Hranice neexistují



Pokaždé když vesmír projeví se v pohledu kočky, závanu větru, v mořských vlnách, uschlém listu, v křiku dětí, nejobyčejnějším pocitu, kapce oleje vsakující se do písku, každoranním pozdravu pákistanského oprávaře aut, zvláštním lomu světla na sklech mrakodrapů, zatroubení taxikáře na rušné ulici, nebo tichu a prázdnotě sobotního večera, v blikajících barevných světlech, ztrácejících se v písečné bouři, či hudbě, která ke mně bůhvíodkud dolehla až jsem se ocitl v nádherném tichém spojení se sebou - zkrátka pokaždé když si uvědomím, že veškerý vesmír vzniká a zaniká s každým mým nadechnutím a výdechem - vím, že se jsem živý a všechno ostatní je sen.

"Byli jsme lovci a sběrači. Hranice neexistovaly." Co se změnilo? Nic. Hranice jsou všude a determinujeme je svou leností vstát a každý den za sebe zabojovat. Nechat se ochočit je tak pohodlné. A vzdát to tak lákavé. Ó, sladká nevědomosti! Jak opojné je s tebou tančit v nočním baru a nechat se tebou krmit v přímém přenosu. Mám se sice na co vymluvit, ale je vůbec komu? Díky za každé nové ráno. Díky za každý nový den. Kdysi jsem si z těch vět dělal srandu. Dnes se jim hluboce klaním.

Video má české titulky, umějte si je zapnout.


Prispej

Psychedelická zkušenost, jež uzdravuje, probouzí a posiluje


Motto: Život s absencí psychedelické zkušenosti je život trivializovaný, odmítnutý a zotročený egem. 
- Terrence McKenna

Dospěl jsem k poměrně překvapivému zjištění - a totiž, že se nejvíc nebojím toho co by mohlo přijít, ale toho co by mohlo přijít a nepřišlo by. Děsím se jistoty definitivního stavu ve vědomí, kdy má člověk tzv. hotovo a přitaká módu "na dožití". Ustrnutí horšího smrti. Jakékoli náznaky tohoto druhu, ať už ve vztazích či v návrzích, mě dokážou pořádně vylekat a vyburcovat k okamžité (a často velmi překvapující) akci. Jako kdyby do mě Duch tímto způsobem občas "zatlačil", aby mě přiměl k akci. Je tomu tak odjakživa. Už v dětství jsem se děsil představy omezeného prostoru [Rýmařov, Československo] a byl jsem připraven emigrovat okamžitě jakmile dosáhnu osmnácti let věku. Vážně jsem o tom uvažoval dokonce už ve čtrnácti, kdy jsem se poprvé dostal na Západ. Ne proto, že bych svým rodným Krajem nějak pohrdal, nebo ho neměl rád. Opak je pravdou! Miluju ho, ale je to omezením mindsetu [způsobu vnímání a myšlení], který mi neustále kladl překážky, tvořil hranice a de facto se pokoušel zmenšovat a zužovat neustále se nafukující a roztahující modus operandi mého vědomí. A to přesto, že i v Rýmařově a Československu byli a jsou naprosto úžasní lidé - můj nedávný asi tříhodinnový rozhovor s nesmírně moudrým historikem a hlubokým člověkem Mgr. Jiřím Karlem na rýmařovském náměstí se řadí k tomu nejlepšímu, co mě kdy v životě potkalo. Ale jak zpíval Filip Topol: "Připadá mi to děsný, ale začíná mi bejt tohle město těsný." A tak se to opakovalo celý život.

