Středem Člověka je jeho srdce. Jádrem našeho společného Univerza je nekonečná, bezpodmínečná, tvořivá láska, která se projevuje jako přirozená laskavost. Laskavé srdce je naplněno až po okraj vášní pro život, a to v jakékoli jeho podobě. Život je totiž to jediné, co doopravdy máme. Všechno ostatní je jen vymyšlená iluze a cizí popis, který jsme se naučili přejímat a potvrzovat ho v jazyce. Uvěřili jsme cizím, pokoutným myšlenkám, jež stvořily a udržují tenhle iluzorní, přestože zdánlivě skutečný, svět. Svět, ve kterém zapomínáme na život. Skutečný život kvete soucitem. Soucit není žádná pitomá charita a nedá se uzavřít do žádného konceptu. Soucit je tichým mostem Síly k nespoutanému bytí, které neznamená 'dělat si co a jak chci', protože pomáhá uvidět celek a vlastní umístění v něm. Soucit je pravdivě měkký a počítá s každým - jeden vyhaslý znamená ztrátu pro všechny. Jeden nemocný značí újmu pro všechny. Ve skutečnosti je toho málo, co potřebujeme pro své putování životem, protože vše podstatné jsme si s sebou přinesli v momentu našeho zrození. Setřást brnění a odložit zbraně kultury. Poznat skutečnost toho, čemu jsme uvěřili, čeho jsme se vzdali a co jsme za to dostali. To nás dovede zpět do našeho středu. Středem Člověka je jeho srdce. Bez návratu ke svému středu není možné pokračovat.