Návrat ztracené části duše


Existuje přesvědčení, že pokaždé, když utrpíme větší emocionální nebo fyzické trauma, opustí část naší duše tělo, abychom přežili traumatizující zkušenosti. Definicí duše rozumím podstatu naší životní síly, esenciální součást vitality, jež nás udržuje při životě a v rozkvětu.
- Sandra Ingerman, autor Návratu ztracené části duše

Mám pocit, že noosféra naší globální lidské formy se v poslední době začíná opatrně a nenápadně proměňovat a posouvat směrem k široké akceptaci nových možností rozvoje lidského vědomí. Záblesk přichází, k velkému překvapení, ze země, jež byla po dlouhá léta jednou z nejparanoidnějších k jakýmkoli zmínkám ohledně lidskou psychiku - a tedy vnímání - měnícím substancím, ze Spojených států amerických. Postupná legalizace jedné z nejblahodárnějších rostlin na zemi nyní nabývá masivních rozměrů a na spadnutí je její vzetí a milost na federální úrovni, což přinese obrovský a masivní vliv na další státy po celé zeměkouli. Měli bychom si začít zvykat na dosud jako zázrak působící články v seriozních listech typu New York Times, jež nepokrytě líčí blahodárné terapeutické účinky Ayahuascy na vědomí člověka. Vypadá to, že duch vizionářských rostlin, jenž podle některých stál na prahu našeho vstupu  do božské soustavy kosmického vědomí nás volá zpět do středu. Na této cestě však hraje primární roli uzdravení naší duše.

Valná většina šamanských kultur ve světě věří, že nemoc je způsobena ztrátou duše. Ztráta duše je adaptivní mechanismus, který nám umožňuje zvládnout a v některých situacích doslova přežít traumatizující životní zkušenosti, během nichž se disociované části duše odchýlí a odnesou s sebou bolest nebo extrémní emoce, jež mohou být pro poškozeného, v době kdy nastanou, nesnesitelné.
Vstup do této oblasti nemůže být využíván běžně a vždy pouze pod dohledem zkušeného šamana, jenž je schopen pracovat s neobyčejnou realitou, a jenž se může pokusit pomoci ztraceným částem duše navrátit zpět do těla. Tradičně by měl šaman provést obřad vyhledání ztracených částí duše do tří dnů od doby, kdy došlo k jejich ztrátě.
Podle Sandry Ingerman: "Je důležité si uvědomit, že ztráta částí duše je vlastně dobrá věc, která nám umožní přežít zásadní životní trauma." Mnozí z nás máme pocit, že nám chybí důležitá část sebe samých, nebo že nejsme úplně celí. Někdy také pociťujeme ztrátu duše jako chronickou nemoc, případně čelíme oslabujícím emocím, jako je smutek, hněv, deprese apod.

Podle Junga, jediným způsobem jak řešit hlubokou ztrátu spojení s duší, jíž čelíme jako druh, je obnovit naše spojení k posvátnému. Duše je to, co nás spojuje nejen se svou vlastní hodnotou a podstatou, nýbrž s hodnotou a podstatou všech dalších živých bytostí. Nevyhnutelnost ztráty duše v moderní době nemůže být překonána. Většina z nás neví, že jsme odpojeni od naší duše a jako normální jsme přijali projevy necitlivosti a nedostatek smyslu v našich životech.


Jaké mohou být příčiny ztráty duše?

