Všichni jsme rovnocennou součástí Univerza. Jeho základní emanací je příroda a její zákony. Člověk se vždy přirozeně dotýkal vyššího Řádu bytí, jenž se promítal do jeho existence. Člověk odjakživa žil v souladu s celkem. Zásadní přelom přišel s uvědoměním si sebe samých a darem řeči. Někde v tomto období začala vznikat kultura, jež postupně převzala otěže nad našimi životy. Díky ní jsme se oddělili od celku a zapomněli na svůj původ. Ztratili jsme schopnost žít v souladu. To se stalo naším vězením. Ocitli jsme se v úzkých, protože jsme narazili na limity světa 1.0, jenž byl pro nás dosud jedinou možnou realitou. Pomalu se nám mezi prsty drolí dosavadní jistoty. Není nic, na co bychom se ve světě 1.0 mohli skutečně spolehnout. Vše postupně selhává a ve své zkáze strhává pozornost tisíců. Jsme svědky toho, jak se lidé dobrovolně odevzdávají do rukou neschopných (resp. všehoschopných) politiků, vyprázdněné lesklé matérie a tupých 'zábavných' pořadů, jež mají za úkol je vysát a znehybnit v jejich ne-moci.
A proti tomuto temnému toxickému mraku stojí jas individuálního vlastního poznání. Rozpomenutí se na svůj origin - tedy původ. Na to ryzí divoké v nás, co neumřelo, ani nezmizelo. Každý v sobě neseme originální jádro. To jádro je jako šém, který nás spojuje se životem. Nemusíme ho objevovat, ani se jím zabývat, ale ono se stejně pořád dokolo ozývá. Jako malé čerstvě narozené dítě pláče v hloubce nás samých, protože je živé a touží po tom se živým způsobem projevit. Volá nás do spolutvorby. Touží po vzdělání a skutečném poznání. Po nových možnostech, které by svého nositele učinily lehčím a svobodnějším. Touží po tom vytrysknout jako živoucí proud ze středu nás samých a obohatit svět. Ví, že se sociálně bojíme své pečlivě skrývané divokosti a je připraveno nám ji pomoct unést. Všichni jsme dnes víceméně připraveni se pustit. O tom není pochyb.