Kde děti spí po celém světě

Fotografický cyklus 'Kde děti spí po celém světě' je dílem anglického fotografa Jamese Mollisona. Reprezentuje fotografie dětských pokojíčků a ložnic celé zeměkoule - USA, Mexika, Brazílie, Anglie, Itálie, Izraele a Západního Břehu Jordánu, Keni, Senegalu, Leshota, Nepálu, Číny a Indie - spolu s portréty dětí samotných. 

Rozdíly, stejně jako v případě cyklu 'Hungry planet', uveřejněném v postu 'Obraz blahobytu', jsou velmi markantní: Kaya v Tokiu, jejíž matka hrdě utrácí přes tisíc dolarů měsíčně za její šaty, Bilal, syn beduínských pastýřů, jenž spí spolu s kozami pod širou oblohou a nepálská holčička Indira, pracující v granitovém lomu od svých tří let. To jsou jen tři z mnoha dětských osudů naší rozdělené golablizované kultury.

Dong, 9, Yunnan, China

Indira, 7, Kathmandu, Nepal

Bilal, 6, Wadi Abu Hindi, The West Bank

Ahkohxet, 8, Amazonia, Brazil

Alex, 9, Rio de Janeiro, Brazil

Bikram, 9, Melamchi, Nepal

Tzvika, 9, Beitar Illit, The West Bank

Douha, 10, Hebron, The West Bank

Joey, 11, Kentucky, USA

Lamine, 12, Bounkiling village, Senegal

Prena, 14, Kathmandu, Nepal

Anonymous, 9, Ivory Coast

Rhiannon, 14, Darvel, Scotland

Nantio, 15, Lisamis, Northern Kenya

Risa, 15, Kyoto, Japan

Netu, 11, Kathmandu, Nepal

Roathy, 8, Phnom Penh, Cambodia

Jasmine (Jazzy), 4, Kentucky, USA

Tweet

Jeho veličenstvo jídlo

Na jedné straně až panická hrůza z nejznámějšího breathariána dneška Henriho Monforta, jehož dětem někdo nedávno dokonce vyhrožoval smrtí. Život bez jídla je pro nás nepředstavitelné, nemožné, děsivé a nepřípustné téma! Na straně druhé obrovský nadbytek v tzv. vyspělých zemích, v kombinaci s absolutním nedostatkem v tzv. rozvojových zemích, to vše variováno astronomickým plýtváním. To je přímý přenos největší reality show dneška s názvem 'jídlo v naší nemocné globalizované kultuře'.

Střízlivé odhady hovoří o tom, že jedna třetina až více jak polovina toho, co ve vyspělých zemích vyrobíme a nakoupíme, skončí nějakým způsobem v odpadu. Pamatuji si sám sebe, v totálním konzumním bezvědomí, jak jsem ještě před pár lety měsíčně nakupoval potraviny za cca. 15 tis., jejichž někdy až polovina skončila v odpadu kvůli tzv. 'prošlé lhůtě'. Jedním slovem čiré bezduché šílenství. Něco se ale změnilo. Potravinám dnes začíná být věnována obrovská pozornost. Západní země totiž vyhodí téměř polovinu svých potravin. Ne proto, že jsou nepoživatelné, ale protože nevypadají přitažlivě.

Jak se píše na českých webových stránkách, zabývajících se touto tématikou zachranjidlo.cz: "Nejsme první, kdo si toho všiml. Nejsme ani první, kdo s tím chce něco dělat. Nicméně stále jsou potřeba další bojovníci proti plýtvání. Jedním z nich, naším vzorem, je Brit Tristram Stuart. Píše a diskutuje o problému vyhazování konzumovatelného jídla, který považuje za skandál naší civilizace. V roce 2009 přitáhl pozornost k tématu organizováním první hromadné hostiny na Trafalgarském náměstí. Londýnská událost Feeding the 5.000 odstartovala řadu obdobných akcí napříč kontinentem. Neútočná a zajímavá forma kampaně nás zaujala. Zároveň jsme si všimli, že ač je téma plýtvání alarmující, není mu věnována dostatečná pozornost. Společně to změníme."



Samostatnou kapitolou jsou v této souvislosti Spojené státy americké. Díky industrialiálně zpracovávaným potravinám platí Američané stále méně a méně za to, co jedí.  Jenže tyto "úspory" vedou nakonec k obrovským ztrátám, přesně podle hesla 'krátkodobý zisk, dlouhodobá ztráta'. Obrovské plýtvání projevující se tak, že každý Američan denně vyhodí 1 kg potravin v kombinaci s obezitou, diabetem a astronomickými účty za naplno makající zdravotnický systém. Asi se ptáte, jaktože to nikoku zodpovědnému nepříjde celé nemocné a úchylné? Na to existuje jediná odpověď naší globalizované nemocné kultury: business first, my friends.

