Prahnete po úspěchu nebo tvoříte hodnotu?

Motto: Být nejbohatším člověkem na hřbitově mě nikdy nelákalo. Jít si večer lehnout a říct - dneska jsme udělali něco fakt skvělýho - to je to, o co jsem vždycky stál. Steve Jobs

Žijeme ve světě úspěchu. Je mu podřízeno vše - výchova, školství, kariéra, milostné vztahy, média, kultura se svými příběhy, budování sebeobrazu i vnitřní nastavení a posuzování. Má svoji mapu (vlevo) - vysoce pravděpodobně inspirovanou tibetskou mandalou života a smrti - má vlastní pravidla, ikony, estetiku, jazyk a měřítka. Středobodem světa úspěchu jsou peníze. Jsou prostředkem poměřování a určují míru rozdělení (poskytují různou úroveň kvality života a umožňují dělit bytosti na bohaté a chudé), ale co je hlavní - umožňují získat a držet u sebe obrovskou porci energie - tedy moc, a to díky enormní pozornosti světa 1.0, která se k penězům upíná. Ve světě jak ho známe platí rovnice: být úspěšný = být bohatý (mít hodně peněz a pozornosti). Příkladem světového úspěchu je pro mně Bill Gates, v současnosti nejmajetnější člověk planety, u nás pak třeba Martin Roman, bývalý šéf strategického podniku č.1. Úspěšní muži, o kterých si rádi přečtete v médiích, jež píšou o úspěchu. Úspěch se samozřejmě netýká jen byznysu, táhne se jako neviditelná nit celou naší kulturou. Týká se politiky, médií, sportu, umění, vědy, módy a spousty dalších polí, na kterých spolu navzájem soupeříme. V naší kultuře je vyvíjen obrovský tlak na úspěch již od dětství. Budoucí úspěšní se tak učí, jak se poměřovat a jak soutěžit, zdolat, dobýt, porazit, zvítězit. Vítěz bere vše, poražený stojí v koutě. Signifikantní je, že bohatství světa 1.0 je čistě imaginární záležitostí, protože jeho skutečná hodnota je nulová, existuje pouze v jakémsi holografickém světě, jemuž vévodí 'měnový systém'. Anebo už jste si někdy zkusili namazat finanční derivát na chleba? Nebo se obléct do pojištění kapitálových rizik? Či sníst ke svačině fakt, že váš fotbalový klub je mistr republiky? Nejde to.

A teď přichází paradox. Myslíte si, že ten, kdo ve všemožných lidských soutěžích porazí všechny své konkurenty se automaticky stává nejšťastnějším člověkem na Zemi? Tušíte správně - nestává, protože to by mezi vrcholně úspěšnými nebylo tolik drog, nemocí, depresí a sebevražd. Pokud byste se dotyčné/ho zeptali, jestli se náhodou necítí být nejunavenějším člověkem na světě, asi by smutně pokýval/a hlavou. V menším či větším měřítku to známe všichni, kdo jsme to kdy chtěli někam dotáhnout. Nikdy jsme sice přesně nevěděli co a kam máme dotáhnout, ale všichni nám pořád říkali, že bychom to měli dotáhnout někam hodně vysoko. Proč? No aby na to bylo dobře vidět. A nakonec jediné, co nám z tohohle světa doopravdy zůstalo byla neskutečná únava, v horším případě škaredá nemoc. A jsme u toho. Ve světě, kde je trvalý tlak na úspěch se pořád něco někam dotahuje, aby na to bylo dobře vidět a mohlo to být dáváno na odiv. Jde v něm permanentně o krk. Neustálá kumulace a držení materiálního bohatství a statické energie (peněz) totiž samo o sobě životní štěstí, ani živou tvořivou energii (zdravý život) nepřinese. Proto vznikl ve světě úspěchu supersvět celebrit a charity. Je to výtvor kultury, jež takto podivně zareagovala na požadavek hodnoty a vytvořila hybrid, kterým si úspěšní kupují chybějící vlastní hodnotu a pokoušejí se zacelit obrovské energetické díry, vzniklé z permanentního napětí, pramenícího z nesdílení a nenapojení na celek. Produkty supersvěta se nazývají "Za každou novou smlouvu vysadíme strom" (korporátní byznys), Paris Hilton (pop-kultura) nebo náš všechnomožné-fil MUDr. Barták s celou svojí story (za charitu).

Na druhé straně stojí lidé, nesoucí hodnotu. Hodnota se často nemusí vylučovat s úspěchem - připomeňme si třeba Steva Jobse - ale úspěch, jak ho známe ze světa hladových duchů 1.0, zde není záměrem. To hlavní je originální vědomá idea nebo čin, který nese živou hodnotu pro ostatní bytosti, což je podle mě nejtrefnější definice tvorby, s jakou jsem se setkal. Skutečná tvorba neleží v žádném 'šokujícím morbidním uměleckém konceptu', jenž má vytrhávat lidstvo z letargie a jakých jsou dnes plné noviny a výstavní síně. Takové umění stojí oběma nohama ve světě 1.0 a jen se tváří, že je něco víc. Skutečná tvorba leží jinde. V každé sekundě našeho života. V těch nejobyčenějších věcech, kterými vytváříme svůj vlastní a náš společný svět. V tom, co bereme v potaz. V tom, že teď hned vstaneme a půjdeme do nočního chladu zazpívat hvězdám, protože na náš zpěv čekají. Každý máme své originální místo a originální záměr, se kterým jsme přišli na tento svět. Nic není náhoda. Všichni jsme tady a máme svou hodnotu a své umění. Máme živé vědomí. Dřímá v nás a čeká, až si ho všimneme. Hovoří k nám vnitřním hlasem a trpělivě čeká, jestli se rozhodneme zachránit. Člověk, jenž svým životem vědomě tvoří hodnotu nepotřebuje být celebrita, ani se věnovat charitě. Nemá na takové nesmysly čas. Tvoří, protože musí, protože byl k tomu vyzván. Nechává se použít pro záměry Ducha a jeho tvorba ho často mnohonásobně překročí. Zabývá se vědomím a naživo zprostředkovává spojení s celkem. Tohle uzdravuje každého, kdo se ocitne v poli a vědomě se na tento proces napojí. Jediným měřítkem zde je růst vědomí. Individuálního i společného. Takto tvoří skutečný umělec. Jste jím i vy, jen jste to možná ještě nezjistil/a.