Nikdy nemůžeš změnit věci tím, že budeš bojovat s existující realitou. Abys něco změnil, vytvoř nový model, který učiní ten existující zastaralým.
Buckminster Fuller
Možná si pamatujete na film 'Wall Street' s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Hrál postavu jménem Gordon Gekko. Burzovního makléře, žraloka, bezcitného, chladného kalkulátora a manipulátora, který měl vždy navrch a nakonec pokaždé vyhrál. A to přesto, že na konci filmu skončil, jak si žádá morální princip, ve vězení. Je ztělesněním dosavadního ekonomického, a hlavně společenského, uspořádání naší kultury. Gordon Gekko ve filmu pronáší slavný monolog na téma chamtivosti [nenasytnosti, lakoty, hamižnosti, hltavosti, žravosti a bezcitné nestřídmosti]: "Chamtivost, pro nedostatek lepšího slova, je dobrá. Chamtivost je správná. Chamtivost funguje. Chamtivost objasňuje, vystihuje a zachycuje podstatu evolučního ducha. Chamtivost ve všech svých podobách; po životě, po penězích, po lásce, po vzdělání; zajistila rozmach lidstva a chamtivost - poznamenejte si má slova - zachrání nejen Telder Paper [akcie firmy, o kterou se ve filmu jednalo], ale i porouchanou korporaci s názvem U.S.A." Ve své době zněla tato slova jako studená sprcha. Dávala hluboký smysl. Poskytovala fundament k rozvoji toho nejchladnějšího a nejbezcitnějšího v nás. Homo Homini Monstrum. Obhájila naše predátorské činy, kterými jsme potlačili veškerou srdečnou lidskost a empatické spojení na Celek. Srdce v byznysu nemělo co dělat a vše řídil mozek. Specificky jedna jeho část s názvem 'reptile complex'. Vývojově nejstarší část našeho mozku, vstupující do hry pokaždé, když jde bezprostředně o život a zapojující okruhy nejnižších pudů, totálně postrádajících pojmy jako soucit, láska, empatie, Celek, duše nebo otevřená mysl. Čím větším predátorem, manipulátorem a bezcitným 'hajzlem' jste se stali, tím větší naději uspět jste měli. Proto jsme uvěřili neskonalé lži, že tam venku je chladný a bezcitný svět, plný predátorů, kteří nám jdou po krku. Proto jsme se také v jednoho z nich museli, v zájmu vlastního přežití, každý sám do určité míry proměnit. Nyní je na čase probudit se ze zlého a nemocného snu.
Časy se totiž změnily. Hrdiny dneška nejsou draví a bezcitní žraloci z Wall Streetu. Naopak je jim vytýkán nemocný stav, do kterého naši globalizovanou společnost uvrhli, což je samozřejmě naprostý nesmysl, protože nikdo z nich by nikdy nebyl býval uspěl bez naší asistence. Všichni jsme se podíleli na vytváření velkého Nesmyslu a výsledkem je poničené životní prostředí, nemocné vztahy a divnohodnoty, vedoucí moderního globalizovaného člověka do zvláštního vleklého bezcitného vyčerpání, pocitů marnosti a bezvýchodné smrti. Potřebujeme vyléčit ten velký Nesmysl v nás. Abychom přežili, musíme se naučit spolupracovat. Jako kdyby se slova jeho svatosti Dalai Lamy pomalu dostávaly ve vědomí Člověka na Zemi a stávaly se skutečností: "Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Planeta zoufale potřebuje víc mírotvorců, léčitelů, restaurátorů, vypravěčů a milujících všeho druhu."
Na vás záleží. Na vašem srdci záleží. A jak! Skutečná konstruktivní spolupráce vede ke skvělým výsledkům. Sdílení zachraňuje a otvírá dveře stále novým a novým možnostem. Vědomí vlastních hodnot ve spojení s využitým talentem mění jeden zaměnitelný lidský zdroj za druhým v nové, sebe si vědomé lidské bytosti, se kterými už není tak jednoduché manipulovat. Dochází k masivnímu posunu ve vědomí, což je zapříčineno probuzením z dlouhého, temného snu, plného násilí a bezcitnosti. Je to, jako kdyby někdo do dlouho zatemnělé místnosti pustil najednou paprsek světla. Nejdříve velký úlek a bolest očí, následovaná euforií a obrovskou touhou zjistit, co je tam venku za závěsem. Probouzíme se do nového typu uspořádání světa, plného srdečné lidskosti a vzájemného respektu. Jeden za druhým přecházíme ze světa, kde si šel každý s každým po krku do světa, kde jeden druhému přejeme a jsme připraveni spolupracovat. Celek to ocení a odpoví. Adekvátně našemu individuálnímu vkladu.
Čím dál víc to vypadá, že se Člověk na Zemi rozhodl přežít a začíná směrovat své činy zpět do svého středu - do tichého pokorného stavu vědomého bytí, který bychom mohli nazvat 'zdraví jednotlivce díky rovnováze Celku'. Jedním z ústředních témat tohoto posunu je, mimo zřizování vlastních komunitních samospráv, pěstování a výroby vlastního jídla, vlastního sebevzdělávání nad rámec nevyhovujícího školského systému, či jednouchého nepřitakání obludnému farmaceutickému průmyslu, fenomén sdílení. Přesně jako se píše na modrém obrázku výše: "Sdílení tě dělá větším, než jsi. Čím víc rozleješ okolo sebe, tím víc života budeš moct nalít dovnitř." Člověk, který začne sdílet se zvláštním způsobem samovolně proměňuje zevnitř. Je na to dokonce vědecká studie ze Stanfordu, která tento princip bezezbytku potvrzuje. Jsme součástí Celku a pracovat v jeho prospěch se jednoduše vyplácí na ryze individuální úrovni. Získáváme tak totiž zdravou rovnováhu Ducha i těla.
