Motto: Bohatství je jako motýli. Můžete je donekonečna honit se síťkou, což přinese pofiderní výsledky, ale jistě budete na konci dne hodně unavení. Anebo si můžete vysadit zahradu, plnou překrásných pestrobarevných květin, kam motýli přilétnou sami.
Ta věta je hlubší, než by se mohlo na první pohled zdát. Poukazuje totiž nejen na možnosti, jež máme ve vztahu k bohatství, ale hovoří také o tom, že skutečné nové bohatství vyžaduje čas na přípravu i prostor k realizaci.
Asi to znáte: člověka v určitém věku vykopnou z náručí rodiny, školky, školy a musí se začít starat sám. Nejdřív je plný energie a ideálů, vyzkouší pár zaměstnání, šéfů, kolegů, milenek, milenců, nějaké to manželství, udělá nějaký druh společensky únosné kariéry a v lepším případě někde těsně před důchodem či smrtí zmoudří a řekne si:
"Kdybych tak měl své dnešní zkušenosti a o padesát let míň..", jenže je už pozdě. Nemá sílu. Prohrál a kultura si bezostyšně vzala svůj díl energie. Jde do důchodu a ví, že všechno je (ale hlavně mohlo být) jinak. Musí to takhle být? Je osudem člověka být takhle zenužit a odkopnut do ústraní, aby dožil v bačkorách a třesoucíma se slabýma rukama sypal drobečky holubům? Byl plný nemocí, nedostatku a hněvu? Opravdu si takhle představujete ideální stáří?
Zajímavé je, že kulturálně vzato, tohle je obraz, který jsme společensky akceptovali a sociálně ho naplňujeme. V určitém věku prostě přestáváme mít respekt a rodiče se stávají dětmi. Ono se není čemu divit, sakramentsky jim totiž ujel vlak a potřebují nás, abychom jim řekli, jak dnes funguje svět. Že se to občas zvrhne do násilných (někdy sadistických) praktik je veřejným (tedy kulturálně akceptovaným) tajemstvím. Člověk jako by se stal zcela nepotřebným, pokud nedokáže nadále přispívat k zachování společného snu. Ano, takhle jsme si vysnili svou vlastní budoucnost ve světě 1.0 - jsme akceptováni, dokud vyděláváme peníze, pak začneme být na obtíž.
Zajímavé je, že přesto existují lidé, u nichž věk nehrál nebo nehraje pražádnou roli. Jsou schopni tvořit po celý život a nebýt unaveni a nejít na odpočinek a nerýpat se v hlíně někde na zapomenuté chalupě, kterou přijedou jednou za rok pochválit známí, protože pro děti je to příliš daleko. Nejenže nejsou nikomu na obtíž, oni nás dokonce stále úžasně obohacují! Když jsem se nad nimi nedávno zamýšlel, napadl mě výčet celé řady z nich. Různorodí zajímaví lidé, kteří mají jedno společné: jsou to umělci svého života, tedy ne nutně absolventi některé z uměleckých škol. Hovořím o skutečných umělcích svého života. Tedy lidech, kteří nepřitakali jednoduchému schématu kultury světa 1.0 - choď do práce a vydělávej dokud to jde, pak se nám kliď z oči někam do ústraní a přestaň být na obtíž, no a nakonec chcípni. Ne, ne. Tohle jsou bojovníci, kteří se rozhodli jít vlastní cestou. Za všechny, kteří mi přišli na mysl a jež není možné tady zmínit, bych rád jmenoval vynikající českou výtvarnici
Adrienu Šimotovou, která je navzdory svému věku a navzdory obrazu naší kultury o tom, jak má člověk v takovém věku vypadat a jak se má chovat, neustále aktivní a tvořivá, skvěle vypadající dáma, která má světu stále co dát. A tady se dostáváme k jádru celého tajemství - ta dáma, stejně jako další jí podobní lidé, objevila kdysi dávno svou vlastní zahradu bohatství, díky které nemusí žít obyčejný život se všemi jeho kulturálními výdobytky. Dobrá zpráva je, že takhle to může mít úplně každý.
Když se obyčejně žijící člověk za sebou jednoho dne ohlédne, (a během přechodu vědomí z tohoto života do jiné fáze vědomí to uděláme všichni - říká se tomu šamansky 'rekapitulace' nebo tibetsky 'bardo přechodu vědomí') uvidí většinou jedno velké nic nebo v horším případě černé díry, kterými protekla jeho životní tvořivá energie. Rodíme se ze záblesku vědomí jako nádherné, svobodné zářící bytosti, plné živoucí tvořivé energie s žhnoucím vědomím a touhou poznávat. A pak se něco stane. Něco v nás začne jakoby pohasínat. Dusit se. Umírat. Začneme nějak divně rozumět tomu, že svět není připraven nás akceptovat takové, jací jsme, a tak raději věnujeme veškerou svoji tvořivou energii tomu, jak společensky přežít a získat co nejvyšší sociální status. Dotahujeme to co nejvýš, aby na to bylo dobře vidět a jsme čím dál unavěnější, protože honíme motýly na cizích polích se síťkou ve vlasech a v saku ze záclony a říkáme tomu kariéra, status nebo postavení. Že jsme ve skutečnosti úplné nuly nám většinou dojde (pokud nám to vůbec kdy dojde) až je pozdě.
