Motto: Člověk který zemře předtím než zemře, nezemře když zemře.
- Abraham a Sancta Clara
Zkoumáme-li, jakou úlohu v historii lidstva sehrávaly změněné stavy vědomí, nelze se nepodivit nad
tím, jak odlišný postoj v porovnání se západní industriální společností zaujímaly k těmto stavům
starodávné a předindustriální kultury, které si jich vysoce vážily a věnovaly značné množství času a
energie k rozvoji bezpečných a účinných technik k jejich vyvolání. Změněných stavů využívaly jako základního nástroje pro svůj rituální a duchovní život a také k dalším důležitým účelům.
Mimořádné stavy vědomí zprostředkovávaly původním obyvatelům v rámci posvátných obřadů přímý
zážitkový kontakt s archetypálními oblastmi reality - božstvy, mytologickými říšemi a posvátnými
(numinózními) silami přírody. Další oblastí, v níž tyto stavy sehrávaly důležitou roli, byla diagnóza a
léčba různých poruch. Přestože domorodé kultury často prokazovaly obdivuhodné znalosti o
přírodních léčebných prostředcích, největší důraz kladly především na nadpřirozené léčení. V podstatě
to znamenalo vyvolávání holotropních stavů - u pacienta nebo léčitele anebo obou dvou současně. V
mnoha případech do léčivého transu upadala celá skupina anebo dokonce celý kmen, což můžeme ještě dnes pozorovat u křováků Kung žijících v africké poušti Kalahari.
Životní pouť mnoha šamanů začíná samovolnou Psychospirituální krizí („šamanskou nemocí"), která znamená silný vizionářský stav, v němž budoucí šaman podniká cestu podsvětím, neboli říší mrtvých,
kde na něj útočí zlí duchové a je nucen podstoupit různé těžké zkoušky, například usmrcení a rozsekání na kusy, po nichž následuje zážitek znovuzrození a vzestup do nebeských oblastí.
Šamanismus s holotropními stavy souvisí ještě jiným způsobem. Zkušení šamani jsou schopni se
vlastní vůlí uvést do stavu transu a kontrolovat jeho průběh. Tohoto stavu potom mohou využívat k diagnóze a léčbě nemocí, mimosmyslovému vnímání, zkoumání různých normálně skrytých oblastí
skutečnosti a jiným účelům. Častokrát vyvolávají holotropní stavy také ostatním příslušníkům svého kmene a plní úlohu duchovního průvodce, to znamená, že jim poskytují nezbytnou podporu a vedení při jejich prožitcích putování říší zásvětí.
Šamanismus je velmi starý, pravděpodobně nejméně třicet až čtyřicet tisíc let, přičemž jeho nejhlubší
kořeny lze vystopovat zpětně až do paleolitu. Stěny známých jeskyní v jižní Francii a severním
Španělsku - Las-caux, Font de Gaume, Les Trois Fréres, Altamiry a dalších zdobí krásná vyobrazení
zvířat. Většina z nich představuje druhy, které žily v době kamenné - bizony, divoké koně, jeleny, kozorožce, mamuty, vlky, nosorožce a soby. Jiná stvoření, jako třeba „kouzelné zvíře" v Lascaux,
zjevně náležejí k mytickým tvorům s magickým a rituálním významem. V některých z těchto jeskyní
se nacházejí malby a rytiny podivných postav s kombinací lidských a zvířecích rysů, které zcela nepochybně znázorňují dávné šamany.
Nejznámější z těchto výtvorů je Kouzelník z Les Trois Fréres, záhadná postava sestávající z různých
mužských symbolů, která má jelení parohy, soví oči, ohon divokého koně nebo vlka, lidský plnovous a
lví tlapy. Další slavné vyobrazení šamana z téže jeskynní soustavy je Pán zvířat, jenž sedí uprostřed „šťastného loviště", které se hemží nádhernými zvířaty. Dobře známá je i lovecká scéna vyobrazená
na stěně jeskyně v Lascaux. Je na ní raněný bizon a ležící postava šamana se ztopořeným penisem. Na
stěně jeskyně La Gabillou je možno vidět šamanskou postavu v dynamickém pohybu, kterou antropologové nazvali Tanečník. Kromě toho se na jílovité podlaze jeskyně Tuc ďAudoubert našly otisky nohou uspořádané do kruhového tvaru okolo dvou bizoních postav, což nasvědčuje, že její obyvatelé tančili tance podobné těm, které dodnes provozují příslušníci mnoha domorodých kultur k vyvolání transu. Původ šamanismu je možné zaznamenat dokonce v ještě starším období neandrtálského kultu jeskynního medvěda, o čemž svědčí zvířecí hrobky z doby meziledové nalezené v jeskyních Švýcarska a jižního Německa.
