Aristoteles řekl: "Každá lidská bytost touží po štěstí." Můžeme mít každý rok nové auto. Budeme šťastnější? Můžeme každý rok k moři, udělá nás to alespoň o trochu šťastnějšími? Popovídali jste si někdy s opravdu majetkově zajištěnými lidmi? Zajímavé je, že dřív nebo později se v jejich řeči objeví obavy a starosti o to, jak si zajištění zachovat a nepřijít o něj. Jeden můj kamarád mi nedávno ztrápeně říkal: "Musím se otáčet a dělat co mě nebaví, protože MUSÍM UDRŽET STATUS, to víš mám dva domy a to něco stojí." Na to jsem mu odpověděl, že držet dva domy je jako držet sraní. Člověk je nějakou dobu ve velkém napětí, až to nakonec stejně pustí. Vše začíná a končí otázkou "Co doopravdy potřebuji k přežití?" Jsou to tři věci: čistý vzduch (ten je zaplaťpánbu pořád ještě nezprivatizován), pitnou vodu (víceméně zpoplatněno a kontrolováno soukromými firmami) a potraviny (totálně zpoplatněno a kontrolováno soukromými firmami). Vše ostatní je bonus, jenž slouží jen a pouze k tomu, aby se mi žilo pohodlněji a abych budoval svůj sociální sebeobraz. Kolik z nás při koupi nového auta myslí na to, jak mu budou ostatní lidé závidět? Kolik z nás jezdí na dovolenou do stále exotičtějších zemí a reportuje o tom na facebooku jen proto, aby ostatní viděli, jak dobře na tom je?
Základní princip nového bohatství říká: "Čím méně skutečného bohatství uvnitř, tím větší potřeba jeho demonstrace prostřednictvím venkovních atributů". Luxusní auta s příslušenstvím (typově sjednocené blondýny), luxusní dovolené se sociálním reportingem, vybrané druhy luxusních sportů, luxusní milenky, značkové oblečení... Těch atributů, které nám kultura nabízí jako obraz úspěchu je nekonečně mnoho. A teď rozhodně nemluvím jako jediný spravedlivý o nikom z vás, protože mluvím sám o sobě a posledních patnácti letech mého života. První kruh síly mě dostal. Nestydím se to přiznat. Žil jsem ve špatném snu a přestože jsem měl všechny materiální atributy, něco mi pořád strašně chybělo. Svoboda.
Uvědomil jsem si, že svobodným se člověk stává v každém momentu kdy si uvědomí, že něco nepotřebuje. Například když jsem si uvědomil, že nepotřebuji nic vlastnit, strašně se mi ulevilo. Vzápětí přišlo poznání, že ve skutečnosti můžu vlastnit cokoli na co si vzpomenu tím, že se napojím na celek. Mám automatický podíl a spoluvlastním cokoli, na co se napojím. Bez omezení. Navíc nikomu neubude a všem přibude. A co je nejlepší, moje vlastnictví mě nijak neomezuje. Jsem vlastníkem po dobu, kterou si sám určím a nemám s tím žádné starosti. Jakmile se rozhodnu vlastnictví ukončit, vědomě to udělám a můj vztah zůstane po celou dobu i po skončení v neutrální rovině. Zde jsem pro sebe objevil svobodu a základy skutečného bohatství.
Větu "Přestaňte používat jejich peníze a budete svobodní"pronesl nedávno Andreas Claus v rámci jedné přednášky ve Švycarsku. Je to neobyčejná přednáška, protože při jejím sledování jsem se cítil jako kdybych se díval na neuvěřitelně napínavý film. Když jsem se poprvé dočetl o tom, že nepotřebujeme peníze v jejich nynější podobě u Carla Johna Callemana v postu Pátá noc deváté vlny, bral jsem to s rezervou. Jako utopii. Po přednášce Andrease Clause jsem o notný kus blíž k přijetí takové možnosti, ba dokonce ji začínám vidět jako jednu z reálných opcí. Pokud vám taky přijde divné, že z bankovek celého světa už dávno zmizela věta o krytí zlatem, že finanční sektor vytváří už po desetiletí jakési podivné výtvory, které nikomu (kromě zainteresované skupiny) nepřinášejí nic dobrého, pokud máte pocit, že vás banky permanentně okrádají anebo pokud jste přemýšleli o tom, že se na stáří zabezpečíte nějakým tím spořením nebo nákupem akcií, pak je to film přesně pro vás. Andreas Claus je totiž muž, který "je víc jak dvacet let činný ve finančním sektoru a velmi zábavně a srozumitelně vysvětluje pozadí finanční a hospodářské krize. Ukazuje, proč ke krizi muselo dojít, jaký budoucí vývoj se na nás chystá a jaké existují možnosti ubránit se tomu, aby z úmyslně nastoleného chaosu vyvstal Nový světový řád, vedoucí k zotročení lidstva a přesunu veškerých státoprávních záležitostí do rukou několika málo mocných jedinců. Nejedná se přesto o teorie spiknutí - fakta hovoří sama za sebe. Ačkoliv se přednáška týká závažných témat, Andreas Claus je dokáže podat tak živě, že se zároveň pobavíte jako v nejlepším kabaretu."