Kromě některých zřejmých příčin ztráty duše jako jsou vážné operace, úrazy, šok apod. je zde krátký seznam možných příčin ztráty duše:

- Jakákoliv forma sexuálního, emocionální nebo mentálního zneužití

- V případě déle trvajícího žalu, bolesti či strachu, způsobujícího pocit, že není možnosti úniku

- Když máte pocit, že se stydíte tolik, že byste nejradši na nějakou dobu zmizeli ze světa

- Pokud nevědomky odevzdáte část své duše v závislém vztahu vůči druhému člověku stejně jako byste odevzdali sílu a moc nad sebou druhé osobě

- Při náhlé šokující události, jež v sobě zachytí a uvězní část naší duše jako ducha

- Během události, v níž čelíme odmítnutí, šikanování, urážení nebo kdy nám chybí podpora

- Pod vlivem závislosti, kdy odevzdáme část duše tomu, na čem jsme závislí

- Pokud neustále potlačujeme intuici, dokud neopustí naše tělo

Samoztrátu duše, jež je další zásadní příčinou, si můžeme přivodit tak, že blokujeme část naší osobnosti, která je společensky nepřijatelná, čímž se de facto vyhýbáme přijetí části naší duše. Jako dětem je nám neustále vštěpováno co smíme a co se nesmíme dělat. Pokud jsme byli jako děti hluční nebo nemravní, pravděpodobně nás někdo nustále káral a žádal, abychom potlačili své emoce. A takové neustálé potlačování blokuje důležitou součást naší osobnosti a tím usnadňuje defragmentaci naší duše.



Trpíte ztrátou částí duše?

Moderní člověk, pohybující se v prostředí ideologie "člověk člověku příšerou" se potýká s výrazným pocitem viny, což je samo o sobě nepochybným symptomem ztráty částí duše. Níže jsou uvedeny příznaky, které naznačují ztrátu duše:

- Pocit roztříštěnosti a pocit neúplnosti, jako kdyby část něčeho chyběla

- Plochý a lhostejný postoj vůči vývoji v životě

- Nízké sebevědomí a pocit nedůležité bezvýznamnosti

- Deprese nebo záchvaty paniky

- Neschopnost se rozhodnout a pocit nikam nesměřující prohry

- Strachuplný postoj než se rozhodnete něco udělat

- Pocit ztracení se ve smyčce špatných vztahů, situací nebo míst

- Neschopnost se zotavit z minulé traumatické události

- Problémy se sebeovládáním a pocit bezmoci setřást hněv, stres, strach nebo smutek

- Konstantní touha vrátit se do minulosti a dělat věci dobře

- A co je nejdůležitější, pokud máte pocit, že návrat duše je odpovědí na vaše starosti

Poslední z uvedených příznaků je významným bodem pro naše pochopení, protože po tisíce a tisíce předchozích generací jsme všichni praktikovali šamanismus. Chcete-li být přesnější, dýchali a žili jsme šamanismem. Tento centrální způsob života vyžadoval, abychom podstoupili proces návratu ztracené části duše pokaždé, když došlo k traumatizujícím událostem. Tato zásadní znalost a umění našich předků neustále přetrvává v našem podvědomí. Pokud jste tedy vystaveni individuální žhavé potřebě vyhledat a návrátit ztracené části duše, je velmi pravděpodobné, že vás vede moudrost vašich předků.



Jak probíhá návrat ztracené části duše?

To první, čemu čelíme při návratu částí duše je najít její skutečné ztracené části. Vzhledem k tomu, že jsme vzdálili od spojení, jež jsme kdysi s naší duší měli, musí se šamanský léčitel nechat unášet do minulosti. "V současné době, kdy neprovádíme proces vyhledávání ztracených částí duše, se musejí moderně praktikující šamani vracet o deset, dvacet, třicet, čtyřicet, nebo dokonce o ještě více let zpět a hledat ztracené části duše.", říká Sandra Ingerman. Dříve lidé znali skutečný důvod nemoci a dokázali si do jisté míry duchovně pomoci sami.



