John Fitzgerald Kennedy, o kterém se ve Wikipedii píše, že
"je považován za ikonu amerického liberalismu. Je jediný prezident v historii USA, který se hlásil ke katolické církvi a poslední demokratický kandidát ze severních států, který byl zvolen za prezidenta. Dosud je i nejmladším zvoleným prezidentem (nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt, který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátu na svého předchůdce). Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů, historikové jsou však opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném. Během jeho vlády, ukončené kulkou atentátníka, proběhla Invaze v Zátoce sviní, Karibská krize, byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu. Dále pokračovalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR a ve svém tažení pokračovalo v Evropě i v USA Hnutí za lidská práva." se narodil do neklidné doby. Své úřadování si odbyl ve zvláštně napjatých a po lidském sebeurčení volajících šedesátých letech, kdy taky, jak známo, skončil kulkou atentátníka v Dallasu v r. 1963, což provází řada spekulací a nejasností až do dnešní doby. Pokud nic jiného, tak za sebe můžu říct, že to byl jednodznačně nejsympatičtější prezident jaký kdy existoval. Podařilo se mu na chvíli vzbudit v lidech pocit a naději, že by to celé šlo dělat i jinak. A to byl, dle mého soudu, také jediný důvod, proč jeho život skončil tak záhy a tak podivně. Tomu se prostě říká být v nesprávný čas na nesprávném místě.
Narazil jsem na zajímavou řeč, kterou tento muž pronesl za svého života a rád bych se o ni podělil, protože kdyby ji řekl včera, myslím že by na ní neměnil ani slovo. Nemůžu uvěřit, jak moc je aktuální a dotýká se naší doby.