Amsterdamská ulice


Prvním městem, kam jsem se stopem odstěhoval přímo z Rýmařova byl Amsterdam. Centrum psychedelické zkušenosti číslo jedna v Evropě. Nikdy nikdo mi neuvěří, že jsem se jí během svého života v Amsterdamu zcela vyhnul, a to díky jednomu velmi "špatnému tripu" na sklonku osmdesátých let v Brně, kdy jsem dostal od nejstaršího bráchy k patnáctým narozeninám pytlík hulení bez jakýchkoli instrukcí. Tak jsem to vykouřil všechno naráz a vydal se do města. Realita Brna, která se mi otevřela a kterou jsem byl nucen několik hodin zcela nepřipraven procházet a naživo vnímat, byla natolik děsivá a natolik mě vytlačila z těla, že jsem zcela zapomněl kdo jsem a kde jsem. Převládli toliko démoni všech smyslových typů, tvarů a barev, bohatě sycení a živení mým všeobjímajícícm strachem z toho, že jsem zcela ztratil rozum. "Prosíme tě, vyslyš nás..." ještě dnes ke mně doléhá ta milionkrát se opakující věta. Uff. Nepřál bych to ani největšímu ne-příteli. Dokonalá iniciace, viděno z dnešní zkušenostní báze. Sice jsem nikdy nebyl o půlnoci u křížku na rýmařovském hřbitově tak jako všichni mí bráchové a kamarádi [tradiční rýmařovská iniciace], zato jsem ale byl někde jinde a změnilo mi to život.

Z Amsterdamu jsem se přestěhoval do Basileje, centra živého švýcarského umění, nádherného starobylého města na hranicích [na okraji] několika států - Německa, Francie a Švýcarska. Tramvají to trvalo 10 minut do Francie nebo 20 minut na druhou stranu do Německa. Nádherná řeka Rýn, protékající městem. Místo, u kterého jsem nejedenou seděl a pokorně se znovu seznamoval s legalizovaným Duchem posvátné a mnou tolik obáváné Ganji. Objevoval jsem nové horizonty poznání, jež mi umožňovala vidět. Mám pocit, že každá rostlina by vám nejdřív měla dát pořádně za vyučenou, protože od té chvíle k ní budete přistupovat jinak. S pokorou. Víte, drogy vlastně musí být ve světě bílého muže podrobeny restrikci, protože jim chybí snová, zkušenostní a průvodcovská báze. Chybí jim tisíciletá tradice a poznání Ducha a bytostí, jež je provázejí. Chybí jim aktuální místní šaman, jenž sám na své vlastní nekonečné tělo poznal jejich působení a účinky, přesahující přítomný trip. Chybí jim širší místo ve společnosti, protože společnosti chybí odvaha přijmout svět v jeho širších souvislostech. Není možné zde nijak tlačit na pilu. Je možné se krok za krokem učit, poznávat a toto poznání pokorně a bez ambicí zprostředkovávat dál.



K poznání světa z jeho druhé, třetí, sté, tisící, miliónté, nebo nekonečné strany poznání není nutné projít psychedelickou zkušeností, jež má vyloženě rostlinou nebo technologickou [spirituální technika] bázi. V roce 2006, kdy se mi ze sekundy na sekundu navždy a nezvratně rozpadl můj dosavadní život a vše co v něm dávalo nějaký smysl se roztříštilo na miliardy a miliardy drobounkých kousků, jsem procházel hlubokou zhruba rok trvající psychedelickou zkušeností nejhrubšího zrna a nejhlubšího dosahu. Trip, ze kterého nebylo možné vystoupit ani za pomoci vnějších substancí a běžně užívaných technik (alkohol, marihuana, sex, meditace...) - nic z toho nepomáhalo utéct nebo alespoň na chvíli zaplašit stav "čirého ostrého zření", jakéhosi obnažení duše, jež neskutečně bolelo a bolelo a bolelo. "Bolest je jako koště," utěšoval jsem se starým tibetským příslovím, "vymete špatnou karmu." Něco muselo být odžito. Něco muselo zemřít. Nakonec i ta bolest přestala. Jako když vypne noc a začne den. Do života mi vstoupilo šamanské učení a mnoho psychedelických zkušeností, spojených výhradně s putováním za pomocí a prostřednictvím šamanského bubnu. Vlastně mám minimální zkušenost, co se týká posvátných rostlin, v tuto chvíli dosud omezenou pouze na Ganju, i co se týká nějakých spirituálních technik. To jsou báze, ze kterých čerpám své poznání. Za to jsem se jednou potkal ve snění s Duchem Ayhuascy, který mě učila. Ano, duch Ayhauascy je Ona, posvátná a svatá Matka, před kterou nezbývá než se hluboce a pokorně poklonit. Hluboká celistvá živá medicína, léčící kořeny světa. Mám velmi blízko k estetice obrazů světa, jimiž vypráví své příběhy, a to přesto, že mi doposud chybí fyzická zkušenostní báze. Tady vidíte, o čem mluvím, když popisuji chybějící článek ve světě bílého muže. Mít blízko k Duchu rostliny nemusí znamenat aktuální fyzickou zkušenost. A nakopak fyzická zkušenost [nebo zvládnutá technika] nemusí znamenat aktuální blízkost Duchu.



