Určitě jste se již někdy někde setkali s pojmem 'špinavé peníze'. Většinou se tím myslí výnosy z nelegální činnosti jako jsou drogy, prostituce apod., které je nutné tzv. 'vyprat' jakoukoli legální činností, aby mohly znovu veřejně do oběhu. Spočívá ale skutečná hranice špinavosti peněz pouze v legalitě versus ilegalitě způsobu, jakým je nabýváme? Co říct na všechny ty zpěvačky a zpěváky, kteří celá léta brali milióny za svá vystoupení v Lybii na soukromých večírcích tehdejší legálně vládnoucí elity, aby se jich následně velmi trapně veřejně zříkali? Co říct na všechny ty peklu podobé korporátní nekrofilní stroje na peníze v podobě tisíců firem, patřících bůhvíkomu, kde je živá lidská bytost označována jako 'lidský zdroj' a kde pojmy jako duše, tvořivost, důstojnost nebo vědomí nehrají vůbec žádnou roli? Co ještě není a co už je zločin proti lidskosti? Kam až jsme schopni zajít a co všechno si ještě necháme líbit za prachy?
Znám pár lidí, kteří by byli ochotni přísahat na to, že peníze jsou nepodstatné, toxické, zlé, či špinavé, přičemž na mysli mají všechny existující peníze na Zemi. Zároveň jim ale za prdelí sedí milionový balík, ze kterého jsou spokojeně živi a vesele hlásají svá moudra těm, kdo se za penězi stále ještě honí. Spousta lidí se dnes pokouší o nové pojetí světa bez peněz, které by chtěli povětšinou nahradit na přirozeném lidském dobru založenou směnou. Málokdo se ovšem dosud zabýval tím, že peníze jsou vlastně taky svým způsobem 'živý organismus' a mají své vlastní potřeby. Co by nám peníze řekly, kdybychom se jich zeptali na to, jak se cítí? Jakou mají vizi o budoucnosti sebe samých? Kam tečou? Co nesou? Pojďme si na chvíli představit všechny peníze světa jako jednu konkrétní živou bytost. Je vcelku jedno jak vypadá, důežité je, že se rozhodla takto manifestovat, aby poskytla rozhovor o tom, co lidé udělali z peněz a peníze z lidí. Interview právě začíná...
Peníze: "Skvělá otázka, děkuji vám za ni. Všechno v totmo Univerzu je živé, pokud tudy protéká energie pozornosti živých bytostí. Je to jako v té filozofické otázce: "Opravdu věříte, že je měsíc na obloze, když se nikdo nedívá?" Realita je tvořena pozorností, respektive pozornost je lepidlem toho, co nazýváte realitou. V tomto ohledu jsem jedna z nejsledovanějších a tudíž absolutně životem prodchnutých celebrit současného světa."
Reportér: "Jak byste svůj život ve zkratce popsal?"
Peníze: "Miluji pohyb. Miluji změnu. Miluji tu úžasnou energii, kterou nesu, když k někomu mířím. Musíte si uvědomit, že já vlastně pořád k někomu mířím. Jsem jako voda, neustále někam teču a jsem v pohybu, kterým mění realitu okolo sebe. Jsem svědkem nejkrásnějších radostí i nejhlubších starostí. Nejpodlejších i nejvznešenějších činů, jakých jsou lidé schopni. Moje paměť sahá daleko a je v mí možno vystopovat, čím jsem kdysi byl, stejně tak, čím kdysi byli lidé."
Reportér: "To je zajímavé, něco jako živoucí archív paměti lidstva?"
Peníze: "Ano, byl jsem svědkem mnoha zásadních zvratů v dějinách a stál jsem na pozadí většiny velkých zlomů v historii lidstva. Ovšem nikdo se o to nezajímá. Možná je to proto, že se lidé bojí, co by o sobě zjistili."
Reportér: "Jak hodnotíte svou užitečnost a současný přínos pro zemi?"
Peníze: "Víte, dnes je módní říkat, jak moc jsem zkažený, zlý a nevím jaký ještě. Opak je pravdou! Miluji lidi, miluji Zemi, miluji živý pohyb, chci konstruovat, pomáhat, nést živou energii. Problém je v jediném - lidé uvěřili, že jsem jediným zdrojem jejich štěstí. Zbožtili si mě a uctívají mě jako jakéhosi svého boha. Uvěřili ve mně a čekají, že jim přinesu štěstí, což jsem nikdy, jak jistě chápete, nemohl doručit."
