Mobile people


Žijeme v éře mobilních lidí. Vyčerpaných, vyprahlých, ustaraných, utahaných a nešťastných mobilních lidí. Krátké chvíle štěstí se dostavují jen když někoho obereme o sílu, tedy vyhrajeme nějakou další nesmyslnou krysí soutěž, protože nabídneme ještě více sebezničující poměr ceny a výkonu. Jsou jich plné kanceláře a business centra, lidí se zvláštně nepřítomným výrazem ve tváři, kteří mají pocit, že řídí svět. Ve skutečnosti se jen posouvají jako bezvědomé figurky v předem nadesignované hře, ve které se přichází o sílu a vědomí a na jejímž konci se všichni sejdou na hřbitově.

Mám pocit, že svět 1.0 byl vytvořen záměrně tak, aby co nejrychleji a nejefektivněji připravil člověka o sílu a vědomí. Odráží se to ve všem: v odcizených vztazích k sobě a ostatním, v pracovním procesu, který za to mnoho co bere jen velmi málo dává, v médiích, která neustále dokola prostřednictvím reklamy poukazují na nesmyslný ideál, v současné skleněno-betonové architektuře, která neuvěřitelně vyčerpává Ducha Člověka i jeho tělesnou schránku. Jako kdyby nás chtěl někdo držet v permanentním napětí a vsunout do nás ideu, že je špatně, jsme li na chvíli zastavení v tichu a sami se sebou. Ano, zapomněl jsem ještě na kulturní výdobytek tzv. dovolené, která ale svým způsobem geniálně zapadá do konceptu tohoto vyčerpávajícího krysího závodu.

Zažil jsem včera na vlastní kůži pocity mimozemšťanky z filmu Nádherná zelená. Šli jsme s mým synem na oběd a na ulici potkávali lidi ve zvláštně pevných a uzavřených bublinách. Obrnění proti okolní, z jejich pohledu nepřátelské kultuře, kde jim jde permanetně o krk, s mobilem na uchu, uštvaný a ustaraný výraz ve tváři, neustále něco řešili. Zachytával jsem útržky vět a věřte, šlo jen o nedůležité pracovní banality. Mobile people. Nepotřebují drába, věznitele, ani otrokáře. Zvládnou to sami. Vyšší výkon, nižší cena. Soutěž jako nástroj pokroku. Pokroku kam? A za jakou cenu? Člověk 1.0 je na pokraji svých sil, protože ztratil kontakt s Duchem. Každodenně přichází o sílu a vzdaluje se možnosti žít jako svobodná a sebe si vědomá tvořivá bytost. Reaguje na kulturální nabídky a uzpůsobuje jim svůj život. Není tvořivý, protože to po něm nejenže nikdo nevyžaduje, ale kultura dokonce tvořivost označuje za bláznovství. Člověk 1.0 chce prostě jenom tak nějak přežít a uspět v tom vyčerpávajícícm krysím závodu, aby to doklepal do velké prázdnoty, která ho čeká na konci.

Ano, je to čiré bláznovství, jež nás může zachránit od totálního vyčerpání a ztráty sebe samých. Čiré bláznovství uvěřit, že naše vlastní představivost nás nejenže uživí, ale taky obohatí na Duchu. A nejen to. Že vlastní tvorbou můžeme obohatit sebe i svět a nikomu neubude, ale naopak všem přibude. Že už nemusíme soutěžit a dobývat. Nemusíme být žraloky a tyranosaury. Nemusíme spolu bojovat. Můžeme začít spolupracovat a navazovat na sebe. Přirozená a vrozená tvořivost vědomého Člověka 2.0 je cestou ke světovému míru a bytí v rovnováze. Z pohledu člověka 1.0 nesmysl a bláznovství. Z pohledu Člověka 2.0 jediná cesta k zachování lidského druhu na Zemi. Všiml jsem si toho minulý pátek ve Vídni, která měla to obrovské štěstí, že v ní žil a pracoval umělec jméném Hundertwasser - jasně že úplný blázen - a na hradě neseděl nekrofilní technokrat, jako je tomu u nás. Tenhle blázen dokázal svou imaginací a svým uměním z kousku Vídně udělat nádherný ráj na zemi. Jeho dílo je dodnes prodchnuto živým Duchem a lidé chodí obdivovat jeho stavby a malby ne proto, že jsou to art-snobové, ale proto, že jim je v prostředí Hundertwasserovy tvorby dobře. Pozoroval jsem to na dětech i na sobě. To prostředí je živé Duchem inspirace. Cítíte se zde klidní, nabití a máte chuť tvořit. Je vám moc dobře na tom ostrově stromů, tekoucí vody, zpívajících ptáků a živého bytí. Duše zpívá, raduje se a je lehká. Proč by takhle nemohl vypadat celý svět?