Divoká žena není přítelkyně, je to vztah k přírodě


Motto: Dokážeš mě milovat na hloubce, v temnotě, ve zhuštěné podobě toho všeho?


Dokážeš mě milovat, když budu pít z nesprávné láhve a proklouznu prasklinou v podlaze?

Dokážeš mě milovat, ikdyž jsem větší než ty; když má přítomnost září jako slunce, když to bolí dívat se na mě přímo?

Dokážeš mě i tak milovat?

Dokážeš mě milovat pod hvězdnou oblohou, s hladce oholenou kůží jako tekutý měsíc?

Dokážeš mě milovat když vyju a jsem srstnatá, sedím na bobku a na mém dolním rtu je krev mého posledního zabití?

Když přivolám blesk, když jsou chodníky podepsány mými stopami, dokážeš mě i pak milovat?

Co se stane, když zmrazím zem a nechám ve špíně ztuhnout všechna semena granátového jablka, jež jsme spolu zasadili?

Budeš věřit, že se vrátí jaro?

Budeš ve mě stále věřit, když ti řeknu, že se stanu divokou řekou, jež se rozlije napříč tvými sny a zavolá je, aby vypluly na povrch tvého života?

Dokážeš mi věřit, ikdyž mě nemůžeš zkrotit?

Dokážeš mě milovat, ikdyž jsem vším čeho se bojíš a co obdivuješ?

Budeš se bát tvaru mé proměny?

Děsí tě, když se mé oči zablesknou jako tvoje kamera?

Bojíš se, že zachytí tvou duši?

Obáváš se do mě vstoupit?

Masožravé rostliny a květiny vybavené jedovatými šipkami nejsou v mé džungli proto, abys nemohl přijít. Ne, ty ne.

Tak se neboj. Patří mi a já sem tě sem pozvala.

Jdi po cestě zjevené stříbrným světlem měsíce a dojdi bezpečně k chatrči Baby Jagy: staré, divoké a moudré ženy... nesvede tě na scestí, pokud jsi čistého srdce.

Nemůžeš být s divokou, pokud se bojíš dunění země, řevu padající řeky, úžasně se rodícího hromu na obloze.

Pokud chceš být v bezpečí, vrať se do svého malého pokoje - noční obloha není pro tebe.

Chceš li být roztrhán, pojď dál. Nech se rozlomit a pohltit. Zapálit v mém ohni.

Nenechám tě takového jako jsi přišel: dobře oblečeného, v jemně upletených svetrech, které chrání před zimou.

Nechám tě nahého a kousajícího. Nechám tě škrábat po prostěradle. V obklopení sov a jestřábů a květin, jež kvetou jen když se nikdo nedívá.

Tak pojď ke mně, a nech se uzdravit v nesnesitelné lehkosti a temnotě všeho, co jsi.

Není v tobě nic, co mě děsí. Nic, co bych nepoužila, abych tě učinila velkým.

Divoká žena není přítelkyně, je to vztah k přírodě. Je to zdroj všech tvých primárních tužeb, ona je divokým bičováním větru, jenž vyvrací jedovaté kukuřičné stonky na tvé pečlivě obdělané farmě.

Bude sázet hrušně ve stopách tvých katastrof.

Bude dbát na to, abys opět začal růst.

Ona je milencem, jenž tě navrací do tvé vlastní divoké přírody.

Via Alison Nappi



Prispej