Za pomocí bubnování, chřestidel a krystalů se šamanský praktikující spojí se svým pacientem. Šaman se spoléhá na pomoc svých duchovních průvodců a moc zvířecích spojenců, jež jsou mu při tomto procesu k dispozici. Putováním do vnitřních a vnějších oblastí léčitel přesvědčuje chybějící kousky duše k návratu zpět a případně odstraňuje překážky. Pro dokončení cesty vrátí praktikující léčitel chybějící části duše zpět foukáním do srdeční čakry a temene hlavy. Reakce na tento proces může být pocítěna okamžitě nebo po určité době, v rámci pacientovy retrospektivy. Schopnost přijímat a ukládat na straně pacienta je důležitým faktorem, ovlivňujícím dopad celého procesu. Někdy může být zapotřebí více než jedno sezení, a to v případě, že ztracená část vyžaduje větší pozornost, více přesvědčování nebo je ztracena více než jedna část duše. Některé související šamanské terapie, jako je znovuzískávání síly, šamanská extrakce nebo přeformátování těla mohou být prováděny současně k zesílení dopadu. Matka Země požaduje, aby se její děti vrátily zpět do přirozeného stavu štěstí, celistvosti a harmonie v sobě uvnitř i navenek. Představte si svět, ve kterém jsou všechny duše celistvé a úplné; každý den by byla oslava.

Zdroj: Sonali Bansal, Soul Retrieval




Prispej

Jaroslav Dušek: Rytmus přítomnosti (přednáška)



Motto: Celý proces má svůj rytmus a jediné, co musíme udělat, je poddat se mu.

Pěstovat společný rytmus (souznění a soulad) je víc, než pěstovat učení (koncept a řád), říká Jaroslav Dušek ve své přednášce v ostravském centru osobního rozvoje Antakarana.


Většina lidí přikládá všeobecně uznávané realitě - tedy světu lidských kontaktů, lineárního času, prostoru a hmoty - větší význam než snům a zkušenostem s ten­dencemi. Možná si vybavíte situaci, jak jste vyprávěli sen, který se vám zdál, jako by se jednalo o něco fiktivního, přestože tento "fiktivní" snový prostor a čas může být až děsivě "skutečný". Přechod mezi různými světy a rozměry je někdy matoucí. Například osoba, která se probouzí z ko­matózního stavu, mluví jako ve snu. Zdravotníci pravděpo­dobně zhodnotí onu snovou komunikaci jako patologický jev. Subjektivní zkušenosti těla tak jako většina vnitřních zkušeností mají jiný časový běh, než na jaký jsme zvyklí. Tento rozdíl lze pocitově vnímat. Pokud vaše každodenní uvažování podněcuje vaše snové tělo způsobem, který se mu příčí, tělo vytváří určitý druh stresové reakce, jakousi vnitřní vzpouru proti běžnému času. Pokud vás sledování chronologického času odvádí příliš daleko od tělesného časového běhu či proprioreceptivního času, vaše vzpoura možná bude mít formu, které se říká "nachlazení" nebo "chřipka".

V hypnóze vytváříme svět, kterému sami nerozumíme. Vlastní harmonizací se znovunapojujeme na společný základní rytmus.

Na rozdíl od obvyklého stavu mysli v taoistickém rozpoložení mysli se reálné udá­losti mísí s prožitky snového těla. Tao mi připomíná pojem kairos, známý ze starověkého Řecka. Ve starověkém Řecku (stejně jako v jiných částech světa) se každý den v docích sešli rybáři, popíjeli společně kávu a snažili se odhadnout, jestli už nadešel kairos - tedy ten správný okamžik k rybolovu. Vnímat kairos zname­nalo pozorovat počasí a iracionální prožitky a pokládat je za zdroj vedení, pokud jde o přítomnost či nepřítomnost příznivých okolností. Pokud se kairos objevil, rybáři se dali do práce. V té době a v tom kraji byl kairos - v zásadě mnohodimenzionální vjem - součástí všeobecně uznávané reality. V dnešní době znamená všeobecně uznávaná realita sledovat boha lineární linie, Krona. "Stanovte si chronologické datum, jehož se držte, ať s tím vaše tělo souhlasí nebo ne!" Tyto dva druhy času, které spojujeme s všeobecně uznávanou realitou a jejím protipólem (Kronos a kairos), existují vedle sebe. Čas kairos se podobá citovému prožit­ku nebo tělesnému času. Není ani lepší, ani horší než chronologický čas; jedná sejednoduše o hyperprostor, tedy jiný prostor za známým třetím nebo čtvrtým rozměrem každo­denního života.

