Svět je těhotný změnou. Dotýká se každého z nás a je cítit ve vz-Duchu. Naše prostředí je plné změn(y) ve všech aspektech života a začínáme být konfrontováni s druhou, dosud potlačovanou, stranou našeho bytí. Některým z nás to způsobuje zmatenost a úzkost. Zrovna dnes, když jsem šel na schůzku do jednoho velkého shopping mallu v centru města, jsem ji uviděl - dobře situovanou ženu středních let jak, ve skvělém oblečení, s kvalitní kabelkou a vizáží, prochází bezcílně prostorem a je úplně ztracena. Se zmateným výrazem si mumlala něco pro sebe a bloudila mezi lidmi, kteří ji zcela bez zájmu míjeli. Sevřelo se mi srdce a napadlo mě:
"Bože, kdy se jí to stalo?" Došlo mi, že v příštích měsících nebudou podobné výjevy až tak neobvyklé. Jiným tento čas změny přináší spoustu nových možností. Každému, jak si vybere a na co má dosah. Změna nejpřichází a nepřijde odnikud zvenčí. Zapomeňte na nové politické vůdce, jiné světy, zapomeňte na UFO, nebo na nové světové uspořádání řízené ilumináty. Nic takového. Jsme pouze svědky konce naší kultury, jak ji známe. Stojíme před novým popisem světa. Změna se děje a odehrává v těch nejzákladnějších neviditelných částech nás samých. Máme li na ni alespoň částečný dosah, o to lépe pro nás. Nemáme li, je to jedno. Děje se i tak.
Tak zhruba o tomhle a spoustě dalších jiných věcí byla má včerejší přednáška v rámci K14, kterou pořádá Hanka Třeštíková. Přináším Vám ji v podobě, kterou jsem své povídání vizuálně doplnil.
