 |
| Vincent Van Gogh uvnitř svého obživlého obrazu 'Hvězdná noc'. |
Motto: Každý čeká na své ticho. To kvůli němu uřízl si Vincent ucho.
Je to zvláštní, jak se každý jeden sám snažíme zaplašit své ticho. A přitom na něj celý život čekáme a jdeme mu vstříc. Jenže čím jsme mu blíž, tím víc se ho od sebe snažíme odstrčit a oddálit jeho příchod. Zřejmě nejspíš tak nějak tušíme, že je to naše ticho, co nás bezúsilně změní jednou provždy směrem k nenávratnému poznání a že díky němu budeme muset konečně převzít skutečnou zodpovědnost za svůj život. Bez výhrad, bez výmluv. Je tak pohodlné schovávat se za volby, koncerny, politiky a utajovaná rozhodnutí skupin světových lídrů, skrývané vědecké objevy a tlak farmaceutické lobby - "Za všechno zlé můžou oni." - nehnout prdelí stále ještě poskytuje volbu nemuset se o sebe postarat. Stále ještě stačí lacině a nedospěle vytvářet šum repostováním nikam nevedoucích zpráv o zakázaném poznání, shrnutém koberci a naražené kolenu, odpíraných bylinách, utajovaných dimenzích a vynálezech, které mají spasit svět. A "oni"? Z vlastního stínu tuším, než spokojený úsměv.
 |
| Mark Henson: Země svobody, domov hrdinů (1993) |
"Prodejce zbraní si hraje s penězi a hračkami zbraní na stole - televizoru, jehož prostřednictvím konejší americkou rodinu v iluzi o životní úrovni, díky ropě za každou cenu. Média přehrávají nekonečnou lež klipů o "chytré bombě", sofistikovaně zasahující nepřátelské cíle. Dcera si hraje s Barbie ve sportovním autě, aby se brzy, stejně jako její máma, nacpala potravinovým odpadem a zajedla to jablečným koláčem. Fotřík shodí své pivo pěstí, hrozící nepřátelům, zatímco jeho synek smaží válečnou hru na svém play-stationu. Ropné požáry vrhají světlo na horizont smrti. Tanky pálí na vše, co se hýbe. Tuto část války v televizi nikdy neuvidíte. Ve skutečnosti jen všichni ztrácíme. Lidé umírají, zvířata umírají, země umírá, naše děti umírají. Válka nezná čest, ani vítěze. Neexistují žádné "inteligentní" bomby. Mraky hustého černého dýmu na pozadí jsou předzvěstí vlastní sebedestrukce. Stále stejné, hrozivé opakování toho samého. Dnes už víme, že naše děti umírají na nemoci syndromu války v Zálivu, pocházející z obohaceného uranu, nemoci, pocházející z našich vlastních zbraní."
Takto sugestivně hovoří text o výše uvedeném obrazu, jenž vznikl již v roce 1993. Ano, podle Univerza, vše, co vysíláme do časoprostoru se nám v zesílené formě navrací. Vše, co uděláme jiným bytostem, děláme sami sobě. Čas se zhušťuje a lineární časoprostor mezi akcí, reakcí a interakcí se výrazně zkracuje. Vesmír pro nás začíná být doslova online zkušeností.
 |
| Alex Grey: Rodina (1996) |
"Někdy, když se Allyson, Zena a já, začneme modlit, dáme své hlavy k sobě. V té chvíli cítím energii, jež námi protéká a posiluje naše vzájemné vztahy a vazby. Když náš přítel, John Lloyd, uviděl tuto malbu, řekl: "Tolikrát je rodinné pouto lásky rozbité, tento obraz je potvrzením jeho neporušenosti."
Rodina je základním kmenem, živoucím organismem, místem v nekonečném osudu lidského druhu na Zemi, jímž jsme navzájem propojeni. Neseme s sebou dlouhý, táhlý řetězec předků, díky nimž naše současné činy získávají daleký dosah oběma směry lineárně vnímaného časoprostoru. Nemůžeme za své předky a oni nemohou za nás. To je neuvěřitelně fér, protože právě zde máme naprosto všechno plně ve svých rukou, a jakákoli výmluva v této oblasti neobstojí. Přesně, jak říká David Mitchell v knize 'Atlas mraků': "Naše životy nám nepatří. Od lůna do hrobu jsme spojeni s ostatními. V minulosti, i v současnosti. A každým ZLOčinem, každou LASKAvostí rodíme společnou budoucnost."
 |
| Pablo Amaringo: Atun Supay Lancha |
My všichni jsme jen malinkou, nejmenší větvičkou na stromu života, vzájemně spojenou se vším ostatním. Jsme jen malinkým, nejmenším šroubkem, či matičkou na korábu života, plujícího mořem temného vědomí Univerza. Jaký smutek z věčné zkázy by pocítila naše duše, kdyby došlo k poražení toho stromu, jaká panika by nás zachvátila při vědomí, že náš koráb se začíná potápět! Nejsme zde jen my. Všichni jsme propojení. Živí, viditelní, vnímatelní, i ti neviditelní. Jsme zde, na jedné lodi a máme všichni stejné právo na život, poznání a rozvoj. Život je totiž ve svém základu kouzelná pohádka. Všechno ostatní si děláme sami.
Tweet