Dnes jsem odjel na celý den mimo Prahu, abych se připravil na zítřejší a nedělní sebevzdělávací seminář
'Zahrada Bohatství'. Nejlépe se mi pracuje v tichém objetí Vysokých Tater, kam se vydávám pokaždé, když je to jen trochu možné, jenže Tatry jsou nyní vzhledem k časovým okolnostem daleko, tak jsem vyrazil na 'chalupu' - golfový klub za Prahou, jehož jsem členem a kde panuje neskutečně klidná venkovská atmosféra. Zajímavé je, co se děje během hry v první - běžné - pozornosti a co v druhé. V té první se snažím dopravit míček co nejméně údery do jamky a vnímám vzdálenosti, vítr, ostatní hráče, marshalla, ptáky, fairway, green, pravidla a já nevím co ještě. V té druhé se ale dějí věci! Mimo jiné tady zkoumám v praxi
smíchologii Petra Fridricha, což je geniální záležitost. Pak je pro mě tohle místo zdrojem per divokých ptáků všeho druhu, které hojně využívám v šamanské praxi. Dnes jsem zachytil neuvěřitelnou akrobatickou vzducho-ekvilibristiku dvou káňat a pocítil hluboké splynutí s projevem lehkosti, kterou přinesly. Nedávno jsem na tee # 17 potkal dvě nádherné labutě a ze srdce se mi zničehonic vydrala píseň, kterou jsem jim zazpíval a kterou nádherně poslouchaly. Můj starý známý pan Strom - úžasná živá bytost - u odpaliště # 16 by mohl vyprávět, co všechno už jsme spolu probrali a zažili. No a bez smíchu žab, neviditelného splynutí užovek, zpěvu ptáků a stovek žampiónů, připomínajících spousty ztracených golfových míčků už si hru ani nedokážu představit. Tohle místo je prostě živé a mluví ke mně mnoha jazyky o kráse života na Zemi.
Dnešek byl ale vyjímečný. Objevil jsem teorii praku. Pokud jste s golfem přišli do styku víte, že se dá hrát dvěma způsoby - silově a s lehkostí. U mě zatím převládala spíš ta silová část, která je známá tím, že ruinuje výsledek i hráče. Přesto se mi sem tam podařila naprosto bezúsilná rána, která přinesla dlouhý a nádherně rovný let. Poznáte to už podle zvuku - já mu říkám 'mlask'. A pak už jste jen v zajetí lehkosti a dalekého letu. Ano, tak se to má hrát. Bezúsilně, s lehkostí a dalekosáhlými důsledky. Dnes se mi ale podařilo prolomit bariéru 'sem tam'. Zjistil jsem, že když se něco - líp to zatím neumím popsat - stane v mém levém rameni, dostaví se ona lehká, rovná a dalekosáhlá rána. To něco je pocit v těle. Neumím to zachytit jinak než takhle abstraktně. Přesto kdykoli jsem se s tím pocitem v levém rameni dokázal spojit, výsledek se dostavil. Tělo si objevilo ideální řešení, které přineslo lehkost celé hře. A dnešní výsledek byl -10. Docvakla mi obrovská paralela na život. I ten se dá žít silově nebo s lehkostí. Žít ho na sílu ruinuje výsledek i hráče. Lehkost přináší dalekosáhlé výsledky a obrovskou radost. Tělo nám poradí - přes pocit - kudy se vydat a kudy ne. Tělo je v tomhle obrovský kámoš.
No a pak přišlo něco, o čem jsem dlouho tušil, že by mohlo takhle nějak být. Tušil jsem, že život je na Zemi jenom jeden a má velmi různorodé podoby. Někde v hloubce jsem vždycky věděl, že všichni jsme součástí jednoho a téhož celku, ovšem tváří v tvář nepříjemným životním situacím a hnusným lidem bylo občas dost těžké uvěřit a přijmout, že 'tenhle protivný člověk je jedno a totéž jako já'. Dnes se mi ukázala matrice života na Zemi a všechny mé představy a doměnky se v oka mžiku rozplynuly jako pára nad hrncem. Život se mi ukázal jako jeden homogenní objekt (celek) nepopsatelných rozměrů, které rozhodně nejsou součástí světa 3D a nedají se tedy ani podle této dimenze definovat. Tento objekt je absolutně živý, protože je život sám. Obsahuje vše, co si dokážeme i nedokážeme představit. A díky němu, a z něj, a jen a jen v jeho rámci, zanikají na Zemi v nekonečném koloběhu zastaralé (vyčerpané) formy života a vznikají nové, protože život hraje dokonalou a nekonečnou hru o obohacování sebe sama novými a novými zkušenostmi. Formami života myslím např. lidskou, nebo medvědí, či břízovou, tulipánovou, velrybí, bakteriální, virovou, nebo lososovou. Vše živé je otisk života do formy, kterou si život vybral kvůli svému vlastnímu obohacení. Vše živé si je zároveň absolutně vědomo této matrice a plně funguje podle jejích pravidel. Nazval jsem si to jako Řád Bytí na Zemi.
Zvláštní položku tvoří lidská forma - tady jako kdyby život hraje zvláštní hru o život sám. Člověk je jako jediná forma schopnen sebeuvědomění, což vede ke dvěma možným směrům jeho putování. Horší varianta je víra v iluzi duality - člověk díky egu získá přesvědčení, že má něco jako 'svůj vlastní život'. Že o něj může přijít a že pro zachování toho svého může ničit všechny ostatní. Je to veskrze predátorská hra, řízená tzv. r-complexem, jenž je součástí našeho mozku v místě známém jako 'reptile' část. Obsahuje dobyvačnost, agresivitu, boj o přežití, teritoriální a soutěživé chování, sexualitu, sociální dovednosti, potřebu vlastnit a bránit. Podle některých teorií je tohle zdroj veškerého zla na Zemi. Tou lepší variantou je puštění se (nelpění na) údajně jediné možnosti přežití podle 'reptail' pravidel a začít hrát hru o uvědomění si a splynutí s celkem. Výsledkem naplněné cesty tímto směrem je proměna všeho fyzického do čistého vědomí - kdy život propustí část sebe sama do absolutní volnosti a člověk nemusí zemřít známým způsobem. Tolik k matrici života.
A proč je nahoře obrázek Bhútánské vlajky s drakem? Protože i o tom bude na semináři 'Zahrada Bohatství' řeč - budeme se učit poznávat čistou sílu. Hezký víkend všem.
