Desítky a stovky příběhů lidského Ducha, setkávání, sdílení a propojování jsou za námi. Jestli mně osobně přinesl tento víkend nějaké poznání, pak to, že se o sebe musím postarat. Přestože jsem to vždycky tak nějak tušil, a dokonce se o tom i po léta učil, stále se určitá má část spoléhala na to, že se někdo nebo něco postará. Poznání přináší vědomí, jež ukládá do těla ve formě živé energie - mé tělo teď ví, že čelí jedna ku jedné celému velkolepému Univerzu a není v něm nikdo, kdo by se o mě měl (nebo chtěl) postarat. Je to obrovsky osvobozující pocit, protože přináší možnost volného pohybu. Přesně jak říká Igor Chaun ve svém vystoupení:
"Celý život jsem cítil smutek, až jsem pochopil, že je to hnací šroub mého poznání a touhy po Bohu. A že jsem režiséra vždy jen hrál."
