Děsivá tvář nekonečna


Motto: Čím více se přiblížíš k nekonečnu, tím hlouběji tě prostoupí děs.
― Gustave Flaubert


Dej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Mnoho lidí se dnes snaží najít způsoby, jak dekalcifikovat svou šišinku a otevřít své vnímání novým dimenzím a světům. Walteru C. Rawlsovi, vědci, jenž svůj život zasvětil zkoumání biomagnetických efektů, se to povedlo víc, než si nejspíš přál. Podstoupil zajímavý experiment, kdy nechal působit severní pól magnetu na oblast, která se nazývá třetím okem. Tedy místo na čele mezi očima, zhruba tam, kde Indové nosí svou červenou tečku. Za tím účelem vytvořil speciální obličejovou masku, která v místě "třetího oka" obsahovala účinný magnet. Jeho cílem bylo stimulovat jeho vlastní bio hmotu v této oblasti a zjistit, zdali kontinuální stimulace "třetího oka" jedním z pólů magnetu vykáže nějaké změny ve vnímání.




Během prvního týdne, kdy seděl ve své kanceláři a pročítal nějaké dokumenty si najednou koutkem oka všiml určitého pohybu. Když se na něj zaměřil blíže, všiml si strašidelně vyhlížející mužské postavy, jež přišla jednou ze zdí, přešla kancelář a odešla druhou. Ta postava neměla vůbec žádné ponětí o Walterově přítomnosti. Walter poté pokračoval v další stimulaci. Druhý týden se s přízrakem setkal znovu. V momentě, kdy se postava opět pohybovala kanceláří se krátce zadívala na Waltera, jenž si všiml nových detailů, jež postavě ubíraly na přízračnosti. Třetí týden, zatímco byl Walter zcela zaneprázdněn dokumenty, si pojednou povšiml změny v místnosti. Stěny kanceláře se zcela rozplynuly a on uviděl malý pahorek, kde seděl muž a žena pod stromem. Byl to ten samý muž - přízrak - jehož spatřil v minulých týdnech. Walter seděl tiše a s úžasem pozoroval tuto pastorální scenérii. V tom se onen muž podíval Walterovým směrem a vypadal velmi vyplašeně. Bylo to jako by ho poprvé uviděl a snad v něm i rozpoznal onoho ducha, kterého zahlédl předtím. Po této zkušenosti Walter dále odmítl pokračovat v experimentu.



Hranice světů jsou tak jemně pružné, jak jemně pružným se stává naše vnímání. Mám dokonce pocit, že s postupným rozšiřováním vědomí pomalu ale jistě začínají mizet i ony neviditelné hranice a stává se možným - a to včetně fyzického těla - tímto způsobem procházet a cestovat z naší všeobecně uznávané konsenzuální reality do dalších dimenzí a světů, a zažívat tam zcela nové originální příběhy a zkušenosti s bytostmi jiného řádu, a přinášet tak nové originální druhy poznání. Co je trochu (vlastně hodně) děsivé je fakt, že tím, že se něco otvírá a jeví nám, se vysoce pravděpodobně otvírá a jeví také naše realita (náš svět) té druhé straně (ať už je to cokoli). Dveře jsou průchodné oběma směry a nemůžeme cestovat nepozorováni. Nikdy nemůžeme tušit co, nebo kdo nás na naší cestě pozoruje a s jakými záměry.

"Neustále čelíš vlastní smrti. Díváš se jí do očí a víš, že její čas se s tvým nedá poměřit. Neutečeš. Počká si na tebe. Třeba celou věčnost si na tebe počká, ale nakonec se s ní setkáš. A jí budeš skládat své účty."

Šamani moc dobře vědí, proč nejsou tyto zkušenosti zpřístupněny široké veřejnosti. Bez jakýchkoli pochybností totiž sami úspěšně cestují prakticky od počátku lidského druhu na Zemi, a to proto aby pomohli lidskému druhu se zachovat. To, že dnes, v našem krátkém, přesto se tak sebedůležitě se tvářícím úseku lidských dějin, začínáme prostřednictvím našeho nového náboženství - vědy - věřit na další světy a dimenze je zaplaťpánbůh dobře. Vypadá to, že stojíme na prahu kolektivního uvědomění si nového dílu poznání, jež s sebou přinese také nutnost životní zkušenosti, a totiž, že to, co je sice je, ale není to jen to, co to je. Je to zároveň i něco jiného. Co? Cokoli. Části našeho vědomí, jež dosud nejsou prosvětleny poznáním a završenou životní zkušeností nás svým způsobem omezují ve volném pohybu směrem k nekonečnu, což se na jednu stranu může jevit jako nefér, na druhou stranu nás tím ale zároveň chrání. Nepřiměřená dávka aktivní tváře nekonečna v našem životě by nás - tedy naši osobnost - v momentě rozdrobila na miliardy nesouvisejících základních částic, které by už nikdy nebyly s to vytvořit původní obraz.



