NOVÉ BOHATSTVÍ: Cesta divoké ženy

Motto: Pokud není tělo posvátné, tak můžeme na ostatní pravidla zapomenout, protože nebude existovat ani kultura.

Už jste někdy potkali skutečně divokou ženu? Takovou, která nebere vůbec žádné ohledy na své předepsané sociální role a programově odmítá být jednou z těch podřízených, vyčerpaných, utahaných, úzkostlivých a starostlivých slepic? Ženu, která jednoduše nechce být tam, kde ji chceme (všichni my skrznasrkz násáklí kulturou) mít, protože tak jsme na to zvyklí? Vždyť víte o čem mluvím: "Už máš kluka?", "Tak kdy se budeš vdávat?", "A co dítě, plánuješ?" - tak se pořád dokola ptá kultura, aby potvrdila sebe samu. Jsou to otázky, kterými kultura dotlačí relativně silnou, volnou a svobodnou ženskou bytost k postupné oběti, rezignaci a ztrátě síly ve prospěch nás - machos, kteří řídí svět (tedy alespoň si to myslí). Ale kde se v tom všem nakonec ztrácí samotná divoká žena?

Zajímavé je, co si pod pojmem 'divoká žena' představí (o čem sní) naše machisticko-sexistická kultura. Mám pocit, že by se ten obraz dal popsat jako 'divoká žena, která se nechá zkrotit mužem'. Koneckonců právě o tom je scénář většiny pornofilmů, které kultura produkuje primárně pro muže. Jakou představou by tento pojem naplnila (o čem sní) samotná žena, očištěná od hlubokých kulturních nánosů, to se nám asi nepodaří zjistit, protože by to vysoce pravděpodobně znamenalo zánik naší kultury, jak ji známe. A to si nemůžeme dovolit, prože by nám (macho mužům, kteří se na konci své životní poutě promění v zesláblé senilní děti) neměl kdo měnit plínky.

Od pradávna se děsíme světa, ve kterém by se na košťatech proháněly divoké ženy, protože víme, že by se nám jedním mocným fouknutím zhroutil pod rukama jako domeček z karet. Ve světě divokých žen by princezna nikdy nenechala zabít svého draka, protože v něm je uchována její síla a nežila by nikdy s princem 'šťastně až do smrti', protože by byla nesmrtelná a žádného idiotského prince by ke štětstí nepotřebovala. Karkulka s vlkem by byli jedna ruka, a běhajíc volně po lese, by společně plánovali, jak zabít myslivce. Nedávno jsem byl na koncertě jednoho známého postaršího jazzmana, o kterém se ví, že často a rád pronáší 'sexistické a vulgární komentáře'. V jeho případě je to ovšem jaksi ospravedlněno tím, že se jedná o čistou součást jeho tvorby světa. Stal jsem se svědkem následující události: jakýsi velevážený a známý pan doktor se svěšeným panděrem a pleší si s sebou po koncertu přivedl o padesát let mladší slečnu (asi sestřičku), se kterou měl poměr a která doufala, že se jednou rozvede a jí se otevřou dveře do velkého světa. To, jak se v její přítomnosti tento velevážený, akademicky vzdělaný a dočista zatuhnutý kokot několikrát projevil, mi vyrazilo dech. Asi chtěl být taky cool, aniž by mu došlo, že je úplný idiot. No dobře, tak tohle je vzorek těch macho mužů, řekl bych si. Jenže co mě dostalo nejvíc, byla reakce té mladé nebohé duše, kterou několikrát před ostatními muži degradoval ve špinavý hadr na podlahu a ona se tomu jen idiotsky uchichtávala a popíjela svůj drink. Musel jsem ven, protože mi bylo na zvracení.

V dobách, kdy ještě ženy tančily s vlky, neptřebovaly muže k tomu, aby byly šťastné. Dokonce ani k rozmnožování je nepotřebovaly. Ještě dnes jsou známy případy (zde odkazuji na vyprávění jeho svatosti Dalajlámy v knize 'Příběh Tibetu'), kdy na svět přicházejí lidské bytosti, jež nebyly počaty žádným mužem. Záměrem současné globální kultury vždy bylo a stále bude udržet divokost ženy na uzdě. Protože jedině tak naše nemocná kultura přežije, aniž by se musela nějak zásadně změnit. Jste to vy, ženy, kdo se musí pustit. My na to nikdy nebudeme mít kuráž. My se vás jen budeme pořád dokola snažit udržet tam kde jste a dávat vám pocit závislosti a bezmoci. Oslabovat vás celý život tím, že z vás budeme dělat matku, manželku, milenku, dceru, manažerku - jenom ne proboha bytost, která začne cítít své tělo a snít o své volnosti. Každá žena, která si začne uvědomovat, jaká ohromná síla se v ní ve skutečnosti skrývá je obrovskou hrozbou pro naši macho pevnost. A nebo konečně nastal čas pro Dalajlámova slova o tom, že: "Svět bude zachráněn ženou ze Západu"? Kéžby.

P.S. S laskavým dovolením režisérky Diany Fabiánové s vámi velmi rád sdílím celý film 'Můj souromý měsíc' a prosím vás o podporu edukačně-humorného dokumentu 'Mesiačky/Monthlies'.