Být na dosah

Všechno se děje naráz. Nikdo není daleko. Ani blízko. Každý je tam, kde je. Má své místo. Má svůj smysl. Má svůj osud, který mu nahazuje jeden živý impulz za druhým. To, co nás odděluje od nás samých, jsme my sami ve formátu strachu. Naše skutečnost se dá začít stopovat za našimi strachy. Naše svoboda začíná tam, kde nemáme co ztratit. Náš podíl na Vědomí je nárokovatelný. Odevzdáváme li jej Nesmyslu, činíme tak dobrovolně. Říká se tomu 'krátkodobý zisk', nebo 'rychlý prachy'. Anebo 'dělat něco na počítači v kanceláři'. Možná to znáte i pod pojmem 'chodit do práce'. Sen za snem. Jsou to tisíce párů neviditelných očí, jež nás silou vůle - zachovat stávající stav - udržují na místě, které jsme Duchem stejně dávno opustili. To jen hmota přichází na setkání s hmotou. Duše, která se na to nemohla již déle dívat a účastnit se této duchaprázdné show, nás často ponechá bez otázek a bez odpovědí. Kde je naše srdce? Kam nás to táhne? Kdo nás to volá za noci? Kam jdeme a koho potkáme? Kosmos nezačíná 100 km nad našimi hlavami. Je to jen další z popisů Nesmyslu, který se jeví být daným jen proto, protože se na něm shodl dostatečný počet. Kosmos se otvírá a zavírá v nás samých ve formě Věčnosti a naše malé já udělá vždy vše pro to, abychom nikdy nepoznali. Odděluje nás od možností stát se druhem Dobra. A lišácky nás nevede ani ke zlu. Jen k vyčerpání a marnosti.

Přejít znamená přežít. Být na dosah. Věčnému Životu ve všech jeho podobách a viditelných i neviditelných formách. Všechno živé tvoří zvláštní štít. Přímo před nosem se nám otvírá tunel, který poskytuje živou a vědomou ochranu všemu, co se rozhodneme opustit své malé zaprděné já a vydá se objevovat a vnímat napřímo. Země, naše překrásná, láskou prodchnutá ochránkyně a Velká Matka nás živí a my živíme ji. Jsme prachem Země a světlem se proměňujeme ve hvězdy. Všechno je projevem Celku a všechno je prodchnuto Duchem. Vše pochází z Ducha. Z toho velkého posvátného nic, uprostřed všeho, se děje všechno. Naučit se to bezpodmínečně milovat je naším jediným úkolem. Poznat, znamená uvidět. Uvidět, umožňuje pustit. Pustit, otvírá cestu do Života. Život poskytuje bezpočet nových možností tvořit svůj podíl na Vědomí. Všechno je jen potenciál, který formujeme vlastními kvalitami. Jsme nádherné, dokonalé, kosmické vnímače, schopné se přeladit na Život. Na Celek. Na Vědomí. Na Věčnost. Nástrojem vnímání je naše pozronost. Příjmačem Vědomí je naše tělo. Celek je připraven ke smysluplné spolupráci. Musíme jen začít být na dosah.

Let go

Let go. Pustit. Vše, co chytáme. Vše, čeho se držíme. Pustit. Let go. Nechat být. Respekt.

Magický zrak je hluboký a jazyk lehký. Let go. Vždy a všude. Tam, kde si to nejméně dokážeme představit, tam nejvíc. Bez vysvětlení. Jen tak. Nechat být. Do volnosti vede cesta, protkaná činy (vlastního) světla. Respekt. Rovnovážná autenticita. Vědomí sebe. Tělo nás dovede do mlází, kde číhá tiché poznání. Uloví nás na Věčnost. Volnost otvírá se ve vrcholku suchého stromu, na kterém sedí sokol, tiše pozorující Krajinu. To ticho, co vkládám, jeví se mi přímo před čenichem, kterým očichávám neznámo okolo sebe. Nejsem o nic lepší, ani o nic horší, než to nejlepší nebo to nejhorší z toho, co se dává na výběr. Celek, vědomý si sám sebe, plodí jednu časoprostorovou díru za druhou a otvírá nekonečné množství průchodů pro ty, kdo jsou připraveni. Stejně bezlítostně je zavírá a nechává před nimi stát ty, kdo nenašli odvahu vstoupit. Být připraven, znamená se pustit. Ve všech jeho podobách. Pustit. Let go. Být lehký. Letět. Mít kuráž. Družit se s dobrem znamená pustit si ho k tělu.

V tom tichu jen plácání holubích křídel. Omyl, který mohl stát život. Malé přikrčení. Jen jeden skok, který se neudál. Otevřelo se a zavřelo okno na druhou stranu Věčnosti. Oba přežili. Pozoroval jsem ten čin bezlítostného respektu a došlo mi, že tam venku není žádná (přiblblá srdíčková) láska. Uviděl jsem, že tam venku je jedno nekonečné, žhnoucí Vědomí, prodchnuté bezlítostnou chladnou silou, jež formuje úplně vše. Viditelné i neviditelné. Láska je kvalita, kterou vkládáme do otevřených oken věčného Vědomí, tvarovaného silou do své dočasně konečné podoby. A zlo je jen opačným pólem rovnováhy Celku. Kdo ví? Kdo poznal? Kdo může mluvit?