Přeložil jsem pro vás krátký film s názvem 'Psychedelická zkušenost', jenž zajímavě popisuje fenomén lidské psyché, kdy jsme zničehonic schopni překročit "stín" sebe samých a "odemknout" své omezené a zkreslené vnímání. Mimochodem mám pocit, že přesně to samé se děje také v momentu smrti. Přeji vám hodně štěstí na vašich vlastních výzkumných cestách, ať už povedou kamkoli. Přeji vám také, ať nejsou "pouhým" tripem, ale vždy přinášejí poznání, jež bude mít zkušenostní bázi platnou pro celek.


Prispej

There's no spoon... (žádná lžička neexistuje)


Motto: "Pokud byste si uvědomili jak silné jsou vaše myšlenky, už nikdy byste nemysleli negativně."
- Peace Pilgrim

Naše myšlenky a úmysly se projevují do reality. Mají moc měnit životy, protože vykazují schopnost měnit veškerý hmotný svět okolo nás. Dokonce i jídlo připravené s láskou a pozitivní myslí bude chutnat lépe. Přemýšleli jste někdy, proč domácí jídlo, či jídlo např. od Krišňáků chutná lépe, než jídlo v nádražních bufetech či konzervách? Kromě toho, že používá čerstvějších a výživnějšíchch složek, je zde bezesporu další faktor, jenž činí domácí jídlo lepším - láska a starostlivý záměr toho, kdo jej připravuje.



Vše okolo nás není než čistá informace, energie, či síla - chcete li. Vědomí projevené v myšlenkách má schopnost měnit hmotu, tedy fyzikální podstatu matérie na úrovni buněk. Toto je základní vědecký poznatek současné kvantové fyziky. Jinými slovy, projevit vděčnost formou vyslané pozitivní myšlenky vůči jídlu (a v podstatě jakékoli hmotě okolo nás) má dalekosáhlý dopad na její kvalitu. Ve většině kultur existují odkazy na projev vděčnosti v souvislosti s přijetím energie ve formě potravy - křesťané se modlí, hinduisté zpívají modlitbu a rozprostírají kolem jídla vodu, muslimové taktéž začínají jíst až po zazpívání jména Božího.


Pravděpodobně jste se již setkali s filmy a fotografiemi výzkumů Dr. Masara Emota na téma voda. Poprvé ho napadlo začít zkoumat vodu a její schopnost nést informace po vyšetření magnetickou rezonancí. „Tento přístroj předává informace kapalinám formou vibrací.” vysvětluje svou inspiraci. Úspěšná léčba ho přivedla k domněnce, že nosičem informací je voda. „Každá informace je pouze vibrace, z níž vzniká energie. Na tomto pojetí je založena i teze o vlivu myšlenek a emocí na náš zdravotní stav.” Emoto zastává názor, že s vodou je to stejné. Naše emoce a myšlenky se otiskují do vody, která je pak přenáší do těla. „Když lidé začnou brát vodu vážně, začnou jí rozumět, pochopí, že základem života je rezonance a harmonie.” říká Emoto.