Šamanismus není jen prastarý, nýbrž i univerzální - lze se s ním setkat v Severní i Jižní Americe, v
Evropě, Africe, Asii, Austrálii, Mikronézii i Polynézii. Skutečnost, že tolik rozdílných kultur v
dějinách lidstva považovalo šamanské techniky za užitečné a důležité, potvrzuje, že holotropní stavy probouzejí to, čemu antropologové říkají primární vědomí (primal mind), tedy základní a prapůvodní
aspekt lidské psýché přesahující rasu, pohlaví, kulturu a historickou dobu. V kulturách, které unikly
hlubokému vlivu západní průmyslové civilizace, šamanské techniky a postupy přežívají až do současnosti.
Obřady přechodu se praktikují v období zásadních změn života jedince nebo kulturního společenství. Jejich načasování se shoduje s významnými fyziologickými a sociálními přechodnými etapami, jako
jsou narození dítěte, obřízka, dospělost, sňatek, menopauza a umírání. Podobné obřady se pojí se zasvěcováním do stavu válečníka, přijímáním do tajných společenství, slavnostmi změn přírody během roku, léčebnými ceremoniemi a geografickými přesuny lidských skupin.
Rituály přechodu zahrnují vysoce účinné techniky měnící stav vědomí, jež vyvolávají z
psychologického hlediska převratné zážitky, jejichž výsledkem je vyšší úroveň integrace. Tyto zážitky
psychické smrti a znovuzrození jsou chápány jako umírání ve staré roli a zrození do nové. Například,
při iniciačních obřadech pohlavní zralosti umírá chlapec či dívka a rodí se dospělý jedinec se všemi
právy a povinnostmi, které tento nový stav s sebou přináší. Ve všech těchto situacích jedinec nebo sociální skupina opouští jeden způsob existence a vstupuje do zcela nových životních okolností.
Jedinec, jenž prošel zasvěcením, již není tou samou osobností jako na začátku iniciačního procesu, jelikož podstoupil hlubinnou psychospirituální transformaci a získal osobní kontakt s posvátnými
rozměry bytí, nový rozšířenější světový názor, hlubší pochopení sebe sama a jinou stupnici hodnot. To vše je výsledkem záměrně vyvolané krize, která se dotýká samotné podstaty existence zasvěcovaného,
přičemž může jít o převratný, děsivý a chaotický zážitek. Rituály přechodu jsou tudíž dalším příkladem situací, kdy dočasný zmatek a rozvrat vede ke zdravějšímu a kvalitnějšímu životu. Šamanská krize a rituál
přechodu - mají mnoho společného, ale v některých významných rysech se zásadně liší. Šamanská
krize zaplavuje duši budoucího šamana zcela nečekaně a bez varování, jedná se tedy o naprosto
živelný a samovolný proces. Oproti tomu obřady přechodu jsou výsledkem kulturní a plánované
činnosti. Zážitky zasvěcenců jsou tedy výsledkem určitých „posvátných technik", které vyvinuly a zdokonalily předchozí generace.
V kulturách, které uctívají šamany a také praktikují obřady přechodu, je šamanská krize považována
za vyšší formu zasvěcení než obřad přechodu. Chápe se jako zásah vyšší moci a tudíž jako znak božského vyvolení a zvláštního předurčení. Z jiného hlediska obřady přechodu představují další
stupeň kulturního zhodnocení pozitivního přínosu holotropních stavů. Šamanské kultury si vysoce
váží holotropních stavů, jež nastanou spontánně během iniciačních krizí a léčivých transů prožívaných
nebo vyvolávaných zkušenými šamany, a uchovávají je v náležité úctě. Rituály přechodu vnášejí do
života kultur v masovém měřítku holotropní stavy, které jsou tak institucionalizovány a tvoří nedílnou součást rituálního a duchovního života.
