Duše, hlas, krajina

Motto: Konec světa bude, až přestanou lidé zpívat.
Albert Einstein

Ztratí li člověk svůj osobitý hlasový projev (zpěv), ztratí kontakt se svou duší. Nemáme li (dosah na) svou duši, nemáme nic. Nenajdeme na světě místo, kde bychom byli spokojeni. Stáváme se bezcílnými, bezduchými poutníky jdoucími nikam, tupě čekajícími na smrt. Ano, dá se tak přežít až do konce, kdo by o to ale stál? Duše je obrovskou nadějí pro naše celistvé bytí. Díky duši můžeme zůstat zdraví, plní síly a poznat let do volnosti. O čem sní vaše duše? Zeptejte se jí. Vyjděte do Krajiny a zpívejte jako o život (o který doopravdy jde). Živé živému odpoví:

Krajina: "Proč jsi přišel?"
Člověk: "Pro tajemství."
Krajina: "Jaké tajemství?"
Člověk: "Tajemství věčného bytí v kráse."
Krajina: "Sedni si a piš: Čověk vejde do Krajiny a chybí mu otevřenost. Skutečně otevřený člověk vidí, slyší a vnímá Krajinu celým svým vědomým bytím. Ví, co se odehrává nahoře, dole, vlevo, vpravo, vpředu, vzadu, v hlubině i na výšině. Ví to, protože je napojený na celek, který Krajina nese. Otevřete se Krajině. To je tajemství věčného bytí v kráse."
Člověk: "Děkuji."
Krajina: "Prosím."