Už delší dobu mě zajímá, kdo jsou to vlastně ti tzv.
ilumináti, kolem kterých dnes panuje obrovské celosvětové konspirační šílenství. Pokud skutečně existují, tak odkud přišli, co mají za lubem a jakto, že se najednou jejich dlouhá léta pracně skrývané tajemství provalilo? Narazil jsem v této souvislosti na zajímavý filmový dokument na toto téma a došlo mi díky němu jedno: ano, existoval čas, kdy věda (kterou vědci považovali za novou cestu k pravdě) byla nucena bojovat s útlakem vládnoucí vatikánské církevní mašinérie. Šlo de facto o souboj starého a nového popisu světa. Ano, několik vědců zaplatilo za své názory životem. Ale vědecký popis přece nakonec vyhrál a ve srovnání s tím, co se odehrálo v jeho éře mi to pořád nějak nestačí k vytvoření dokonalého plánu na ovládnutí světa a veškerých lidských bytostí na několikset let dopředu.
Náboženský popis světa, jenž nahradil starověkou 'božskost' někdější vládnoucí elity s sebou přinesl dost podivnou ideu dědičného hříchu, zvanou 'mea culpa' (má vina). Ideu, která automaticky počítá s tím, že člověk se rodí jako hnusoplná bytost, která automaticky propadá peklu, nevstoupí li na celoživotní pokání pod dozorem církevní autority. O co šlo je očividné - o stoprocentní kontrolu nad životem a vědomím člověka té doby, v čemž se vatikánská vládnoucí elita nijak nelišila od té starověké. Kladivo na čarodějnice a svatá inkvizice byly na dlouhá léta velkým postrachem všeho živého. Rozumím tomu, že s postupným rozšiřováním a rozvojem lidského vědomí, projevujícím se jako vědecké objevy své doby muselo tehdejším vědcům připadat, že vedou sebe a lidstvo do světla (osvícení = illumiati) obrovského nového poznání, prostřednictvím kterého přinesou lidstvu ulehčení od tehdejší temné chobotnice s hlavou ve Vatikánu. Je jasné, že se Vatikán všemožně bránil, protože viděl, že jeho moc stojí výhradně na akceptaci popisu světa, který interpetuje.
Jak to dopadlo, víme. Každý popis má svůj čas - cyklus, jenž na začátku přinese ulehčení od toho předchozího (zvrhlého), na němž je založena moc určité elity. Vatikán byl nucen se stáhnout do mocenského ústraní a nový popis světa přinesl také nové uspořádání. Novým náboženstvím se stala ekonomie, novou inkvizicí exekutoři. Dnes se nebojíme církevního, ale
ekonomického pekla.
Vědecký popis světa přinesl nejen spoustu nového poznání, technologických výdobytků a nových svobod, ale také jeden zajímavý fenomén - vyprázdnění Ducha. Lidstvo natolik uvěřilo ve vědu, že ztratilo kontakt s Duchem (abstrakcí, nekonečnem, nevysvětlitelnem). Vše co se zařadilo do této katergorie získalo v naší striktně vědecké době předponu 'para' a ocitlo se mezi kandidáty na bludný balvan obskurního spolku Sysifos. Jako kdyby věda a vědecký popis světa de facto
zmutovaly do toho samého, co se předtím stalo náboženství. Možná o něco hůř, protože na vyprahlost Ducha se umírá velmi těžce.
To čemu dnes čelíme je konec cyklu striktně vědeckého popisu světa. Začínáme si uvědomovat, že existuje něco víc, než jen naše mocně zbytnělé ego, hájící si doposud nárok všechno srozumitelně vědecky popsat. Není divu, že jsme ve zmatku, protože to co do nás dnes tlačí přichází z nepopsatelna a přináší nejistotu. Stojí zatím mimo náš popis. Chválabohu si začínáme uvědomovat, že je zde něco, co nás převyšuje a čeho jsme rovnocennou součástí. Síť života a její přirozený řád. Ještě před pár lety by průlet Venuše před sluncem nikoho nezajímal a podívejte se dnes. Přichází to a přichází to rychle. Co bylo dřív nemožné je dnes realitou. Měníme se sami sobě před očima. Každý den. Stojíme na prahu zcela nového popisu světa (Univerza) a mám pocit, že poprvé v novodobé historii lidstva na Zemi nepřichází odnikud zvenčí, ale z nás samých. Jako kdyby se kruh poznání uzavřel v našem srdci a naše srdce začíná svět popisovat novým originálním jazykem.
