Jaroslav Dušek: Rytmus přítomnosti (přednáška)



Motto: Celý proces má svůj rytmus a jediné, co musíme udělat, je poddat se mu.

Pěstovat společný rytmus (souznění a soulad) je víc, než pěstovat učení (koncept a řád), říká Jaroslav Dušek ve své přednášce v ostravském centru osobního rozvoje Antakarana.


Většina lidí přikládá všeobecně uznávané realitě - tedy světu lidských kontaktů, lineárního času, prostoru a hmoty - větší význam než snům a zkušenostem s ten­dencemi. Možná si vybavíte situaci, jak jste vyprávěli sen, který se vám zdál, jako by se jednalo o něco fiktivního, přestože tento "fiktivní" snový prostor a čas může být až děsivě "skutečný". Přechod mezi různými světy a rozměry je někdy matoucí. Například osoba, která se probouzí z ko­matózního stavu, mluví jako ve snu. Zdravotníci pravděpo­dobně zhodnotí onu snovou komunikaci jako patologický jev. Subjektivní zkušenosti těla tak jako většina vnitřních zkušeností mají jiný časový běh, než na jaký jsme zvyklí. Tento rozdíl lze pocitově vnímat. Pokud vaše každodenní uvažování podněcuje vaše snové tělo způsobem, který se mu příčí, tělo vytváří určitý druh stresové reakce, jakousi vnitřní vzpouru proti běžnému času. Pokud vás sledování chronologického času odvádí příliš daleko od tělesného časového běhu či proprioreceptivního času, vaše vzpoura možná bude mít formu, které se říká "nachlazení" nebo "chřipka".

V hypnóze vytváříme svět, kterému sami nerozumíme. Vlastní harmonizací se znovunapojujeme na společný základní rytmus.

Na rozdíl od obvyklého stavu mysli v taoistickém rozpoložení mysli se reálné udá­losti mísí s prožitky snového těla. Tao mi připomíná pojem kairos, známý ze starověkého Řecka. Ve starověkém Řecku (stejně jako v jiných částech světa) se každý den v docích sešli rybáři, popíjeli společně kávu a snažili se odhadnout, jestli už nadešel kairos - tedy ten správný okamžik k rybolovu. Vnímat kairos zname­nalo pozorovat počasí a iracionální prožitky a pokládat je za zdroj vedení, pokud jde o přítomnost či nepřítomnost příznivých okolností. Pokud se kairos objevil, rybáři se dali do práce. V té době a v tom kraji byl kairos - v zásadě mnohodimenzionální vjem - součástí všeobecně uznávané reality. V dnešní době znamená všeobecně uznávaná realita sledovat boha lineární linie, Krona. "Stanovte si chronologické datum, jehož se držte, ať s tím vaše tělo souhlasí nebo ne!" Tyto dva druhy času, které spojujeme s všeobecně uznávanou realitou a jejím protipólem (Kronos a kairos), existují vedle sebe. Čas kairos se podobá citovému prožit­ku nebo tělesnému času. Není ani lepší, ani horší než chronologický čas; jedná sejednoduše o hyperprostor, tedy jiný prostor za známým třetím nebo čtvrtým rozměrem každo­denního života.

Aby se změnili naši rodiče, musíme nejdříve změnit naši představu o nich. A tak to platí o všem...

Tantrická jóga využívá meditaci jako způsob, jak se napojit na hadí energii nebo ji v sobě probudit a pakji spojit s nelokální osobností a dospět do stavu všudypřítomnosti. Zkušenost, kdy energie kundaliní prochází vzhůru páteří, mi připadá jako individuální (nesamovolná) verze fyzikova obrazu vlnové funkce a jeho vlnové či kmitavé energie a tendencí. Když jsem se v šedesátých letech sou­kromě setkal se svým učitelem psychologie, jungovským analytikem M. L. von Franzem, a významným fyzikem z Centrální evropské agentury pro vývoj ve Švýcarsku, Carlem F. von Weizsaeckerem, s údivem jsem zjistil, že Weizsaeckera fascinuje spojení mezi psychologií a fyzikou. Proto mě nepřekvapilo, když jsem v nedávné době narazil na Weizsaeckerův citát, v němž označuje indickou (nebo hinduistickou) energii kundaliní spojenou s pránou jako jemnou "pohyblivou sílu" a srovnává ji s vlnovou funkcí. Tato analogie bezpochyby nenapadla jen Weizsaeckera, ale i mnoho dalších fyziků. V jeho knize Co je život jsem se dočetl, jaký měla indická filozofie a védánta význam pro Erwina Schrodingera (objevitele vlnové rovnice). Naši předkové po staletí vnímali jakousi formu vl­nové energie jako základ naší jemné psychologie. Pokud se dnes zaměříme na neměřitelnou zkušenost, cítíme nepatr­né vjemy, impulzy, pulzy a pulzační vibrace - "něco jako hnací sílu, energii" (v domorodém slovníku) - která zjev­ně existuje ve spodních vrstvách vědomí (tak jako se had může vyskytovat na zemském povrchu nebo pod ním). Některým z nás se tyto vibrace mohoujevit jako sot­va postřehnutelné chvění nebo pohyby, záchvěvy či elek­trické kmity. Pro jiné však mají tyto jemné vjemy mytický význam. Například ti, kdo pěstují meditace siddha jógy, jako například zesnulý Swami Muktananda, spojují zmíně­ né prožitky s prchavou energií bohyně Šakti.
- Arnold Mindell, Kvantová mysl a léčba




Prispej