Zajímavé zmínky o magnetické stimulaci se nacházejí také v díle Charlese Forta, jenž poukazuje na to, že mnohé podobně "spiritualistické" experimenty byly prováděny na přelomu 20. století organizacemi jako je např. Americká společnost pro fyzikální výzkum, která přímo spojovala výskyt vysokofrekvenčních přízračných bytostí s výskytem vyšších energetických emisí ze slunce. Vypadá to, že v takovém případě slunce jakoby "propůjčuje" extra energii vědomí člověka, jenž je najednou s to vidět a procházet do jiných světů a dimenzí, a pohybovat se volně mezi realitami. A podle těchto zdrojů dokonce existují lidé, kteří jsou schopni těchto cest bez jakékoli podobné vnější stimulace. V r. 2007 byla vědecky potvrzena příbuznost vnitřní stavby žlázy epifýzy se sítnicí oka, což dává pojmu "třetí oko" zcela nový rozměr. Vypadá to, že naše "třetí oko" je důležitějším "orgánem", než by se mohlo na první pohled zdát. Není proto divu, že je to právě šišinka, k níž proudí v mozku nejvíc krve a že je jedinou nepárovou (nezrcadlovou) částí mozku.



Co je protikladem párového? Singulární. Singularita, tedy jednota, o které tak hezky hovoří například Eckhart Tolle, či na ni umanutě odkazuje ve svých knihách a přednáškách vynikající celostní medicinman západního světa Rüdiger Dahlke, je místem sjednocení v přítomném okamžiku, osvobozeného od zátěží kultury a vlastních projekcí. Přítomný moment singularity (sjednocení, synchronizace) s celkem je nejvyšší posvátnou zkušeností vědomého lidského těla. Místo, v němž se člověk rozplyne a ocitne se zajedno se vším. Místo, které je samo o sobě zdravím, protože z  něj zdraví tryská do všech směrů. Místo, které je samo o sobě světlem, protože z něj svítí jako maják a prosvětluje i ty nejzašší kouty vědomí člověka.



Rád bych proto na tomto místě nahlas varoval před výlety bez cíle. Jsou asi jako kdybyste se sami, bez průvodce, znalostí a komunikačních prostředků, vydali na docela malé loďce na bezcílnou projížďku po klidném moři, které by následně pohltila temná noc a přicházející bouře. Temné moře vědomí, na kterém plujeme a před jehož aktivní tváří nás chání temný štít naší vlastní ignorance, nezná slitování. Užitím psychoaktivních látek, jako je LSD či DMT bez zkušeného průvodce s jasným záměrem, může dojít k dočasnému nebo trvalému narušení ochranného štítu, což se může projevit zásadními následky pro lidské vědomí, jež jsou výše popsány jako "nepřiměřená dávka aktivní tváře nekonečna". Sám znám ve svém okolí několik lidí, kteří podobným způsobem experimentovali v 90. letech a jejichž svět se změnil v monster pekelnou scenérii, jež jejich prostřednictvím nyní prosakuje i do naší konsenzuální reality. Dveřmi je totiž vždy možné projít oběma směry a nejdůležitější esencí naší reality je ta, která je neviditelná.

P.S. Nic z výše uvedeného nedoporučuji zkoušet na vlastní pěst. Přejete li si přece jen zažít vlastní zkušenost se stimulovaným vnímáním, doporučuji zcela bezpečnou metodu stimulace pomocí zvukové frekvence 936 Hz, což je hodně podobné šamanskému bubnování. Návod je jednoduchý: Lehněte si někam pohodlně a zajistěte si, že nebudete po dobu poslechu nikým a ničím rušeni. Pusťte si do sluchátek přiloženou zvukovou frekvenci, uvolněte si tělo, a nechte se nést. Psychoaktivní účinky této nahrávky bývají někdy přirovnávány k Ayhuasce nebo houbám, obsahujícím psylocybin. Nemohu v tomto sice sloužit vlastní zkušeností, ovšem kěkteří z vás, kdo jste se mi ozvali a o tuto nahrávku prosili, jste to takto popisovali. Přeji příjemný návrat do středu.

Listen Music Files - Play Audio - 936 Hz Pineal Activation


Prispej
Pinterest

Muži, kteří sázejí stromy

Všude na světě jsou muži, kteří sázejí stromy podle legendární předlohy Jeana Giona; často aniž by o ní vůbec měli ponětí.



