Živý jsem, živý

Živý jsem, už konečně živý. To vědomí s sebou přináší obrovskou úlevu. Vzal jsem se na milost a vzdal se všech představ o tom, kdo jsem a jak mám vypadat.

Uvolněný, konečně uvolněný. Ten pocit je zdraví [to není hrubka]. Čistá plocha moci si dovolit. Cokoli. Kdykoli. Kdekoli. Jakkoli.

Spojený. Už zase jsem spojený. Vidím Celek, cítím Celek, komunikuji s Celkem a vědomě mu sloužím.

Prodchnutý láskou, už zase cítím lásku. Cítím ji tak, že cítím sebe. Mám se.

Odpoutaný. Až teď, ale přece! S lehkostí vnímám svou odpoutanost od jevové a emocionální vrstvy bytí. Jsoucno tak prostorné, že rozprostřít se v něm nevyžaduje víc, než být. Být. Být. Být. A zase - být.

Naplněný silou. Až po okraj, neváhám ani sekundu a spojuji se se silou, kdykoli se objeví v mém poli a vyzve mě o spolupráci. To ona strukturuje můj čas na Zemi. To ona mě vyzývá k dobrodužství. To k ní přistupuji s veškerou pokorou a odevzdávám se jí.

To tudy vede moje cesta...