Řazení lidí podle Steva Jobse chápu a rozumím mu. V jeho naformátované realitě tomu tak skutečně bylo a pro jeho záměr to dokonale fungovalo. On osobně se spoluprací s idioty (jak je nazýval) nezatěžoval. Já to mám trošku jinak, přestože vlastně hodně podobně. Taky řadím lidi do dvou kategorií, a to s plným vědomím toho, co to s sebou nese. V mé naformátované realitě to nicméně funguje taky dokonale. V mém pojetí by výše uvedené motto znělo: Lidé jsou buď zaměstnanci a nebo něco umějí a chtějí to dělat. Zkuste nyní být ve svém vnímání maximálně pružní. Být zaměstnanec není otázka pracovně právního vztahu. Neznamená to, že když je člověk někde zaměstnán, tak nic neumí a v žádném případě to něříká, že za nic nestojí. Žádná z těch dvou kategorií není víc nebo míň. V mém případě toto označení čerpá z hloubky a popisuje širší souvislosti naší lidské produkce.
Být někým, kdo něco umí a chce to dělat je úplně jiná káva. Umět něco ze mě činí umělce. Když jsem si svého umění vědomý, mohu ho začít tvořit. A to mi změní život, protože se tak stávám umělcem svého života. Přináší mi to vědomí vlastní sebehodnoty, kterou mohu začít vyzařovat a tím k sobě přitahovat ty, kdo jsou ochotni za ni zaplatit. Umění není to, čím se jeví být - tedy elitářskou na akademickém základě vyhoněnou zbytečností. Umělci mají otvírat nové a nové možnosti (obzory), a to že tomu tak v devíti z deseti uměleckých projevů dneška není, je další věc. Umělcem totiž není jen malíř, sochař nebo zpěvák (tedy tzv. múzičtí umělci) - umělcem je kdokoli, kdo si své originální vnitřní bohatství (vlastní umění) uvědomí a začne jím obohacovat svět. Čímkoli, kdekoli, kdykoli. To první, na co vědomý umělec příjde je, že je nezaměstnatelný. Kultura mu již nedokáže nabídnout žádné zaměstnání, kterým by ho dokázala uspokojit. A tak neztrácí čas, protože ví, že je totálně zodpovědný za svůj osud. Začne tvořit a to ho uživí. Nepřitaká jistotě, ale otevře se novým možnostem - tedy zcela nové dimezi světa, postavené na snění a představivosti. Svou představivost vezme vážně, protože ví, že je zdrojem jeho živobytí. Jen tak má šanci, že obohatí svět (i sebe). V opačném případě jde jen o pomalé vyčerpání vedoucí ke stáří, nemoci a smrti. Projít branou uvědomění si své originality a její přeměny ve vlastní umění je magický proces, který stojí na sebepoznání. Výsledek se ale dostaví takřka okamžitě, protože prakticky přes noc se z nás ze zaměstnatelných 'idiotů' stanou nezaměstnatelní 'géniové'.