Jedním z takových mužů je Jadav Payeng z Indie, jenž před třiceti čtyřmi lety začal sázet stromy, aniž by měl tušení, že jeho úsilí jednou pomůže na svět celému lesu. Všechno to začalo snem, který měl v roce 1979, v němž dostal za úkol zasadit stromy na neúrodné půdě pro malá zvířata a ptáky, aby si na nich vybudovali své domovy v korunách stromů. Díky svému snu začal Jadav Payeng, rodák z domorodé komunity Mishing v Jorhatu severovýchodního státu Assam, sázet stromy pravidelně.



O několik desetiletí později se stromy proměnily ve svěží les, jenž nyní pokrývá 550 hektarů půdy, která je domovem divokých slonů, tygrů, nosorožců a jelenů. Podobným způsobem rostou stromy na dalších 150 hektarech půdy, která je v těsné blízkosti prvního lesa. Aby ocenila jeho úsilí, pojmenovala vláda Assamu tento les po něm jako Mulai Kathoni Bari neboli Mulaiův les, což je Payengovo oblíbené domácí zvíře. V roce 2012 obdržel Jadav Payeng titul od přední vzdělávací instituce v Indii - Jawaharlal Nehru University - "Lesní muž z Indie".



Dalším takovým mužem je Ernest Vunan z kamerunské vesnice Kedjom-Keku, jejíž doslovný překlad znamená 'Lidé z lesa'. V této vesnici také vyrůstá pozoruhodný projekt na záchranu zbytku tamnějšího deštného pralesa a podporu vzdělanosti dětí a farmářů v oblasti za pomoci stejnojmenné české organizace. Jak praví synopse dokumentu 'Muž, který sází stromy': Mnoho lidí si myslí, že povídka o muži, který sázel stromy, je fiktivní. Ve skutečnosti tento muž existuje, jmenuje se Ernest Vunan a žije v mlhou zahalených horách v srdci Afriky. Film Michala Gálika vám představí inspirativní příběh člověka, kterému osud jeho země není lhostejný a svým snažením chce obnovit vzácné horské pralesy v oblasti svého kmene Kedjom-Keku na severozápadě Kamerunu. Vydejte se s námi na cestu po této rozmanité africké zemi, přesvědčte se o tom, že i jednotlivec dokáže změnit to, jak bude Země vypadat, a poznejte partu mladých lidí z Česka a Slovenska, kteří se rozhodli Ernestovi pomoci v jeho aktivitách a přispět tak k ochraně místní přírody.




Prispej
Pinterest

V krajinách ticha

Motto: Jsem dvěma počátky, životem i smrtí, jsem vzestupem i pádem, ničím a nikým, voskem i ocelí, odrazem země na nebi... Jsem popelem i žárem, peklem i rájem, ... pokušením, ... slepotou i prohlédnutím, jsem dalším hříšným pokolením...
- Ludmila

Při natáčení svého nejnovějšího filmu, který se odehrává v krajině sibiřské tajgy, zavál osud dokumentaristu Zdeňka N. Bričkovského k Nikolaji a Ludmile. I když se vzájemně neznají, mají mnoho společného. Padesátiletá Ludmila žije sama na okraji zapomenuté sibiřské vesnice Ordžonikidze. Píše básně, maluje, část života strávila v pravoslavném klášteře a je přesvědčená, že člověk bez Boha není ničím. Také stejně starý Nikolaj je hluboce věřící. Žije v malém domku na břehu řeky Angary a boží chrám pro něj představuje zdejší panenská příroda, do jejíhož lůna se každodenně vydává na lov zvěře a ryb. Nikolaj vyznává staroslovanskou pohanskou víru, jejímž nejvyšším bohem je Rod, s nímž lze komunikovat skrze hudbu přírodních zvuků. Specifickou poetikou prodchnutý snímek s řadou lyrických pasáží umocňuje působivá zvuková kulisa, jejíž část obstarává sám Nikolaj, který za doprovodu své staré kytary zpívá melancholické písně.

Jak praví synopse filmu: "Nikolaj žije v domku na břehu Angary, živí se jako rybář a lovec. Ludmila žije sama na kraji tajgy, píše básně a maluje obrazy. Navzájem se neznají, ale mají mnoho společného. Oba se naučili žít sami uprostřed rozhlehlé sibiřské přírody, samota je jejich volba a jejich cesta. Setkání s nimi je rozpomenutím se na vlastní, hluboko uvnitř nás přítomnou 'krajinu ticha'." Film byl uveden na 46. MFF Karlovy Vary, 2011.



Prispej
Pinterest

Síla čisté imaginace

Motto: Všechny děti jsou umělci. Problém je, jak zůstat umělcem, když vyrostete.
- Pablo Picasso

Můj oblíbený umělec Libor Korman říká, že každý jsme umělec. Dokonce to i v rámci svého projektu Blank Canvas dokazuje široké mase zdánlivě nekreativních lidí, kteří si k němu chodí namalovat svůj první obraz. Není ani první, ani poslední, kdo to říká. Před ním to hlásal a učil Pablo Picasso, legendární celosvětově proslulý německý konceptuální umělec Joseph Beuys z toho učinil jeden ze svých zásadních uměleckých odkazů a Albert Enistein se na toto téma vyjádřil také bezčetněkrát.

