Sir Ken Robertson ve své poslední
TEDovské řeči zmínil velmi zajímavý fenomén. Je jím zužování lidské představivosti v návaznosti na rostoucí věk a vzdělání člověka. V U.S.A. proběhl v této souvislosti zajímavý průzkum, kde byla respondentům předložena obyčejná kancelářská svorka s otázkou
"Představte si, jak nejrůzněji by se tohle dalo použít." Zatímco dětem z mateřských školek běžně nečinilo problém přijít se stovkami možností, čím starší (a formálním vzděláním poznamenanější) respondenti byli, tím méně možností se začalo rýsovat. Děti na základních školách přinesli několik desítek možností, odpovědi středoškoláků se zúžily na řádově patnáct až dvacet a dospělí respondenti přinesli řádově jednotky možností. Tedy pro naši současnou vyspělou civilzaci platí:
čím starší a formálně vzdělanější člověk je, tím méně je schopen zapojit představivost do svého života. Nevím jak vás, ale mě z toho zjištění docela dost mrazí v zádech. Mimochodem podívejte, na co všechno se dají kancelářské svorky použít (když má člověk představivost) na tomto
úžasném postu.
Je nesmírně podivuhodné, jaký má toto zjištění dalekosáhlý dosah. Jakoby nás někdo (nebo něco) měl/o zájem držet v nevědomí prostřednictvím vytěsnění naší představivosti ve prospěch vědomostí. Pravdou je, že současný formalizovaný vzdělávací systém favorizuje vědomosti a penalizuje představivost. Co to znamená? Ten někdo nebo to něco nám permanentně říká:
"Nezkoumej! Nehledej! Nepátrej! Takhle jsou rozdané karty a pokud chceš společensky uspět, nauč se a opakuj to co je dané. Nezapojuj svou představivost!" Dokonce v televizích běží soutěže, kde lidé soupeří s jinými lidmi o to, kdo je v nepředstavivosti lepší a ti nejlepší dostávají za odměnu společensky žádaný status - stávají se z nich milionáři. Obludárium.
Pokud se začnete ptát a začnete pátrat, proč ten někdo nebo to něco má takový enormní zájem na nezapojení lidské představivosti do běžného života, narazíte na zajímavé vyústění. Odpověď spočívá v rozdílu mezi společenským a kulturním přínosem vědomostí a představivosti. Vědomosti jsou statické, vědecky potvrzené a do kamene vytesané kulturálně únosné pravdy: dozvíte se, přijmete za své, uložíte v rejstříku a vytáhnete když je to potřeba. S trochou sociální obratnosti se dá s tímto konceptem přežít až do hrobu. Z druhé strany - s masou lidských bytostí, jež přistoupí na tento koncept se dá skvěle manipulovat a udržovat je v moci prostřednictvím iluze osobní svobody, které se pak díl po dílu dobrovolně vzávadají za imaginární sliby jistot a ochrany. Zatímco představivost je živá, divoká, dotýká se jádra tvořivosti člověka a může přinést nové nečekané individuální objevy, které nahryžou vědomosti a otřesou samotnými základy kultury. Tohle není v zájmu žádné kultury nebo civilizace, a platí to od dob starověkých říší až do dneška. Kultura se chce udržet v existenci a osud jednotlivce je jí zcela ukradený. A tím se dostáváme k tomu, kdo nebo co nemá zájem na tom, aby se lidská představivost nestala běžným a používaným nástrojem. Je to kultura (nebo civilizace chcete li), tedy svět v němž žijeme a jak ho známe.
Pamatujete na dobu ranných devadesátých let, kdy médii kroužily články o tom, že USA ztratily v Rusku dlouholetého přirozeného nepřítele a bipolární svět jak jsme ho znali přestal i se studenou válkou existovat? Pamatuji si citaci z jednoho z těch článků, stálo tam něco jako:
"Spojené státy si budou muset najít nového nepřítele, aby uhájily své velmocenské postavení." No a za pár let narazily jakási letadla do jakýchsi budov a vypuklo celosvětové politicko-mediální šílenství, jež rozdělilo svět na
MY a
ONI, na
ZLO a
DOBRO a donutilo nás postavit se na tu či onu stranu. Na konci pak byla jedna zfalšovaná fotografie jednoho vousatého muže údajně zastřeleného kdesi v Pakistánu. Zlo bylo poraženo, dobro zvítězilo. Tak já vám nevím, kdybych byl odjinud a pozoroval to zcela neosobně, něco by mi říkalo, že celá tahle věc, pojmenovaná jako světový terorismus všem těm kdo dnes drží prst na tepu doby a spoluvytvářejí primární kruh síly dnešního světa, tedy
politici - média - byznys, vlastně náramně vyhovuje. Ale to bych se zařadil po bok různým za vším komplot vidícím jedincům, což rozhodně nechci. Zajímavé na tom celém pro mě osobně je spíš to, jakým způsobem se nás tento kulturou podporovaný primární kruh síly permanetně snaží udržet v iluzi o dualitě světa. O tom, že lepší si je nic nepředstavovat a věřit tomu, že jsme
MY a jsou
ONI a že my jsme
DOBŘÍ a oni jsou
ZLÍ. A právě o tom je i dvoudílný film, o který bych se s vámi rád podělil. Jmenuje se Zjevení a je docela dost hodně zajímavý.
