Světově uznávaný a široce respektovaný etnolog, univerzitní profesor a praktikující šaman Michael Harner popisuje ve své knize 'Cesta šamana' mocné ayahuascové putování, které podnikl během své návštěvy u indiánského kmene Konibů v šedesátých letech minulého století. Během jejího dramatického průběhu prodělal tzv. 'near-to-death-experience' (zážitek blízké smrti), během kterého mu bylo vyjeveno tajemství vzniku života na Zemi, jež je obvykle zprostředkováno pouze umírajícím. Harner vstoupil do světa podivných božstev s ptačí hlavou a plazivých tvorů podobných drakům, kteří si činili nárok být skutečnými pány tohoto světa.
„Byl jsem přesvědčen, že umírám. Když jsem se pokusil smířit s osudem, nejnižší část mého mozku začala vysílat ještě silnější vidění a informace. Bylo mi ‚řečeno‘, že tento nový materiál dostávám, protože umírám a ‚není nebezpečné‘, abych tato tajemství poznal. Oznámili mi, že jsou to tajemství chráněná pro umírající a mrtvé. Pouze mlhavě jsem mohl rozlišovat ty, kdož mi tyto myšlenky sdělovaly: gigantické plazící se bytosti, líně ležící v hlubinách mého mozku v místech, kde se setkává s vrcholem páteře. Mohl jsem jen smutně hledět do pochmurných, temných hlubin. Pak mi promítly vizuální scénu. Nejdříve mi ukázaly planetu Zem, její podobu v dávných časech. Dříve, než se na ní objevil život. Viděl jsem oceán, holou souš a jasné, modré nebe. Později z nebe padaly stovky černých skvrn. Dopadaly na pustou Zem přede mnou. Viděl jsem, že ve skutečnosti byly skvrny veliké, zářící, černé bytosti s krátkými a tlustými křídly, jako měl pterodaktyl a ohromnými těly, podobnými velrybě. Letěly dolů zcela vyčerpány svým cestováním. Dlouho odpočívaly. Vysvětlily mi, že přiletěly odněkud z vesmíru. Přiletěly na Zem, aby se zachránily před nepřítelem. Tyto bytosti mi pak ukázaly, jak na planetě vytvořily život, aby se uprostřed pestrých forem ukryly a tak zamaskovaly svou přítomnost. Naskytl se mi velkolepý pohled na vznik života, na to, jak se stovky milionů let přizpůsoboval, v rozsahu, který nelze popsat. Dověděl jsem se, že tyto bytosti podobné draku jsou uvnitř všech forem života. Včetně člověka. Řekly mi, že jsou skutečnými pány lidstva a celé planety. My, lidé, jsme jen jejich prostorem a sluhy. Proto se mnou mohly mluvit z mého nitra.“
Zajímavé je v této souvislosti zmínit mýtus o drakovi. Provází nás prakticky od nepaměti. Tradice výskytu draků je velice stará. Představa draků vznikala pravděpodobně mnohem dříve než lidstvo objevilo možnost své poznatky zapisovat. Existují doklady z antického Řecka, kde drak hlídal bájné zlaté rouno, ale vyskytují se i v akkadském eposu Enúma eliš napsaného mezi 18. - 7. stol. př. n. l. Zmiňují je i příběhy ze starodávného Egypta v podobě setkání boha Ra s hadím drakem Apopem. Dále se objevují v germánské mytologii, kdy se Thór utká s drakem podobně jako legenda o boji Siegfrieda s drakem Fafnirem. Dračí síla, dračí vejce, dračí oko, dračí dech, dračí šupiny, dračí let... asociací a kulturálních odkazů na toto téma bychom objevili mnoho. Drak se vyskytuje po celém světě, napříč všemi většími kulturami a civilizacemi. Zachytávám ho jako zvláštní odkaz něčeho pra pra prastarého a prapůvodního, ukrytého někde v naší vlastní temné hlubině. Život na Zemi pokračuje tím, že se neustále magicky proměňuje a množí. Nejrůznější druhy zanikají, mutují, kříží se a nově vznikají. Pestrost života, do které se tito mýtičtí tvorové kdysi dávno ukryli je nezměrná a velkolepá. Zajímavé jsou také kulturální odlišnosti. Zatímco v asijské kultuře je drak symbolem síly, štěstí a vitality (v asijské kultuře jsou draci předmětem uctívání), v našich post-křesťanských podmínkách je drak spojován spíše se zlem, podlostí a lstivostí, což je pravděpodobně produktem středověkého obodbí křesťanského temna a dusna (evropští draci bývají zlí, pročež se je stateční rytíři snaží ulovit a usmrtit).
Pojďme se ale přesunout do moderní vědecké a na vědě založené doby. Co říkají o tajemství života na zemi vědci? Všem je nám dnes dobře známa Darwinova 'evoluční teorie', kterou jsme tak nějak přijali za svou jako moderní výklad světa. Na ní navázala moderní genetika svým objevem a popisem DNA (biochemického kódu života). Věda poskytuje jednu úžasnou věc - pomáhá nám 'vysvětlit neznámo' a je tak naší oporou proti jeho tlaku. Dříve tuto funkci zastával kmenový šaman, dnes je to globální vědec. A já každý den stojím v němém úžasu před zázrakem přibližování a spojování dávného vědění starých šamanů a moderní vědy. Přišel čas velkých objevů a odhalení. Jak říká Michael Harner: "Šaman i vědec, nejlepší z obou žasnou nad složitostí a velkolepostí vesmíru a přírody a uvědomují si, že během svého života probádají a pochopí pouze malou část jsoucna. Jak šaman, tak vědec se osobně snaží rozkrýt záhady vesmíru a oba věří, že hluboké kauzální procesy světa jsou běžnému pohledu skryty. Ani mistr šaman, ani mistr vědec nedovolí, aby do jejich výzkumů zasahovala dogmata církevních a politických autorit. Ne náhodu byl Galileo obviněn z čarodějnictví (tedy šamanismu)."
Indiáni říkají, že když někdo zemře, vrací se zpět mezi hvězdy. Proto tak rádi sledují noční oblohu. Vidí své předky a rozmlouvají s nimi o minulosti, přitomnosti a budoucnosti. Na to jsme zapomněli. Zapomněli jsme, že jsme přišli z hvězd a k hvězdám míříme. Je na čase si vzpomenout. Podívejte se, co k tomu říká Dr. Neil deGrasse Tyson, americký astrofyzik, popularizátor vědy, ředitel Haydenova planetária a výzkumník při Americkém přírodovědném muzeu, jeden z deseti nejvlivnějších vědců současného světa. Tedy ryzí mistr vědy. A nezapomeňte na české titulky.