Umělcem se nepotřebujeme učit být. Stáváme se jím okamžikem narození. Co se to s námi ale pak stane? Jestliže se všichni rodíme se jako dokonalí umělci, kdo nás to naše umění nakonec odnaučí? Kdo nám ten úžasný lidský dar sebere a uvrhne nás do bezobažné šedé rutiny, jež povětšinou postrádá krásu, barevnost a hloubku? Mám pocit, že na toto téma už toho bylo napsáno a vyřčeno mnoho. Za sebe bych doporučil například vynikající představení Jaroslava Duška 'Čtyři dohody' /nebo jak se právě aktuálně jmenuje/, vynikající a parádně léčivý kousek, jenž vnáší do tohoto bolavého místa současné kultury mnoho nové pozitivní naděje.

Nebudu se tady rozepisovat o tom, jak naše současná kultura ubližuje jemné duší tím, že stigmatizuje určité kvality naší lidskosti, zatímco jiné podporuje. Kultura jsme my sami a všechny naše kvality jsou součístí naší celistvosti. Nebudu tady srovnávat levo a pravo stranné myšlení a pokoušet se zjistit, které je pro nás lepší, či výhodnější. Koneckonců jsou na to dnes i testy. Jenže nic takového ve skutečnosti neexistuje samo o sobě. Všechno má své místo v celku. I to zdánlivě nejšílenější a nejbarevnější; i to zdánlivě nejnudnější a nejkonsktrukčnější. Všechno a každý má v celku své nezaměnitelné originální místo a je jen otázkou momentálního rozpoložení společnosti jak a co dokáže ocenit.

Podívejte se na velmi zajímavou přednášku na toto téma z úst Davida Kellyho, jenž zajímavě hovoří o tom, že i vaše škola nebo pracoviště je rozdělena na "tvůrčí" versus praktické lidi a kreativita není doménou jen pár vyvolených jedinců. Vypráví příběhy ze své kariéry legendárního designu i svého vlastního života a nabízí způsoby, jak budovat důvěru k vlastní tvorbě.




Prispej
Pinterest

Politici smrtelně škodí zdraví: #WithSyria

Autor: Banksy


15. března 2014 si svět připomene třetí rok trvání krvavého konfliktu v Sýrii. Britský umělec Banksy připravil spolu s hercem Idrisem Elbou krátký film s názvem #WithSyria, jímž chtěl upoutat pozornost k připomínce tohoto konfliktu. #WithSyria je součástí celosvětové kampaně, kterou připravila organizace, připomínající tuto událost a vyzývající všechny strany konfliktu k tomu, aby ukončily válku a umožnily mírové rozhovory v rámci země.

 


Prispej
Pinterest

Zvol si svůj svět

Motto: Pokaždé, když utrácíte peníze, vhazujete svůj hlas pro druh světa, který chcete.
- Anna Lappe

Máte to v rukou. Svět jak ho chcete vzniká a zaniká každý den. Nic není soudržné samo o sobě. Lepíte ho svou každodenní pozorností, kterou prohlubujete utrácením peněz. Nevědomost spojená se strachem plodí nenávist. Je jedno vůči komu/čemu a proč. Vědomí spojené s důvěrou plodí laskavost. Je jedno vůči komu/čemu a proč. Všechno je to o pouhém výběru. Neustále.

Výběrem druhu světa určuji sled událostí, jež na sebe nabalují příbuzné jevy. Ve vtipné a poučné přednášce z TEDxHouston nás stavitel Dan Phillips provede tuctem domů, které v Texasu postavil z recyklovaných materiálů použitých velmi nevšedním způsobem. Skvělé, technicky nenáročné designové tipy oživí i vaše tvůrčí nápady.




Prispej
Pinterest

Pohled na Zemi z vesmíru LIVE


Motto: Země nám nepatří, my patříme Zemi.
- Náčelník Seattle

Už jsme tady měli živý stream divočáků u krmelce, živý pohled na na mořský příliv a odliv s občasným nádherným divadlem v podobě lachtanů, dokonce i živý pohled přímo do orlího hnízda. Co jsme tady zatím neměli je LIVE STREAM na naši nádhernou Zemi z vesmíru. Díky NASA a její technologii, jež je součástí mezinárodní vesmírné stanice ISS, ho máme k dispozici.

