 |
| Autor: Eric Vali |
Motto: Cokoli je sebou odmítnuto, objeví se na světě jako událost.
C. G. Jung
Rád bych tento článek věnoval vám všem, kteří deklamujete své odhodlání ocitnout se mimo (doplňte si libovolný počet dehonestujících přívlastků) systém. Všem, kdo poukazujete na jeho totální selhání, nereformovatelnost a zkázu. Vám všem, kdo - ve jménu vlastní duchovnosti - z tepla svých gaučů repostujete jeden děsivý obraz zkázy za druhým a mimoděk se tak stáváte spoluhybateli podivného barda (úseku doby), kterou lze nazvat "co člověk, to nádor".
Ano, systém se skutečně ocitl na pokraji zhroucení do sebe sama. Ano, vypadá to, že skutečně čelíme masovému a kolektivnímu selhání. Ale čeho? Kdo je to ten systém? Kde se vzal a kdo ho vytvořil? Kdo stanovil pravidla a kdo jim přitakal? Jsou to přece nakonec moje i vaše sny, kdo nás dovedl až sem. Jsou to všechna ta malá, neviditelná rozhodnutí a přitakání, která jsme během našich malých životů bezvědomě učinili v touze být někým jiným. Je to až dětinská sprostota - záměrně nepíšu naivita, protože ta je svatá - s jakou se nyní dožadujeme "spravedlnosti" (ideálně na náměstích a ve velkém počtu) a svalujeme vinu na "oni" (taky si můžete doplnit libovolný subjekt, či instituci).
 |
| Autor: Eric Vali |
Viděl jsem někde nedávno skvělou poznámku. Zněla nějak takto: Muž v dobře padnoucím obleku s ručně vázaným motýlkem sedí v hlubokém koženém křesle nezasvěceným zcela neznámého business klubu a v ruce drží sklenku s nejlepším koňakem. "Změnili jsme taktiku," pronese, "necháváme je, ať ta jejich 'pravda' vyjde najevo. Necháváme je, ať se mezi sebou rvou o tu svoji pravdu, ať na sebe útočí, podávají žaloby, soudí se, ničí se a ruinují. A náš zisk zatím tiše roste."
Je to vlastně celé úplně k smíchu. Všechny ty příspěvky o zhoubných projevech systému, všechna ta fantastická odhalení o průmyslovém zpracováná potravin, těžbě surovin, ovládnutí vodních zdrojů, prohnilosti finančních systémů, korupci, boji proti korupci, rozkrývání špinavostí v politice a o všech těch chudácích (ano, teď je skutečně od srdce lituji), kteří se bezvědomě pouštějí do tak podivných dobrodružství. Je to všechno jenom jeden velký odraz odmítnutí nás samých, jenž se na světě projevuje jako jedna událost za druhou.
 |
| Autor: Eric Vali |
Jsme to my. Ty a já. Jedno jaké kultury, jedno jakého vyznání, jedno jaké barvy pleti. Jsme to my, ty a já. My tvoříme náš svět, stanovujeme pravidla, přitakáváme jim a porušujeme je. Jsme to my, ty a já. Plní nevzdělané, nevědomé neschopnosti vcítit se a napojit na celek. Jsme to my, ty a já. Naše soudy jsou rychlé jako blesk a ostré jako popravčí meč. Jsme to my, ty a já. Uvěřili jsme, že to co se jeví být "tam venku" objektivními událostmi je skutečné. Jsme to my, ty a já. Uzavření do svých malinkých světů, permanentně tupě narážejících jeden do druhého a bolestivě se drolících a rozpadajících.
Ocitnout se mimo to, co nazýváme pojmem 'systém' je možné. Je to dokonce i zdravé. Vyžaduje to ale jeden zásadní krok, kterého nejsme nikdo z nás prozatím schopni. Vyžaduje to vzdát se všeho a se vším všudy (tedy i s chlupama) převzít zodpovědnost za svůj život. Já vím, všichni teď vykřikují "buď teď a tady", "spiritualita", "duchovní aspekt bytí" a já nevím co ještě... Vypadá to, že stačí přejít po žhavém uhlí, tvářit se exoticky, třikrát praštit do bubnu a je to doma. Víte, už delší dobu jsem měl pocit, že je na čase si odpočinout. Od všeho. Prostě už vůbec žádným způsobem nadále nepřispět do toho duchovního hypermarketu, v němž si kdejaký bývalý prodavač vysavačů příjde na své pouhou záměnou jazykových pojmů. Jednoduše se zastavit, znovu se zaposlouchat do nejjemnějších tónů zpívající Krajiny, spojit se a promluvit s hvězdami, pohladit vítr, najít přechod mezi zemí, mořem a nebem; zkrátka v tichu a pro sebe začít znovu hledat nové cesty k novým možnostem poznání.
 |
| Autor: Eric Vali |
Mám pro to celé jeden hezký a výstižný anglický pojem. "Frugal". Mimo to, jak se běžně překládá pro mě v sobě nese respekt a prostor. Dvě základní veličiny pro umožnění změny. Potřebujeme ji. Na stále hlubší a hlubší rovině, která je stále tišší a neviditelnější. Propadnout se do ticha, ze kterého vše vzniká. Přeji vám všem to nejlepší na vaší cestě.
Tweet