Jaroslav Dušek: Rytmus přítomnosti (přednáška)



Motto: Celý proces má svůj rytmus a jediné, co musíme udělat, je poddat se mu.

Pěstovat společný rytmus (souznění a soulad) je víc, než pěstovat učení (koncept a řád), říká Jaroslav Dušek ve své přednášce v ostravském centru osobního rozvoje Antakarana.


Většina lidí přikládá všeobecně uznávané realitě - tedy světu lidských kontaktů, lineárního času, prostoru a hmoty - větší význam než snům a zkušenostem s ten­dencemi. Možná si vybavíte situaci, jak jste vyprávěli sen, který se vám zdál, jako by se jednalo o něco fiktivního, přestože tento "fiktivní" snový prostor a čas může být až děsivě "skutečný". Přechod mezi různými světy a rozměry je někdy matoucí. Například osoba, která se probouzí z ko­matózního stavu, mluví jako ve snu. Zdravotníci pravděpo­dobně zhodnotí onu snovou komunikaci jako patologický jev. Subjektivní zkušenosti těla tak jako většina vnitřních zkušeností mají jiný časový běh, než na jaký jsme zvyklí. Tento rozdíl lze pocitově vnímat. Pokud vaše každodenní uvažování podněcuje vaše snové tělo způsobem, který se mu příčí, tělo vytváří určitý druh stresové reakce, jakousi vnitřní vzpouru proti běžnému času. Pokud vás sledování chronologického času odvádí příliš daleko od tělesného časového běhu či proprioreceptivního času, vaše vzpoura možná bude mít formu, které se říká "nachlazení" nebo "chřipka".

V hypnóze vytváříme svět, kterému sami nerozumíme. Vlastní harmonizací se znovunapojujeme na společný základní rytmus.

Na rozdíl od obvyklého stavu mysli v taoistickém rozpoložení mysli se reálné udá­losti mísí s prožitky snového těla. Tao mi připomíná pojem kairos, známý ze starověkého Řecka. Ve starověkém Řecku (stejně jako v jiných částech světa) se každý den v docích sešli rybáři, popíjeli společně kávu a snažili se odhadnout, jestli už nadešel kairos - tedy ten správný okamžik k rybolovu. Vnímat kairos zname­nalo pozorovat počasí a iracionální prožitky a pokládat je za zdroj vedení, pokud jde o přítomnost či nepřítomnost příznivých okolností. Pokud se kairos objevil, rybáři se dali do práce. V té době a v tom kraji byl kairos - v zásadě mnohodimenzionální vjem - součástí všeobecně uznávané reality. V dnešní době znamená všeobecně uznávaná realita sledovat boha lineární linie, Krona. "Stanovte si chronologické datum, jehož se držte, ať s tím vaše tělo souhlasí nebo ne!" Tyto dva druhy času, které spojujeme s všeobecně uznávanou realitou a jejím protipólem (Kronos a kairos), existují vedle sebe. Čas kairos se podobá citovému prožit­ku nebo tělesnému času. Není ani lepší, ani horší než chronologický čas; jedná sejednoduše o hyperprostor, tedy jiný prostor za známým třetím nebo čtvrtým rozměrem každo­denního života.

Aby se změnili naši rodiče, musíme nejdříve změnit naši představu o nich. A tak to platí o všem...

Tantrická jóga využívá meditaci jako způsob, jak se napojit na hadí energii nebo ji v sobě probudit a pakji spojit s nelokální osobností a dospět do stavu všudypřítomnosti. Zkušenost, kdy energie kundaliní prochází vzhůru páteří, mi připadá jako individuální (nesamovolná) verze fyzikova obrazu vlnové funkce a jeho vlnové či kmitavé energie a tendencí. Když jsem se v šedesátých letech sou­kromě setkal se svým učitelem psychologie, jungovským analytikem M. L. von Franzem, a významným fyzikem z Centrální evropské agentury pro vývoj ve Švýcarsku, Carlem F. von Weizsaeckerem, s údivem jsem zjistil, že Weizsaeckera fascinuje spojení mezi psychologií a fyzikou. Proto mě nepřekvapilo, když jsem v nedávné době narazil na Weizsaeckerův citát, v němž označuje indickou (nebo hinduistickou) energii kundaliní spojenou s pránou jako jemnou "pohyblivou sílu" a srovnává ji s vlnovou funkcí. Tato analogie bezpochyby nenapadla jen Weizsaeckera, ale i mnoho dalších fyziků. V jeho knize Co je život jsem se dočetl, jaký měla indická filozofie a védánta význam pro Erwina Schrodingera (objevitele vlnové rovnice). Naši předkové po staletí vnímali jakousi formu vl­nové energie jako základ naší jemné psychologie. Pokud se dnes zaměříme na neměřitelnou zkušenost, cítíme nepatr­né vjemy, impulzy, pulzy a pulzační vibrace - "něco jako hnací sílu, energii" (v domorodém slovníku) - která zjev­ně existuje ve spodních vrstvách vědomí (tak jako se had může vyskytovat na zemském povrchu nebo pod ním). Některým z nás se tyto vibrace mohoujevit jako sot­va postřehnutelné chvění nebo pohyby, záchvěvy či elek­trické kmity. Pro jiné však mají tyto jemné vjemy mytický význam. Například ti, kdo pěstují meditace siddha jógy, jako například zesnulý Swami Muktananda, spojují zmíně­ né prožitky s prchavou energií bohyně Šakti.
- Arnold Mindell, Kvantová mysl a léčba