A přitom je to tak jednoduché. Stačí si VČAS uvědomit, KDO jsem a PROČ jsem tady, a to je jediná skutečná výzva, která mě povede k vnitřnímu naplnění mého času na Zemi. Tohle je jediná skutečná cesta srdce, kterou prozkoumat po celé její délce stojí za to. Jak na to? Čeho se chytit? Kde a jak začít být umělcem svého života?
Jak je na tomto blogu dobrým zvykem, připravil jsem pro vás malý návod k tomu, kde a jak začít hledat své originální zdroje pro vytvoření vlastní zahrady bohatství:
1.) Zapomeňte na vlastní nedostatek. Nic takového neexistuje, to vás jen kultura drží v hypnóze tím, že poukazuje na vaše zdánlivé nedostatky a prezentuje 'štěstí' v jeho instatní podobě prostřednictvím 'reality show'.
2.) Neprahněte po bohatství 1.0, u kterého bezezbytku platí následující rovnice: NENASYTNOST PO PENĚZÍCH / KUMULACE PENĚZ / VNITŘNÍ PRÁZDNOTA = NEMOC / CHARITA / ODCHOD DO POLITIKY.
Děkuji, nechci.
3.) Dejte si čas na zpětný chod. Jděte proti proudu svého času a vystopujte se. Najděte základy a prameny vašeho ryzího já. S čím jste přišli na svět? Co vám bylo věnováno, abyste to obohatili a rozšířili? Kde jste nechali ležt svůj originální dar v podobě potenciálu, jenž čeká na rozvinutí? Musím říct, že zde mi skvěle prospěl jednodenní seminář s názvem
Wealth Dynamics, který mi pomohl uchopit a do pojmů usadit léty nažitou zkušenost a intuitivní poznání o tom kdo jsem a co dělám nejlíp.
4.) Přestaňte kalkulovat. To děláte celý život.
"Když udělám a), příjde b)." Celý svět 1.0 stojí na
"když",
"tak". Dopřejte si ten luxus udělat něco prostě jen tak, protože to tak cítíte. Neberte ohled na to, kolik to hodí a co to vynese. Investujte projednou energii skutečným způsobem.
5.) Začněte být 100% autentičtí. Svět je připraven vás přijmout a ocenit takové, jací jste! Podívejte se okolo sebe, kolik přetvářky a falše nás stojí čím dál víc síly ji unést a neustále ji udržovat při životě. Začněte být autentičtí, je to obrovský komfort pro duši a pro tělo... Je to jako s fotografiemi v tomhle postu. Žádný google image - tohle jsou moje vlastní fotografie květin v divoké přírodě. Jsou nejkrásnější na světě, protože nesou kus mého vědomí, talentu, originality, energie a citu - tedy 100% autenticity toho, kým jsem byl, když jsem je fotil.
6.) Najděte si svůj point of no return (bod, ze kterého není návratu). Může to být cokoli. Jednoho dne si prostě řekněte:
"Tak takhle teda už ne!" To je dobré místo, protože poukazuje na nové možnosti.
7.) Nebojte se neznáma. Skutečný umělec do něj chodí a loví v něm to, co pak přetváří svojí originalitou pro blaho všech živých bytostí na Zemi. Platí zde, že:
"Když si to dopředu umíš představit, tak to není ono." Pracujeme s nepředstavitelnem tak, že chodíme do neznáma, které obohacujeme o naši skutečnost.
8.) Experimentujte. Je toho tolik, co je stále nepoznané. Kolik včerejších vysmívaných objevitelů je dnes pyšnými laureáty Nobelovy ceny. Vzpomeňte si, co a jak jste objevovali jako děti, to je dobrá stopa pro navázání.
9.) Zapomeňte na to, že máte cokoli pod kontrolou. Jednoduše se nechte použít. Ve světě Ducha platí i jiná pravidla, než ta lidská. Všechna výjimečná díla vznikla výjimečným způsobem.
10.) Vytvořte si malé ostrovy skutečně investované energie, ke kterým se budete kdykoli moci vrátit a opřít se o ně. Investujte svoji skutečnost do zdánlivě nenávratných činů, kterými obohatíte naši kulturu svou jedinečnočnou autenticitou. Jděte svojí cestou, vše ostatní příjde samo a vy se začnete čarovně znovuskládat do kupy.
Tak to je dnes vše k vlastní zahradě bohatství. A pamatujte, platí jen dvě věty:
"Co nevytvořím, to není." a
"Selhat můžu jen tak, že to nezkusím."
P.S. Vypadá to, že v příštím roce vznikne nový vzdělávací cyklus, speciálně zaměřený na tuto oblast. Máme se společně na co těšit...
