Co nevytvořím, to neexistuje.
Na tuhle geniálně jednoduchou větu jsem přišel někdy v polovině minulého roku, když jsem analyzoval fungování svých dosavadních aktivit a formoval jejich transformaci do nové podoby. Je v ní skrytá obrovská síla a přesah. Přišel jsem na to, že je li můj svět (a z něj pramenící životní pocit) formován výhradně venkovními podněty - jako jsou hnusy ve zprávách, life-stylových časopisech se všemožnými módními trendy, reklamě, sociálních komentářích, odkazech ve filmech, návštěvách fitek spojených s poměřováním čehokoli, všemožných úsudcích našich bližních, nebo sebeodrazy v zrcadle naší vlastní sebedůležitosti - jsem vlastně prostřednictvím vhodně vybraných a náležitě servírovaných podnětů lehce a jednoduše manipulovatelný organizovaným zločinným spolčením byznys-politika-média.
Matrix mě má. Kultura mě může kdykoli zpochybnit tím, že naruší můj kulturální sebeobraz. Ten je tvořen milióny mini-zrcadel jednotlivých kulturálních výstupů a tvaruje to, co se mylně nazývá 'sebevědomím'. Ve skutečnosti ale jen tvoří na falešném základě postavený kulturální sebeobraz, jenž je výhodný pro kulturu samotnou a nemá nic společného s tím, co bychom mohli nazvat pevnou, vědomou a originální integritou Člověka poznání. Jednouše řečeno, pro milióny podnětů 'co všechno bychom měli být' jsme úplně zapomněli na to 'kdo doopravdy jsme'.
A teď jinak. Představte si svět, jenž stojí na zcela jiném základě. Ten základ vychází z vnitřního uvědomění a je spojen pevnými kořeny s velkou hloubkou. Představte si celistvého Člověka, pevného jako mohutný živý strom, jenž je plný vědomí. Jeho svět (a z něj pramenící životní pocit) je tvořen živou tekoucí energetickou mízou, která vyživuje každý milimetr jeho těla. Jeho jádrem je tvořivost, jíž obohacuje prostředí, v němž se nachází. Jeho esencí je divokost a jeho výstupy jsou ryzí a originální. Zcela přispívají k jeho integritě. Neexistuje nikdo a nic, kdo by tuto integritu dokázal narušit. Jeho vědomá existence je jako malý svět sám o sobě a pro sebe, nacházející se uprostřed Univerza. O společném prostředí tam venku si nemyslí nic, protože ho permanentně vnímá v celé jeho šíři. Je si vědom svého vlastního dosahu na celek a ctí své místo v síti Univerza, jakož i jeho přirozený Řád. Jeho bytí je v souladu. Se sebou samým i se vším živým okolo.
Zní to hezky? Něco jako science-fiction? Nikoli, tohle není žádný snový svět Avatarů někde na vzdálené planetě. Tohle je čistá realita světa 2.0, jenž je nyní na dosah. Teď a tady.
Nikdo není daleko. Přesně tak se jmenovala jedna nádherná kniha od skvělého spisovatele Richarda Bacha. Chtěla nám asi říct, že nikdo z nás to nemá daleko k sobě samému, ani ostatnímu živému v našem společně sdíleném Univerzu. Nikdo není daleko. Klíčem je 'vzpomenout si na sebe' - tedy zažít prvotní uvědomění sebe sama ve své vlastní hloubce a začít naplňovat své ryzí bytí v přirozeném Řádu Univerza. Nebojte se. Svět není rozdělený na 'my' (co už to máme) a 'oni' (co o to snad ani nestojí). Jsme všichni jeden velký celek a platí pro nás zvláštní zákon, že dokud touto vědomou transofrmací neprojdeme všichni, jako by jí neprošel nikdo. Je zde ovšem jeden zajímavý (a veskrze nadějný) paradox. Platí totiž také, že jakmile projde touto vědomou transformací určité kritické množství lidí, rozšíří se nové vědomí neviditelným kvantovým skokem mezi všechny ostatní lidské bytosti jako nová všeobecně uznaná realita a bezúsilně se tak posuneme do nové dimenze bytí. Připouštím však, že pro ty méně sebevzdělané může 'konec jejich světa' nést jistý dočasný diskomfort. Mám pocit, že jsme se ocitli velmi blízko tomuto bodu zlomu, mimo jiné také díky historicky největšímu počtu lidí (tedy Bohu podobných bytostí) na Zemi v celé její historii. Tedy ať už jste přispěli svým vlastním probuzením, nebo se jen vezete - připravte se na pořádnou jízdu. Právě začínáme.