Tzv. i9 láhev s informačním holografickým kódem,
měnícím a upravujícím strukturu vody.
Experiment provedený vědci v Institutu Noetic, zkoumal roli záměru a přesvědčení na náladu během pití čaje. Předmětem výzkumu bylo, zdali pití čaje "ošetřeného" dobrými úmysly bude mít vliv na náladu více, než pití neošetřeného obyčejného čaje. Došli k pozoruhodnému závěru, že čaj ošetřený dobrými úmysly způsobuje u lidí lepší náladu, než obyčejný čaj pocházející ze stejného zdroje. Studie mimo jiné uvádí: "To také naznačuje, že estetická a záměrová část tradičního čajového obřadu vyvíjí vliv, přesahující samotný rituál."

Známe a dokážeme zobrazit sílu myšlenek a záměrů ve vodě; voda ovlivněná pozitivními myšlenkami a slovy je esteticky daleko souměrnější, než voda ovlivněná negativními frázemi. Informace, která je vodou nesena, totiž ovlivňuje tvar jejího zmrzlého krystalu. „Láskyplné myšlenky, nesoucí pozitivní energii, ovlivní vodu tak, že po zmrazení vzniknou krásné krystaly.” vysvětluje Emoto. Ve svých výzkumech došel k zajímavým závěrům. Ne každý vzorek vody je schopen vytvořit krystal. Ať už z důvodu znečištění, vystavení negativním myšlenkám nebo kvůli jinému znehodnocení. Emoto odebral vzorky pitné vodovodní vody téměř ze všech koutů Japonska a zjistil, že voda z kohoutku většinou krásné celistvé krystaly nevytvoří, narozdíl od vody přírodní, minerální. S vodou, která krystaly nevytvořila, provedl experiment. „Před modlitbou byla voda v přehradě Fudžiwara špinavá. Odebrali jsme vzorek vody a vzniklý krystal se podobal tváři trpícího člověka v agonii. Po modlitbě jsme vodní krystaly fotografovali znovu. Výsledkem byl oslnivý krystal s aureolou uprostřed.” Dokáže tedy lidské vědomí proměnit špinavou vodu v přehradě?

Viděl jsem i to co nikdo nevidí,
neviditelné myšlenky zabíjet lidi...

Masaru Emoto získal doktorát také v oboru alternativní medicíny na Open International University na Srí Lance. Své poznatky z pozorování vody propojuje s alternativní léčbou. Vyvinul přístroj, který je schopen měřit a analyzovat energii člověka (hado) a s jeho pomocí dokáže odhalovat skryté příčiny onemocnění. Ve svých knihách popisuje některé z nich. Zdůrazňuje, jak je důležité zachovávat si pozitivní myšlení. Nemoc podle něj reaguje na negativní emoce. „Nejsem lékař, nicméně věřím, že lékaři by měli být současně filosofy. Jsem přesvědčen, že lékařův hluboký vhled a soucit pomáhá pacienta vyléčit. Dokáže-li se nemocný člověk zbavit negativních emocí, bude schopen využívat svých sebeléčivých schopností.” uzavírá optimista Emoto.


Stále zapomínáme, jaký ohromný vliv mohou mít naše vlastní myšlenky na nás a naše okolí. Mějte na paměti, že tzv. přijetí zodpovědnosti za svůj život začíná v této nejsubtilnější části jeho denodenní tvorby. Cítit nepodmíněnou vděčnost a umět ji projevit, nebránit se projevům lásky v její nejzákladnější formě - laskavosti - a vysílat všeobecně dobré a zdravé úmysly, to je - přestože ani zde není možné generalizovat a vnášet dogmata - tím nejzákladnějším, co má okamžitý vliv na vaše fyzické tělo. Vaše vlastní myšlenky jsou nejjednodušší cestou k lepšímu a zdravějšímu životu.


Prispej

Horror vacui

Motto: "Vaše svoboda je pro mě ještě něco horšího, než horror vacui. Ať ji na rudo či oranžovo lakují, já radši prstem kundy maluji."
- Egon Bondy


Děsíme se tiché prázdnoty. Místa, kde ze všech koutů začnou vylézat démoni našich vlastních pofiderních co do činění, aby se nám postavili tváří v tvář a vyjevili jedna ku jedné všechny naše malé ušmudlané pokoutní špinavosti. Bojíme se přijít do takového místa. A tak raději ručně posouváme čas. Stále dopředu. Bojíme se dosáhnout čas, protože víme, že nás semele. Popisujeme, posuzujeme a pořád dokola meleme, zatímco nám kolem nosu permanentně krouží povolení vejít. A my? Je to jen strach. A pro ně je to kruh.