Aby se změnili naši rodiče, musíme nejdříve změnit naši představu o nich. A tak to platí o všem...

Tantrická jóga využívá meditaci jako způsob, jak se napojit na hadí energii nebo ji v sobě probudit a pakji spojit s nelokální osobností a dospět do stavu všudypřítomnosti. Zkušenost, kdy energie kundaliní prochází vzhůru páteří, mi připadá jako individuální (nesamovolná) verze fyzikova obrazu vlnové funkce a jeho vlnové či kmitavé energie a tendencí. Když jsem se v šedesátých letech sou­kromě setkal se svým učitelem psychologie, jungovským analytikem M. L. von Franzem, a významným fyzikem z Centrální evropské agentury pro vývoj ve Švýcarsku, Carlem F. von Weizsaeckerem, s údivem jsem zjistil, že Weizsaeckera fascinuje spojení mezi psychologií a fyzikou. Proto mě nepřekvapilo, když jsem v nedávné době narazil na Weizsaeckerův citát, v němž označuje indickou (nebo hinduistickou) energii kundaliní spojenou s pránou jako jemnou "pohyblivou sílu" a srovnává ji s vlnovou funkcí. Tato analogie bezpochyby nenapadla jen Weizsaeckera, ale i mnoho dalších fyziků. V jeho knize Co je život jsem se dočetl, jaký měla indická filozofie a védánta význam pro Erwina Schrodingera (objevitele vlnové rovnice). Naši předkové po staletí vnímali jakousi formu vl­nové energie jako základ naší jemné psychologie. Pokud se dnes zaměříme na neměřitelnou zkušenost, cítíme nepatr­né vjemy, impulzy, pulzy a pulzační vibrace - "něco jako hnací sílu, energii" (v domorodém slovníku) - která zjev­ně existuje ve spodních vrstvách vědomí (tak jako se had může vyskytovat na zemském povrchu nebo pod ním). Některým z nás se tyto vibrace mohoujevit jako sot­va postřehnutelné chvění nebo pohyby, záchvěvy či elek­trické kmity. Pro jiné však mají tyto jemné vjemy mytický význam. Například ti, kdo pěstují meditace siddha jógy, jako například zesnulý Swami Muktananda, spojují zmíně­ né prožitky s prchavou energií bohyně Šakti.
- Arnold Mindell, Kvantová mysl a léčba




Prispej

Jaroslav Dušek: Vytvořili jsme sami sobě svět, ve kterém se nevyznáme


Ve druhé části interview v pořadu 'Kupředu do minulosti' na Českém rozhlase 2 říká Jaroslav Dušek: „Vytvořili jsme sami sobě svět, ve kterém se nevyznáme. Už ani pracovníci finančního úřadu se přesně nevyznají v nových zákonech. Člen nejvyššího soudu do novin řekne, že jsou zákony tak složité, že se v nich nevyznají ani soudci. Takže tady se někdo zbláznil, psychicky pomátl. Naše společnost má výhodu, nemusíme improvizovat, na všechno máme pokyny, vyhlášky, zákony a jejich následné novely. A to, i když se ukáže, že nám život spíše komplikují, nepochybujeme, neptáme se, vykonáváme. Přestáváme být bdělí.“



Prispej

Jaroslav Dušek: Na člověku je nejstrnulejší jeho myšlení



"Na člověku je nejstrnulejší jeho myšlení." říká Jaroslav Dušek v pozoruhodném interview v pořadu 'Kupředu do minulosti' na Českém rozhlase 2. "Mánie intelektu zavedla civilizaci tam, kde je. Znamená to nedůvěru v přítomnost, nedůvěru v to vyladění a znamená to strach. Strachem řízená lidská mysl potřebuje plánovat, touží se pojistit, touží vytvořit jistotou do budoucna, že se něco povede."



