Ačkoli to věda nemá ráda, což je pochopitelné, protože zastává (resp. osobuje si právo na) místo novodobého zdroje popisu všeho, zůstává Vesmír stále jedním nekonečným a hlubokým tajemstvím. Zaplaťpánbu. Z osmdesáti procent tvořen nepoznanou, tedy temnou - ó, jak dokážeme být malí v popisu - hmotou a energií. Na první pohled pro lidskou bytost nehostinné místo. Odkud ale vytryskl Život? Odkud se rodí a kam se navrací všechny jeho projevy? Vesmír, že je živý? Věda tvrdí, že nikoli. Mám však vědomí o tom, že je vědomý. Tedy živý. Mé velké i malé já je jeho nedílnou součástí. A naopak. Veškerý Vesmír je obsažen v každé vědomé části vědomí, ohraničeného mým prožíváním, jež je si vědomo sebe sama. Jako by se jeden a tentýž Celek neustále projevoval nekonečným počtem příběhů, písní, obrazů a emanací všeho druhu a obohacoval tím sebe sama. Vesmír zpívá nekonečnou píseň věčného Života. Vědí to odpradávna všechny šamanské lidské bytosti, jež vyrážejí na svých korábech po temném moři vědomí do jeho vzdálených útrob, aby podnikly cestu za zachycením části té nádherné nekonečné písně, která je určená jejich lidu. Proto, aby jejich lid přešel a byl zachován. Vesmír je jedno nekonečné, hluboké tajemství. To tajemství k nám hovoří v každé buňce našeho svatého těla. To tajemství vibruje životem a ukazuje směrem k naději. To tajemství vybízí, protože chce být prožito.