Samotu zaměňujeme za osamělost a stále čekáme, že "tam zvenčí" - z pustiny světa, vyprahlého až tak, že už není odkud brát - něco přiletí. Všechno je vyčerpáno a nás čeká jen další zdražení. Chybíme si do počtu. Strach z prázdnoty je největším strachem, protože je děsivější než smrt, kterou v poslední době volí čím dál víc těch nejsilnějších.



Nedávám hloupé návody a nikdy jsem neřekl, že existuje nějaký recept. Nikdo mimo vás nepřevezme zodpovědnost. Úsměvy, objetí a všeobjímající láska končí návratem do rutiny. Žádný víkendový pobyt vás nenaučí žít, ani najít cestu k sobě. Prázdných slov se nikdo nenají a všechny zkratky jsou neplatné, pokud nevedou terénem ryzího poznání. Mám na mysli skutečné poznání, o jaké je možné se opřít v hodině smrti. Raději bych měl v takové chvíli po boku básníka, než ekonoma. Definitivní znamená konečný. Co uvidíte, podíváte li se nyní z konce nazpět? Smysl? Kdo ho tam vložil? A proč? Je to jen další kulturální odbočka k tomu samému cíli? A kam vede? Ano, do prázdnoty, před níž nezachrání ani smrt.


Prázdnota ve smyslu lidské existence je pocit generalizované nudy, sociálního odcizení a apatie. Pocity prázdnoty často doprovázejí dysthymie, deprese, osamělost, anhedonie, zoufalství nebo jiné duševní / emoční poruchy, včetně schizoidní poruchy osobnosti, poruchy pozornosti s hyperaktivitou, schizotypální poruchy osobnosti a hraniční poruchy osobnosti. Pocit prázdnoty je také součástí přirozeného procesu zármutku, jenž vyplývá z oddělení, úmrtí blízké osoby, nebo jiných významných změn. Nicméně, konkrétní významy "prázdnoty" se mohou lišit v závislosti na konkrétním kontextu a náboženské a kulturní tradici, ve které je používán.
- Wikipedia

Až sem nás dovedla naše kultura: práznota je porucha, kterou je třeba něčím vyplnit. Kultura má řešení! Proto je nám blbě. Protože jsme se podvolili hrát nekončící hru na kulturální bytost, ze které je nám na zvracení a která nikam nevede. Základním výcvikem tibetských mnichů je tzv. 3-3-3 ústraní, kdy adept odchází meditovat do odloučené jeskyně po dobu tří let, tří měsíců a tří dnů. V naší kultuře je něco takového zcela nepředstavitelné. "Zatímco křesťanství a západní sociologové a psychologové zobrazují stav prázdnoty jako negativní a nežádoucí stav, v některých východních filozofiích, jako jsou buddhismus a taoismus je prázdnota (śūnyatā) realizovaným úspěchem. Mimo východní filozofie, se i někteří autoři domnívají, že lidé mohou používat přechodného stavu prázdnoty jako prostředku osvobození k osobnímu růstu." - Wikipedia



Ve vzduchu visí obrovská výzva. Dřímá v nás touha k návratu do světa magické moci pocitů. Šaman, jenž volá po svobodě. Divoká bytost z jiných krajů, která se touží prolomit z neviditelného vězení a vrátit se domů.  Prázdnota je omnibus projíždějící theatrem mundi. Vše povstalé z ničeho se navrací pádem do temnoty, ze které povstalo. Prázdnota je lékem, potenciujícím život. Líbí se vám lesklé věci? Pak jste ztraceni, tedy pokud se nesehnete jen proto, abyste je vrátili těm, kterým patří. Vaše srdce zaváží.


Prispej