Prispej

Tajemství reinkarnace


Motto: Nejste kapka v oceánu. Jste oceán v kapce.

Christopher Bache ve své knize Lifecycles: Reincarnation and the Web of Life (Životní cykly: Reinkarnace a síť života) předkládá zajímavou koncepci reinkarnace, o níž se můžeme také dočíst v knihách Jane Robertsové a v dílech jiných autorů. Ta nezdůrazňuje, ani individuální jednotku vědomí, ani Boha, nýbrž určitou entitu, která se nachází mezi nimi, neboli Nadduši (Oversoul). Vztahuje-li se pojem duše k vědomí, které shromažďuje a integruje zážitky z jednotlivé inkarnace, pak Nadduše nebo Duše je název, který se přiřazuje širšímu vědomí, v němž se shromažďují a integrují zážitky z mnoha inkarnací. Podle tohoto pojetí je to právě Nadduše, která se inkarnuje, a nikoli samostatná jednotka vědomí.

Bache poukazuje, že jsme-li pokračováním svých minulých životů, je zjevné, že nejsme součtem všech zážitků v nich obsažených. Smyslem převtělování Nadduše je shromažďování určitých zážitků. Plná účast v individuálním životě si vyžaduje přerušení spojení s Nadduší a převzetí oddělené osobní totožnosti. V okamžiku smrti se jedinec rozplyne v Nadduši a zanechá po sobě jen mozaiku nestrávených obtížných zážitků. Ty se pak v procesu, který lze přirovnat k rozdávání karet v karetní hře, přiřadí životu jiných vtělených bytostí.



V tomto modelu neexistuje žádná skutečná kontinuita mezi životy jedinců, kteří se v různých obdobích vtělují. Prožíváním nezpracovaných částí jiných životů nemáme co činit se svou osobní karmou, nýbrž jen čistíme pole Nadduše. Pro ilustraci vztahu mezi duší jedince a Nadduší používá Bache přirovnání k ulitě loděnky. Každá komůrka představuje oddělenou jednotku a vyjadřuje určité období měkkýšova života, avšak současně je také součástí většího celku.

Doposud jsme se zabývali třemi různými způsoby výkladu jevů pozorovaných v souvislosti s minulými životy. V našich příkladech inkarnující se entity tvoří individuální jednotky vědomí, Nadduše a Absolutní Vědomí. Tím jsme však nevyčerpali všechny možnosti alternativních vysvětlení, která by pozorované skutečnosti mohla dále objasnit. Vzhledem k tomu, že podstata veškerých hranic ve vesmíru je neskutečná a relativní, můžeme za princip inkarnace určit i větší jednotku než je Nadduše, například pole vědomí celého lidského rodu nebo všech forem života. Zjevení, kdy zemřelí předávají nové, velmi konkrétní, přitom přesné informace, které je možné spolehlivě ověřit nebo zjevení, která se pojí s neobvyklou synchronicitou.
- Stanislav Grof, Psychologie budoucnosti

Osobní probuzení je
tou nejpravdivější formou aktivismu
v těchto těžkých časech.

Alan Watts ve výňatku své přednášky 'Probuzení vašeho skutečného já' mimo jiné uvádí: "Nemůžete mít zkušenost zvanou nic; příroda nemá ráda vakuum. Takže po smrti zakusíte tu samou, nebo velmi příbuznou, zkušenost jako při narození. Jinými slovy, víme velmi dobře, že poté, co lidé zemřou se další lidé rodí. A to jste všechno vy; jen že naráz můžete zakusit zkušenost pouze jednoho z nich. Každý je já, vy víte, že jste vy, a kdekoli napříč galaxiemi existují bytí, tomu není jinak. Jste jimi všemi. A když se z nich stanou bytí, jste to vy kdo se stává bytím. To víte velmi dobře."



Prispej