mé děti měly/neměly být. Nic si do nich neprojektuji. Dokonce ani to, že by se měly mít 'dobře', čímž kultura myslí 'mít prachy'. Beru je od jejich narození jako dokonalé bytosti a společně jsme organicky najeli na princip spolufungování, jenž bych mohl nazvat jako '100% svoboda = 100% zodpovědnost'. Co to znamená? Absolutně jim do ničeho nekecám. Ať si svůj (nejen školní) život zorganizují sami a podle sebe. Zároveň jsem ale vždy připraven vyjít jim jakýmkoli způsobem vstříc, pokud o to sami požádají, a někdy taková prosba vyústí v tříhodinový na hloubce položený rozhovor o smyslu lidského života. Žádná tabu, žádné nesmyslné úkoly, žádné idiotské tresty, ani žádné absurdní odměny. Míra jejich svobody (žít to, na co mají chuť) odpovídá míře jejich odpovědnosti (dát kultuře to, co po nich požaduje). Sám jsem se divil, jak jednoduše a skvěle byly děti schopny tento princip přijmout a následovat. Vede mě to k uvědomění, že široce rozšířený 'cukr a bič' je výsledkem kulturální drezúry, zatímco svoboda a zodpovědnost (postarat se o sebe) jsou nám přirozeně vlastní.


Po zhlédnutí několika dílů s panem Pohlreichem mám pocit, že místo 'Pravda vítězí' bychom měli mít na vlajce nad hradem 'To chce klid'. To jsme my. To z nás dělá náš vzdělávací, pracovní a kulturální systém. "Hlavní je mít klídek a pohodu.", případně "Vědět, že v tom co dělám nestojím za nic, ale spokojit se s tím, protože je aspoň na nějakou mizernou vejplatu." Smějeme se bezradným ušmudlaným kuchařům, kterým nedocházejí základní principy životního fungování, ale ten komu se ve skutečnosti smějeme, jsme my sami. Když jsme u nás ve firmě dělali před pár lety vnitřní hluboký rozbor lidských zdrojů, založený na skutečných talentech, zjistili jsme, že 80% lidí dělá, vzhledem k tomu kdo jsou a proč přišli na svět, úplně špatnou práci, kterou se jen naučili průměrně dobře předstírat. A že je to vlastně někde v hloubce štve a nenaplňuje, protože v ní nikdy nebudou dobří. Své potenciální mistrovství jsme vyměnili za předstíranou průměrnost. Chodíme do práce a příjde nám to normální. Je vám to povědomé? Není divu, mám pocit, že takhle dnes žije osm lidí z deseti a stalo se to kulturální normou. Proto máme potřebu 'vychovávat' děti k jakémusi divnému obrazu svého vlastního nenaplnění. Proto chodíme 'volit' politky a vedeme sáhodlouhé nesmyslné debaty o změnách, které si do nich projektujeme, a jež ve skutečnosti nikdy nemohou nastat. Potvrzujeme tím vším dokola svůj hluboký nesmyl, který žijeme. Takže mám jeden malý návrh: celá politika s prezidentsvím v čele je stejně jen takovou obdobou televizní reality show, tedy na hrad navrhuji pana Pohlreicha, jenž by tu současnou mizérii přinejmenším dokázal přesně popsat a alespoň by se bylo konečně na co koukat.





Les přežije všechny politiky


Motto: Jeden lobbista nazval české lesy 'poslední neohlodanou kostí'.

Narazil jsem na jedno moc hezké povídání o českých lesích, v němž se zvláště živě vyjímají vstupy RNDr. Václava Cílka, CSc., hovořícího o hloubce času a rozlehlosti Ducha českých lesů, se kterým byli naši předci konfrontováni na denní bázi a jehož člověk 1.0 přestal takřka zcela vnímat. Stojíme oběma nohama na konci věku velké temnoty a vypadá to, že nejlépe je na tom ten, jehož ekonomické využití je nulové. Dosud nepoznané štěstí pramení z faktu, že mu sám sebou vyčerpaný svět 1.0 dá pokoj. Děkuji stvořiteli, že na území České republiky se nevyskytuje prakticky žádná ropa a zásoby uranu byly omezené. Děkuji mu taky za to, že Velký Duch se do českých lesů vrátil (vlastně je nikdy neopustil) a všude se začíná blýskat na lepší časy. Ne v ekonomice, ne v politice, ne v tom co jsme žili doposud. Jak říká pan Cílek: "Cítím obrovskou naději v tom, že ikdyby politici rozkradli úplně všechno, les je nakonec všechny přežije." Pro milióny let přetrvávající vědomí lesa a jeho obyvatel je současná sebevražedná mentalita člověka 1.0 jenom takovou malou, bezvýznamnou epizodou. A to je skutečná naděje.