Zamyšlení u příležitosti Janova vystoupení na Tantra-Festivalu 2014
Dva pojmy, které jako by spolu nesouvisely. Tantra je prastará východní nauka o dosažení osvícení skrze meditaci, symboly, obřady a rituální sexuální spojení, tedy propojení mužské (jang) a ženské (jin) energie. Naproti tomu se – aspoň na první pohled – konstelace jeví jako terapeutická metoda k urovnání a harmonizaci vztahových záležitostí uvnitř „systému“, kterým rozumíme například rodinu, firmu nebo organizaci.
ALE: Dva z mých tří nejdůležitějších učitelů jsou Osho a Hellinger; tedy indický mystik (a pro tehdejší bulvár „sex guru“) a ten druhý původně katolický misionář. Zdá se tedy, že spojování zdánlivě neslučitelného je asi mým údělem. Pokusím se tedy vysvětlit, co pro mne tvoří onen most mezi tantrou a konstelacemi. Budu používat definice, se kterými možná nebude každý souhlasit. To mě ale coby zastánci a propagátorovi „mnohačetné pravdy“ vůbec nevadí, neboť právě to, co nezapadá do našich předem připravených definicí, je to, co rozšiřuje naše obzory.
Tak nejprve tantra – v Česku (a nejen zde) poněkud zprofanované slovo. Se sexem nemá mnoho společného, ani s jakýmsi „lepším“ sexem. Cíl tantry je podobně jako u meditace osvícení, to znamená hluboké a trvalé zažití jednoty s univerzem. Nebo uvědomění si své esence. Či prozření. Definicí osvícení je nekonečně mnoho, protože každá definice se zakládá na slovech a těmi nelze hluboké zážitky popsat. Takže cíl je pro tantru i meditaci stejný – rozdíl je pouze v tom, jak se na ten vrcholek osvícené velehory dostaneme.
Alespoň pro mě je tantra „ženská“ metoda, zatímco (například zenová) meditace „mužská“. Jak to přijde? Meditátor, aniž by odmítal svět nebo z něho utíkal, vnímá prázdnotu. Jeho prvotní postoj je tedy „ne“, i když je tato negace pozitivní a láskyplná. Naproti tomu říká tantrik „ano“ a to bez rozdílu ke všemu, co přichází. Základ tantry je tedy plnost, což se mi jeví, oproti meditaci, jako zásadní rozdíl.
Tantrická cesta vypadá na první pohled jednodušeji, více „juicy“, šťavnatě. Není divu, že je tantra na západě, s jeho orientací na konzum, zábavu a sex (a to speciálně mezi mladými lidmi), docela „in“. Jenomže ve skutečnosti neznamená tantra ani zdaleka „juicy sex“, ale přitakání k úplně všemu, nečinění rozdílu mezi „ano“ a „ne“, mezi správným a špatným, vhodným i nevhodným, mezi krásným a ošklivým. Což je docela husté...
Takový malý příklad: Jeden z proslulých žáků Osha, Swami Veeresh, svého času provozoval v Holandsku meditační centrum, pokud se tak dá říkat místu, kde se docela často „chlastalo, hulilo a šukalo“. Jedním z nejproslulejších, ale i nejnáročnějších jeho workshopů byl jakýsi „Tantra-Intensiv-Maraton“, týdenní prakticky nepřetržitý experiment pro dvanáct mužů a dvanáct žen, kde každý muž MUSEL mít sex s každou ženou (samozřejmě i naopak :D). Seminář, u kterého si jen nějaký nadržený kohoutek může myslet: „Wow, to musí být úžasné!“ I takto může vypadat drastický způsob neodmítání čehokoliv, totiž neříci k nikomu a ničemu „ne“. Je samozřejmé, že je k tomu nejdřív nutné si vyřešit ještě základnější traumata a dovolit si říci „ne“ kdykoliv a kdekoliv. Ale nechytejte se slova „sex“. To není to primární. To důležité je přitakání všemu, co je, včetně toho, že moje partnerka dnes večer randí s někým jiným. A pozor – přitakání neznamená ani souhlas, ale ani otupění a mlhu!
A tady se dostávám k mému pojetí konstelací. Ty pro mě už dávno přestaly být jen terapeutickou metodou. Řeknu-li to una rovinu, řešení (mimochodem stále se opakujících) rodinných a vztahových problémů mě také už moc nebaví. Konstelace ale mají podstatně hlubší rozměr, než vyřešení tchýně či zdivočelého šéfa. Jejich hloubka se ukáže ovšem především tehdy, zabýváme-li se jimi trochu déle. Každý z mého konstelačního výcviku to zná. Během roku, který výcvik trvá, procházejí účastníci hlubokým procesem, který startuje téměř vždy směrem dolů. To je tím, že konstelace neobyčejně rozšiřují spektrum našeho vnímání a to první, co uvidíme, je to, co jsme do té doby vidět nechtěli...
Když totiž pracujeme s celým systémem (a to konstelace dělají neustále), začneme dříve nebo později také i „celkově“ vnímat. Začneme cítit, jak i toto patří ke mně, i tamhle to se nedá vyloučit, i tohle má právo na to, přináležet. A najednou jsme u tantry. Ono „ne“ je totiž po jisté době provozování konstelací velice těžké. Nejprve zjistíme, že nejen brácha, táta a babička mají právo na jejich způsob vidění světa, na svoji pravdu, ale nedej bože i moje manželka, a to třeba právě v okamžiku, kdy se s ní hádám a chtěl bych ji nejraději zabít. Co s tím?
Zde už není cesta k návratu do té původní, solidní a neotřesitelné „já-pravdy“. Pomalu se začneme učit přitakávat; špatnému počasí (pro dešťovky výborné), špatné náladě (přivádí nás k úsilí a pokroku), bolesti (upozorňuje nás na to, co zanedbáváme) a dokonce i špatným politickým stranám (někdo to prostě musí dělat ;-). Začneme nějak souhlasit s krizí, aniž bychom ji vyhledávali, přestaneme bojovat se strachem a smrtí, aniž bychom se stali morbidními. Staneme se tak, pomaloučku, více průchozí, tolerantní, méně strnulí. A to vše, aniž bychom ztráceli schopnost se v konkrétní situaci rozhodnout. A najednou uvidíme, kolik lidí si stále ještě navzájem ublížuje ve jménu pravdy, lásky či víry. A – i to je ok.
To je, aspoň pro mě, výsledek konstelací a začátek tantry. Opravdové tantry, nikoliv toho, co najdeme na webu jako rychlokurz, nebo o čem píše bulvár jako posledním výkřiku erotiky.
Hezký den vám přeje Jan.
Zdroj: janbily.blogspot.cz
Tweet