Prispej

Jaroslav Dušek: Vytvořili jsme sami sobě svět, ve kterém se nevyznáme


Ve druhé části interview v pořadu 'Kupředu do minulosti' na Českém rozhlase 2 říká Jaroslav Dušek: „Vytvořili jsme sami sobě svět, ve kterém se nevyznáme. Už ani pracovníci finančního úřadu se přesně nevyznají v nových zákonech. Člen nejvyššího soudu do novin řekne, že jsou zákony tak složité, že se v nich nevyznají ani soudci. Takže tady se někdo zbláznil, psychicky pomátl. Naše společnost má výhodu, nemusíme improvizovat, na všechno máme pokyny, vyhlášky, zákony a jejich následné novely. A to, i když se ukáže, že nám život spíše komplikují, nepochybujeme, neptáme se, vykonáváme. Přestáváme být bdělí.“



Prispej

Jaroslav Dušek: Na člověku je nejstrnulejší jeho myšlení



"Na člověku je nejstrnulejší jeho myšlení." říká Jaroslav Dušek v pozoruhodném interview v pořadu 'Kupředu do minulosti' na Českém rozhlase 2. "Mánie intelektu zavedla civilizaci tam, kde je. Znamená to nedůvěru v přítomnost, nedůvěru v to vyladění a znamená to strach. Strachem řízená lidská mysl potřebuje plánovat, touží se pojistit, touží vytvořit jistotou do budoucna, že se něco povede."



Prispej

Tajemství reinkarnace


Motto: Nejste kapka v oceánu. Jste oceán v kapce.

Christopher Bache ve své knize Lifecycles: Reincarnation and the Web of Life (Životní cykly: Reinkarnace a síť života) předkládá zajímavou koncepci reinkarnace, o níž se můžeme také dočíst v knihách Jane Robertsové a v dílech jiných autorů. Ta nezdůrazňuje, ani individuální jednotku vědomí, ani Boha, nýbrž určitou entitu, která se nachází mezi nimi, neboli Nadduši (Oversoul). Vztahuje-li se pojem duše k vědomí, které shromažďuje a integruje zážitky z jednotlivé inkarnace, pak Nadduše nebo Duše je název, který se přiřazuje širšímu vědomí, v němž se shromažďují a integrují zážitky z mnoha inkarnací. Podle tohoto pojetí je to právě Nadduše, která se inkarnuje, a nikoli samostatná jednotka vědomí.

Bache poukazuje, že jsme-li pokračováním svých minulých životů, je zjevné, že nejsme součtem všech zážitků v nich obsažených. Smyslem převtělování Nadduše je shromažďování určitých zážitků. Plná účast v individuálním životě si vyžaduje přerušení spojení s Nadduší a převzetí oddělené osobní totožnosti. V okamžiku smrti se jedinec rozplyne v Nadduši a zanechá po sobě jen mozaiku nestrávených obtížných zážitků. Ty se pak v procesu, který lze přirovnat k rozdávání karet v karetní hře, přiřadí životu jiných vtělených bytostí.



V tomto modelu neexistuje žádná skutečná kontinuita mezi životy jedinců, kteří se v různých obdobích vtělují. Prožíváním nezpracovaných částí jiných životů nemáme co činit se svou osobní karmou, nýbrž jen čistíme pole Nadduše. Pro ilustraci vztahu mezi duší jedince a Nadduší používá Bache přirovnání k ulitě loděnky. Každá komůrka představuje oddělenou jednotku a vyjadřuje určité období měkkýšova života, avšak současně je také součástí většího celku.

