Naše kultura je náš operační systém

Taky poslední dobou cítíte ten podivný tlak neznáma? Jako kdybychom čelili divnému nekonkrétnímu ohrožení naší lidské existence, jako kdyby něco hluboko v nás pořád úpěnlivěji volalo o pomoc a šeptalo: "Takhle už ne! Už nechoď do téhle práce, už se nedívej na tyhle filmy, už nesleduj ty zprávy, už se nepotkávej s těmihle lidmi..." a zatímco dřív jsme tenhle hlas z nitra potlačovali všemi dostupnými prostředky (tedy např. zábavou, alkoholem, prací, sexuální aktivitou, psychoanalýzami, filmy a seriály, koníčky nebo dokonce drogami či medikamenty), dnes je situace jiná. Prázdnota se ohlašuje silněji a silněji a hlas nitra nabývá na intenzitě, ohrožení se stává konkrétním. Co s tím? Ještě víc zesílit všechen ten mediální bordel, který se rozhodl nás ubavit až k smrti? Kam až chceme zajít v potlačení sebe samého? To něco hluboko v nás, co jsme se tak dlouho marně snažili potlačit je totiž živý hlas našeho vědomí, podstaty našeho bytí na této planetě.

Podstata, ze které na zemi vzniká život je jedna - všichni přicházíme z jednoho a téhož zdroje - společného univerzálního vědomí, jež má tvar velké nekonečné šroubovice (tvarově podobné DNA nebo liáně ayahuasca, kterou používají staré šamanské kultury pro cestování mezi dimenzemi) a kam se na konci našeho putování po zemi opět navracíme. Vše se děje na základě prvotního záblesku, který uvidíme i v okamžiku naší smrti (jak o tom např. hovoří Tibetská kniha mrtvých nebo Dr. Moody ve svých knihách o životě po životě). Záblesk je na počátku vzniku našeho individuálního vědomí, bez něhož by nebyl náš život možný. Záblesk je i na konci, kdy se znovu setkáváme s podstatou všeho života na zemi - nazvěte si ji, jak chcete.
Mám pocit, že k tomuto prastarému šamanskému poznání dnes spěje i moderní věda a že jsme na prahu velkého vědeckého objevu, jenž změní naše vnímání světa a člověka v něm. Rodíme se jako absolutně čisté lidské bytosti s daným potenciálem tvorby (záměrem) a porcí energie pro jeho uskutečnění (osobní silou). Vše, čím se staneme, je otázkou kultury. Kulturou myslím vše co žijeme a co na nás působí - to jak nás vychovávají rodiče, to jak se setkáme s náboženskými koncepty, to jaké filmy vidíme, to jaké informace vstřebáváme prostřednictvím médií, dokonce i to, že s ní bojujeme prostřednictvím anarchistických, antikorupčních nebo ekologických spolků - to vše a ještě něco neviditelného tisíciletého na pozadí je kultura, jejíž jsme nedílnou součástí. Kultura sama o sobě není nic zlého ani špatného. Vznikla proto, abychom jako lidé přežili. Vytvořila principy a vymezila pravidla, podle kterých jsme uspořádali své přežití na zemi. Fakt ale je, že nějak podivně onemocněla, začala nás hromadně odvádět od našeho ryzího záměru a hromadně obírat o sílu. Zmutovala do déle již neúnosné formy.

A teď si představte kulturu jako operační systém, který nám vloží do naší bytosti v době naší bezbranosti a čistoty ti nejbližší a nejmilovanější bytosti z celého vesmíru - naši rodiče (v dobré víře, samozřejmě). Řekněme, že se operační systém nazývá OS Culture 1.0 a existuje v různých filozofických a náboženských modifikacích a jazykových mutacích, v zásadě ale jde vždy o to samé: poskytnout jeho uživateli schopnost lépe se sociálně zorientovat a přežít v daném prostředí. To není nic proti ničemu. Obrovská spousta zdejších cestovatelů vám potrvdí, že to co zažili při první cestě např. do Indie je OBROVSKÝ KULTURNÍ ŠOK. Kulturní šok, chápete? Ne šok z jiných, zcela odlišných bytostí - ty bytosti tam jsou úplně stejné jako my. Američan, Žid, Arab, Afričan, Ind, Eskymák, Indián - to jediné, co nás doopravdy rozděluje je kultura. Jednotlivé kultury jsme se naučili dělit na méně vyspělé, více vyspělé, zaostalé, primitivní, rozvinuté, civilizované... a já nevím jaké ještě. Kultura je už ze své podstaty zdrojem všech existujících rozdílů a konfliktů dnešního světa.

Větu "Naše kultura je náš operační systém" jsem neřekl já,  nýbrž Terence McKenna, americký spisovatel, filosof a etnobotanik. O co jde? O mnohé. Jsme součástí kultury, to je fakt. Zříct se jí ze dne na den a začít žít mimo ni je již prakticky nemožné, protože kultura si vymyslela důmyslný systém, jak si nás udržet - bez rodného čísla si dnes nikde ani neuprdnete. Co je ale možné? Postupně se začít odpojovat od toho, co mi škodí. Cítím, že mi politika nedělá dobře? Nikdo mě nenutí ji sledovat. Dělá se mi při zprávách zle? Nikdo mě nenutí je konzumovat. Jsou věci v Blesku hnus? Nikdo mě nenutí ho kupovat ani číst. Mám z jídla ze supermarketu rakovinu? Nikdo mě nenutí tam chodit a nakupovat tam. Kultura nám prostřednictvím reklamy a médií podsouvá, že tohle všechno potřebujeme k životu, protože díky tomu je sama živá. Z nás, z naší pozornosti a energie, kterou jí prostřednictvím naší pozornosti dáváme. Kultura se totiž permanentně snaží o jediné - neustále přesměrovávat naši pozornost k sobě a svým projevům od toho jediného podstatného - vnitřního hlasu našeho vědomí, živé podstaty nás samých. Pak bychom totiž mohli zaslechnout volání po svobodě, po větru ve vlasech a živé vodě mezi prsty. A to by se kultuře nelíbilo, protože přesně zde by začal její konec.

Poslyšte, něco vám řeknu: ten konec už začal a byla by škoda, kdyby se udál bez vás, co říkáte?

P.S. Obrazy v tomto postu pocházejí od New Yorského umělce Alexe Greye.