Živé video z Mezinárodní vesmírné stanice ukazuje pohled dovnitř stanice, pokud je posádka ve službě, a pohled na Zemi, pokud má posádka volno. Video je doprovázeno audio konverzací mezi posádkou a řízením mise. Toto video je k dispozici pouze v případě, že je vesmírná stanice v kontaktu se Zemí. Během ztráty signálu uvidíte dočasně pouze modrou obrazovku. Stanice obíhá Zemi každých 90 minut, takže se východ a západ slunce odehrává každých přibližně 45 minut. Pokud je stanice obklopena temnotou, může se obrazovka jevit jako černá, někdy ovšem může poskytnout nádherný pohled na blesk nebo osvětlené město.

P.S. Až si zase budete připadat velcí, důležití a nenahraditelní, mrkněte sem. To stačí.

Live streaming video by Ustream

Prispej
Pinterest

Jaroslav Dušek: Snažím se nikde neulpět, být stále ve vnitřním pohybu

V jeden příjemný podvečer jsme si tak povídali s panem Duškem na Novotného lávce, pod okny se leskla Vltava, slunce svítilo… Měla jsem připravené otázky, dlouho předem promýšlené. Jeho odpovědi byly jiné, než jsem očekávala, a já si připomněla doporučení ze Čtyř dohod: nevytvářejte si žádné domněnky. Až Vám bude smutno, běžte se podívat do divadla na Pátou dohodu Dona Miquela Ruize v Duškově podání. Uvidíte na vlastní oči, uslyšíte na vlastní uši, budete se hodně smát a možná trochu přemýšlet, jak jsme my lidé tak trošičku směšní, když se bereme vážně a věříme všem těm pravdám, co nám vtloukají “velcí učitelé” od dětství do hlavy. Pod vší ironií a nadsázkou k Vám proudí čistá radost, láska a pochopení. A podle výrazů odcházejících diváků si dovolím říct, že jsem nebyla sama, v kom se alespoň na chvíli rozsvítilo světlo.

Do svého pořadu Duše K zvete nejrůznější osobnosti, jejichž názory, učení či postupy léčby se většinou vymykají obvyklým způsobům. Jaký je hlavní důvod těchto setkání?

Duše K je koncept, který kdysi dávno vzniknul již v Českém rozhlase. Oslovuji lidi, kteří svůj obor bádání otevírají i dalším impulzům nebo vlivům, dívají se na svět otevřenýma očima a bez předsudků. To je smysl Duše K.

Proč dnes lidé mají tak malou víru, ať už v sebe, ideály nebo Boha, čím to je způsobené? Jak obnovit v lidech víru a charakter?

Já vůbec nevím, jestli lidé mají tak malou víru, nebo kteří lidé. Na takovéto otázky neumím odpovídat, protože nevím, co mají lidi. Můžu mluvit o sobě, o pár lidech ve svém okolí. Dokonce, kdybych se ponořil do několika blízkých lidí, které znám, a začal zkoumat, jestli mají malou nebo velkou víru, nevím, k čemu bych dospěl. Dokonce si ani nemyslím, že by lidi museli mít nějakou víru. Toltéci mají takový zvláštní přístup. Říkají, že pravda je to, co poznáme tak, že tomu nemusí nikdo věřit, a přesto to existuje. Pravda je nezávislá na systému víry. Jakou víru myslíte přesně?

Víru v duchovno, ideály, pravdu a lásku…

Člověk se často pohybuje ve svém myšlení v takových, jakoby předem daných, kladných a záporných věcech. Když někdo má velkou víru, tak je to dobré. Když má někdo malou, tak špatné. Každý člověk má ohromně velký systém přesvědčení v realitu, že je taková. Že tamto je slunce, tohle jsou mraky, tuhle jsou lidi. Tenhle systém je tak silný, že vůbec ho nahlodat je ohromně těžké. Proto přesně nevím, co na to odpovědět. Jen tak společensky můžeme říct, lidé mají malou víru. Ve skutečnosti mají v sobě systém nejrůznějších přesvědčení, víry, že tohle je realita. A jsou beze zbytku přesvědčení, že je to pravda. Například, že se musí jíst maso, to je velice silná lidská víra. Na druhou stranu, každý tlak vyvolává protitlak. Pořád se proti něčemu bojuje… Když někdo chce jíst maso, tak ať ho jí. Pro mě je zajímavé, když v člověku ten systém víry povolí.

Máte nějaký příklad?

