Nadechněte se. Vydechněte. Opakujte.

Motto: Veškerá hmota je zapojena do neutuchajícího kosmického tance. Všechny částice "zpívají" svou "píseň" a produkují rytmické vzorce energie.
- Fritjof Capra

Miluji vlny. Nemohu se dočkat, až se dostanu k moři a zahledím se do vzdouvajících vln. Když pozoruji je­ jich nekonečný pohyb, doslova cítím sílu přitažlivosti mezi Měsícem a Zemí. (Měsíc "působí tahem" na Zemi, zatím­ co ji obíhá, a vytváří vlny.) Vlny, vlny, vlny - všechno se dnem i nocí pohybuje nahoru a dolů. Hledání souvislostí mezi vlnami, přeměněným stavem mysli a kvantovým sta­vem je podle mého názoru vzrušujícím dobrodružstvím. Vlny nám pomohou spojit to, co nazýváme tělem a myslí v rámci všeobecně uznávané reality. Přechod kvan­tového stavu popisuje potenciální spojení mezi psýché a hmotou, jemuž říkáme psychofyzické nebo psychosomatické spojení.

Co vám dává pocit nebo představu, že jste naživu? Podle čeho usuzujete, že žijete?

Na okamžik se nad touto otázkou zamyslete. Mnozí lidé v různých okamžicích života řeknou, že jsou si vědomi toho, že jsou naživu, protože myslí a cítí spontánně nebo protože jejich těla spontánně reagují. Většina lidí cítí, že je naživu, protože dýchá. Řekněme, že dýchání je základní složkou vašeho ži­votního pocitu. Pokud se vám nedostává dechu, máte odů­vodněné obavy, že umíráte. Mnohé meditační techniky vás napojí na vaše povědomí o dechu a na svět tendencí a půvo­du vědomí a života. Periodická, rytmická povaha dýchání je obvykle více vzdálená od vašeho uvědomění než od (zjevně) lineárnějších aspektů života, například plynutí času či vědomí, že stárneme. Pravděpodobně sami sebe spíše ztotožňujete s lineárním plynutím času než s kolísáním a periodicitou střídání ročních období, střídáním dne a noci či rytmem ná­ dechů a výdechů. Nicméně dech vnímáme jako život. Například pne­uma, někdy překládané jako "duch" nebo život, bylo raný­mi Evropany (zejména těmi, kteří zastávali gnosticismus) pokládáno za základní substanci, za podstatu života. Příliš mnoho či příliš málo pneumatu se považovalo za příčinu vážných potíží.

Od smrti nás dělí jeden dech. Když vydechneme a nemůžeme se nadechnout, jsme mrtví.
- Tibetské přísloví

Jednou z hlavních charakteristik základní substance a dechu je jeho vlnová povaha. Není nijak překvapující, že základní teorie o hmotě, životě a vesmíru mají vlnový charakter. Ve starověké Číně se první látce ve vesmíru říkalo tao a tato látka byla popsána jako základní kolísání mezi opačnými tendencemi. Domorodí Australané vnímali čas jako periodické změny na Měsíci a přechod mezi realitou a světem snů. V minulém století vytvořili fyzikové nové pojetí hmoty na kvantové úrovni v souvislosti s hmotnými vlnami nebo kvantovými vlnami. V nedávné době se vlnová podstata hmoty vrátila v před­stavě o strunové teorii. Strunová teorie předpokládá existenci mnoha roz­měrů; dnešní fyzika ve skutečnosti pracuje s deseti až šest­advaceti rozměry. Existují problémy s matematikou strunové teorie a nikdo neví, jak jsou tyto rozměry vytvořeny, základní myšlenku však tvoří struny, vznášející se drobné vibrace ve vesmíru. V zásadě jde o to, že tyto předhmot­né struny vibrací jsou základní vesmírnou látkou a vzniká z nich svět všeobecně uznávané reality.

Pro znázornění těchto strun, o nichž hovoří fyziko­vé, si můžeme představit strunu v kytaře. Pokud strunu na­pneme mezi dva body a zabrnkáme na ni, vzniknou tóny, zvuky a vlny. Vesmírné struny nejsou údajně ničím zachy­ceny, ale vědci předpokládají, že jsou napjaté a mají v so­bě ukrytou energii. Dokonce se shlukují do virtuálních vln kvantové mechaniky. Pokud se struny stanou stojatými vl­nami, naše měřicí technika je vnímá j ako částice. Strunová teorie předpokládá existenci strunových smyček, z nichž se některé otvírají. Frekvence chvění nebo vibrací podle strunové teorie umožňuje otvírat či zavírat smyčky, které pak představují základní částice. Určité frekvenční vzorce představují urči­ té elementární částice. V závislosti na frekvenci vibračního vzorce se struna podle fyziků může jevit jako hypotetická částice, lepton či elektronová částice. Struny jsou pokládány za elementárnější subjekty než částice. Vlny tvořené strunami jsou podle strunové teo­rie základem, za nějž byla původně považována hmota. To, co jsme pokládali za částice, jsou nyní struny nebo vlny. Částice v podobě bodu již neexistují. Zastánci strunové teorie nyní prohlašují: "Upusťme od myšlenky, že částice jsou body; nemůžeme je nijak změřit."

Vnímejte chvíli své tělo a navažte spojení se svým dechem. Nyní si všímejte každého nepatrného tělesného pocitu, který se "dožaduje" vaší pozornosti. Všímejte si vjemů, které mají charakter kmitů či nenadálých tělesných pocitů. Nyní se na tento nepatrný vjem plně koncentrujte. Sledujte dojmy a současnějim umožněte, aby se rozvinuly. Stále se přitom věnujte vědomým pochybnostem a výkla­dům. Experimentujte se svým nanouvědoměním. Popusť­te uzdu svéfantazii a umožněte zmíněným dojmům, aby se rozvinuly do té míry, až nabudou konkrétní význam.

Pokud budeme věnovat pozornost těm nejmenslm vjemům, může dojít k nesmírným změnám. Síla ticha se objeví ve velmi nepatrných tendencích pohybu. Drobné vjemy neboli kmity jsou počátkem tvoři­vosti a fantazie, příběhů a snů (pocit sucha během jednoho terapeutického sezení vedl až k představě indiána sedícího na zemi uprostřed velké pouště). Kmity jsou základem symptomů (v tomto případě se jednalo o suchý dávivý kašel). Kmity jsou jádrem neboli podstatou symptomů a současně jejich lékem (vjem suchého hrdla navrhl recept na to, jak ulevit kašli: spojit se s "předky" namísto toho, aby se stále pacient o každého staral). Symptomy jsou lékem samy sobě.

. . .

Jak naslouchat symptomům svého těla a reagovat na ně? Uvolněte se a soustřeďte se na svůj dech. Až se bu­dete cítit klidní, pomalu zaměřte pozornost na oblast vaše­ho symptomu, zkuste ji vnímat (pokud to nebude možné, vybavte si, jak jste jej vnímali nebo viděli dříve), a koncen­trujte se na některé aspekty symptomu, které vás zaujmou. Který aspekt jste zachytili?
- Vyňato z knihy Arnolda Mindella 'Kvantová mysl a léčba'

Tweet