Čistá tvořivost, která nás uživí

Motto: Čas - to vymysleli lidi, aby věděli odkdy dokdy a kolik za to. Jan Werich


Měli jste někdy možnost pozorovat děti, ideálně tak do pěti let věku, když spontánně vklouznou do hry? Tímto prostřednictvím se nám manifestuje naprosto přímé napojení na čistý zdroj tvořivé energie a jeho dokonalé vytěžení. Tedy něco, o co nás - dospělé - kultura připravila. Zkuste dětem za jejich spontánní hru začít platit (třeba sladkostmi), jako to udělali v rámci jednoho výzkumného projektu. Přestanou si spontánně hrát, protože radost se díky korupci zvané 'odměna za výkon' docela vytratí. Začnou kalkulovat na předem daný výsledek a spekulovat o odměně. Vytratí se tvořivost, energie a radost. Zůstane rutina, vyčerpání a prázdnota - tedy projevy, které dnes věrně zná osm z deseti zaměstnanců. Úpadek současné společnosti stojí na absenci Ducha a nenaplněné radosti, pramenící z čisté tvořivosti. Něco se zadrhlo. Chodíme si každý měsíc pro peníze za něco, o čem nevíme, proč to děláme. Asi jen proto, že to tak dělají všichni. Zajímáme se pouze o okamžité, předem a na jistotu vykalkulované výsledky. Cokoli co 'nesype' raději vynecháme ze svého výběru, protože na to nemáme čas. Rozčilujeme se, že našim společenským a politickým lídrům chybí jakákoli smysluplná vize a nikdo nemá chuť investovat a riskovat. Nechceme čekat, co se urodí z případné tvořivosti a raději pořád dokola vymíláme dávno vymleté. Dokonce se divíme, že na vrcholu moci stojí kreatury, ze kterých je nám na zvracení a společenské klima přináší jednu frustraci za druhou. Nacházíme se uprostřed zlé společenské i osobní ne-moci. Jediným lékem na ni je, jak již bylo v lidské historii nesčíselněkrát prokázáno, osobní čistá tvořivost. Každý jsme (v něčem) umělec a můžeme (něčím originálním) obohatit svět. Jediné co doopravdy máme je čas, který nám byl přidělen. Jak a čím ho naplníme (nebo jen vycpeme) je čistě otázkou našeho vlastního výběru.

Vybereme li si spolupráci se silou a tvořivost, pak vězme, že skutečně tvůrčí proces má tři fáze:

1.) Fáze snění
Nejde o klasické sny během nočního spánku (ikdyž i ty mohou někdy napovědět), spíše se jedná o denní vědomý proces na pozadí, během kterého o něčem sníme (tedy představujeme si to). Je to proces, který se nedá obelhat, protože je to ve skutečnosti naše duše, kdo sní. Proces snění přitahuje a kumuluje volně plynoucí energii Univerza, aby byla připravena nechat se použít v následné fázi. Fáze snění končí 'kouzelnou formulí' - definicí, která z abstraktního snění učiní konkrétní objekt našeho zaměření se na budoucí výsledek - máme záměr, na jehož základě se spustí řetězec životních událostí.

2. Fáze materializace
Pro celý skutečně tvůrčí proces platí nádherná věta - "Umělcova práce je zahálka, umělcova zahálka je práce." Ano, je to tak. Umělec nejvíc pracuje tím, že sní. Představuje si a kumuluje energii. Navenek to vypadá, že nic nedělá, jenže tím, že zdánlivě nic nedělá dělá strašně moc, protože si poskytuje prostor, aby k němu mohla přijít volná energie ohlašující se jako inspirace k něčemu, co bude doopravdy stát za to. Momentem, kdy snění dozraje a umělec si definuje svůj záměr, začne díky svému talentu materializovat abstrakt do naprosto konkrétní podoby. Začne mu dávat tvar a otiskne do něj sám sebe. Materializuje energii tvarovanou Duchem, která se nakumulovala a nechala použít pro čistou tvorbu. Umělec během materializace neskutečně odpočívá, a to přesto že fyzicky dře jako kůň. Nemusí spát, nemusí jíst. Čas ubíhá neuvěřitelně rychle a umělcem proudí tvořivá energie jako dutou kostí, aby se uložila do materiálu. Fáze materializace končí posledním úhozem kladiva, posledním zarytím dláta, poslední tečkou štětcem, posledním úhozem na klávesnici. Dílo, o kterém se dá říci, že je Ducha-plné se stává dokonalým - tedy není k němu co dodat. Volně plynoucí energie se uložila do dokonalé, umělcem obohacené formy v podobě uměleckého díla (a je jedno, jestli je to obraz, článek na blogu, nově založená firma, vystavená faktura, zrytá zahrada, nebo napečené buchty). Umělec odloží svůj nástroj a poodstoupí, aby si mohl své Ducha-plné dílo pořádně prohlédnout.

3. Fáze obohacení
Pokud je umělcovo dílo skutečně Ducha-plné a zarezonuje také s Duchem doby, stane se zázrak - dílo začne obohacovat kulturu (tedy další lidské bytosti). Umělec se stává autorem bestselleru  a díky svému autorství se mu dostává celé řady výhod jako jsou honoráře, pozornost, v krajním případě sláva. Umělec díky svému umění obohacuje svět a svět na jeho umění reaguje tak jak umí nejlépe - energií pozornosti a materializovanou energií v podobně peněz. Oproti běžnému zaměstnanci má umělec obrovskou výhodu v tom, že ví PROČ dělá to, CO dělá a že ho to neskutečně baví. Umělci pak chodí emaily, ve kterých mu lidé píší díky za to, co dělá, protože se cítí být jeho uměním obohaceni. Má fanoušky a podporovatele. Zaměstnanci nikdo nic takového nenapíše, protože nikoho jeho činnost za peníze vlastně ve skutečnosti nezajímá. Umělec se stává kulturálně svobodným člověkem, protože jeho zaměstnavatel - Duch - mu neurčil pracovní dobu, víkendy ani dovolenou. Umělec ale také přebírá ale plnou zodpovědnost za svůj život, protože ví, že míra jeho svobody je přímo úměrná míře zodpovědnosti, kterou se rozhodne přijmout. Zbytek už je čirý zázrak.

P.S. Poprvé za třicet devět let mého života se mi minulý týden stalo, že nám napsal jeden klient a v emailu stálo: "Mám blbej pocit z toho, že za to co od vás dostáváme platíme málo."