Teď je v Praze na návštěvě Clemens Kuby. Člověk, který spadl ze střechy a porušil si míchu. Lékaři mu oznámili, že už nikdy nebude chodit. Nikdy jim neuvěřil, vyléčil se silou svého přesvědčení a nyní jezdí po celém světě přednášet a učit lidi věřit v sebe a své schopnosti. Kuby vypráví o paní, která po shlédnutí jeho filmu se zvedla ze sedadla a odcházela. Kamarádka ji zastavila a řekla: “Kde máš berle?” “A jo, nemám! A nechybí mi!” Přišla rozzářená domů a manželova první věta zněla: “Kde máš berle?” “Představ si, Karle, já vůbec nevím.” Manžel: “To ses zbláznila?! Okamžitě si dojdi k doktorovi pro nový!” Doktor se na ni podíval, řekl: “Okamžitě berle!” Měsíc s nimi chodila, pak je zahodila, rozvedla se a bylo to. Takhle to je. Buď si řekneš: “Nemám berle”, a chodíš bez nich. Nebo si řekneš: “Když to všichni říkají, tak to bych je asi měla mít”… a zůstanou ti do smrti. Ale pořád můžeš čistit svůj pohled, své stanovisko. Až pak třeba potkáš někoho, kdo už ti ty berle nebude nutit. Posune tě. Realita zrcadlí stav tvojí mysli.

Vy už jste na té dobré cestě, já tomu říkám, že žijete na pravém břehu řeky. Jak jste se tam dostal? Byl nějaký bod zlomu?

Snažím se nikde neulpět, být stále ve vnitřním pohybu. Nevyhodnocuji, jestli to je dobré nebo špatné. Bod zlomu jsem žádný neměl. Všechny věci přicházejí synchronicitními řetězci, určitými souběhy v životě. Dostanu zajímavou knížku, vzápětí se objeví nějaká situace, seskládá se obraz… Ne, neměl jsem v životě žádnou tragédii, nemoc, něco, co by mě náhle posunulo.

Přečetl jste spousty knih a z mnoha z nich citujete. Co pro Vás knihy znamenají?

Přijde na knihu. Existují situace, kdy ta kniha promluví k nějakému aparátu, který člověk má v sobě. Může způsobit vnitřní probuzení něčeho, co má člověk v sobě připraveno a nebylo to třeba dostatečně zavlažováno. Najednou pomůže ta kniha vytvořit situaci nebo přípravu na ni a zkušenosti se začnou rozvíjet. Pro mě vždycky knihy byly zajímavé. Spoustu knih jsem ale rozečetl a nedočetl. Necítil jsem povinnost, že musím každou z nich dočíst. Pak jsem objevil pár knih, které člověku zůstávají déle a nachází v nich pořád něco nového. Ta kniha je pak vzájemnou vibrací mezi mnou a autorem, a je to moc pěkné.

Čím Vás zaujala kniha Čínská studie, že jste se stal jejím kmotrem?

Mně se líbí práce pana Campbella, a líbí se mi, že jeho osud je právě takový vtipný. Pocházel z farmy, kde měl pořád to maso, vajíčka, mléko, a že teprve vlastní vědecká poctivost ho zviklala v jeho systému víry. Teoreticky považoval vegetariánství za nesmysl, jak sám píše. Výsledky výzkumů byly ale natolik výrazné, že musel změnit své názory. Bylo by to jiné, kdyby se narodil ve vegetariánské rodině a vyrostl v obhajobě vegetariánství. Přesto, že vyrostl v přesvědčení, že musí jíst maso a všechny ty živočišné tuky. Takhle to bylo legrační, že k tomu přišel úplně z druhé strany, a to mě na tom baví. Také mě překvapilo množství výzkumů a pokusů, které uvádí. A které jasně ukazují, že je možné nahrazovat rostlinnými tuky ty živočišné. Jeho studie jsou zajímavé také tím, že jsou tak dlouholeté, chronicky známé, píše se v nich, že lidé mají výrazně omezit konzumaci živočišných bílkovin kvůli svému zdraví… Stejně ale lidi mají v hlavě systém svého přesvědčení. Říkají si: “Dobře, on to studoval 27 let, ale stejně se plete…” To je úžasné. Jak lidská mysl dokáže spláchnout ze stolu tak mnohaletý výzkum. Jen proto, že si chci dát stejk.

Která myšlenka této knihy Vám připadá nejpřínosnější?

Celá ta kniha, provázání myšlenek. Tam není žádná nová idea, která by člověka překvapila. Ale to, jak je to celé provázáno, vyargumentováno, pro lidi, kteří potřebují slyšet argumenty. Podstatné je, že se člověk může dočíst, že změnou stravy si může zprůchodnit cévy. Lidé si spíš myslí, že když mají cévy zanešené, musí jít na operaci. A tady najednou on ukazuje rentgenové snímky lidí, kteří si zprůchodnili tepny tím, že změnili stravu. To je úžasná zpráva. Spousta lidí stejně radši bude jíst léky a nechá se rozřezat. Tak to tak mají, každý si prochází svým vývojem. Někdo jde rychleji, někdo pomaleji, někdo přešlapuje na místě.

