Dokonalé čarovné bytosti

Motto: Ženy jsou dokonalé čarovné bytosti. Dejte ženě jenom nepatrnou příležitost přičichnout k volnosti, rozpustí si vlasy a víckrát ji neuvidíte.

Něco jiného je o tom léta slýchat a něco jiného je to najednou uvidět. Včera v noci ke mně přišlo poznání, jež mě vyděsilo až do morku kostí. Poznání, které se týká skutečného postavení mužů a žen na Zemi. Dokonale vystavěný kulturální popis (kult) toho, že je tady jakýsi svět mužů, který ženám dominuje a ženy se mu chtě nechtě musí podřídit se mi během zlomku sekundy rozsypal pod rukama jako domeček z karet. Ve skutečnosti je tady jen spousta vystrašených mužů, kteří se bojí vlastního selhání a kteří se s přibývajícím věkem mění z někdejších dominátorů na ufňukané nesvéprávné bytosti, jež se o sebe neumí postarat. Muži, kteří přijdou o veškerou svoji sílu kvůli kulturálně podstatným věcem (vydělávání peněz a obstarávání milenek) a kterým jednoho dne prostě dojde síla. Mužů, kteří došli se svou vizí uspořádání světa až na okraj svých vlastních možností.

A pak je tady spousta žen, které se (věřím že dočasně) vzdaly své divokosti a volnosti výměnou...za co vlastně? Viděl jsem to nedávno v drahém hotelu u Štrbského Plesa. U stolu seděli dva kámoši a probírali něco strašně důležitého (viz výše). Ke stolu přišla atraktivní dívka středního věku, která zde byla s jedním z nich. Sedla si způsobně vedle nich a on na ni položil ruku. V tu chvíli mi z té scény bylo na blití. Ten muž jí nevěnoval ani jeden pohled a ten dotek byl ryze majetnický. Asi jako když si kontrolujete, jestli je váš iPhone stále ještě na stole nebo váš pes leží pod stolem. Měl ji s sebou jako jeden z atributů kulturálně úspěšného života. Došlo mi, že se ženy nechaly ochočit výměnou za pocit jakési pseudo jistoty, která je tak plytká, jak jen muži dokážou být. Největší brzdou pro let ženy do volnosti je její muž a její lenivost. Kdyby jenom desetina žen na téhle Zemi přišla na to, kým doopravdy je, pak sbohem muži a mužský světe. Skutečnost je taková, že ženy mají daleko daleko snažší přístup k síle, poznání, projevům divokosti a volnosti než muži a je to proto, že mají dělohu, která jim zprotředkovává dosah na celek. Všeobecně akceptovaný popis mužské dominance je tak jen uplácanou solidní pitomostí, kterou se snažíme udržet svět pohromadě v alespoň trochu únosné formě. Muži proto, že jim nic jiného nezbývá a ženy proto, že jsou lenivé za sebe zabojovat.

A proč mě to poznání tak vyděsilo? Protože jsem uviděl samého sebe jako jednoho z těch totálně slabých, vyděšených mužů, kteří celý život okrádali ženy o jejich sílu tím, že se je snažili ochočit. Uviděl jsem, že ženy skutečně (zatím) nevědí co chtějí a nedají (mužům) pokoj, dokud to nedostanou. A že je to něco, co jim nemůžeme nikdy na světě dát. Je to volnost. Dokud jsem o tom jenom slyšel, mohl jsem si o tom něco pomyslet a jet dál ve starých kolejích. Momentem poznání (měl jsem sílu to uvidět) se podle toho musím nějak zachovat a postarat se o sebe. Ženy jsou totiž dokonalé čarovné bytosti. Dejte ženě jenom nepatrnou možnost přičichnout k volnosti, rozpustí si vlasy a víckrát ji neuvidíte.