Za sebe, z vlastní životní zkušenosti, potvrzuji platnost toho, že čím víc dávám, tím víc dostávám. A nehovořím zde pouze v úrovni materiál vs. materiál. Cesty, kterými to 'víc, co dostávám' ke mně putují jsou nevyzpytatelné, nenaplánovatelné, nevymyslitelné a nevykalkulovatelné. To dávání (které si sám pro sebe nazývám jako 'vklad do Univerza') totiž musí být podloženo čistým a bezúhonným záměrem přinést, vložit a obohatit Celek. Má bezúhonnost začíná v místě, kde si uvědomím, že mám víc než dost, a proto od svých vkladů nic neočekávám. To mi připomíná, že bych měl touto cestou poděkovat všem neanonymním pravidelným i nepravidelným donátorům, jakož i nedávnému anonymnímu dárci, jenž se skryl za čínskou výrobní společnost ze Šanghaje, za vyjádření podpory Novému Bohatství. Vaše příspěvky beru jako odpověď Univerza na můj osobní vklad a vím, že o mé díky ani moc nestojíte, protože jste se sami jednoduše rozhodli takto přispět Celku. Přesto děkuji.
Fenomén altruistického sdílení si velmi dobře dokážeme představit v rovině sdílení informací. Dnes už se málokdo spoléháme na oficiální média, protože máme k dispozici sociální sítě, které jsou na sdílení informací postavené. Nic se neukryje a vše dřív nebo později vyjde na světlo a začne se šířit mezi lidmi. I tento fakt pomalu a jistě mění naše vědomí a činy ne k tomu, abychom byli horší nebo lepší, ale k tomu, abychom byli vědomější a naše činy přesnější. Sami jste možná větším, možná menším sdílečem, a to, o co se chcete podělit čas od času uvěřejníte na nějaké své sociální 'zdi nářků a radostí'. Někdy jsou to příběhy, které se týkají jen vás a nejbližsího okolí, někdy naopak příběhy s přesahem pro Celek. Všechny tyto drobné vklady Celek zaznamenává a adekvátně na ně dřív nebo později odpoví. Ale dokážeme si v rovině altruistického sociálního sdílení představit něco tak doposud bezcitného a chladného jako bylo vydělávání peněz? Je to vůbec možné?
Každého, kdo hledá skutečné odpovědi na hlubší otázky dneška, rád odkazuji na pohádky, jež bývají nositeli nezkalených obrazů o čistém potenciálu možného stavu věcí. V tomto případě bych rád zmínil animovaný film 'Příšerky s.r.o.' - příšerky získávají energii, nutnou pro provoz jejich světa, strašením dětí. Čím víc ječí dítě strachy, tím víc jekotu se podaří zachytit, uložit a následně z něj žít. Jejich svět se ovšem ocitá na pokraji energetické krize, protože "dnešní děti už se zkrátka tolik nebojí". Celý příběh nakonec přináší zajímavé rozuzlení v tom, že z radosti, smíchu a 'toho co je baví' dokáží ve finále příšerky dostat mnohonásobně větší penzum energie pro fungování jejich světa a tak ho nakonec, díky tomuto novému poznání, od základu promění. Ne proto, že chtějí být lepšími nebo hodnějšími příšerkami. Ne proto, že věří nějaké imaginární autoritě, ale jen proto, že se to všem vyplatí. Vítejte ve světě sdílené ekonomiky. Ekonomiky, která má potenciál změnit svět a postavení Člověka na Zemi.
Já osobně jsem k uvědomění toho, že bezúhonný vklad funguje i ekonomicky, dospěl už před delší dobou při četbě knihy 'Ekonomie dobra a zla' od Tomáše Sedláčka. V Sedláčkově podání je ekonomie krásná věda, jejíž kořeny jdou mnohem hlouběji, než si moderní či postmoderní člověk dokáže představit. Autor pod heslem "vše se hodí" podniká zajímavé výlety do hájemství filosofie, etiky, politologie a religionistiky a ukazuje, kolik čerstvých a překvapivě relevantních myšlenek lze v dědictví starých civilizací najít. Díky vytříbené argumentaci, živému jazyku a schopnosti vybrat poutavý detail, Sedláček přesvědčivě vykračuje proti proudu a kacířsky nabourává stereotypy, s nimiž pracují jak ekonomové, tak běžní lidé v každodenním životě. Ne vždy totiž lidé považovali za svůj hlavní životní cíl "maximalizovat užitek" tak jako dnes, což v době ekonomické krize stojí za to vědět. Není divu, že řada old-school ekonomů se o knize vyjadřuje pohrdavě a halivě - to je naopak velmi dobré znamení!
P.S. Jen za včerejší večer si 40.000 lidí pronajmulo ubytování od služby, která nabízí 250.000 pokojů v 30.000 měst, ve 192 zemích. Vybrali si své pokoje a zaplatili za ně on-line. Pokoje jsou pronajímány výhradně soukromými osobami. Hostitelé i hosté se propojili prostřednictvím služby Airbnb, firmy se sídlem v San Franciscu. Od svého uvedení na trh v roce 2008 má služba více než 4 milióny pravidelných uživatelů a jen v roce 2012 došlo jejím prostřednictvím k 2,5 milionům transakcí. To je samo o sobě nejlepší ukázkou sílící nové vlny 'sdílené ekonomiky', díky které pronajímají konkrétní lidé konkrétním lidem svá lůžka, automobily, čluny a ostatní aktiva, a to vše prostřednictvím internetu.