Nová Země

Motto: Nová Země postupně vznikne tak, že pro stále víc lidí bude hlavním smyslem života přinášet na tento svět světlo vědomí a každá činnost pro ně bude především nástrojem vědomí.

Astronomové objevili důkaz, který potvrzuje, že vesmír vznikl před patnácti miliardami let při velkém třesku a od té doby se rozpíná. A nejenže se rozpíná, ale stává se také stále složitějším, rozmanitějším a komplexnějším. Někteří vědci dokonce tvrdí, že se současný směr vývoje - od jednoduchých forem ke stále složitějším - nakonec obrátí. Vesmír se přestane rozpínat a začne se smršťovat, až nakonec zůstane jen sféra neviditelného Bytí, nepředstavitelná prázdnota, ze které vše vzešlo. Možná se cyklus zrození, expanze, smršťování a smrti neustále opakuje. Ale proč? Jaký to má celé smysl? „Proč se vesmír vůbec obtěžuje existovat?“ ptal se fyzik Stephen Hawking, když si uvědomil, že odpověď na tuto otázku nelze najít v žádném matematickém modelu.

Jestliže se nedíváte jen kolem sebe, ale i dovnitř, do svého nitra, víte, že máte vnější i vnitřní cíle. A protože jste mikrokosmickým obrazem makrokosmu, musí mít i vesmír vnější i vnitřní smysl své existence, jež jsou neoddělitelné od těch vašich. Vnější smysl existence vesmíru je vytvářet formy a zažívat jejich interakce - hry, sny, dramata nebo jakkoliv je chcete nazvat. Vnitřním smyslem jeho existence je probuzení jeho neviditelné esence. Pak může dojít ke sjednocení vnějšího a vnitřního cíle a půjde o to vnést tuto esenci - vědomí - do světa forem, a transformovat tak svět. Hlavní smysl této transformace však sahá mnohem dál, než co je lidská mysl schopná pojmout nebo si představit. Přesto už nyní, právě teď na této planetě, pro nás zmíněná transformace - sjednocení vnějších a vnitřních cílů, vnějšího a vnitřního smyslu naší existence, usmíření světa forem s Bohem - představuje největší výzvu. Ještě předtím, než si vysvětlíme, jaký má expanze a smršťování vesmíru vliv na lidský život, si musíme uvědomit, že nic z toho, co prohlásíme o vesmíru, není absolutní pravda, protože žádné teorie ani žádné matematické modely nemohou postihnout nepostižitelné - nekonečno. Žádná myšlenka nedokáže vyjádřit komplexnost celé existence. Realita je jednotný celek a myšlenky ji pouze tříští na fragmenty. Tím vznikají mnohé základní omyly, jako například přesvědčení, že věci a události existují odděleně, nebo že toto je příčinou onoho. Každá myšlenka vytváří na danou věc určitý pohled nebo dokonce názor, a ty s sebou pokaždé nesou určitá omezení, což v důsledku znamená, že žádné tvrzení nemůže vyjadřovat absolutní pravdu. Celou skutečnost - absolutní pravdu - představuje celek, jenže ten nelze pomocí myšlenek vyjádřit. Viděno bez omezení myšlení, a proto pro lidskou mysl nepochopitelné: vše se odehrává nyní. Vše, co kdy bylo, i vše, co kdy bude, je teď, mimo čas, jenž je pouhou myšlenkovou konstrukcí. Pro lepší pochopení pojmů relativní a absolutní pravda si představte východ a západ slunce. Když prohlásím, že slunce ráno vychází a večer zapadá, je to sice pravda, ale pouze relativní. Z pohledu absolutna je to lež. Východ a západ slunce totiž může vidět pouze pozorovatel na povrchu Země. Kdybyste se zrovna nacházeli ve vesmíru, viděli byste, že slunce ani nevychází, ani nezapadá, ale že svítí trvale. Ale i po tom, co jsme si to uvědomili, i když víme, že jde pouze o relativní pravdu, můžeme dál mluvit o západu a východu slunce, obdivovat jejich krásu, malovat je a psát o nich básně. Pojďme se tedy ještě chvíli zabývat další relativní pravdou: zrozením vesmíru do formy a jeho návratem do sféry bez forem, následkem čehož vznikla iluze omezeného času. Všimněte si analogie s lidským životem. Slovní spojení „můj život“ samozřejmě naznačuje jen další omezený pohled vytvořený myslí, vyjadřuje jen další relativní pravdu. Ve skutečnosti nic takového jako „váš“ život neexistuje, protože vy a život nejste dva, ale jedno.

Není vidina nové Země jen další utopickou vizí? Vůbec ne. Všechny utopické vize mají jedno společné: mentální představu úžasné, bezpečné budoucnosti, kde budou všichni žít v míru a harmonii, bez jakýchkoliv problémů. Takových vizí už jste jistě poznali spoustu. Některé skončily zklamáním, jiné katastrofou. Základem každé takové vize je vždy hlavní strukturální dysfunkce starého vědomí: víra, že v budoucnosti lze najít spásu. Budoucnost však existuje pouze v myšlenkách, takže když hledáte spásu v myšlenkách, nevědomě ji hledáte ve své mysli. Jste připoutáni ke světu forem ~ chyceni v pasti ega. „A viděl jsem nové nebe a novou zemi,“ je psáno v bibli. Základem nové Země je nové nebe - probuzené vědomí. Svět - vnější realita - je pouze jeho odrazem. Vznik nového nebe a tím i nové Země však nejsou událostmi, jež se mají stát v budoucnosti, a tím nás osvobodit. Nic z toho, co se má stát v budoucnosti, vás neosvobodí. Tu moc má pouze přítomný okamžik. V okamžiku, kdy si to uvědomíte, se probudíte. Probuzení v budoucnosti je nesmysl, protože probuzení je uvědomění si Přítomnosti. A stejně tak i nové nebe, probuzené vědomí, není nic, čeho lze dosáhnout v budoucnosti. Nové nebe a novou Zemi v sobě můžete objevit právě teď, v tomto okamžiku. Když se tak nestane, zůstanou jen pouhou myšlenkou v hlavě. Co řekl Ježíš svým žákům? „Vždyť království Boží je mezi vámi.“ V kázání na hoře Ježíš předpověděl něco, čemu dodnes rozumí jen málokdo. Řekl: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ V jiné verzi bible je „tichý“ překládáno jako „pokorný“. Kdo jsou ti tiší neboli pokorní, kteří mají zdědit Zemi? Pokorní jsou lidé bez ega. Ti, kteří si uvědomili, že jejich skutečnou podstatou a esencí je vědomí, které je společné všem životním formám. Žijí v odevzdání a uvědomují si svou jednotu s celkem i se Zdrojem. Jsou ztělesněním probuzeného vědomí, jež má tu moc změnit celý svět, včetně přírody, protože život na této planetě je od lidského vědomí neoddělitelný - navzájem se ovlivňují. V tomto smyslu tiší, neboli pokorní, zdědí Zemi.
Na Zemi právě teď vzniká nový druh života - jste to vy!

via Eckhart Tolle Nová země