Jaroslav Dušek: Přednáška

Narazil jsem na záznam skvělé přednášky Jaroslava Duška, která je vynikající hned od prvních několika slov, a kterou s vámi velmi rád sdílím.

P.S. K původním dvěma částem přibyly nyní ještě dvě další.

Video: Záznam přednášky 'Vědomí času' v Chomutově 17.4.2013

Pan Roman Nohejl byl opět tak laskavý a pořídil pro vás záznam přednášky 'Vědomí času', která se uskutečnila minulý týden v chomutovském Café Atrium, jež nám bylo opět velmi milým hostitelem. Velmi rád sdílím a posílám své díky za skvěle zpracovaný záznam.

Jak vystoupit ze systému? Začněte tvořit cokoli, co vám dává smysl.

Výňatek z emailu, jenž dorazil předevčírem: "Dobré odpoledne, využívám možnost postěžovat si. Člověk si jednou vyrazí do Brna na Václavka a už se dějou věci :-) Včera jsem byl za vymáhání slušného chování ve firmě propuštěn. Jaká to úžasná příležitost. Čtyřměsíční odstupné bereme na cesty, už se nemůžu vymlouvat, že to nejde. Přijedu tedy v červnu i s manželkou a dvouapůlletým synem a potom pojedeme směr bůhvíproč Rusko, kam nás to z nějakého důvodu táhne. Neumíme rusky ani jeden hieroglyf. Věřím, že si víkend s Vámi užijeme, manželka po brněnském setkání Ženy ženám zase pokročí ve svých věcech a já budu hledat co mě baví, abych už nemusel dělat, co mě nebaví :-) Ať se Vám daří a moc se na Vás těšíme! Roman."

Rok 2013 se vyznačuje úžasnou výzvou pro všechny lidské bytosti na Zemi - začněte si brát zpět své vědomí. Návodů, jak se odpojit nebo vystoupit ze systému je dnes k dispozici celá řada, od těch totálně paranoidních, které preferují zejména majetní lidé, kteří přišli k penězům (jak sami tuší, z pohledu Univerza) ne zcela čistým způsobem, a kteří dnes budují na různých místech planety podivná betonová monstra, až po ty zcela jednoduché a zdravé, vyzývající každého individuálního jedince k zastavení, zkoumání, objevení a rozvinutí vlastní originální tvořivosti, jež vede k univerzálnímu obohacení společně sdíleného prostoru. Osobně se přikláním k tomuto druhému, tvořivému způsobu nastolení vlastních, smysl dávajících pravidel spolužití, protože to podporuje život. Přestaňte se bát. Přestaňte pořád s něčím, nebo s někým, bojovat. Zastavte se v tom nikam nevedoucím nesmyslu a začněte sami sebe stopovat. Hledejte se a najděte se. Vzpomeňte si na sebe. Objevte svoji originalitu a přetavte ji ve skutečnost. Přestaňte dělat jen to, co se (zdánlivě) vyplatí. Tato globalizovaná kultura jede pod heslem: "Krátkodobý zisk, dlouhodobá ztráta". Jedeme v tom s ní úplně všichni. Změňte to. Přestaňte být asbolutně nahraditelnými 'lidskými zdroji' a staňte se originálními lidskými bytostmi, vědomými si své vlastní hodnoty a svého vlastního nezaměnitelného místa na Zemi. Univerzum to ocení a vám se bude žít o mnoho lépe.

Příběhy z nás dělají toho, kým jsme. Proto přinášíme dvoudenní událost s názvem RELOVE SUMMIT PRAGUE 2013. Re-love v tomto kontextu znamená "znovu začít milovat to, co dělám" a summit je setkání všech, kteří to objevili, nebo jsou na cestě a mají o tom zajímavý životní příběh. Lidem současné globalizované kultury zoufale chybí moudrost skutečných příběhů 'starších', tedy těch, co mají nažito a mohou se podělit. V tradičně uspořádaných kulturách je to právě tento 'centrální příběh moudrosti lidu', který vede ostatní k přežití a Řádu, tedy k nečemu vyššímu, co přesahuje naše malé já, tak ochotně přitakávající krátkodobému zisku a dlouhodobé ztrátě. Věříme, že tato událost vyšle mezi ostatní lidské bytosti jasně pocítitelný signál, plný originálního kreativního potenciálu a zažehne v nich jiskru tvořivosti, která je jedinou cestou z toho obrovského nesmyslu. Každý sám sobě jsme si osudem. Každý sám sobě nacházíme smysl. Každý sám - a pro ostatní - tvoříme tento svět. Slovy Davida Mitchella: ,,NAŠE ŽIVOTY NÁM NEPATŘÍ. OD LŮNA K HROBU JSME SPOJENI S DRUHÝMI. V MINULOSTI I V SOUČASNOSTI. A KAŽDÝM ZLOČINEM ČI LASKAVOSTÍ TVOŘÍME NAŠI BUDOUCNOST.“

P.S. Cítíte li se být osloveni a chcete jakkoli pomoci, můžete šířit plakáty a letáky, jež jsou ke stažení zde.