Doposud jsme se zabývali třemi různými způsoby výkladu jevů pozorovaných v souvislosti s minulými životy. V našich příkladech inkarnující se entity tvoří individuální jednotky vědomí, Nadduše a Absolutní Vědomí. Tím jsme však nevyčerpali všechny možnosti alternativních vysvětlení, která by pozorované skutečnosti mohla dále objasnit. Vzhledem k tomu, že podstata veškerých hranic ve vesmíru je neskutečná a relativní, můžeme za princip inkarnace určit i větší jednotku než je Nadduše, například pole vědomí celého lidského rodu nebo všech forem života. Zjevení, kdy zemřelí předávají nové, velmi konkrétní, přitom přesné informace, které je možné spolehlivě ověřit nebo zjevení, která se pojí s neobvyklou synchronicitou.
- Stanislav Grof, Psychologie budoucnosti

Osobní probuzení je
tou nejpravdivější formou aktivismu
v těchto těžkých časech.

Alan Watts ve výňatku své přednášky 'Probuzení vašeho skutečného já' mimo jiné uvádí: "Nemůžete mít zkušenost zvanou nic; příroda nemá ráda vakuum. Takže po smrti zakusíte tu samou, nebo velmi příbuznou, zkušenost jako při narození. Jinými slovy, víme velmi dobře, že poté, co lidé zemřou se další lidé rodí. A to jste všechno vy; jen že naráz můžete zakusit zkušenost pouze jednoho z nich. Každý je já, vy víte, že jste vy, a kdekoli napříč galaxiemi existují bytí, tomu není jinak. Jste jimi všemi. A když se z nich stanou bytí, jste to vy kdo se stává bytím. To víte velmi dobře."



Prispej

Divoká žena není přítelkyně, je to vztah k přírodě


Motto: Dokážeš mě milovat na hloubce, v temnotě, ve zhuštěné podobě toho všeho?


Dokážeš mě milovat, když budu pít z nesprávné láhve a proklouznu prasklinou v podlaze?

Dokážeš mě milovat, ikdyž jsem větší než ty; když má přítomnost září jako slunce, když to bolí dívat se na mě přímo?

Dokážeš mě i tak milovat?

Dokážeš mě milovat pod hvězdnou oblohou, s hladce oholenou kůží jako tekutý měsíc?

Dokážeš mě milovat když vyju a jsem srstnatá, sedím na bobku a na mém dolním rtu je krev mého posledního zabití?

Když přivolám blesk, když jsou chodníky podepsány mými stopami, dokážeš mě i pak milovat?

Co se stane, když zmrazím zem a nechám ve špíně ztuhnout všechna semena granátového jablka, jež jsme spolu zasadili?

Budeš věřit, že se vrátí jaro?

Budeš ve mě stále věřit, když ti řeknu, že se stanu divokou řekou, jež se rozlije napříč tvými sny a zavolá je, aby vypluly na povrch tvého života?

Dokážeš mi věřit, ikdyž mě nemůžeš zkrotit?

Dokážeš mě milovat, ikdyž jsem vším čeho se bojíš a co obdivuješ?

Budeš se bát tvaru mé proměny?

Děsí tě, když se mé oči zablesknou jako tvoje kamera?

Bojíš se, že zachytí tvou duši?

Obáváš se do mě vstoupit?

Masožravé rostliny a květiny vybavené jedovatými šipkami nejsou v mé džungli proto, abys nemohl přijít. Ne, ty ne.

Tak se neboj. Patří mi a já sem tě sem pozvala.

Jdi po cestě zjevené stříbrným světlem měsíce a dojdi bezpečně k chatrči Baby Jagy: staré, divoké a moudré ženy... nesvede tě na scestí, pokud jsi čistého srdce.

Nemůžeš být s divokou, pokud se bojíš dunění země, řevu padající řeky, úžasně se rodícího hromu na obloze.

Pokud chceš být v bezpečí, vrať se do svého malého pokoje - noční obloha není pro tebe.

Chceš li být roztrhán, pojď dál. Nech se rozlomit a pohltit. Zapálit v mém ohni.

Nenechám tě takového jako jsi přišel: dobře oblečeného, v jemně upletených svetrech, které chrání před zimou.

Nechám tě nahého a kousajícího. Nechám tě škrábat po prostěradle. V obklopení sov a jestřábů a květin, jež kvetou jen když se nikdo nedívá.

Tak pojď ke mně, a nech se uzdravit v nesnesitelné lehkosti a temnotě všeho, co jsi.

Není v tobě nic, co mě děsí. Nic, co bych nepoužila, abych tě učinila velkým.

Divoká žena není přítelkyně, je to vztah k přírodě. Je to zdroj všech tvých primárních tužeb, ona je divokým bičováním větru, jenž vyvrací jedovaté kukuřičné stonky na tvé pečlivě obdělané farmě.

Bude sázet hrušně ve stopách tvých katastrof.

Bude dbát na to, abys opět začal růst.

Ona je milencem, jenž tě navrací do tvé vlastní divoké přírody.

Via Alison Nappi



Prispej