Včera v noci jsem měl živý rozhovor s Maestrem. Ano, s tím, co vystupuje v knize 'Mistr a Markétka'. Mimo jiné vzkazuje: "Děláte chybu v tom, že se neustále kladete do středu dění. Díky tomu chodíte v kruzích. Ti, kdo na sebe dokážou zapomenout, jdou přímo."
Podle Dona Juana máme všichni nějakého dravce, který přiletěl z hlubin kosmu a převzal nad námi nadvládu. Lidské bytosti jsou vězni. Dravec je náš pán a mistr. Zkrotil nás a učinil nás poslušnými a bezmocnými. Pokud se vzmůžeme na protest, potlačí jej. Pokud se snažíme jednat nezávisle, vyžaduje abychom to nedělali. Kolem je černočerná tma, když se ale koutkem oka rozhlédneš, pořád můžeš zachytit prchavé stíny poskakující všude kolem. Ovládli nás, protože jsme jejich potrava. Bezohledně nás vysávají, protože se tím sami udržují při životě. Tak jako my chováme kuřata na drůbežích farmách, chovají nás dravci v lidských farmách. Tak mají svou potravu vždy při ruce. Čarodějové věřili, že právě dravci nám vnutili naše pověry, naše představy o dobru a zlu a naši sociální morálku. To oni v nás vyvolali naděje a sny o úspěchu a selhání. To oni nám dali zbabělost, chtivost a proradnost. Dravci nám vnutili rutinní chování, naše neustálé stesky a posedlost sebou samým. Aby nás ochočili a zlomili, uskutečnili dravci obdivuhodný manévr. Tedy obdivuhodný z hlediska válečnické strategie. Z hlediska obětí je tento manévr spíš příšerný a obludný. Dali nám svou vlastní mysl. Dravci nám předali svou vlastní mysl, která se tak stala myslí naší. Dravčí mysl je barokně zdobná, plná protikladů, nevrlá a stále plná strachu z objevení. Přestože jsi nikdy nestrádal hladem, stejně v sobě máš strach z nedostatku potravy. To se dravčí mysl bojí, že bude objevena a potrava jí pak bude odepřena. Prostřednictvím mysli, která je vlastně jejich myslí, promítají dravci do lidského života všechno, co jim vyhovuje. Tím si zajišťují určitý stupeň bezpečnosti, kterým se zašťitují proti svému strachu z objevení. Čarodějové zří miminka jako zvláštní světelné koule energie, pokryté od hlavy až k patě zářícím obalem. Něčím, co vypadá jako plastové pouzdro navlečené těsně na jejich energetický kokon. Právě tento zařící obal vědomí dravci pojídají. Když pak člověk dosáhne dospělosti, zbývá z tohoto obalu už jen úzký okraj spojující palce u nohou se zemí. Díky tomuto proužku lidé žijí, tedy spíše živoří. Úzký proužek vědomí je epicentrem sebereflexe, ve které je člověk beznadějně chycen. Dravci působí na tuto sebereflexi tak, aby vyvolali záblesky vědomí, které pak bezohledně jako pravé šelmy požírají. Tyto záblesky vědomí vyvolávají pomocí nejapných problémů, které nás úmyslně nechávají řešit, a tak nás udržují při životě a současně si zajišťují potravu. Kdykoli tě tvé pochybnosti začnou ohrožovat, musíš s tím udělat něco zcela pragmatického. Zhasni světlo. Probodni zrakem temnotu a zjisti, co uvidíš.
