Jakoukoli originalitu považujeme za anomálii a přehlížíme ji nebo rovnou potlačujeme, protože nám 'rozhodí data'. Přestali jsme pro sebe navzájem být lidskými bytostmi a stali jsme se čísly. Nedávno jsem byl po několika letech u lékaře. Ne že by mi něco chybělo, jen jsem se zastavil na preventivní prohlídku, protože mě zajímalo, jak jsem na tom z pohledu 'moderní lékařské vědy'. Něco mě na tom celém zaujalo. Můj doktor (který se o mně stará cca. 20 let) se během těch dvaceti minut na mě podíval jen jednou, a to když jsem vkročil do dveří. Potom se schoval za obrazovku počítače odkud neustále něco mumlal, aby nakonec nahlas vyjádřil svůj údiv nad tím, že mám 'játra jako šestileté dítě'. Připadal jsem si jako vůl. Dvě lidské bytosti, které se mohly setkat, něco zajímavého vytvořit, na něco zajímavého přijít, nějak své setkání vytěžit. Místo toho tu sedíme, zcela odděleni podivnou obrazovkou, která má, díky číslům, přinést kompletní obraz o tom druhém. Absolutní absence citu, lidského kontaktu, nebo čehokoli živého. Jen suchá čísla. Naše kultura miluje průměr.
Shawn Achor je sympatický mladý vědec, zabývající se pozitivní psychologií a zkoumáním mozku. Mimo to, že je neuvěřitelně vtipný, stojí za pozornost také proto, že věříme, že práce vede k tomu, abychom byli šťastnými, ale mohlo by to fungovat naopak? V této rychlé a zábavné prezentaci z TEDx Boomington, psycholog Shawn Achor tvrdí, že štěstí ve skutečnosti zvyšuje produktivitu.