Není co řešit


V červenci tohoto roku se kousek nad Turnovem přes noc objevily obrazce, známé jako kruhy v obilí. Nejde o první, ani poslední úkaz tohoto druhu a je na něm pozoruhodné zejména to, že se objevil na našem území. Svým rozsahem, ani zobrazením nijak nevybočuje ze vzorků, jež jsou (zejména na internetu) běžně k dosažení. Dnes mi do mailu přistála, bez jediného slova, série fotografií s vyobrazením a místem nálezu. Zajímavé, pomyslel jsem si, jenže to skutečně zajímavé, na co jsem v souvislosti s tímto jevem narazil nespočívá v jevu samotném, ale v jeho vnímání, o kterém se zároveň domnívám, že je klíčem k řešení. To řešení zní: není co řešit.



Nedávno jsem narazil na článek, jehož název mě rozesmál: Vědci potvrdili existenci duše. Tak to je dobré, pomyslel jsem si, ale přitom úsměvu mě zamrazilo, protože jsem si uvědomil, jak zatuhlé je vnímání dnešního běžně kulturálně žijícího člověka, jenž jen čeká na přiléhavý popis zvenčí, kterému bez vlastních výzkumů a dosahů bude moci tupě přitakat a považovat jej za daný. Jak obrovské je to kolektivní spolehnutí se na čistě virtuální realitu toho, že někdo za nás řeší nějaký problém a příjde li s dostatečně přiléhavým a únosným popisem, dostane se mu akceptace. Věda není než specifickým druhem básnického jazyka, díky nemuž vysníváme náš současný svět. Indián má svůj, my máme svůj. Jediný problém spočívá v tom, že my ten svůj považujeme za jaksi podivně nadřazený.



V našem pojetí mi velmi často chybí dosah na skutečnou moudrost těla a vlastních pocitů. Jako kdyby se nám pořád nedařilo jít pod povrch věcí a najít jejich skutečnou hloubku. Jako kdybychom jenom pořád dokola omílali vnější singulární znaky toho, jaké to je přejít přes žhavé uhlí, aniž bychom to ale kdy sami zkusili! Předpokládejme, že kruhy v obilí jsou jevem, jenž můžeme, čistě fenomenologicky, pojmenovat jako jakýsi otisk v Krajině. To první, co se v této souvislosti vždy objeví je polemika, jedná li se o pravý otisk, přičemž pojmem 'pravý' jednak poukazujeme na pravou, dominantní polovinu vědomí našeho současného světa a druhak tím rozumíme, že je agrosymbol 'nevyrobený lidskou rukou'. Zásadní problém, který je potřeba řešit a jenž má dnes na obou stranách barikády mnoho přívrženců a odpůrců. Nevědouc, že již zde se pouštíme na tenký led polarity a rozdělení: pravý nebo falešný? Vyber si jednu stranu a odmítni druhou. Další úrovní konfliktu vědomí je pak domněnka, že se jedná o jakési vzkazy mimozemských civilizací, jež se neustále pokouší někdo luštit. Opět problém, který je potřeba řešit. Opět barikáda a rozdělení na ty, kteří se domnívají, že... a mají názor na to, že...



Zadívejte se na ten symbol (příp. další symboly, jež se objevují po celém světě) a zkuste chvíli nemít žádný názor, což je mimochodem velmi zdravé. Pusťte se alespoň na malou chvíli vaší myšlenkové báze, která neustále podsouvá nějaký popis a názor, a jen na chvíli čistě vnímejte. Cítíte to? To první, co přijde, bude nejpíš pocit celkové harmonie. Tím dalším by mohla být rovnováha, možná se objeví i krása a vznešenost. Dotýká se to něčeho důstojného a živoucího v nás. Něčeho, co můžeme nazvat život a nechat to plynout se všemi jeho tajemstvími a nerozluštitelnými záhadami. Představte si, že na druhé straně naší krásné planety kýchnul někde hluboko v džungli šaman a na poli u Paceřovic to udělalo tenhle otisk. Nestačí vám to? Vaše chyba.



Ať už se agrosymboly objevují odkudkoli (ano i já mám své vlastní výzkumy, o které se nepodělím), jsou tady jako připomínka výše uvedených kvalit. Ani náhodou nemají nikoho rozdělovat a nepotřebují žádné vysvětlení. Prostě jsou, tak jako my všichni. A stejně jako my všichni se nějak projevují. To je celé. Pokud se jim podaří přimět nás přestat mít na všechno názor, což je symptomem naší nemocné kulutry, a začít jen tak čistě vnímat, můžeme považovat jejich misi za splněnou. Nic by nám nyní, jako celku, neprospělo víc.