Tibetské duchovní texty obsahují pozoruhodné popisy, v nichž se tvrdí, že vysoce vyspělí duchovní mistři disponují rozsáhlými znalostmi o procesu reinkarnace a jsou schopni ho do určité míry ovlivňovat. To znamená, že dokáží určit okamžik vlastní smrti, předpovědět nebo dokonce si zvolit čas a místo své příští inkarnace a udržovat si vědomí při průchodu jednotlivými stavy mezi smrtí a příštím vtělením (Bardö). Podle těchto zpráv mohou naopak duchovně pokročilí tibetští mniši, skrze určitá zvláštní znamení ve snech a při meditaci, ale také pomocí různých dalších způsobů, zjistit místo narození a totožnost dítěte, které je reinkarnací některého dalajlámy nebo tulku. Dítě je pak podrobeno zkoušce, v níž má za úkol z různých sad podobných předmětů přesně určit ty, jež patřily zesnulému dalajlámovi. Některé aspekty této praxe by tak mohly být - alespoň teoreticky - testovány podle přísných západních norem.
Je třeba říci, že některá další mimořádná tvrzení z tradice tibetské vadžrajány, například o metodě
tummo, která může vést ke zvýšení teploty těla až o neuvěřitelné množství stupňů, již byly potvrzeny
laboratorním výzkumem, který se svolením a s podporou Jeho svatosti dalajlámy, provedli západní odborníci.
Mnohé mimořádné charakteristiky zážitků z minulých životů jsou tak opakovaně potvrzovány
nezávislými pozorovateli. Ani tato impozantní fakta však nepředstavují definitivní důkaz, že
přežíváme svou smrt a re-inkarnujeme se jako stejná oddělená jednotka vědomí nebo tatáž
individuální duše. Takový závěr je jen jedním z možných způsobů vysvětlení stávajících údajů. V
podstatě jde o tutéž situaci, s níž se setkáváme ve vědě, kde máme určitá vypozorovaná fakta a hledáme pro jejich vysvětlení teorii, která by byla schopna je zařadit do nějakého koherentního koncepčního rámce. Jedním ze základních pravidel moderní filosofie vědy je, že teorie by se nikdy neměla zaměňovat se skutečností, kterou popisuje. Historie vědy jasně ukazuje, že vždy existuje více
než jeden způsob výkladu dostupných údajů. Při studiu jevů minulých životů, jako v kterékoli jiné
oblasti výzkumu, je třeba pozorované skutečnosti striktně oddělovat od teorií, které jim mají dát
smysl. Například pád předmětu je pozorovanou skutečností, avšak teorie, které se snaží podat
vysvětlení, proč se tak děje, se v průběhu historie několikrát měnily a zcela nepochybně se změní znovu.
 |
| Páv jako symbol Zmrtvýchvstání, tedy nesmrtelnosti a naděje. |
Existence zážitků z minulých životů se všemi pozoruhodnými charakteristikami je nepochybnou
skutečností, již si může kterýkoli nezaujatý a dostatečně zvídavý výzkumník ověřit. Rovněž je jasné, že koncepční rámec tradiční psychologie a psychiatrie nemá pro tyto jevy žádné přijatelné vysvětlení.
Na druhé straně interpretace stávajících údajů představuje mnohem komplexnější a složitější
záležitost. Široce přijímané pojetí reinkarnace jako nepřetržitého koloběhu života, smrti a nového
narození téhož jedince je logickým závěrem vyvozeným na základě dostupných důkazů. Je
nepochybně na mnohem vyšší úrovni než postoj tradičních psychologů a psychiatrů, kteří buďto nejsou seznámeni s dostupným materiálem, nebo jej záměrně přehlížejí a zarputile se drží svého způsobu myšlení.
- Citace z knihy: Stanislav Grof. „Psychologie budoucnosti.“
Tweet