Čarodějové dávného Mexika dravce uzřeli. Nazývali ho létavec, protože velkými skoky poletuje v povětří. Není to nijak hezký pohled. Vypadá jako obrovský stín, který proletí vzduchem a přistane naplocho na zemi. Čarodějové dávného Mexika neradi uvažovali o tom, kdy a jak se na zemi tito dravci objevili. Usuzovali, že lidé museli kdysi být zcela úplnými bytostmi s obrovským vhledem a vědomím, jaké dnes známe jen z mytologických legend. A pak to všechno z nějakého důvodu zmizelo a dnes známe člověka jen jako usedlého tvora. Náš protivník není ledajaký dravec. Je velice chytrý a metodický. Sleduje systematický postup, který mění lidi ve zbytečné bytosti. Člověk, jehož osudem je být magickou bytostí, svou magičnost ztratil. Proměnil se v obyčejný kus masa. Jeho sny už nejsou víc sny člověka, ale jsou sny zvířete chovaného na maso. Jsou hloupé, konvenční a malicherné. Dravec je anorganická bytost, která pro nás není tak neviditelná jako jiné anorganické bytosti. Jako děti jsme schopni ho zahlédnout. Je však tak hrozný, že se jím nechceme zabývat. Děti se na něj pochopitelně zaměřují, ale všichni kolem je od toho neustále zrazují. Lidstvu zbývá jediná věc. Je to disciplína jako jediný odstrašující prostředek. Disciplínou však nemíním pouhé dodržování nějakých rutin. Nemám na mysli časné vstávání a sprchování studenou vodou až do zmodrání rtů. Čarodějové si pod tím slovem představují schopnost postavit se s chladnou myslí tváří v tvář věcem, které předem neočekávali. Pro ně je disciplína uměním. Uměním postavit se bez ucuknutí nekonečnu, jež nevychází z pocitu vlastní síly, ale z pocitu posvátné hrůzy. Čarodějové říkají, že disciplína dělá zářící obal vědomí pro létavce nepoživatelným. Dravci jsou pak zmateni. Nejedlý zářící obal vědomí je něco, co se patrně vymyká jejich systému poznání. Jakmile jsou jednou zmateni, nezbývá jim, než se své ohavné činnosti vzdát. Když dravci nepožírají náš zářivý obal vědomí, začne znovu růst. Když to zjednoduším na nejvyšší míru, mohu říct, že si čarodějové pomocí své disciplíny udrží dravce tak dlouho od těla, dokud jejich zářící obal vědomí nepoporoste nad úroveň jejich palců u nohou. Jamile se tak stane, obal rychle doroste do své přirozené velikosti. Čarodějové dávného Mexika říkávali, že obal je jako strom. Když není ožírán, znovu nabude svou přirozenou velikost a sílu. A jak vědomí zasáhne výše, než je úroveň palců, před vnímáním se otevřou obrovské možnosti. Hlavní trik těchto čarodějů spočíval v zatížení létavčí mysli disciplínou. Zjistili, že pokud zatíží létavčí mysl disciplínou, cizí instalace se rozplyne. To poskytne každému, kdo tento manévr provede, zážitek původní pravé mysli. Cizí instalace se ovšem vrátí, ale už není tak silná. Začne tím proces, v němž se rozpuštění cizí instalace stane rutinou, až dojde konečně k jejímu definitivnímu rozložení. To není veselý den. Je to den, kdy se staneš zcela závislý na své vlastní původní schopnosti, a ta je dosud skoro nulová. Není nikoho, kdo by ti poradil, jak dál. Už nemáš ždánou dosazenou mysl, která by ti našeptávala pitomosti, na které jsi zvyklý. Létavčí mysl navždy zmizí, pokud se čaroději podaří popadnout vibrující sílu, která drží pohromadě naše energetická pole. A pokud ji udrží dost dlouho, létavčí mysl poražena odletí. Takže přesně to musíš udělat. Popadnout energii, která tě drží pohromadě.
Čarodějova revoluce spočívá v tom, že odmítne plnit dohody, jejichž uzavření se sám nezúčastnil. Nikdo se mě nikdy neptal, zda chci být pojídám bytostmi s jiným typem vedomí. Moji rodiče mě zkrátka přivedli na tento svět, abych zde, stejně jako oni, krmil cizí entity, a to je celý příběh. Létavci jsou zcela zásadní součástí vesmíru a je třeba je považovat za to, čím skutečně jsou. Za hrozivé a monstrózní entity. Pomocí nich nás vesmír zkouší a testuje. Jsme vlastně energetické sondy, vytvořené vesmírem a protože vlastníme energii, která je schopna vnímání, představujeme prostředek, kterým vesmír vnímá sám sebe. Létavci jsou neúprosnou výzvou. Nesmíme je s ničím zaměňovat. Pokud se nám to podaří, vesmír nám dovolí pokračovat.
- Carlos Castaneda, Blátivé stíny
Tweet