Váš vlastní způsob stravování se stále vyvíjí. V jaké etapě jste teď a řídíte se nějakou zásadou z Čínské studie?

Momentálně jím pouze bílkoviny rostlinného původu. Nejvíc mě zajímá raw strava neboli živá, tedy nevařená. To je systém, ve kterém se nepoužívají živočišné bílkoviny. Maximální teplota, při které se strava upravuje, je 42 °C, kvůli enzymům. Ne že bych jedl ortodoxně jenom tohle, ale většinou ano.

Jídlo je nejsnáze dosažitelná lidská potřeba. Mnoho z nás si jídlem léčí nedostatek lásky, nespokojenost se svojí prací, smyslem života. Nakonec se z přebytku stravy k těmto neradostem přidá ještě nemoc. Máte nějaký nápad, třeba ze svojí praxe, jak vnést světlo do svého života?

Jedna z cest, která je dostupná každému člověku, je být chvíli o samotě, být sám. Dopřát si toho, že je člověk v přírodě, odloží mobil a počítač, věci, které ho spoutávají. Ideálně v lese, u vody. Nebo jít do tmy. Světlo se nejlépe rozsvěcí ve tmě. Tam nic není, jen člověk sám. Nezvoní telefon, nepípají emaily, takhle zůstat pár dní je dobré. Člověk si srovná myšlenky ve vlastní hlavě.

Proč nemocí přibývá, místo aby jich ubývalo? Vidíte příčinu ve věcech vnějších? Stravování, způsobu života, nebo i v souvislosti s myšlením a cítěním lidí?

To je přece oboje dohromady, vnější a vnitřní, těžko to můžete oddělit. Já ani nevím, jestli přibývá tolik lidí nebo těch diagnostických metod. Před nějakou dobou se změnila doporučená hladina cholesterolu v krvi a hned přibylo nemocných. Já to nevím, nevěnuju se tomu, nechodím na nějaké vyšetření. Ale vím, že velkou sílu má vlastní představivost, mysl. Spousta lidí onemocní, protože byli nemocní jejich rodiče, říká se tomu věrnost rodu, věří, že to tak musí být. Jde o souhru, o způsob, jak organismus spolupracuje. Pokud člověk začne jinak myslet a jinak se stravovat, začnou geny pracovat pro naše zdraví, nikoli proti němu.

Proč pomáháte lidem s handicapem a máte je rád, jasně to vyzařovalo, když jste uváděl předvánoční večer pro sdružení Rolnička?

Vždycky se dohodneme s kluky z divadla pro podporu něčeho, co je nám blízké. Tam žádné proč není. Proto.
Autor rozhovoru: B. Neoralová, N. Chvojková

Prispej
Pinterest

Dělat co vás baví je naprosto normální


Motto: Svět paří těm, co se neposerou.
- Charles Bukowski

Dan Přibáň je nejenom úžasný nekonformní cestovatel (čti: blázen), ale taky objevovatel hluboké lidské životní moudrosti, kterou trousí jen tak 'báj-d-vej' na svých skvělých zábavných přednáškách o cestování, a která když dopadne, tak klíčí, začne růst a nakonec přinese ovoce.

Pokud se zaposloucháte do jeho vyprávění, nejenže se nebudete nudit, ale objevíte také spoustu skvělých perel do mozaiky vlastního poznání. Podívejte se na jeho velmi osvěžující vystoupení na "schodišti" agentury Konektor a třeba zjistíte, že dělat to co vás baví je vlastně úplně normální.




Prispej
Pinterest

Peníze, nebo život? Anebo obojí?

Rovnou od boku podávám vysvětlení, že tento příspěvek si v žádném případě neklade za cíl polemizovat, nebo jakkoli zlehčovat úctyhodnou práci, kterou dělá Tomáš Hajzler a jeho lidi okolo Svobody v práci. Byl to právě on, kdo mě svou přednáškou na Webexpo před pár lety doslova přivedl do úžasu a 'nakopl' směrem do budoucnosti. Mám dokonce pocit, že jsme byli jako firma jedni z mála (ne li jediní), kdo vzal Tomášovo evangelium do důsledků vážně, což přineslo jedinou možnou skutečnou změnu - zánik starého modelu - a dlouhý a bolestný přerod v něco, co teprve čas ukáže jako životaschopné. Svoboda je běh na dlouhou trať, svoboda v práci je běh na dlouhou trať s dvacetikilovým olověným závažím na těle.



