Motto: Pokud šaman sám nebo se svými následovníky popíjí nápoje z cesmíny, odvar z durmanu anebo tabáku, pokud pojídá peyotlové knoflíky, semena ololiuqui, či pije odvar z listí ayahuascy ... základní pravidlo je vždy stejné - tyto rostliny v sobě skrývají spirituální síly.
Weston La Barre
"V tzv. tradičních kulturách se nikdy nic neděje 'jen tak'. Tzv. 'primitivně' žijící amazonský Indián pozná a dokáže pojmenovat zhruba 200 hvězd a hvězdných plejád. A nejen to, ví taky kdy a proč vycházejí a jaký to má dopad na jeho konkrétní život. Svůj život řídí Řádem velkého Univerza, jenž považuje za své životní prostředí. Doslova každý jeho výtvor vzniká na základě konzultace se světem Ducha a své 'primitivní' chýše staví tak, aby odpovídaly principům tzv. kosmické architektury. Nic není náhoda, vše podléhá velkému Řádu Univerza a je v souladu. U nás pořád něco řešíme. Indián nic neřeší, protože má vše vyřešeno." Na tuto volnou parafrázi slov Mnislava Zelénho Atapany si vzpomenu pokaždé, když po mně někdo chce, abych s ním řešil 'něco strašně důležitého'. Většinou se v takové chvíli zastavím, zahloubím a uvidím na jak tenkém ledě se v naší kultuře povětšinou pohybujeme. Jak pořád dokola a do úplného vyčerpání sebe i ostatních řešíme to velké vymyšlené nic a dokážeme to rozebírat stále a ze všech možných i nemožných úhlů, dokud sebe i ostatní zcela nevysílíme. Co to je, to velké vymyšlené nic? Dvě věci: peníze/ekonomika/moc/politka/média (což jsou různé názvy pro jedno a totéž) a sex. Dva naprosto nepodstatné aspekty našeho celistvého bytí, jež se staly ústředními tématy naší kultury a náplní našich životů. To, že se ve srovnání s velkým Celkem jedná o naprosto nepatrný a nepodstatný výběr toho, co bychom ve skutečnosti mohli mít a že náš současný výběr vede rovnou do nemoci snad ani nemusím dodávat.
"Posvátné mexické houby mají dlouhou historii, která je úzce spjatá se šamanismem a náboženstvím. Aztékové je nazývali teonanácatl, "maso bohů", a jejich pojídání bylo součástí spirituálních obřadů. Nejproslavenější rostlinou je zřejmě peyotl. Mexičtí Huicholové jej ztotožňují s jelenem a kukuřicí, jež tvoří základ jejich výživy a jsou také považováni za posvátné. Podle mínění jihoamerických Inidánů odhaluje ayahuasca skutečný svět, zatímco náš každodenní život je pouhým přeludem. Ayahuasca znamená v kečujském jazyce 'réva osvobozené duše'. Jak přiléhavé označení pro stav, ve kterém se duše odpoutává od hmotné existence a navazuje kontakt s předky člověka a s duchy." Citace z knihy Richarda E. Schultese a Alberta Hofmanna s názvem 'Rostliny bohů' mě přiměla se zastavit a položit si otázku:
"Kdy a kde jsem skutečný?" Je to tehdy, když pracuji? Je to tehdy, když miluji? Je to tehdy, když jsem v hlubokém kontaktu se sebou samým, nebo naopak když na sebe zapomenu? Kde leží má vlastní skutečnost a jak se k ní mohu dostat? Vlastním výzkumem jsem vyloučil jakékoli náboženství. Tím myslím cokoli ritualizovaného, postrádajícího skutečný živý kontakt s Duchem. Vyloučil jsem pro sebe také cestu exotických halucinogenních rostlin, protože tuším, že v naší Krajině leží odpověď pro našeho Člověka poznání. Velmi se mi líbí věta Mnislava Zeleného Atapany, kterou mu odpověděl náčelník jednoho amazonského kmene na otázku, zdali by mohl vyzkoušet ayahuascu:
"Nemá to pro tebe žádný smysl, ty neznáš ji a ona nezná tebe." Tak nějak to je. A přece někde hluboko ve svém středu cítím nesmírný a bezuzdný tah směrem k přechodu. Kam? To je zatím jedno velké a hluboké tajemství.
