Živý příběh inženýra Stuchlíka

Vše v Univerzu funguje podle jednoho základního principu: živé zůstává živým dokud teče a proměňuje se prostřednictvím navyšování své kapacity. Usadí li se živé do statické pozice, zatuhne, ztěžkne a stane se svou povahou toxickým. Začne nám být ne-volno, protože ztratíme volnost. O energii tohle platí dvojnásob. Svět 1.0 je energeticky ztuhlý až na kost a 'inženýr Stuchlík' je jeho imaginárním nositelem. Jeho osobně si představuji jako brýlatého pána s pokročilou pleší okolo padesátky, který má rád pořádek v životě i ve věcech. Člověka, kterého děsí neznámo, proto se celý život úpěnlivě drží své vlastní racionální struktury. Každý krok pečlivě promýšlí. Na své šéfovské místo se dostal jen díky tomu, že vydržel a jediné, co od něj očekává je, že to tak nějak v klidu doklepe. Ano, kdysi sice měl sny, ve kterých toužil vydat se za obzor, dobýt svět. Ale brzy pochopil, že jeho vrozená divokost a originalita není to, s čím by v kultuře uspěl. Rozlédl se okolo sebe a viděl, že stačí málo - vzdát se a nechat se ochočit. Nakonec přitakal jako všichni, protože mu došlo, že s tímhle v lepším případě vystačí až do smrti. Párkrát se sice v životě vzepřel, ale nikdo si toho vlastě ani pořádně nevšiml. Teď už je všechno pryč, už nemá sílu se o cokoli pokusit. Prohrál. Teď už chce jen v klidu a ne-moci dožít.

Svět 2.0 je o obrovské naději, že to celé může být trochu jinak. Beru v něm v potaz nové možnosti. Ano, je tu to, co tu je, ale k tomu je tady ještě něco navíc. Něco neviditelného, co přináší do života volnost a šťávu. Něco, co je plné Ducha, jenž podporuje růst vědomí. Zvolil jsem vědomý kontakt s čistým vědomím, jež má kapacitu se (a mě) zachránit. Už nemusím jít po kulturálně nalinkovaných cestách a racionálně promýšlet každý svůj krok. Dotkl jsem se neznáma a to odpovědělo. Uviděl jsem, jak bídné je životbytí, které nabízí 'inženýr Stuchlík'. Pochopil jsem, že žádá příliš mnoho za to nic, co nabízí. Už nemusím potlačovat sám sebe, abych přežil. Odešel jsem na hloubku, abych ucítil, jak hraje Vesmír. Je to ta nejkrásnější hudba, která nás vyzývá, abychom při ní tančili s vlky. Abychom znovuobjevili svou ryzí divokost a originalitu. Vyzývá nás, abychom přicházeli, žili a odcházeli jako bojovníci srdce. Ta hudba tu hraje stále.