Každý den za úsvitu otvírá se trhlina mezi světy, aby těm co ji vidí přinesla nadějnou zprávu o tom, že osudem Člověka na Zemi není trpět v otroctví. Stačí se srdcem dotknout toho, co zdánlivě není vidět a ucítit to. Krásu všech míst na kterých jsme kdy v životě byli. I těch, na kterých jsme nikdy nebyli. Ucítit je, znamená prožít je. Dotknout se srdcem napřímo všeho živého na Zemi a v celém Univerzu znamená uvidět a ucítit v sobě dlouho potlačovaný život naživo. Naplno. Osudem Člověka na Zemi není prožít život ve vyčerpaných mantinelech kultury, která požírá sebe samu. Osudem Člověka na Zemi je dotknout se své originality, tvořit a poznat. Odejít do volnosti. Je mi záhadou, proč jsme vyměnili tak moc za tak málo. Každý den za úsvitu nám trhlina mezi světy připomíná kdo doopravdy jsme. Naše srdce to přece dávno ví.