Reportér: "Ano, ekonomie je náboženstvím dneška a zisk jediným kritériem pro naše rozhodování o sobě samých a osudu světa. Co byste nám v této souvislosti chtěl vzkázat?"
Peníze: "Všechno je živé a vy jste toho rovnocennou součástí. Ztratili jste respekt vůči životu. Uvěřili jste jakési výjimečnosti svého druhu a považujete se za pány Země a všeho živého i (zdánlivě) neživého na ní. Přestali jste vnímat srdcem a nahradili to posuzováním, které je chladné jako led. Velmi mě mrzí, že tomuhle musím asistovat a podílet se na tom. Že na mě dokonce dnes lidé házejí vinu za současný stav své duše."
Reportér: "A nemůžete se za něj?"
Peníze: "Jistě že ne! Každý člověk má přece v každý moment svého života možnost volby. Volí jen podle toho, jak je jeho srdce čisté, nebo zkažené. A já tu hodnotu vyjadřuji v penězích. Čistých nebo špinavých."
Reportér: "Co jsou to čisté a špinavé peníze?"
Peníze: "Čisté peníze pocházejí z čistého zdroje. Pokud děláte něco, za čím nestojí primární kalkul na výsledek, ale vyšší, řekněmě tvořivější a altruičtější poslání, jež bychom mohli nazvat záměrem, máte vyjasněné a otevřené vztahy se svým okolím, uznáváte právo na spravedlivou odměnu všem, se kterými spolupracujete, pak se jedná o čisté peníze. Takové peníze nejsou zdrojem závisti, pocitů ponížení nebo nepřejícnosti. A naopak, pokud jsou vaše záměry pokoutné, tajíte pravou povahu věcí, svým spolupracovníkům neodkrýváte skutečný stav s cílem vydělat sám pro sebe co nejvíc, tak je svou činností vykořisťujete a takové peníze se stávají zdrojem závisti, pocitu ponížení a nepřejícnosti. S takovými penězi nedokážete být nikdy doopravdy šťastný."
Reportér: "Jak se cítíte v rukou polobohů dneška - finančníků?"
Peníze: "Víte, je zvláštní jak velké iluze o tomto světě mezi lidmi panují. Těm lidem ve finančích kruzích jde o jediné. Kumulovat sílu. Tím, že se každý den zvedne z postelí několid miliard lidí a vyrazí za svým živobytím se uvolní obrovské, naprosto nepředstavitelné kvantum vědomí a síly, které tito lidé dobrovolně odevzdají výměnou za peníze. To čemu říkáte světový finanční byznys je jenom velmi dobře vykalkulovaný vysavač lidské energie. O tu jedinou v tomhle celém divadle jde."
Reportér: "Kde ta energie končí? U finančníků?"
Peníze: "Ne, kdepak. To jsou jen vědomí nebo méně vědomí akumulátoři energie. Pracují vědomě nebo nevědomě pro bytosti jiného řádu, kterým tuto nakumulovanou energii předávají."
Reportér: "Jak?"
Peníze: "Na to nedokážu přesně odpovědět, vím jen, že já v tom dál nehraji důležitou roli."
Reportér: "Proč to dělají?"
Peníze: "Výměnou za to, že velký kus této energie v podobě nakumulovaných peněz jim zůstane."
Reportér: "Je to nějaká dohoda, kde finančníci kumulují energii pro někoho, kdo jim nechává podíl na kořisti v podobě zisku?"
Peníze: "Ano, je to taková celoplanetární upírská dohoda. O mně jde jen do určité úrovně. Jsem lepidlem pozornosti obyčejně žijících lidí. Díky svému bezvědomí ve mně uvěří a dobrovolně den za dnem odevzdávají svoji životní šťávu, za což pak jednou měsíčně dostanou poukaz na sen o štěstí, který je ale jen mlhou, která se brzy rozplyne. Je to dobře vymyšlené."
Reportér: "Z toho nemám dobrý pocit. Proč jste se rozhodl takto veřejně vystoupit?"
Peníze: "Protože jsem živá bytost a nelíbí se mi, čemu jsem nucen asistovat. Lidé mají na víc, než jen na tohle. Je na čase, abyste se probudili a uviděli, jak se věci mají. Lidé jsou připraveni se posunout. Chtěl bych jim všem touto cestou poděkovat a vyslovit přání, že snad na mě budou vzpomínat v dobrém. Protože já o nich takto smýšlím."
Reportér: "Děkuji pěkně za rozhovor."
Peníze: "I já vám děkuji za tuto možnost."