Velmi rád nahlas říkám "Shift happens", kdekoli se posun skutečně uděje. A jsem rád, že to mohu prohlásit i o této oblasti. Posun se děje. Ještě před pár lety, na konci svého korporátního období, jsem cítil, že život je skutečně o penězích nebo o životě. A že je nutné si vybrat. Mělo to svou logickou oporu v podobě spousty let, jež jsme přesluhovali v nadnárodních koncernech, případně ve svých firmách, kde už jsme dávno neměli být. Důsledkem takového počínání bylo totální vyhoření, ztráta smyslu čehokoli a v některých případech dokonce propad do psychiatrických léčeben. Je jasné, že jsme hledali nějaký protipól, jenž by přinesl světlo do temnoty. Cokoli, co by nás vyvedlo a dalo nám smysl. A tak jsme si založili Svobodu v práci, Nové Bohatství, SmíchologiiJan Bím blog a spousty a spousty dalších, a začali na svůj způsob zkoumat onen přerod. Znovu opakuji, klaním se a smekám - byla (a stále je to) úctyhodná práce průkopníků a vyslanců neznáma.



Ale co dál? Vzpommněl jsem si na jeden příběh Buddhy, který poté co se potuloval po Indii s pěti asketiky a byl vysušený na kost a kůži, potkal někde skupinu muzikantů, kteří učili své žáky hrát na hudební nástroj. Učitel vysvětloval, že je li struna příliš volná, nevydá žádný tón, a je li napjatá příliš, praskne. Buddhovi došlo, že askeze - jako opak nevázanosti - je stejně škodlivá jako nevázanost sama a zvolil zlatou střední cestu. U blízké studny potkal mladou dívku, která mu dala napít a najíst, a Buddha se vydal do světa s novým poznáním. Co tím chci říct? Nic víc než to, že nebo je vždycky špatně. Anebo možná ne vždycky, ale vždy svádí k výběru, a tudíž k příklonu k jedné z polarit. Podle základních principů, vztahujících se k celku víme, že posiluji li mír, posiluji zároveň jeho opak v podobě násilí a válek, vybírám li si fundamentálně zdraví, přitahuji tím opačný pól nemoci a pěstuji li bezvýhradnou lásku, poutám k sobě zároveň temné síly opačného pólu.



Na téma bohatství života toho bylo řečeno a napsáno spoustu. Koneckonců i tento blog má vlastně za cíl hledat a objevovat nové možnosti bohatství života. To je mé ústřední téma. I proto jsem si vybral obodní delší jednoho roku, kdy jsem záměrně zůstal zcela bez vnějšího příjmu. Zajímalo mě, jak se to projeví na vztazích, pocitech, sebeprožívání, sebeobrazu a odrazu vnějšího světa. Déle jak rok jsem žil pouze z honorářů za šamanskou práci, dobrovolných příspěvků na Nové Bohatství a občasných (vlastně jednoho) honoráře za vystoupení v televizi. Co na to říct? Vybral jsem si život. A přestože to bylo jedno z nejtěžších období mého života, protože na mě velmi značně dolehly tlaky vnějšího světa, bylo zároveň jedním z nejkrásnějších a nejtišších. Mám pocit, že jsem v tom tichu načerpával sílu a čekal na poznání, které bylo o tom, že život není o žádném výběru. Žádné buď anebo. Život je teď a tady a má nekonečně mnoho podob. Nejsme než miliardami malých odrazových sklíček, v nichž se zrcadlí naše originalita. Moje žena mě, během toho roku, představovala svým známým slovy: "To je můj manžel a v tom co dělá je nejlepší, akorát to tady nikdo neumí ocenit." Trošku jsem se za to vždycky styděl, ale měla pravdu. Dnes dělám úplně to samé, co jsem dělal doma zadarmo, protože mě to neskutečně bavilo (a stále baví), akorát se konečně našel někdo, kdo to umí ocenit. Nezoufejte, někdo takový čeká 'tam venku' i na vás.


Prispej
Pinterest

Síla meditace (před a po)

Autor: Peter Seidler
Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je ale zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí).
- Wikipedie

Přiznám se, že mi nikdy moc nešlo (nebo mě spíš nebavilo) dlouhé setrvávání v zenových meditačních pauzách, ačkoli jedno mé odbobí bylo těmito pokusy víc než prodchnuto. Rigpa, jak říkají v Tibetu přirozenosti vědomí, tedy oné nepatrné pauze mezi tím, kdy skončí jedna myšlenka a dosud nezačně druhá, oné mezeře, jíž čarodějové nazývají 'vnitřním tichem', je tou nejpřirozenější podstatou našeho vědomí, pohřbenou pod 'nesmysly' všedního dne. Leží na dně jako zářivý jiskrnný diamant a čeká na svůj objev. Tam někde je podstata nás samých, nezačínajících a nekončících, protože už z podstaty nesmrtelných. Síla meditace (jako jedné z nekonečného  množství cest) nás k ní může dovést. Podívejte se na zajímavé fotografie umělce Petera Seidlera, jenž shromáždil pozoruhodné portréty lidí před a po měsíčním meditačním ústranní.








Prispej
Pinterest